Nedostupné bydlení žene Čechy na ulici. A doplácí na to státní kasa

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle dat Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) bylo při posledním sčítání lidí bez domova více než čtvrt milionu lidí v bytové nouzi, úplně bez střechy nad hlavou pak přibližně 12 tisíc. Oproti předchozímu průzkumu je to nárůst o tři procenta. Již nyní podle statistik OECD patříme mezi země, kde je v populaci největší podíl lidí bez domova.

Na třetím místě jsme skončili za Velkou Británií a Francií, tam se počet lidí bez domova za poslední zhruba dekádu zdvojnásobil. V obou zmíněných zemích je ale více osob ubytovaných v noclehárnách a ubytovnách pro lidi bez domova. Česko tak drží prvenství – na 100 tisíc lidí máme nejvíce osob, které přežívají venku.

Česká republika se přitom podle ředitele Centra střední Čechy organizace Fokus Praha Martina Freunda oproti zahraničí v základu svou situací nevymyká. „Myslím si, že základ bude v oblasti sociální patologie podobný, tedy často za tím stojí rodinné problémy nebo závislosti, ať už látkové, nebo nelátkové,“ dává příklady Freund. „Specifikem České republiky je však spíše nemožnost získat bydlení, což vede lidi k bytové nouzi a následně k otevřenému bezdomovectví.“

To je podle něj způsobeno nízkou nabídkou bytů, vysokými nájmy a často také diskriminací na trhu s bydlením. „Naše dávky na bydlení nejsou dostatečné, nemáme sociální ani dostupné bydlení, což vede k tomu, že mnoho lidí je nuceno bydlet v ubytovnách, kde se z tohoto problému stal obchod s chudobou,“ popisuje situaci Freund. „Pronajímatelé si mohou vybírat nájemníky podle svých preferencí a i malá odchylka, jako například početná rodina nebo domácí zvíře, může být překážkou. Nedej bože, když je tam nějaké etnikum.“ Zákon samozřejmě takový přístup zakazuje, ale realita je často odlišná.

Zda se situace s obecným nedostatkem bytů, která je prvotním faktorem pro bezdomovectví, zlepší, je ale otázkou. Aktuální rozpočet na rok 2025 zásadně ubral peníze právě ministerstvu pro místní rozvoj, sníží se o 12,9 procenta na 13,3 miliardy korun. Pro koaliční Piráty, jejichž předseda Ivan Bartoš resort vede, tak není návrh rozpočtu v tuto chvíli přijatelný.

„Konsolidace se nesmí dít za cenu rezignace na program výstavby bydlení napsal předseda Bartoš a požaduje přidání sedmi miliard korun na zmíněný program, jinak prý nelze počítat s podporou Pirátů.“Za účelem vyjednání změny v rozpočtu budu iniciovat další jednání,“ uvedl Bartoš.

„Příčiny bezdomovectví jsou různé a velmi často individuální. Z pohledu MPSV se však snažíme zaměřit především na prevenci ztráty bydlení, aby k bezdomovectví docházelo co nejméně či vůbec,“ říká Jakub Augusta z MPSV. „Je potřeba mít vytvořenou takzvanou záchrannou síť, která zamezí ztrátě bydlení, pokud se osoba stane ohroženou či bude v nouzi. Tuto síť tvoří systém dávek státní sociální podpory a dávek pomoci v hmotné nouzi.“

MPSV podle něj v této oblasti chystá reformu v podobě sloučení dávek, aby došlo ke zjednodušení procesu žádostí, a tedy i k efektivnějšímu vyplácení. „Nedílnou součástí prevence je pak i sociální práce,“ dodává Augusta a přidává i kontext mezinárodního srovnání. „V některých zemích může například hrát větší roli migrační krize, zatímco v jiných může být dominantním faktorem vysoká míra nezaměstnanosti nebo nedostatečný systém sociálního bydlení.“

Freund má s lidmi bez domova zkušenosti. V roce 2016 jako zastupitel za Žít Brno v rámci projektu Rapid Re-Housing zařídil padesátku městských bytů rodinám, které měly se sháněním ubytování problém. V rámci projektu Housing First pak dali jednotlivým bezdomovcům dalších 65 bytů. Experiment v druhém největším městě vyhrál dvě mezinárodní soutěže a ukázal cestu, jak se s bezdomovectvím dá bojovat.

Právě Housing First je totiž podle Freunda metoda, která se osvědčila nejen v Brně, ale dlouhodobě ji jako řešení využívá například Finsko. Na rozdíl od takzvaného prostupného bydlení, které praktikuje Česko. „Prostupné bydlení je model, kde lidé začínají v azylovém domě a postupně by měli přejít do trvalého bydlení,“ popisuje Freund pojem. „Tento přístup je ale nefunkční, protože klade na lidi požadavky, které často nemohou splnit. Například v Praze se počítá s tím, že lidé po dvou letech v dočasném bydlení budou schopni najít si bydlení na trhu, což je často nereálné.“

Prostupné bydlení tak podle Freunda v Česku zpravidla končí jedním ze dvou způsobů. Buď v něm jsou lidé navždy, nebo jsou vyhozeni na ulici.

