Neoráme, přesto hospodaříme zeleně, říkají farmáři z Nebrasky

Že tu má farmář váhu, si všimnete okamžitě. A nemusíte jít zrovna po ulici kolem Cornhuskers Bank, Farmers Mutual nebo Great Plains State Bank, tedy finančních institucí, které mají svou blízkost k farmaření přímo v názvu. Takřka na každé křižovatce je dealerství zemědělské techniky, technická čerpací stanice, silo, farma, nebo prodejce kouzelných trubek, které udělaly z této „prérie“ jednu z nejúrodnějších oblastí Ameriky.

Nebraska je známá především díky světovému exportu hovězího masa, kukuřice a sóji. A také vývozu zavlažovacích systémů a popcornu. Na území o rozloze čtyřnásobku České republiky žijí necelé dva miliony lidí. Čtyřicet pět tisíc přímo farmaří, polovina z nich má dobytek. A celá čtvrtina populace - půl milionu lidí - pracuje v oborech navázaných na zemědělství. Krav je v Nebrasce 3,5 krát víc než lidí.

Přímo ze zemědělství pochází pětina hrubého domácího produktu Nebrasky. Nebylo by to možné bez biotechnologií jako je genová modifikace a editace plodin, schopných vyšlechtit odrůdy, odolné vůči extrémnímu počasí. A bez zavlažovacích technologií.

Díky tomu je zdejší zemědělství velmi efektivní. Méně než jedna pětina půdy v USA je vhodná pro zemědělství, ale v Nebrasce se hospodaří na 92 procentech.

„Zavlažování je hlavní součástí zemědělského úspěchu Nebrasky. Bez něj by existovalo mnoho oblastí, kde by nebylo možné pěstovat stejné druhy plodin nebo cokoliv jiného než je tráva,“ řekl SZ Byznys Jordan Schlake, obchodní zástupce ministerstva zemědělství.

Silnice a města ve středu země jsou v obležení rozsáhlých polí s kukuřicí a sójou, kterou kropí pojízdné zavlažovací systémy. Dost neobvyklý pohled, protože v Česku se zavlažuje jen zelenina vodou z řek. Tyhle ocelové systémy trubek, opatřených senzory, sbírajícími data o půdě, si navíc dobře poradí i s nerovným terénem. Stovky metrů dlouhé konstrukce kropí vodu a při tom se do kruhu kolem středového pivotu pohybují tak pomalu, že to ani není vidět.

Letos je však extrémní sucho a farmáři se bojí, že je ani zavlažování nespasí. „Byl nejsušší nebo druhý nejsušší květen od roku 1857. Většinou máme v květnu nejvíce vláhy, ale letos nám chybí 6 až 7 palců srážek (až 18 cm),“ povzdechl si Tyler Bruch, spolumajitel organické farmy Cyclone Farms, který pěstuje kukuřici, soju, pšenici, vojtěšku a čočku v potravinářské kvalitě.

Pole je na začátku června zcela vysušené, teploty dosahují 30 stupňů Celsia. Farmář se ženou se starají o 3000 akrů půdy (cca 1200 hektarů) a protože se rozhodli nepoužívat chemii, zkoušejí nové technologie, které v Americe moc farem zatím nemá. Přístroj Weed Zapper, který se zapojí za traktor, ničí plevel pomocí silných elektrických impulsů. Čtyřicet tisíc voltů spálí nežádoucí rostliny až decimetr pod zem.

Tyler se kvůli počasí obává, že ani zavlažování letos nepomůže. „Je to doplňkový zdroj vody a skutečně potřebujeme, aby zapršelo, protože nemůžeme zavlažovat tak silně, abychom plodiny udrželi,“ dělá si starosti.

Čtvrtinu rozlohy celé Nebrasky pokrývají Sandhills, oblast o rozloze 49 tisíc kilometrů čtverečních, tedy přesně o rozloze Slovenska, která se skládá z písečných dun, pokrytých travinami. Půda je písčitá, to pravé bohatství je ale několik metrů pod zemí. Sandhills jsou jedním z největších světových přírodních rezervoárů podzemní vody, díky které je možné zavlažovat ve velké části státu. A jsou také pasteveckým regionem.

Někteří odborníci se obávají, že se během příštích desítek let podzemní voda vyčerpá. Zatím je jí dost a přestože je pro zemědělce zdarma, dala vzniknout velkému byznysu, kterým je Nebraska známá po celém světě. Právě tady vzniklo kruhové zavlažování. Krajina má díky tomu jasný rukopis. Z výšky je vidět mnoho typických kruhových polí.

Říká se, že v Americe je všechno větší. Platí to i o zavlažování. „V USA má standardní pole 164 akrů (65 hektarů), což je běžně pokryto čepem se sedmi rameny a rohovým ramenem v případě, že chcete zavlažovat také rohy,“ řekl SZ Byznys Gustavo Oberto, prezident společnosti Lindsay, která je druhým největším světovým výrobcem těchto systémů.

