Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Celé roky v Argentině platilo, že kdo měl dolary, rozhodně je neodnesl do banky. Vzhledem k zásahům vlády by o ně totiž mohl rychle přijít.
S novým prezidentem Javierem Mileiem se situace otočila, od jeho nástupu vyrostly dolarové vklady v argentinských bankách o 40 procent na 19,8 miliardy dolarů. Podle údajů tamní centrální banky jde o nejvyšší úroveň od konce roku 2019.
V polovině července Milei, který v kampani úřadoval s motorovou pilou a sliboval ořezání státních výdajů a záchranu ekonomiky, spustil se svou vládou „daňovou amnestii“. Ta umožňuje občanům deklarovat až 100 000 dolarů v hotovosti bez placení daní. Větší částky než 100 000 nemusí být v jihoamerické zemi zdaněné, pokud nejsou investovány do dluhopisů či nemovitostí.
Toto opatření za dva měsíce přihrálo na bankovní účet 1,4 miliardy dolarů. Banky podle svých statistik otevřely zhruba 100 000 účtů a dopad amnestie odhadují na dvě miliardy dolarů. Další příliv se ještě čeká, protože se Argentinci dohodli s USA na sdílení informací o bankovních účtech.
Podle údajů tamní centrální banky mají Argentinci uložené mimo národní finanční systém zhruba 204 miliard dolarů – buď v hotovosti doma nebo v bezpečnostních schránkách, případně na zahraničních účtech. Což je vzhledem k úpadku argentinské ekonomiky a několika bankrotům v posledních desetiletích logické.
Mileiova vláda doufá, že se do finančního systému vrátí značná část těchto peněz, napsala agentura Bloomberg. Jenže překonat nedůvěru Argentinců bude dost těžká úloha. V roce 2019 totiž předchozí prezident Mauricio Macri vyhlásil podobnou amnestii, aby pak zásadně zvýšil daně.
Mileiův pokus sleduje dva cíle – tím bezprostředním je doplnit devizové rezervy centrální banky. Ta podle listu Financial Times obhospodařuje v devizových rezervách 27 miliard dolarů, pro srovnání, ČNB drží v rezervách zhruba 150 miliard dolarů.
Jenže čisté devizové rezervy, tedy po odečtení různých mezinárodních závazků, už mají Argentinci v minusu tři miliardy dolarů. Finanční injekce od vlastních obyvatel by tedy centrálním bankéřům v Buenos Aires přišla víc než vhod.
Dlouhodobým Mileiovým cílem je však dolarizace argentinské ekonomiky. „Amnestie urychlí proces volné konkurence měn,“ prohlásil ekonomický ministr Luis Caputo koncem srpna a dodal: „Nejde o výběr daní.“
Nahrazení argentinského pesa americkým dolarem má podle Mileie udělat tečku za hospodářskou nestabilitou a především obrovskou inflací, která strhla zemi do prudkého poklesu.
Kolik času nakonec Milei ve funkci na své reformy dostane, se teprve uvidí. Rozhodně ho však nebude mít dost na to, aby vrátil Argentinu na pozici jednoho z deseti nejbohatších států, kde před sto lety byla. Argentinský propad tak může kromě jiného sloužit jako odstrašující příklad, jak rychle po špatných politických rozhodnutích přichází chudoba.
Největším Mileiovým nepřítelem je nedůvěra samotných Argentinců – a to bez ohledu na to, zda svému prezidentovi fandí, nebo ne. Podobných nadějí totiž zažilo několik generací už více, ale happy end se nedostavil.
Za všechny to pro list Financial Times shrnul právník a profesor na Universidad Austral Diego Fraga. Lidé podle něj méně věří, že se Argentina změní. „Raději si nechám peníze jinde,“ dodal Fraga.
