Křetínského exmanažer: Evropa jde cestou, na které zůstala úplně sama

Tomáš Novotný pracoval pro EPH Daniela Křetínského přes dvě dekády. Loni se rozhodl osamostatnit se. Založil vlastní investiční skupinu ResInvest, která společně s dalšími investory aktivně působí po celém světě.

Na sklonku roku koupil dvě výdělečné černouhelné elektrárny v Polsku od skupiny ČEZ, jenž se jich zbavoval z důvodu ozelenění svého portfolia. „Ve svatém nadšení jsme zlikvidovali nejefektivnější a nejekologičtější zdroje výroby energie v Evropě a nahradili je de facto drahými, neefektivními a v zásadě i méně ekologickými variantami,“ říká Tomáš Novotný.

„Dále jsme vyvolali potřebu absurdně vysokých dodatečných investic do infrastruktury přenosových soustav a celkový náklad téhle nedomyšlené a překotné transformace přenášíme na konečného spotřebitele,“ dodává.

Novotný za vyšší stovky milionů korun například pořídil takřka šestiprocentní podíl ve společnosti Geo Energy, jednom z největších indonéských těžařů uhlí, s jehož akciemi se obchoduje na singapurské burze.​

Jak je vlastně skupina ResInvest velká?

V tuto chvíli, a to se bavíme ještě před dokončením akvizice dvou elektráren v Polsku, je to řádově 170 milionů dolarů (4,1 miliardy korun) vlastního kapitálu. Nicméně počítáme s tím, že majetek skupiny půjde relativně hodně nahoru v souvislosti s transakcemi, které máme dnes připraveny a postupně nabíhají.

To je váš kapitál nebo kapitál investorů, včetně dluhu?

Je to kombinace. Z logiky věci to, co skupinu ResInvest tvoří, není majetek, který lze financovat v plném rozsahu z vlastních zdrojů. Na druhou stranu vzhledem k tomu, čemu se věnujeme, tak je přístup k bankovnímu financování bohužel velmi omezený a bude čím dál omezenější. Pokud samozřejmě nedojde k nějaké racionalizaci, jak se zejména na uhelný byznys apod. Evropská unie dívá.

Vy jste byl jednadvacet let manažerem v EPH. Odešel jste úplně, nebo pro Daniela Křetínského pořád pracujete?

My jsme se rozešli po vzájemné dohodě, nadále jsme dobří přátelé a pořád spolupracujeme. Zjednodušeně řečeno, Dan uznal, že ESG omezení platná pro EPH zásadně brzdí možný rozvoj EP Resources, a souhlasil s osamostatněním.

Ale tím, že EP Group prozatím zůstává podílníkem v některých našich aktivitách, tak budeme spolupracovat i nadále. Je to samozřejmě logické vyústění nějaké mojí cesty.

Váš kapitál tedy pochází z akciového podílu, který jste získal v EPH?

Tak to není, ale platí, že jsem investoval své úspory. V případě ResInvestu se bavíme o struktuře, která je financovaná podobně jako fond, takže spravuje finanční prostředky i dalších investorů.

Můžete zmínit vaše investory?

To jsou věci, které nejsou úplně veřejné, ale lze říci, že pozitivní roli sehrála i skupina J&T a její klienti. My v současnosti neoslovujeme investory aktivně, ale jsme v relativně výhodné situaci, že nás různí potenciální zájemci sami oslovují.

Naše investiční filozofie zní pro spoustu lidí velmi racionálně. Je to tak, že ne každý se nezbytně shoduje s narativem, který je dneska veřejně proklamovaný, ať už politicky nebo možná částečně ekonomicky, protože jsou tady silné zájmové skupiny, kterým samozřejmě ten narativ vyhovuje.

Spousta lidí v mém okolí nebo lidí, se kterými jsem přišel za posledních skoro 30 let svojí profesní kariéry do styku, se na věci nedívá dogmaticky a nevnímají realitu tak, že je jedna pravda nebo nějaké jedno jediné správné náboženství.

Stavíte tedy na stejném modelu, který aplikoval před 15 lety Daniel Křetínský, kdy začal ve velkém nakupovat energetické zdroje, jež vyrábějí elektřinu a teplo z uhlí? Věřil tehdy, že budou fungovat a vydělávat déle, než se předpokládalo.

Bylo to jiná doba, ale do určité míry máte pravdu. Je to sázka na to, že se svět racionalizuje. A když se podívám na to, co se dneska děje v Evropě, ve Spojených státech, tak si myslím, že dochází k určité revizi některých postojů, které zastávaly hodně liberální reprezentace posledních 20 let.

