Na dálku se dá řešit až třetina zdravotních problémů. Telemedicína jede

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hodně pacientů na málo doktorů. Problém tuzemského zdravotnictví, který bude čím dál palčivější. Lékařů bude dál ubývat, protože stárnou a nemají komu předat své praxe a dostupnost lékařské péče se tím bude zhoršovat.

Pomoci může lékařská péče na dálku, takzvaná telemedicína. „Data potvrzují, že vzdáleným přístupem k lékaři je možné řešit pětinu až třetinu případů. V ostatních případech je nutná osobní návštěva lékaře, který stanoví diagnózu a další léčbu,“ uvádí Barbora Korandová, provozní ředitelka internetové platformy uLékaře.cz.

V Česku je ale telemedicína zatím v batolecím věku a spíš se testuje, co a jak může fungovat. „Paradoxně největšími bariérami jsou legislativa, uživatelská akceptace na straně pacientů i lékařů a zejména pak zájem pojišťoven tyto služby proplácet,“ tvrdí Michal Štýbnar z Národního telemedicínského centra.

U nás se telemedicína v praxi vyzkoušela například u pacientů s idiopatickými střevními záněty (chronické záněty a/nebo záněty tlustého střeva, např. Crohnova choroba nebo ulcerózní kolitida). Využila se také pro některá kontrolní vyšetření kardiaků a u dálkové kontroly pacientů léčených domácí dialýzou.

„Tyto distanční výkony dnes provádí řada zdravotnických zařízení napříč ČR,“ uvedla mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Viktorie Plívová.

Díky pandemii covidu začali telemedicínu kromě specializovaných pracovišť využívat plošně i ambulantní lékaři.

Podmínkou, aby distanční péči – lékařskou radu na dálku – uhradila pojišťovna, byl podle Marie Marsové, místopředsedkyně představenstva společnosti Agel, řádný záznam ve zdravotnické dokumentaci pacienta, včetně informace o způsobu konzultace. Tedy jestli šlo o telefonát, e-mail, videokonferenci apod. 

„U takto definovaných konzultací byla možnost i zaslání e-receptů či vystavení žádanky na vyšetření, poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku a jeho zaslání poštou apod.,“ doplnila. Podrobnější podmínky se mírně lišily podle toho, jak si pravidla vykládaly jednotlivé zdravotní pojišťovny. Od hrazení výkonu jako distanční telefonické konzultace až po výkon telemedicíny – videokonzultace. „V současnosti výkon Videokonzultace se vzdáleným přístupem není hrazen z veřejného zdravotního pojištění a jeho možné opětovné vykazování je závislé na vytvoření legislativního rámce,“ podotýká Marsová.

Vlastní telemedicínskou platformu má třeba Fakultní nemocnice Olomouc (FNOL). Původně měla sloužit jen pro chronicky nemocné pacienty nemocnice se srdečním selháním a s chronickou obstrukční plicní nemocí. Během covidu se ale rozšířila. Vznikl web, kde si chroničtí pacienti nemocnice mohou zažádat o videokonzultaci s lékařem, sestrou, psychologem nebo i sociálním pracovníkem. Dále je možné si objednávat léky nebo pomůcky, psát zprávy, nahrávat své lékařské zprávy z jiných zařízení, posílat fotky apod.

„Pacienti mají možnost využít i mobilní aplikaci, která má stejné funkcionality jako webová část. Doplněna je o propojená zařízení, jako je např. tlakoměr, váha, krokoměr, oxymetr, spirometr apod. Pacienti prostřednictvím mobilní aplikace sbírají svá data a zdravotnický personál tato data hodnotí,“ popisuje za Národní telemedicínské centrum Michal Štýbnar.

V pilotní fázi jsou pak další telemedicínské projekty. Například Oborová zdravotní pojišťovna (OZP) ve spolupráci s renomovaným kardiologickým centrem dlouhodobě telemetricky sleduje EKG pojištěnců pro zkvalitnění diagnostiky při kardiologických a neurologických onemocněních. Podílí se také na pilotním projektu na poskytování domácí telerehabilitace u vybraných pacientů po kraniotraumatech (poraněních mozku a lebky) a dalších postiženích mozku.

Při telerehabilitaci pacient doma cvičí podle plánu a díky senzorům a přístrojům se data o jeho stavu při cvičení přenášejí k lékaři, ten pak může rehabilitaci upravovat.

