Jak český dobrodruh ovládl trh se sklem v Jihoafrické republice

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je to nenápadná průmyslová budova s velkým nápisem Crystal Direct Trading na předměstí Kapského Města, hned vedle dálnice N2, po které dojedete až do Johannesburgu. „Je to dobrá lokalita. Prakticky hned vedle je sjezd a ještě je tady semafor, takže na červenou všichni musí zastavit a vidí nás,“ usmívá se Ivo Zrcek, energický muž, který příští rok oslaví sedmdesátiny.

V svém megastoru nabízí velké množství sklenic české výroby a pro zákazníky vybudoval i kavárnu. „Afrika byla vždycky můj sen, a hlavně Jižní Afrika, protože mi o ní už kdysi dávno vyprávěl jeden kamarád. Už jako dítě jsem četl, jak mořeplavci proplouvali kolem mysu Dobré naděje, a mě to tak chytlo, že jsem potom vždycky toužil se sem dostat,“ vypráví Zrcek ve společnosti manželky a byznysové partnerky Daniely svůj příběh.

Uběhla však řada let, než se jeho sen mohl začít realizovat. V Česku panovala normalizace, v Jihoafrické republice represivní apartheid. Poprvé tak do Jihoafrické republiky přicestoval až v roce 1998, kdy si zároveň s sebou nechal poslat balík českého skla.

„K tomu ještě tažené figurky od skláře Hořínka v Železném Brodě a broušené sklo ze sklárny Caesar ve Světlé nad Sázavou. Poslal jsem to sem aerolinkami Swiss Air. A v červnu 1998 jsem přiletěl do Johannesburgu. Anglicky jsem uměl minimálně. K tomu se tady jezdilo nalevo,“ vypráví Zrcek, který si s sebou vezl do začátku 12 tisíc německých marek.

Brzy ale zjistil, že marky v Jihoafrické republice nebylo možné směnit za lokální měnu. Když to vyřešil, nemohl se zase dostat ke svému zboží, které zadržovali celníci. Jihoafrická republika je dodnes velmi ochranářská a pro cizince je problematické i otevřít si byť jen bankovní účet.

„Nakonec se mi to podařilo proclít a začal jsem s tím sklem jezdit. Všichni říkali, ‚to je fantastický, to je nádherný‘. Mezitím se mi samozřejmě asi dvě velké figurky rozbily. ‚Když je to tak fantastické, tak si to kupte,‘ říkal jsem jim. Ale oni na to, ‚Kam bychom to dali? Kdybychom si to vzali domů, tak je to druhý den rozbité.‘“ Nakonec zboží nechal u jednoho židovského obchodníka v komisi a odjel zpátky do Česka, protože mu končilo turistické vízum.

V Johannesburgu nakonec zůstal až do roku 2004. Získával zákazníky, ale žádný velký byznys to nebyl. Spíš vyvážel do Česka jihoafrické víno a pražcový nábytek a sbíral domorodé africké umění, které prodával v obchodě v pražských Horních Počernicích.

V té době ale už procestoval velkou část Jižní Afriky, takže si zřídil cestovní kancelář a občas vozil Čechy do JAR i okolní Botswany, Namibie či Zimbabwe. „Vždycky jsem vzal nějakou skupinu a prostě jsem je provázel v Africe od Kapského Města až po Viktoriiny vodopády. Celou tu oblast mám dobře zmáknutou,“ říká.

„Až pak v roce 2004 jsem měl takový bláznivý zájezd. Zhruba 24 lidí. Byli to takoví posedlí lidi, nějaká sekta. Ujeli jsme s nimi několik tisíc kilometrů. Je to na knihu, na několik knih, co jsem s nimi prožil. Varovali mě před nimi. A od té doby jsem s cestovkou skončil.“

O to víc se vrhl na byznys. Přesídlil do Kapského Města, kolem něhož je soustředěn vinařský průmysl, a postupně trh ovládl. „Když jsem si udělal průzkum, zjistil jsem, že dodavatelé tady nedrží zboží na skladě, takže když nějaké vinařství chtělo sklo, prostě nebylo, nebo museli čekat strašně dlouho. Tak jsem riskl, dovezl jsem prvních pět nebo šest lodních kontejnerů a nedaleko odsud jsem si pronajal sklad.“

Dnes dodává sklo téměř do všech vinařství v Jihoafrické republice. „Máme 3700 zákazníků, všechno vesměs vinařství, restaurace či hotely a obchodní řetězce,“ říká. Zrckovi se podařilo vytlačit kvalitou i cenou konkurenci, která dodávala sklo z Indonésie a Turecka. Sám pak začal vozit sklo nejen z Česka, ale i Itálie, Německa, Francie a ze Spojených států.