Ukazuje se možná, že ne všechno, co je tvrzeno, je pravda. Ukazuje se, že věci nejsou tak jednoznačné, jak to možná někdo prezentoval ještě před pár lety.

Máte na mysli, že s nástupem prezidenta Donalda Trumpa a dalších politických stran se přehodnotí pohled na fosilní zdroje?

Bohužel se domnívám, že plnohodnotný návrat k uhelné energetice už možný není. Minimálně v Evropě je naprosto nereálný, my jsme většinu těch zdrojů nenávratně zlikvidovali. Na druhou stranu, my se věnujeme poměrně dlouho obchodu s palivy, ale i s dalšími komoditami v globálním měřítku. A když se na to dívám globální optikou, tak to, co se děje v Evropě, je v zásadě nepodstatné.

Je to tak, že v okamžiku, kdy v Evropě zavřeme elektrárnu za 10 let, tak v Číně nebo v Indii za rok postaví novou. Myslím si, že my tady žijeme trošičku v nějaké vlastní lži, v nějakém dogmatu, které jsme si sami vytvořili. A je otázkou, zda ten současný narativ bude ještě za tři nebo za pět let stále platný.

Myslíte, že k oteplování klimatu nedochází?

To určitě netvrdím, ale jsem přesvědčený o tom, že kdybychom se bavili o emisích skleníkových plynů obecně, tak je vliv CO2 vzniklého v důsledku lidské činnosti na skutečné oteplování klimatu velmi malý, a nebyl objektivně popsán.

Když se na situaci podíváte dlouhodobější optikou, a ne optikou klimatického alarmismu posledních 20 let nebo 30 let, tak není vyloučeno, že jestliže dochází k oteplování planety jako k objektivnímu jevu, tak je primárně způsobeno něčím jiným než lidskou činností.

Ale chápu že to je dnes poměrně kontroverzní názor a navíc se nepovažuji za odborníka, který by toto měl posuzovat, dívám se na to pragmaticky jako na ekonomický jev, který vytváří určité příležitosti a jiné zase eliminuje.

Každopádně ale mohu říci, že strategie Evropské unie na snižování emisí CO2 je z mého pohledu zcela iracionální a reálně ekonomiku EU zásadně poškozuje.

Dnes jsme se bohužel dostali spíše do úrovně náboženství. A nedej Bůh, že je někdo ochoten nahlas vyslovit jiný názor, než odpovídá všeobecně přijímanému narativu. Mně tady chybí skutečná vědecká diskuse nad objektivními fakty, nezkreslená zájmy vlivových skupin na všech stranách. A také schopnost formulovat přijatelné a dlouhodobě fungující řešení, bez nějakých líbivých zkratek, bez toho, že bychom současně ignorovali následky nevratných kroků, které činíme.

Nicméně máme tu Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), jehož výsledky jsou poměrně jasné. Klimatický alarmismus, o kterém mluvíte, je jednoznačně rámovaný lidskou činností a je na tom shoda.

To je za mě složitější téma a úplně s vámi nesouhlasím. Je to jen můj názor, ale jsem přesvědčen, že těch vlivů způsobujících změnu klimatu je mnohem více a míru vlivu lidské činnosti dnes bohužel neumíme objektivně posoudit. A tedy ani nastavit odpovídající řešení. Shoda, o které mluvíte, je funkcí míry poznání. V 15. století byla shoda na tom, že je Země placatá. Osobně bych uvítal skutečně vědeckou diskusi, nedeformovanou zájmy vlivových skupin, ale to nevím, zda je ještě reálné, už se z toho celosvětově stal obrovský byznys.

Je ale myslím zřejmé, že na cestě, kterou jsme jako Evropa zvolili, zůstáváme zcela osamoceni. A přitom cena, kterou platíme a budou platit generace našich dětí, je nesmyslně vysoká a z hlediska skutečného přínosu obtížně obhajitelná. Ty prostředky by se daly využít globálně nepoměrně efektivněji a s dramaticky větším účinkem a mohly mít přesně opačný efekt pro evropskou ekonomiku.

Ve svatém nadšení jsme místo toho zlikvidovali nejefektivnější a nejekologičtější zdroje výroby energie v Evropě a nahradili je de facto drahými, neefektivními a v zásadě i méně ekologickými variantami. Dále jsme vyvolali potřebu absurdně vysokých dodatečných investic do infrastruktury přenosových soustav a celkový náklad téhle nedomyšlené a překotné transformace přenášíme na konečného spotřebitele.

To je velmi krátkozraké a je to řešení po vzoru centrálně plánovaných ekonomik. To se mi příčí z podstaty. Když se dnes podíváte na přístup USA nebo zemí ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie), jsou zásadně odlišné, ačkoliv jejich cíle jsou stejné.

