Expertka: Dřív infarkt zabíjel hned. Dnes lidé žijí roky v chronické fázi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Chronických onemocnění stále přibývá a postihují až třetinu populace. Až 70 procent Čechů nad 60 let pak trpí nemocemi, jako je cukrovka, srdeční a cévní choroby či rakovina. To výrazně zatěžuje zdravotnictví i státní rozpočet. V roce 2021 stála léčba kardiovaskulárních nemocí 28,4 miliardy korun, tedy 13 procent výdajů na zdravotní péči, přičemž chronická onemocnění se celkově podílí na čtvrtině všech nákladů.

Důvodů, proč chronických onemocnění v posledních dekádách přibývá, je hned několik. „V první řadě se dožíváme vyššího věku, to je dobrá zpráva, nicméně na straně druhé jsou lidé v pozdním věku více nemocní a to pak zatěžuje naše zdravotnictví. Chronických onemocnění pak přibývá i kvůli životnímu stylu,“ uvedl na konferenci České elity ředitel Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kvaček.

Není to ale jen o lidech, i samotný posun kvality zdravotnického systému paradoxně zapříčinil, že chronicky nemocných je více. „Dříve se na nemoci, jako je třeba infarkt, umíralo hned. A se zlepšujícími se způsoby léčby vlastně prodlužujeme život pacientů, kteří pak roky žijí v té chronické fázi,“ míní Kateřina Machů z České obce sokolské.

A tím, že je více pacientů chronicky nemocných, dochází k přeplňování nemocnic. Proto musí podle odborníků dojít k celkové změně zdravotnického systému. Lékařka Petra Bomberová Kánská ze společnosti Canadian Medical říká, že „klíčovou roli by měla hrát primární péče, tedy prevence a praktičtí lékaři, kteří by měli nemoc zachytit už v jejím počátku“.

Problém ovšem tkví v tom, že lidé buď nemají o preventivní vyšetření zájem, nebo nevědí, jak vlastně v případě nemoci postupovat.

Pokud pacient neví, jak během léčby postupovat, praktický lékař by mu měl vše vysvětlit – kam se obrátit a jaká rizika ho čekají. V praxi jsou však lékaři často přetížení a nemají čas každému vše detailně objasňovat. Právě zde by mohli pomoci takzvaní koordinátoři.

„Když si pacient poprvé od lékaře vyslechne diagnózu, obvykle je v šoku, moc nevnímá, a když opustí ordinaci, vlastně neví, co má dělat. A proto jsme u nás na Bulovce zavedli takzvané koordinátory onkologické péče, kteří jsou tu výhradně od toho, aby komunikovali s pacienty a navigovali je na jejich cestě za uzdravením,“ popisuje Kvaček s tím, že doufá, že toto bude jednou běžný standard.

Role koordinátorů podle Kvačka zásadně zlepší samotný chod nemocnice. „Zejména lékařům a sestrám to ušetří spoustu administrativy a mohou ošetřit více pacientů. Koordinátor nutně nemusí být lékař, stačí proškolený člověk, který je seznámen se základním chodem nemocnic, tudíž zajistit koordinátory minimálně ve větších ambulantních centrech není nemožné,“ dodává.

Kromě koordinátorů mohou práci lékařům zjednodušit nové způsoby léčby, jako například telemedicína nebo distanční léčba. Tyto metody zažily boom hlavně během pandemie koronaviru. „Odhlédneme-li od vážných onemocnění, celá řada běžných záležitostí, se kterými lidé za praktikem chodí, může být vyřešena na dálku. To samozřejmě šetří čas praktikům i pacientům,“ popisuje Bomberová Kánská.

„My když například zahájíme léčbu u nějakého pacienta a vyskytnou se u něj vedlejší příznaky a pacient pak spěchá za lékařem. Tím pádem přetěžuje tu ambulanci a vystavuje se dalším rizikům přichycení nového onemocnění. Kdyby ale mohl zůstat v pohodlí domova, lékař by ho ujistil, že je vše v pořádku, nebo byly pacientovy léky doručeny až domů, ulehčilo by to spoustu práce,“ vysvětluje členka výboru Hlasu onkologických pacientů Nikol Pazderová.

„Od věci by určitě nebylo využít pojišťoven. Ty by mohly v rámci své sítě smluv samy plánovat pacientům prohlídky. Tuším, že Oborová zdravotní pojišťovna poskytuje některým pacientům možnost zavolat na call centrum a tam s operátorem vše vyřešit, včetně termínu prohlídky. Bylo by přínosné, kdyby tuto službu poskytovalo více pojišťoven,“ míní Kvaček.

Podle posledního průzkumu MultiSport Index v roce 2024 nesportovala téměř třetina Čechů. Nicméně právě sport – respektive fyzická aktivita – je podle odborníků klíčový pro předcházení některým onemocněním.

Podle Kateřiny Machů jsou důležité návyky, a to už od dětství. „V nejlepším případě by dítě mělo vidět inspiraci u rodiče. Když uvidí, že se rodič baví sportem, je veliká šance, že si pro pohyb také najde kladný vztah,“ říká. „Rodiče nicméně nemusí nutně hned dítě dávat na nějaký sport, ale spíše mu dát prostor se najít a zjistit, co ho baví. Je pak větší šance, že u sportu zůstane,“ radí.

Děti nicméně mají na sport dostatek času. Problém je u dospělých lidí, kteří kvůli svým každodenním povinnostem nemají na sport čas vůbec. „Jedno z řešení takové situace by mohly být pracovní benefity, které by umožnily lidem jít si občas zasportovat během zaměstnání,“ myslí si Machů.

Kromě sportu se do našeho života promítá také to, co si dáváme na talíř. Podle WHO bude v Česku do roku 2030 obézní každý třetí Čech. „Obezita je zásadní problém, protože v řadě případů právě způsobuje některá chronická onemocnění,“ upozorňuje Kvaček s tím, že se jedná o společensky citlivé téma, a tak je nutné k tomu přistupovat opatrně.

Naopak Bomberová Kánská prosazuje razantnější postup. „Stejně jako si lidé čistí zuby a obecně přijímají fakt, že když si nebudou zuby čistit, tak se jim zkazí, musejí pochopit, že když nebudou jíst zdravě a sportovat, budou obézní. A to už se lidem dobře neposlouchá. Nikdo nikoho nenutí vrcholově sportovat, spíše je to o tom, začlenit do života alespoň nějakou fyzickou aktivitu,“ říká.

Lidé mají ovšem zajeté stereotypy, ze kterých se jim vystupuje těžko. A vůle hledat čas sportovat poté, co lidé přijdou z práce, se hledá jen těžko. Odborníci se proto shodují, že změna obvykle přichází s novými generacemi.

Partnerem konference byla společnost EUC, největší poskytovatel ambulantní péče v ČR.