Článek
Evropská komise po dvou letech jednání schválila veřejnou podporu pro nový jaderný zdroj v Dukovanech. Zároveň zájemci o výstavbu českého jádra – francouzská EDF a korejská KHNP – předali své nabídky. Jaké nové informace o největší české veřejné zakázce nám to přináší a kde naopak dál zůstává mlha?
1. Kolik budou nové jaderky stát?
Nové elektrárny platí občané v cenách elektřiny nebo v daních. Důležité tedy je, kolik budou stát. Klíčovou informaci o nabízené ceně však zná zatím jen investor, tedy ČEZ.
Zkušenosti z několika evropských jaderných projektů signalizují cenu technologie pro jeden blok od 250 miliard výše. Reaktor EDF, jehož zmenšenou verzi firma nabízí Česku, se nyní dokončuje ve francouzské elektrárně Flamanville, dva se staví v britské Hinkley Point a loni jej spustili ve finském Olkiluotu. Cena vycházela v přepočtu od 300 miliard korun (Olkiluoto) po půl bilionu (Hinkley Point) na jeden reaktor.
Agentura Reuters uvedla, že podle francouzských novin Les Echos se nyní náklady na reaktor EdF pohybují kolem 10 miliard eur (cca 250 miliard korun).
Čeští experti čekají, že korejská nabídka může být cenově o něco nižší, těžko však půjde o diametrální rozdíl. Ostatně i Poláci čekají, že cena za první polskou jaderku se třemi bloky od americké firmy Westinghouse vyjde asi na 150 miliard zlotých, v přepočtu tedy na něco přes 280 miliard korun na jeden blok.
První část rozhovoru s Michalem Macenauerem
Cena za technologii je však jen částí celkového účtu. „Na projektech v Evropě činí náklady na technologii zhruba třetinu celkové ceny,“ říká energetický expert a minoritní akcionář ČEZ Michal Šnobr. Pokud se tak Česku nepodaří výrazně zkrátit dobu výstavby a splácení úvěrů, vyšplhají se celkové náklady na jeden blok o výkonu 1200 MW ke tři čtvrtě bilionu korun.
Pro srovnání: Zhruba na bilion korun vyjde české spotřebitele a daňové poplatníky do roku 2030 účet za přibližně 2000 MW výkonu solárních elektráren z dob fotovoltaického boomu a za podporu dalších obnovitelných zdrojů dotovaných stejným mechanismem.
2. Proč musí financování schválit Brusel?
Investorem nového zdroje v Dukovanech je společnost ČEZ, která obchoduje na společném evropském trhu. Projekt elektrárny, která bude vyrábět minimálně 60 let, navíc v prostředí, které se diametrálně proměňuje, je rizikový a není jistá návratnost vloženého kapitálu. Manažeři ČEZ musí jednat s péčí řádného hospodáře v zájmu všech akcionářů, musí usilovat o maximalizaci zisku. Sám ČEZ by se proto do projektu nemohl pustit.
Stavba nové jaderky se tak neobejde bez veřejné podpory, jejíž férovost posuzuje Evropská komise. Hlídá, aby společný trh nedeformoval hráč, který je díky státní pomoci v lepší pozici než konkurenti. Proto vydává tzv. notifikaci, tedy schválení finančního modelu.
3. Jak vypadá veřejná podpora Dukovan?
Notifikační rozhodnutí v detailu neznáme, zveřejněno má být do dvou měsíců. Český návrh však nebyl schválen podle původních představ.
Veřejná podpora má trojí podobu: Stát poskytne ČEZ levnou dotovanou půjčku. Vezme na sebe plně všechny zvýšené náklady, které by vznikly z jeho viny. A konečně, elektřinu z nového bloku bude vykupovat za předem dohodnutou cenu prostřednictvím nově založeného státního obchodníka, který ji pak bude dál prodávat. Garantovaná cena vyplácená státním obchodníkem má bránit tomu, aby investor prodělal. Musí krýt uznané náklady nové elektrárny plus přiměřený zisk.