Pojďme ještě k těm konkrétnějším věcem: transakce s ČEZ. Svoje dvě polské elektrárny prodávali podruhé, a vy jste byli podruhé zájemci. Proč jste ty elektrárny koupili?

V první řadě ten proces ještě není ukončen, stále čekáme na stanovisko polského antimonopolního úřadu. Jinak je to ale poměrně jednoduchá úvaha. Osobně jsem participoval pod hlavičkou EP na tom prvním pokusu o koupi těchto aktiv, který tehdy nevyšel. ČEZ se rozhodl to neprodat z interních důvodů a celý proces zrušil (z pohledu ČEZ byla nabízena příliš nízká cena, pozn. red.).

Nyní se rozhodli prodávat podruhé. My jsme o to projevili zájem už pod hlavičkou ResInvest. Ten důvod je jednoduchý. Do obou zdrojů jsme historicky dodávali palivo. Známe je. Vnímáme je jako zajímavou příležitost pro strukturu naší velikosti a našeho zaměření zejména geograficky, přestože ta aktiva s sebou přirozeně nesou určité podnikatelské riziko. Notabene, jelikož jsem původem z Ostravy, vnímám katovický region jako součást domovského regionu a považuji se za poměrně velkého patriota, takže ten zájem byl o to větší.

My jsme jako potenciální budoucí provozovatelé jasně deklarovali, že netrváme na tom, aby ty elektrárny byly nezbytně zachovány ve formě uhelných aktiv. Je totiž jasné, že v okamžiku, kdy Evropa žije dekarbonizací, bude docházet k tomu, že se budou muset zdroje ekologizovat – Polska se to týká relativně nekompromisně od roku 2028, respektive 2034 – takže je jasné, že zdroje budou muset projít nějakou konverzí.

Je jen otázka, jestli v plném rozsahu, v částečném rozsahu, zda to bude konverze na plyn, nebo jestli to bude konverze na jiná paliva. Vnímáme to jako příležitost i proto, že v našem portfoliu máme mimo jiné také obnovitelné zdroje a jsme v tom segmentu jedním z nejvýznamnějších hráčů v regionu.

S jakou návratností při této investici počítáte?

My jsme firma, která je postavená na privátním kapitálu, a musíme využívat alternativní a poměrně drahé financování, nikoli klasické dluhové bankovní financování. Z tohoto hlediska návratnost musí odpovídat nějakému našemu profilu.

Ten se pro investory odvíjí od rizikového profilu každé investice, takže se bavíme o rozsahu 10 až 20 procent ročně. Nicméně, aby to pro ResInvest dávalo smysl, celková návratnost musí logicky být taková, abychom byli schopni jednak vrátit peníze investorům, které u nás zainvestovali, a jednak, abychom na tom ještě něco vydělali.

V Polsku budete do elektráren muset i investovat. V jaké výši?

Záleží na tom, do jaké míry bude docházet ke konverzi těch zdrojů, ať už v plném rozsahu nebo částečném, na alternativní způsoby vytápění. V úvahu přicházejí primárně plyn nebo biomasa, teoreticky ještě spalování odpadu. Všechny tyto možnosti aktuálně rozpracováváme. Současně platí, že projekty konverze na nefosilní paliva jsou dnes financovatelné poměrně jednoduše, tady nevnímáme riziko nedostupnosti investičního kapitálu.

Říkal jste, že aktuálně máte k dispozici kapitál ve výši 170 milionů dolarů. Máte zároveň další akviziční plány na rozvoj skupiny. Na jakou velikost cílíte za rok dva tři?

Dnes máme kapitál odpovídající našim aktuálním potřebám. Pro tradingové aktivity navíc využíváme bankovní linky hned několika významných mezinárodních bank ve Švýcarsku i v Singapuru, takže další kapitál budeme potřebovat v okamžiku, kdy se nám bude dařit úspěšně rozvíjet některé další projekty, které máme naplánovány. Portfolio investičních projektů, které dneska aktivně rozvíjíme, je relativně široké jak oborově, tak geograficky.

Jsou tam projekty na naše poměry poměrně velké, to znamená v řádu nižších stovek milionů dolarů, ale i běžné velikosti v řádu desítek. Aktuálně dokončujeme jeden projekt v Austrálii, další tam je rozpracovaný, dva projekty máme rozdělané v Jihoafrické republice, bavíme se o aktivní participaci na projektu v Kolumbii, je to relativně pestré.

V příštích dnech budeme na SZ Byznys publikovat druhou část rozhovoru.