Článek
První ostravská vodíková čerpací stanice má vyrůst v areálu autobusových garáží ve čtvrti Hranečník. Bude mít dvě samostatné pumpy, jednu pro vodíkové autobusy Dopravního podniku Ostrava (DPO), druhou pro veřejnost.
„Kapacita dosáhne až 15 naplněných autobusů denně. Každý načerpá zhruba 35 kilogramů vodíku za přibližně pět minut,“ popisuje mluvčí DPO Tereza Šnoblová.
DPO už loni vypsal soutěž na vodíkové autobusy, do níž nabídky podali dva zájemci – polský Solaris a česká Škoda Electric ze skupiny PPF. Soutěž ale už několik měsíců přezkoumává ÚHOS, u něhož si na podmínky stěžoval další potenciální zájemce, SOR Libchavy.
Ostrava plánuje v první fázi nakoupit pět vodíkových autobusů, které chce do provozu nasadit ve druhé půli příštího roku. Později počítá s nákupem dalších pěti vozů. Deset vodíkových autobusů se chystá pořídit pro příměstskou dopravu také Moravskoslezský kraj.
K dosažení cíle bude DPO kromě nákupu vozů a vybudování plničky na Hranečníku potřebovat ještě dodavatele vodíku. Veřejnou soutěž na dodávky paliva chce vypsat letos v létě.
Vodík jako experiment
Rozjezd vodíkové dopravy je součástí Akčního plánu udržitelné energetiky a klimatu, který byl nedávno schválen ostravským zastupitelstvem. Město se jím zavázalo snížit do roku 2030 produkci emisí CO2 o 55 procent proti roku 2000. Radnice ale vnímá vodík zatím spíš jako experiment.
„Samozřejmě dnes ještě nelze s jistotou tvrdit, že se vodíkový pohon v budoucnu prosadí v masovém měřítku. Jsme však přesvědčeni, že je úkolem veřejné správy přispět k prosazení nových a perspektivních technologií, a tím pomoci k jejich rozšíření i pro ostatní uživatele,“ říká primátor Ostravy Tomáš Macura (ANO).
Moravskoslezská metropole už dříve nasadila do provozu nízkoemisní vozy. Zdejší autobusy jezdí na elektřinu nebo na stlačený plyn CNG. „Plyn ale považujeme jen za přechodové médium, není plně bezemisní, není to ideální ekologické řešení. A u elektrobusů je zase problém s dojezdem,“ vysvětluje pro SZ Byznys generální ředitel DPO Daniel Morys.
Elektrické autobusy s delším dojezdem vozí těžké baterie a nabíjet se musí celou noc. Druhá kategorie elektrobusů s průběžným dobíjením se během denního provozu musí posouvat od nabíječky k nabíječce. Na dobití baterie jim sice stačí pár minut, dojezd pak ale bývá jen kolem 30 kilometrů. Naproti tomu autobus s vodíkovými palivovými články disponuje dostatečným dojezdem a nádrž načerpá za pár minut.
Vyšší náklady
Vodíková doprava je ovšem dražší. Jen plnicí stanice přijde DPO zhruba na 150 milionů korun, tři pětiny z toho – přesně 88 milionů – pokryje investor z dotací Operačního programu Doprava EU, statutárního města Ostravy a Moravskoslezského kraje.
Dotaci chce DPO využít i na nákup vozů. Vodíkové autobusy sice zlevňují, zatímco dříve byla jejich cena proti elektrobusům až o 30 procent vyšší, dnes jsou podle Moryse dražší už jen mírně. I tak ale cena výrazně převyšuje plynovou alternativu. „Nejvyšší třída elektrobusů dnes stojí mezi 13 až 15 miliony korun, plynové autobusy v lepší výbavě kolem devíti milionů, vodíkové kolem 16 milionů,“ porovnává ředitel.
Nákladnější ale bude i provoz. V roce 2020 DPO odhadoval, že vodíková doprava bude tři- až pětinásobně dražší než plyn nebo elektromobilita. Od té doby se ceny energií rostly, další vývoj je těžko predikovatelný. Každopádně s cenou elektřiny poroste i cena nízkoemisních typů vodíku.
DPO počítá s nákupem modrého nebo zeleného vodíku, na jejichž výrobu se podle Moryse chystá hned několik subjektů v regionu.
„Cenu vodíku budou ovlivňovat turbulentní ceny energií, zatím nevíme, za jakých podmínek nám jej dodavatelé budou schopni nabídnout. Potřebujeme hlavně cenovou stabilitu, celá problematika je zatím neprobádaná oblast. Ale nebojíme se, že by na našich prvních pět autobusů nebyl nízkoemisní vodík k dispozici,“ říká šéf DPO.
Vlastní panely
Ostravský dopravce chce časem sám začít i s vlastní výrobou vodíku elektrolýzou ze solární elektřiny. Fotovoltaikou chce osadit střechy svých garáží, servisních hal i administrativní budovy, podle Moryse je tak možné získat elektrárnu s instalovaným výkonem několika megawatt.
Ani to ale podle něj nebude k produkci dostatečného množství vodíku stačit. „Vlastními silami budeme reálně schopni pokrýt tak třetinu spotřeby našich vodíkových autobusů,“ říká šéf DPO.
Ostrava soutěží o vodíkové prvenství s Dopravním podnikem města Ústí nad Labem. Tam už úřady vydaly stavební povolení na stavbu vodíkové plničky v areálu místní Spolchemie a první vodíkové autobusy mají do ulic vyjet také v roce 2023. Testování prvního autobusu na vodíkový pohon v městské dopravě chce ještě letos začít také hlavní město Praha.