Vskutku monumentální jsou kruhová pole mimo USA. V Brazílii, Austrálii nebo na Novém Zélandu mají někdy i přes 200 hektarů.

Lindsay patří do velké čtyřky firem z Nebrasky, které dohromady pokrývají 85 procent světové poptávky po pilotním zavlažování. To má velkou perspektivu nejen díky zapojení umělé inteligence, která umí zpracovávat data z pole a dávkovat vláhu podle potřeby rostlin, ale i díky změně klimatu.

Hlavní byznys těchto firem se proto do budoucna soustředí na oblasti jako je Afrika, které potřebují zvýšit produkci potravin. Ne všechna zavlažovaná pole jsou však kruhová. Některé systémy jezdí tam a zpět.

Podobně jako v Evropě se američtí farmáři mohou opřít o celou řadu dotačních programů. Rozpočtují se na federální úrovni a proplácejí se přes různé agentury. Mnoho z nich jsou dobrovolné programy jako je Conservation Reserve Program, neboli program na ochranu krajiny, který finančně kompenzuje zemědělce, kteří vyčlení pozemky na neprodukční plochy. Například pro trávy a agrolesnické systémy.

Zájem o programy mezi americkými farmáři roste. „Je kriticky důležité, abychom se postarali o půdu, pastviny, aby byla krajina udržitelná nejen pro krávy, nás, ale i příští generace,“ říká Homer Buell, kovboj ze čtvrté generace farmy Shovel Dot Ranch, který na pastvinách nahání 750 krav. Už ne na koni jako jeho předci, ale na terénní čtyřkolce.

Homer má momentálně největší starosti se sháněním pracovníka. Desítky mil okolo nic není a na statek nemůže nikoho sehnat. „Musíte milovat tenhle způsob izolace. Pro některé lidi je to obtížné,“ říká.

Dobytek je venku i přes zimu v mínus 30 stupních. Pokud mají zvířata dost jídla, jsou spokojená, protože některé duny jim dopřávají závětří. Jako jediný doplněk stravy dostávají kukuřičný lepek, vedlejší produkt z výroby ethanolu, který vzniká v palírnách obilí.

Extrémní počasí bývá v Nebrasce i na jaře a v létě. Nejdůležitějším vládním programem je proto pojištění úrody, které farmářům kompenzuje většinu škod, způsobených počasím včetně cenových propadů na trhu. „Nejhorší byl rok 2002, kdy někteří zemědělci nesklidili prakticky nic,“ říká Steve Wellman, farmář a bývalý ministr zemědělství. V některých částech je navíc zvýšené riziko vzniku tornád. Dvojité tornádo Twin tornado z roku 2014 patřilo k těm nejničivějším v USA.

I poté, co Wellmanovi skončil mandát na úřadě, se snaží jít příkladem. Na svých pozemcích proto vystavěl systém kaskád, které zmírňují vodní eroze. Zemědělci v Nebrasce nemusí dodržovat osevní postup jako kolegové z Evropy, kdy se kukuřice čtvrtý rok po sobě nesmí zasít na stejném poli. Na erozních půdách však musí zasévat do posklizňových zbytků, které chrání půdu před odpařováním vody.

Farmáři v USA také často používají bezorebné techniky, kdy vůbec nebo jen minimálně zpracovávají půdu, a jiné techniky takzvaného regenerativního zemědělství, kam patří také vysévání krycích plodin.

„Biotechnologická ochrana rostlin vůči herbicidům je také velkým klíčem k tomu, aby dobře fungovaly bezorebné půdní techniky,“ vysvětluje Wellman a dodává: „Kdybychom orali, dramaticky se zvýší využívání pohonných hmot a přírodních zdrojů.“

Protierozní terasy a zelené pásy je možné vidět na mnoha polích, zatímco některá je nemají a jsou na nich viditelné stopy eroze. Udržitelnost je nicméně v posledních letech v USA horké téma, farmáři se snaží zlepšovat a jsou k tomu i finančně motivováni.

Jedním z největších „farmářů“ v Nebrasce je miliardář a mediální magnát Ted Turner, zakladatel zpravodajské televize CNN, který vlastní 500 tisíc akrů půdy (200 tisíc hektarů). Drtivá většina farem jsou však rodinného charakteru. To nutně neznamená, že jsou malé. Tři čtvrtiny farem v Nebrasce mají rozlohu nad 400 hektarů.

„Je mýtus, že americké farmy jsou hlavně korporátní. V 98 procentech jsou to rodinné farmy. Další mýtus je, že plodiny amerického zemědělství jsou plné pesticidů. Není to pravda, exportovaná produkce je velmi udržitelná,“ říká Tarik Eluri, manažer udržitelnosti Americké rady pro export sóji. Rada zastupuje firmy, které vyvážejí do celého světa včetně Číny a Evropy.

Cesta našeho reportéra vznikla s podporou Americké aliance pro udržitelnost U.S. Sustainability Alliance.