Pokud bude garantovaná cena vyšší než cena tržní, stát elektrárně rozdíl doplatí. Pokud naopak tržní cena elektřiny přesáhne dohodnutou výkupní cenu, bude elektrárna povinna doplatit rozdíl státu. „Stát by tyto peníze pak využil pro financování mechanismu. Nebo je vrátí do státního rozpočtu či využije na snížení regulované složky ceny elektřiny. Případný zisk bude spravedlivě rozdělen mezi investora a stát,“ ujišťuje mluvčí Ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.
Podpora pro nový zdroj má být financována podobně jako podpora solárů z dob solárního boomu. Tedy poplatkem, který hradí spotřebitelé v ceně elektřiny, případně ze státního rozpočtu nebo z výnosů prodeje elektřiny státním obchodníkem.
Poplatek na podporu obnovitelných zdrojů dnes činí zhruba 500 korun bez DPH na odebranou megawatthodinu elektřiny. Dotuje hlavně soláry, jejichž podpora má skončit po roce 2030. Po dokončení nového zdroje tak zřejmě bude poplatek na podporu obnovitelných zdrojů nahrazen novým poplatkem na podporu jádra.
4. Jak se liší schválená podpora od českého návrhu?
Brusel Česku model veřejné podpory schválil se zpřísněním některých podmínek. Za prvé – veřejná podpora může trvat nikoliv 60 let, ale jen 40 let od rozjezdu nového bloku. Elektrárna se tak musí zaplatit o 20 let dříve, takže na její veřejnou podporu bude třeba platit vyšší sumy z kapes spotřebitelů či daňových poplatníků.
Také model garantované výkupní ceny nakonec vypadá jinak, než Česká republika žádala. Původně měl státní obchodník uzavřít s novou elektrárnou dlouhodobou smlouvu na výkup elektřiny s předvídatelnou cenou. Podle notifikace se ale má garantovaná cena hýbat podle pohybu tržních cen. Ty jsou s přibývajícím podílem obnovitelných zdrojů čím dál víc rozkolísané.
Když „svítí a fouká“, elektřiny ze solárů a větrníků je na trhu přebytek, cena padá. Při méně příznivých podmínkách jde nahoru. Garantovaná cena pro výkup elektřiny z nových Dukovan má být při poklesu tržních cen nižší, při jejich vzestupu vyšší. Nová elektrárna tak bude motivována, aby typicky v létě, když je nadbytek solární elektřiny, snižovala výkon, dodávala méně elektřiny a netlačila ceny ještě víc dolů.
„Díky tomuto vystavení tržním signálům bude omezeno narušení trhu a zabrání se vytěsňování obnovitelných zdrojů energie, což pomůže elektrizační soustavě a usnadní její dekarbonizaci,“ vysvětluje to Evropská komise.
Drahý jaderný zdroj produkující nízkoemisní elektřinu stejně jako obnovitelné zdroje, tak nepojede na maximum své kapacity. Návratnost investice to bude zhoršovat, což dál zvedá nárok na veřejnou podporu. Zatímco soláry či větrníky při přebytku nabídky lze jednoduše odpojit od sítě, jaderný blok je méně flexibilní a jeho odstávka je nákladnější.
Část českých energetiků – například bývalý zmocněnec pro jádro Jaroslav Míl – v tom vidí úlitbu německým provozovatelům dotovaných solárů a větrníků. Podle Míla by české spotřebitele či daňové poplatníky vyšel výkup jaderné elektřiny v dlouhodobém kontraktu levněji, zvlášť kdyby státní obchodník pak elektřinu také prodával nikoliv na burze, ale v dlouhodobém dvoustranném kontraktu.
5. Zajistí nám nové jádro levnější elektřinu?
Nikoliv, je to mýtus. Dnešní produkce starších bloků v Dukovanech a Temelíně je levná, protože jsou již zaplacené a náklady na jejich pořízení byly mnohem nižší. Například Temelín, spuštěný v roce 2000, přišel na 98 miliard korun. Výroba elektřiny z nových bloků nikdy tak levná nebude.
Státní obchodník navíc bude podle podmínek evropské notifikace muset prodávat elektřinu na volném trhu.
