Krize vrací do hry uhlí. Na Sokolovsku nabírají horníky a navyšují těžbu

Nejmenší z domácích těžařských firem Sokolovská uhelná loni začala s uhelným útlumem. S těžbou chtěla skončit mezi lety 2025 až 2030, majitelé nastartovali přerod skupiny v novou „Sokolovskou neuhelnou“. Energetická krize a válka na Ukrajině jim změnily plány.

Dnes skupina vlastněná dědici spoluzakladatele Františka Štěpánka nabírá horníky, zrychluje rozšiřování lomu a zvedá produkci uhlí.

„Neměníme sice pohled na 2030 jako na rok ukončení těžby uhlí, ale museli jsme přehodnotit těžební postupy. Změna musela přijít kvůli rostoucí ceně plynu a vývoji na trhu po vstupu ruských vojsk na Ukrajinu,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys šéf Sokolovské uhelné a její sesterské skupiny SUAS Pavel Tomek.

Ještě loni se Sokolovská chystala na konec těžby. Hornická místa rušila, pracovníky servisu a údržby firma převedla do nově založené „neuhelné“ skupiny SUAS. Měli postupně přecházet na práci pro externí odběratele, protože se čekalo, že je samotný důl brzy neuživí. Podle útlumových plánů měla do příštího roku klesnout kdysi šestimilionová těžba na 2,5 milionu tun ročně.

Místo toho padlo v březnu rozhodnutí nasadit do práce odstavenou techniku a zrychlit tempo skrývky. „Připravujeme se, abychom mohli v letech 2023 a 2024 těžit 3,5 až 3,6 milionu tun uhlí ročně,“ říká Tomek. Obdobnou produkci předpokládá i pro letošek.

Z vyšší ceny uhlí na trhu Sokolovská neprofituje, těží pro vlastní potřebu nebo pro odběratele s dlouhodobými kontrakty, jimž zdražovat nemůže. Sama pálí víc uhlí ve vlastní elektrárně Tisová.

Výrobu elektřiny z uhlí donedávna znevýhodňovaly vysoké ceny emisních povolenek. Sokolovská proto už předloni skončila s výrobou uhelného plynu pro svou další – paroplynovou – elektrárnu ve Vřesové, která přešla na nakupovaný zemní plyn.

I v Tisové se chystal přechod z uhlí na zemní plyn, firma kvůli tomu připravovala dvě nové plynové kotelny celkem za 150 milionů korun. Krize těmito plány zamíchala. Vyrábět z uhlí je dnes i při vysokých platbách za emise výhodnější než z plynu.

Paroplynová elektrárna Vřesová od počátku letošního roku stojí. Výroba se tu nevyplácí. „I proto, že je Vřesová postavena mimo přenosovou soustavu plynu, a tudíž odkázána na distribuci. Provoz je tak vedle nákladů na emisní povolenky a plyn zatížen i poplatky za rezervaci distribuční kapacity. Při všech těchto nákladech ji nejsme schopni ekonomicky provozovat,“ vysvětluje Tomek.

Vedení podle něj dokonce uvažuje o tom, že se znovu spustí odstavená tlaková plynárna, v níž se dřív vyráběl pro Vřesovou plyn z uhlí. „Je tu úvaha, do jaké míry se vrátit k obdobné technologii. Je to vize do budoucnosti. Do určité míry by to odbourávalo závislost na zemním plynu,“ říká šéf Sokolovské.

Plynová krize poslala k ledu i projekt náhrady uhelných kotlů dvěma plynovými kotelnami v Tisové. „Už jsme měli koncem 2021 vydané stavební povolení, podepsané smlouvy s dodavateli, začaly stavební práce. V březnu jsme ale rozhodli o pozastavení projektu s ohledem na ceny a dostupnost plynu,“ říká Tomek.

Technologie za 60 milionů korun má Sokolovská uskladněné a připravené na lepší časy. Podle Tomka je zastavení projektu štěstím pro obyvatele regionu, který z Tisové bere teplo. Kdyby byla plynofikace dotažena do konce, hrozilo by teď odběratelům velké zdražení.

Uhelná Tisová vypouští samozřejmě víc emisí, než kolik by jich vypouštěla zvažovaná plynová náhrada. Tomek ale připomíná, že elektrárna loni prošla modernizací za 200 milionů korun, která objem znečištění snížila. „V červnu letos proběhla na prvním bloku další modernizace, v tuto chvíli prochází kompletní modernizací druhý blok,“ říká.

Výroba energie v elektrárně, která byla určena k uzavření, není bezproblémová. Občas dochází k výpadkům, Sokolovská pak musí pro odběratele narychlo dokupovat nasmlouvanou elektřinu na spotovém trhu za současné vysoké ceny, což snižuje profitabilitu. Část výnosů se také musí vracet do oprav a údržby. I tak se ale návrat k uhlí vyplácí, podle Tomka elektrárna vydělá letos řádově stovky milionů.

Loni akcionáři Sokolovské uhelné založili novou skupinu zvanou SUAS Group. Ta má rozvíjet novou neuhelnou energetiku v regionu odcházejícím od uhlí. Základem se měla stát paroplynová elektrárna Vřesová, která ale letos zastavila provoz. Místo toho se pilířem SUAS Group stane solární energetika.

„Máme stavební povolení na první menší fotovoltaický park o výkonu do tří MWp na Lipnici, na brownfieldu bývalé uhelné výsypky. Do zkušebního provozu by měl jít v půlce října,“ říká Tomek.

Zároveň SUAS spouští projekt bateriového úložiště v areálu elektrárny Vřesová, k němuž se spojila do joint-venture (společný podnik) se slovenským investičním fondem Bess. Úložiště o kapacitě více než šesti MWh má poskytovat takzvané podpůrné služby pro provozovatele přenosové soustavy ČEPS, vyrovnávat odchylky v dodávkách energie ze Sokolovské či sloužit pro denní obchody s elektřinou.

„Oba projekty – solární park i úložiště – financujeme soukromými prostředky, bez dotace. Dohromady přijdou na 60 až 65 milionů korun,“ uvedl Tomek.

To ale má být jen začátek. SUAS získal příslib dotací z Modernizačního fondu na další čtyři solární parky s celkovou kapacitou kolem 80 MWp. Letos chystá stavbu prvních dvou, další dva plánuje v příštím roce.

Jak říká Tomek, skupina si chce na prvních projektech otestovat zapojení netradičních zdrojů do energetické soustavy, aby mohla postupně budovat na Sokolovsku takzvaný „energy hub“ – energeticky soběstačný regionální systém.

„Potřebujeme vyladit schopnost našeho dispečinku k řízení zdrojů, nastavit adekvátní informačních systémy, zautomatizovat procesy, připravit se na příchod větších fotovoltaických parků. V rámci našeho energy hubu uvažujeme i o velkém bateriovém úložišti s kapacitou 50 MWh v areálu elektrárny Vřesová. Energy hub je náš strategický projekt, stále chceme zůstat energetickou společností, ale s jiným mixem paliva,“ vysvětluje šéf Sokolovské a SUAS Group.

I přes momentální renesanci uhlí a otřesy na plynovém trhu je přesvědčen, že k uhelnému útlumu časem dojde a zemní plyn se v energetice ještě vrátí jako ideální palivo pro vyrovnávání nestabilního výkonu obnovitelných zdrojů. Jak se ale technologie a trh budou v dalších letech vyvíjet, to předpovídat nechce. „Zatím nevidíme dál než k roku 2025,“ říká.