Článek
Tuzemské chmelařství hraje světovou extraligu. Po USA a Německu je Česká republika, reprezentovaná chmelnicemi na Žatecku, globálně největším pěstitelem chmele. Velkým rizikem pro celý obor jsou však výkyvy počasí posledních let.
To dělá starosti nejen chmelařům, ale i pivovarům. V roce 2021 byla historicky nejlepší úroda chmele, o rok později už kvůli suchu byla sklizeň katastrofální. Někteří zemědělci už v minulosti zmenšovali plochy, ale hlavně se obávají dalšího vývoje kvůli klimatickým změnám.
S nadějí teď přichází vědecký projekt Pro chmel, iniciovaný Plzeňským Prazdrojem, do kterého se zapojil Chmelařský institut, společnost Microsoft, několik zahraničních startupů a také hrstka českých chmelnic.
Po dvou letech práce projekt přinesl první výsledky, které podle největší pivovarské skupiny dávají odpověď na to, jak chmel pěstovat v náročnějších klimatických podmínkách, aby nejen přežil, ale měl také vyšší výnosy.
Hlavní zjištění zní docela banálně: pro úspěšné pěstování „pivní plodiny“ je klíčový dostatek vody v době vegetace. V rámci projektu se podařilo přesně změřit, kolik vody stonkem v jaké fázi protéká, jaké množství rostlina potřebuje pro svůj nejlepší rozvoj, a také to, kde v půdě musí voda být.
Umělá inteligence ochrání chmelnice před suchem.
Technologie na poli, jako jsou půdní čidla, časosběrné kamery, satelitní snímky nebo senzory, změřily množství dat a na základě jejich analýzy, historického vývoje půd anebo předpovědi počasí za pomoci strojového učení a umělé inteligence vznikl první prediktivní model, který má chmelařům přesně poradit, jak zavlažovat.
Půdní čidla změřila vlhkost a teplotu půdy do hloubky 1,2 metru. Na vybrané půdy se umístily senzory, které provádějí jakési „chmelové EKG“ a změří průtok živin ve stonku vybraných rostlin.
„V podstatě to identifikuje míru stresu rostliny. Díky měřením jsme byli schopni zjistit, kolik stonkem proteče vody a kolik vody potřebuje chmel ve vegetačním období,“ popsal vedoucí projektu Pro chmel Plzeňského Prazdroje Ivan Tučník.
Zavlažujeme už na podzim
Poprvé v historii se zjistilo, že chmel ve vegetačním období spotřebuje v průměru dva litry vody denně pro každý stonek, tedy 10-12 litrů na celou rostlinu. Přišlo se také na to, jak dlouho voda vydrží v půdě vzhledem k počasí i jak rychle se vsakuje do hlubších vrstev. Chmelaři díky tomu vědí, kolik vody v jakém období rostlině dodat, aby nejlépe prospívala.
Konkrétní výsledky se zatím používají na šesti chmelnicích zapojených do projektu. Ukázalo se, že jsou v praxi schopny zvýšit výnos chmele až o 40 procent bez ohledu na počasí. V příštím roce se bude model testovat až na 15 chmelnicích a v roce 2025 by měl být připraven k masovému použití na chmelnicích.
Chmel tahá vodu z hlubších vrstev a v období sucha je pro přežití rostlin klíčové, aby v nich bylo dost vody. „Pro nás to znamenalo šokující objev. Na naší chmelnici jsme zjistili, že ve dvaceti centimetrech hloubky vlhkost nekolísala tolik jako v metrové hloubce,“ uvedl Václav Burger z chmelařství Lupofyt.
Žatecko leží v dešťovém stínu. Na začátku roku prší velmi málo.
Na základě poznatků upravila firma strategii zavlažování tak, aby se doplnila chybějící voda v půdě. Nestačilo totiž zavlažovat až během vegetačního období na jaře a v létě, jak předpokládá „selský rozum“. „Zavlažovat jsme letošní úrodu začali netradičně už v březnu a půdu na příští rok připravujeme tím, že ji zavlažujeme už letos na podzim,“ popsal farmář.
Díky využití dat z projektu měl letos výnos 2,1 tuny chmele na hektar ve výborné kvalitě, zatímco průměrný výnos z ostatních chmelnic byl pouze 1,4 tuny na hektar.
Sucha jsou problémem pro tři čtvrtiny tuzemských chmelařů, protože celá oblast Žatecka leží v dešťovém stínu Krušných hor, resp. ve stínu Alp, a v regionu v první polovině roku velmi málo prší.
Vyschlé Žatecko
Univerzální radu, jak mají chmelaři zavlažovat, nicméně počítačové algoritmy nedávají. Vytvářejí individuální modely pro jednotlivé půdní celky na základě vědeckých informací i historických dat. Podle Plzeňského Prazdroje je sice za projektem řada technologií, ale farmář je nebude potřebovat. Stačit mu bude chytrý telefon s mobilní aplikací a počítač. Napojit výsledky na automatické zavlažování zatím není možné, zemědělci tak dostanou do ruky „návod“, kterým se mohou řídit.
Zavlažování by mohl být do budoucna klíč k přežití českého chmelařství. Překážkou je zatím to, že většina chmelařů nemá přístup k vodě. Museli by investovat například do technologií zachytávání srážkové vody nebo do budování vrtů na pozemcích.
„Zdálo by se, že chmel je zachráněn, protože víme, kolik vody potřebuje. Naneštěstí je tu ale zásadní problém s nedostatkem vody. Žatecko je ve srážkovém stínu a v sezoně chmelaři nemohou pro závlahu čerpat vodu z řek. Takže jedna věc je vědět, kolik vody potřebujeme. Druhá, neméně náročná, je jí nasbírat dostatek a pak ji efektivně použít,“ reagoval Pavel Donner z Chmelařského institutu.