„Aby se vyloučila koncentrace trhu a odstranilo riziko, že opatření poskytne výhodu některým spotřebitelům, zavázalo se Česko, že nejméně 70 procent výroby elektrárny bude prodáváno na otevřené energetické burze. Konkrétně na denním, vnitrodenním a termínovaném trhu, a to během celé doby životnosti elektrárny. Zbytek výroby lze prodávat prostřednictvím transparentních a nediskriminačních dražeb,“ píše se na stránkách Evropské komise.
Cena české elektřiny se tak dál bude tvořit na mezinárodním trhu a bude ji dál ovlivňovat hlavně Německo. „Tato podmínka dostává českého daňového poplatníka do strašně nevýhodné situace,“ říká Michal Šnobr. Na volném trhu budou jaderné elektřině konkurovat kromě obnovitelných zdrojů také plynové elektrárny. Návratnost jaderné investice to podle Šnobra zhorší a podpora se tak spotřebiteli či státní kase prodraží.
Ne všichni ale vidí ve výkupu elektřiny státem za pohyblivou cenu odvozovanou od burz a následném prodeji této elektřiny na volném trhu stejné riziko. „Obecně to problém není. Nový zdroj se tak jako tak bude muset zaplatit, otázkou jen je, jak se náklady rozpočítají mezi odběratele elektřiny nebo daňové poplatníky. Pohyblivá cena pro výkup nemusí být problém, má i výhody,“ říká strategický šéf energetické poradenské firmy EGÚ Brno Michal Macenuaer.
Oceňuje, že systém motivuje jadernou elektrárnu k vyšší flexibilitě a k ekonomickému chování. „Rozhodující pro posouzení ale bude až přesný vzorec pro výpočet výkupní ceny, který zatím neznáme,“ říká.
6. Potřebujeme nové jádro i za vysokou cenu?
Zatím není jisté, zda Česko dokáže zaplatit čtyři jaderné bloky, o nichž vláda uvažuje. Opakovat u dalších reaktorů stejný model, jaký Evropská komise posvětila pro nový dukovanský blok, nebude možné. Potvrdil to loni v rozhovoru pro SZ Byznys i generální ředitel ČEZ Daniel Beneš: „Pokud by se měly stavět čtyři bloky, není formát vymyšlený pro výstavbu prvního bloku v Dukovanech replikovatelný.“ Investorem dalších bloků tak už bude muset být stát.
„Stát je dnes zadluženější než ČEZ. Na čtyři bloky by si musel půjčit tři až čtyři biliony korun. Bude ale potřebovat i další zvýšené výdaje na zdravotnictví nebo armádu. Při rostoucím zadlužení bude státní dluh zdražovat, což bude mít vliv na život každého z nás,“ upozorňuje Šnobr.
Za drahé jádro se těžko hledá alternativa. Obnovitelné zdroje nezajistí dodávku do sítě podle potřeby. Uhlí je na ústupu, jeho tuzemské zásoby budou postupně docházet. U plynu jsme zase omezováni přepravními kapacitami i rostoucími přepravními náklady.
„Téměř každá jaderná elektrárna je nakonec ekonomický úspěch. Pokud investice není totálně zpackaná, vyplatí se. Může za to inflace,“ říká analytik EGÚ Petr Čambala.
Kouzlo je podle něj v tom, že jaderky mají sloužit mnoho let, během nichž se mnohonásobně zvedá cenová hladina. „Při průměrné roční 3,5procentní inflaci se po 60 letech dostanete na téměř osminásobnou obecnou cenovou hladinu, investiční náklady na elektrárnu se už ale nemění. Funguje to jako hypotéka na byt: Když si ji vezmu na 20 let, reálné náklady na splácení mi díky inflaci postupně klesají, ale byt mi bude sloužit ještě dlouho po splacení úvěru,“ říká.
Přesto je otázka, zda je výstavba velkých jaderných bloků pro Česko do budoucna jedinou cestou. Plynovky jsou flexibilnější než jaderné bloky a do nové energetiky s vysokým podílem obnovitelných zdrojů vhodnější. Malé modulární bloky by zase podle Míla mohli stavět i soukromí investoři, kteří by nepotřebovali notifikace z Bruselu.
V Česku se však zatím veřejná, politická ani odborná diskuse o alternativách vůbec nevede.