Zdravotní pojišťovna RPB zase na konci loňského roku ukončila dvouletý projekt Horizont II – Šance pro srdce. Ten se zaměřil na dálkové měření 2 500 pacientů se srdečně-cévními obtížemi, zejména s vysokým krevním tlakem, ve věku mezi 40 a 75 roky s cílem předcházet infarktu a snížit riziko mozkové mrtvice. Nyní se vyhodnocuje, jestli je dlouhodobé dálkové měření výhodné ve srovnání s běžným sledováním.

Za rozšířením telemedicíny je jak snaha šetřit práci lékařům, kteří tak nemají přeplněné čekárny, tak samozřejmě úspora peněz. „Pokud se nám například podařilo zabránit nebo odvrátit hrozbu infarktu u 35 lidí, vrátí se nám veškeré vynaložené náklady, tedy více než 5,5 milionu korun. Průměrné náklady na jednu hospitalizaci pacienta s akutním infarktem myokardu se totiž pohybují kolem 150 tisíc korun,“ konkretizoval mluvčí zdravotní pojišťovny Ivo Čelechovský.

Stejná zdravotní pojišťovna nyní ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Ostrava a Národním dohledovým centrem vzdáleně monitoruje obsahu cukru v krvi 70 lidí s nejtěžším stupněm cukrovky.

Některé zdravotní pojišťovny svým klientům nabízejí zdarma nebo se slevou komerční služby vzdálené lékařské péče. Třeba OZP nebo Vojenská zdravotní pojišťovna (VoZP), které nabízejí služby platformy uLékaře.cz.

„Na dotazy pojištěnců je připraveno odpovídat šest desítek praktických lékařů a tři stovky specialistů. Odpověď praktického lékaře je garantována do šesti hodin, následná odpověď specialisty pak do 48 hodin, a to i o víkendu nebo během státních svátků,“ upřesnila mluvčí OZP Nicol Lenertová. Součástí služby je i možnost nechat se objednat na fyzickou návštěvu lékaře.

Technicky se služba neplatí z veřejného zdravotního pojištění, jde o benefit pro klienty konkrétních pojišťoven ze speciálního fondu pojišťovny. OZP pojištěncům neúčtuje nic, VoZP má službu zdarma jeden rok, pak za zvýhodněné předplatné 2 041 korun.

Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (ČPZP) poskytuje služby Dotazy na lékaře, kdy mohou pojištěnci svůj dotaz položit anonymně na webu pojišťovny. „Hlavním smyslem takové pomoci klientům má být poradenství pro naše klienty, zvýšení dostupnosti informací o vybraných zdravotních službách pro naše pojištěnce, a to nejen v oblastech se zhoršenou dostupností péče, ale celorepublikově i pro lidi s výrazně sníženou mobilitou,“ vysvětluje mluvčí ČPZP Elenka Mazurová.

Klienti zdravotní pojišťovny RBP pak mohou v kteroukoli denní dobu využít službu Lékař na telefonu. „Je určena jako alternativní možnost pro řešení akutních zdravotních problémů v případě, když praktický lékař není po telefonu k zastižení a nejedná se o život ohrožující stavy,“ popsal Ivo Čelechovský. „Naši pojištěnci také s lékařem na telefonu konzultují příznaky nemocí, žádají vysvětlení lékařského nálezu, ověřují si správnost léčby a ptají se na složení léků a jejich účinnost. Časté jsou také dotazy na očkování a rozklíčování výsledků laboratorního vyšetření,“ dodal.

V platformě uLékaře.cz se nejčastěji objevují dotazy z oblasti dermatologie. Provozní ředitelka Barbora Korandová to vysvětluje tím, že je snadné tento typ obtíží vyfotit a přiložit k dotazu a také se často lidé potýkají se studem, který cítí. „Ale běžně se na nás obrací lidé i s dotazy v oborech neurologie, gynekologie, ortopedie, chirurgie a dalších,“ doplnila.

Tato technologická novinka má ale jedno zásadní riziko. Je to špatně stanovená diagnóza a následný léčebný postup. Telemedicína by tedy neměla standardní lékařskou péči nahrazovat, ale spíš doplnit.

„Zde je nutné dořešit ještě řadu otázek například právního charakteru jako odpovědnost za závěr učiněný na základě telemedicínských dat. A technologického charakteru, třeba spolehlivost konkrétní platformy, kompatibilita dat, kalibrace konkrétního zařízení,“ vypočítává Petr Kvapil ze Zaměstnanecké pojišťovny Škoda.

Přenos citlivých dat je totiž potřeba zabezpečit tak, aby je někdo nemohl zneužít. Klíčová je tedy i rovina kyberbezpečnosti.

