Nejlépe se mají důchodci v Norsku, Česko kvůli covidu a inflaci propadlo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká republika skončila loni na 18. místě z 44 v žebříčku toho, kde se mají důchodci nejlépe. Ten pod názvem Global Retirement Index každoročně sestavuje investiční banka Natixis.

Osmnácté místo znamená meziroční sestup o osm pozic. Oproti roku 2022 jsme přitom jako země přišli o pouhý jeden bod v celkovém hodnocení. Svou daň si vybraly zejména pandemie a inflace.

Maximální počet bodů v indexu je 100.

Index se skládá ze čtyř kategorií. V oblasti zdraví sledují tvůrci výdaje na zdravotnictví, odhadovanou dobu dožití a výdaje na zdraví nad rámec pojištění. V tomto ukazateli se napříč státy projevil dopad nedávné pandemie.

Kvalita života pak obsahuje parametry jako úroveň štěstí, kvalitu vody, hygieny a ovzduší, životní prostředí nebo biodiverzitu v zemi.

Materiální zajištění, ve kterém bylo Česko ještě předloni první, se skládá z příjmu na osobu, rovnosti příjmu a zaměstnanosti. Nejvíce Česko propadlo v poslední sledované oblasti – financích. Ty sledují například státní dluh, úrokové sazby, inflaci nebo daně. V tom jsme propadli z 15. na 23. místo. Velký podíl na tom měla inflace, konkrétně jsme z 44 sledovaných zemí skončili na 38. místě.

Nejlépe si ve sledovaném období vedlo Norsko. Jako jedné z mála zemí se podařilo v průběhu pandemie zvýšit odhadovanou naději dožití. Ta je v současné době při narození 83,3 let. Norsko má však také nízkou nezaměstnanost (3,8 % v době měření) a celkově napříč kategoriemi získávalo nadprůměrně vysoké skóre. Ostatně všechny čtyři první země (Norsko, Švýcarsko, Island a Irsko) meziročně své posty obhájily.

V tabulce je možné řadit jednotlivé sloupce podle hodnoty kliknutím na název sloupce.

Za zmínku také stojí Austrálie a Nový Zéland - jediné neevropské země, které se dostaly do nejlepší desítky. Protinožcům hraje do karet zejména oblast financí. Jejich systém penzijních fondů je pátý největší na světě.

Francie si zase meziročně polepšila o jedno místo navzdory protestům v roce 2023. Ty mířily proti zvýšení věku odchodu do důchodu na 64 let. Právě tento krok ale podle výzkumníků může vést k tomu, že lidé budou pracovat déle, budou platit povinnou daň ze mzdy na financování důchodových dávek a zlepší se neustále se zhoršující míra finanční závislosti seniorů.

Zhoršující se míra závislosti ve stáří znamená, když se zvyšuje podíl starších závislých na mladších zaměstnaných. To pak snižuje udržitelnost důchodových dávek.

Francie však není jediná, která řeší problematiku udržení důchodového systému v chodu. V roce 2050 bude třetině světové populace minimálně 65 let. A na penzisty a penze je třeba vydělávat.

Na konci letošního ledna tak například v Česku Ústavní soud potvrdil, že zkrácení valorizací, které v roce 2023 schválila vláda, nebylo protiústavní. Hojně kritizovaný krok má podle vlády za úkol ušetřit v příštích letech stovky miliard korun.

Čína problémy řeší podobně jako Francie - kvůli stárnutí a dokonce poklesu populace se v asijské zemi také prodlužuje věk odchodu do penze, další země spoléhají na příliv pracujících prostřednictvím migrace.

Jak upozorňuje server visualcapitalist.com, například Kanada měla v roce 1980 na jednoho důchodce šest pracujících. V roce 2015 toto číslo kleslo na čtyři a do roku 2030 pak na tři pracující. I proto se země snaží pomocí migrace tento trend zvrátit, od roku 2010 zvýšila počet obyvatel o 10 milionů.