Metoda Housing First naopak lidem rovnou bydlení dá, a tím jim umožní řešit jiné problémy. „Tento přístup se ukázal jako nejúčinnější a jediný dlouhodobě snižuje počet lidí bez domova.“ A potvrzují to i čísla – při brněnském experimentu byla úspěšnost více než 95 procent. Okolo 90 procent se pohybovala i ve Finsku, Kanadě nebo Spojených státech.

Podle Freunda i hodnoticí studie ukázala, že projekt šetří veřejné rozpočty. Sociální bydlení je mnohem levnější než azylové bydlení. Lidé byli po přestěhování méně v nemocnici, méně pro ně jezdila sanitka, brali méně léků. Ušetří se také ve věznicích, kam mnozí bezdomovci zvláště v zimě rádi směřují. V lokalitě s několika bezdomovci se obvykle instalují další kamery, osvětlení, speciální lavičky, na nichž se nedá ležet, více tu uklízejí ulice.

„Když si to člověk spočítal, tak zjistil, že by jim (lidem bez domova) mohl platit celý rok luxusní hotel a vyšlo by to levněji,“ říká s úsměvem.

Děti z rodin bez domova zase mají problém se školní docházkou, brzy ji končí a zbývá pro ně nekvalifikovaná práce. A z té se také méně odvádí státu.

Průzkum MPSV ukázal mimo jiné i to, že pro řadu lidí v bytové nouzi se ubytování na obecní ubytovně stává dlouhodobým řešením. Necelá polovina (44,6 procenta) bydlí na ubytovně pět a více let, o tři procentní body méně je tam v rozmezí od jednoho do pěti let. Jen 14 procent ubytovaných je tam kratší dobu než rok.

„Čím déle jste bez domova, tím je menší pravděpodobnost, že se z té ulice dostanete,“ popisuje Freund situaci těchto lidí. „Jedním z nejdůležitějších důvodů je ztráta sebeúcty. Čím déle na ulici zůstanete, tím více s ní splynete. Což je problém, na který lze cíleně reagovat prostřednictvím sociální podpory.“

„Další důvod je ten, že prostě neexistují projekty, které by těm lidem pomáhaly skutečně účinně, protože neexistují projekty typu Housing First, respektive existují, ale ve velmi malé míře,“ dodává s tím, že to je kvůli neochotě veřejných institucí na tyto účely bydlení vyčlenit.

Brno není výjimka. Například San Francisco spočítalo, že umístění čtyř chronických lidí bez domova do ubytování městu ušetří 80 tisíc dolarů ročně. V USA tak jsou již nyní města, která podle Freunda díky Housing First snížila počet lidí bez domova na takzvanou funkční nulu. To znamená, že pokud už se člověk na ulici dostane, tak se zhruba do roka opět vrátí do normálního života.

Na první pohled sociální krok v podobě přidělování ubytování zdarma tak má pozitivní finanční dopad.

Podle Augusty je bezdomovectví pro MPSV jedním z klíčových témat. „Tento problém je řešen na několika úrovních, včetně prevence, podpory lidí v ohrožení a integrace těch, kteří již bez domova jsou, zpět do společnosti,“ vysvětluje. „I díky projektu Podpora sociálního bydlení úzce spolupracujeme s neziskovými organizacemi, obcemi a dalšími relevantními aktéry na tvorbě a realizaci opatření, která mají zmírnit dopady bezdomovectví a podpořit ty, kteří se ocitli v této složité životní situaci.“

V plánu jsou i novely, které mají za úkol zajistit snazší nalezení bydlení pro ohrožené skupiny osob prostřednictvím systému garancí a asistence v bydlení, která bude pomáhat podporovaným osobám si bydlení i udržet, aby se zabránilo případné opakované ztrátě bydlení.

„MPSV se snaží aktivně podporovat prevenci, neboť je to efektivnější i finančně méně náročné opatření než řešení následných důsledků, které se již mnohdy nemusí podařit úplně napravit,“ říká Augusta. „Přijetí tohoto zákona by bylo velkým posunem vpřed, neboť doposud legislativní úprava související s dostupností bydlení v České republice chybí.“

Jedním z programů je například již zmíněný Housing First, probíhají ale i programy zaměřené na integraci lidí zpět do společnosti a na trh práce. Augusta také vyzdvihuje spolupráci s neziskovkami nebo takzvané mokré azylové domy. „Jedná se o typ sociální služby poskytované lidem s neschopností regulace návykových látek,“ vysvětluje. „V zahraničí je toto velmi často využíváno a projevuje se to jako dobré řešení, aby tyto osoby nebyly na ulici a neohrožovaly jak svoji bezpečnost, tak i bezpečnost ostatních osob.“