„A to jak z hlediska krádeže dat o zdravotním stavu pacientů přes jejich manipulaci až po cílené napadání systémů, jejichž aktivní prvky (robotika apod.) je pak možné ovládat, a tím cíleně poškodit pacienta. Což je možné také podvržením hodnot u běžné senzoriky,“ upozornil Michal Štýbnar.

Odborníci se shodují, že telemedicína není jen konzultací lékaře a pacienta na dálku. Jde i o širší souvislosti využití digitálních technologií při dlouhodobém monitorování různých zdravotních dat člověka. Které by pak bylo možné využít k léčbě, prevenci a zlepšení kvality života.

Doba, kdy osobní hodnoty jako tep srdce, tlak krve, EKG apod. budeme svým ošetřujícím lékařům předávat zcela automaticky například prostřednictvím chytrých hodinek a mobilů online, není podle expertů zas tak vzdálená.

„Zásadním aspektem telemedicíny budou právě chytrá zařízení a algoritmy fungující na principu umělé inteligence, čímž dojde k dalšímu zkvalitnění distanční lékařské péče i časovým úsporám na straně lékaře i pacienta,“ konstatovala Nicol Lenertová. Bude tak možné obsloužit násobně víc pacientů a účinněji léčit chronické nemoci.

Podle Marie Marsové ze společnosti Agel bychom se v budoucnu mohli dočkat například i využití vodivých textilií v běžném oblečení k monitoringu fyziologických funkcí, optických vláken pro detekci pohybu a analýzu biologických veličin. „Dále plného využití senzorů v našich přístrojích od mobilu počínaje po například poziční podlahu, která by mohla sloužit k analýze chování uživatelů, konče. S tím souvisí plné zapojení umělé inteligence, která je jednak daleko lépe schopná pomocí algoritmů vyhodnocovat kvantum dat, která jsou k dispozici z těchto chytrých zařízení, dále je schopná pojmout a vyhodnotit daleko více nejnovějších vědeckých poznatků z oblasti medicíny,“ vysvětluje Marsová.

Lékaři tak zůstane finální zhodnocení výstupu, čímž se mu mnohonásobně usnadní rozhodovací proces.

Mladší generace, která s těmito technologiemi vyrůstá, bude na jejich používání ve zdravotnictví tlačit. „Když se dnes někdo monitoruje 24/7, je sportovec a dbá o svou životosprávu, tak mu lékař bude velice složitě vysvětlovat, že ho tato data nezajímají jen proto, že česká (a evropská) legislativa zatím není schopna tato zařízení a metody dostatečně intenzivně vytěžovat, jelikož se jedná o přístroje, které jsou stále v jakési šedé zóně,“ podotkl Michal Štýbnar z Národního telemedicínského centra.

Zatím totiž neexistuje legislativa, která by formálně řešila, jak by toto sdílení dat ze zařízení, která nejsou certifikovanými zdravotnickými prostředky, mělo oficiálně vypadat. Zdravotníci tak nemůžou s těmito daty nakládat stejně, jako by zacházeli s daty zjištěnými pomocí certifikovaných prostředků.

Musí se také ještě vyřešit třeba úhradový mechanismus. A také návaznost na klinické doporučené postupy. To jsou závazné metodické postupy, podle kterých zdravotníci diagnostikují a léčí.

Zkušenosti z jiných zemí, kde je pokročilá digitalizace zdravotnictví nikoli volba, ale nutnost, říkají, že to fungovat může. „Telemedicína má větší přirozený potenciál ve státech, ve kterých je dostupnost péče palčivějším problémem, než je tomu u nás, proto v těchto zemích většinou existují pojišťovny s jinými postoji, než mají ty české,“ říká Štýbnar.

Ekonomická stránka telemedicíny je v nich proto příznivější. „Významnou roli v porovnání s více vyspělejšími zeměmi hraje také skutečnost, že mzdové náklady na vysoce kvalifikovaný zdravotnický personál v poměru vůči ceně zdravotnických technologií jsou u nás stále relativně nízké, což nemotivuje k většímu využití technologií, jako je tomu např. v zemích, kde právě osobní náklady v porovnání s cenou technologií jsou relativně vysoké.“

Otázka vzdáleného přístupu tedy nezní „zda“, ale spíše „kdy“. „Mezi vzory, ze kterých si bereme příklad jsou konkrétně Švédsko, Německo nebo Velká Británie, kde pro vzdálený přístup k lékaři velmi rychle vznikl funkční legislativní rámec a v datech i v praxi vidíme, že funguje a pomáhá řešit péči v obou uvedených problémech systému zdravotnictví,“ uzavírá provozní ředitelka uLékaře.cz Barbora Korandová.