Jihoafrická republika prošla od konce apartheidu v roce 1994 obrovskou proměnou k horšímu i lepšímu. Kapské Město však zažilo nesmírný příliv lidí a kapitálu, ze kterého profitovala i jeho firma. „Postupem času jsme se zvedali, vydělávali, pak jsme si vzali hypotéky, koupili jsme tady tu budovu, pak ještě sousední dvě budovy, pořád máme pobočku v Johannesburgu,“ vypočítává Zrcek. Jeho firma se postupně vyšplhala až na obrat 50 milionů randů (65 milionů korun). A pak přišla pandemie.

Ani vzestup se však neobešel bez potíží. „Měl jsem tady jihoafrického společníka, ze kterého se vyklubal prostě podvodník. Obíral mě o peníze, takže jsem tady musel podniknout první právní akci a objednat do firmy forenzní audit a nakonec se mi ho podařilo zbavit, takže teď už jsem prakticky ve všech společnostech sám,“ dodává Zrcek.

Problém je podle něho i najít loajální zaměstnance. „Měli jsme velký problém třeba s krádežemi zaměstnanců. Nejhorší je, když přichází do styku s hotovostí, působí to na ně jako magnet,“ usmívá se s tím, že dokonce jeho první zaměstnanec, který měl prý ve firmě privilegia a výhody, začal krást sklenice a prodával je se svým společníkem u silnice z kufru auta.

Kriminalita v Kapském Městě je přitom výrazně mírnější než v Johannesburgu či ve slumech okolo velkých měst, kde dochází k vraždám takřka na denní bázi. I v Západním Kapsku je většina domů soustředěna v hlídaných komplexech a také firemní budovy a sklady jsou dnes často pod dohledem soukromých agentur. „Měli jsme tady ve firmě jednou ozbrojené přepadení. ‚Odnesla‘ to tehdy moje manažerka, protože my jsme v té době byli ve Spojených státech. Naštěstí tady byl jeden odvážný černošský zaměstnanec, který utekl a zavolal policii. A nikomu se naštěstí nic nestalo,“ říká Zrcek.

V současné době se začíná jihoafrická ekonomika zvedat. Stejně jako v Česku se spotřebitelé otřepali z inflační vlny. Český byznysmen však musí řešit jiný problém. Přes noc mu vyrostla nová konkurence, kdy český křišťál začala do JAR vozit skupinka Čechů, a nabízet ho za výrazně nižší cenu.

„Máme uzavřenu exkluzivní smlouvu pro Jihoafrickou republiku, ale zdá se, že zase tak exkluzivní není. Je přitom paradoxní, že nám tady konkurují právě Češi. Nastal úplně zbytečný boj,“ zlobí se Zrcek, který ale z byznysu ustupovat nehodlá.

Přišel také s novou výrobkovou řadou pod vlastní značkou Crane Crystal, která na obalech představuje nejkrásnější – ale dlouhodobě ohrožená – zvířata Jižní Afriky jako nosorožce, gepardy či žraloky. Veškeré skleněné nádobí a obaly jsou vyráběny v továrnách šetrných k životnímu prostředí a křišťál je vyroben z krystalického písku a neobsahuje olovo, polymery a další toxiny.

Zrcek současně dlouhodobě spolupracuje se Světovým fondem na ochranu přírody v Jižní Africe. Hodně času tráví fotografováním nedotčené africké krajiny, zkoumáním divočiny a pobytem v přírodě. Žije v nedalekém zálivu Pringle Bay, kde si na útesu postavil dům, v němž ho navštěvují ornitologové a další ochránci přírody.

„Jihoafrická republika je můj splněný sen,“ usmívá se nad svými zážitky, když se loučíme mezi regály foukaného českého skla.