Kde vydělat na vodě? Stát vytipoval šest míst pro přečerpávací elektrárny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nejpozději po prázdninách dostanou poslanci na stůl radikální návrh, jak otevřít cestu ke zbudování nových přečerpávacích elektráren. Stát už pro ně na jaře vytipoval šest vhodných lokalit a teď je na světě nová nezávislá iniciativa, jak tyto vize zrealizovat.

Úprava pochází z vládních kruhů, ale nemá jasnou podporu kvůli tomu, jak výrazně by nabourala stávající zvyklosti v ochraně životního prostředí. Není ani zřejmé, zda by se v případě přepsání paragrafů na nákladné stavby našly peníze.

S návrhem přišel poslanec Václav Král z jihočeské ODS. Z přečerpávacích elektráren chce udělat „nadřazený bezpečnostní prvek elektrizační přenosové soustavy“. A z tohoto titulu pro ně na minimum zjednodušit povolovací procedury.

Dříve vytipované lokality by mohly stát u existujících přehrad, aby se nemusela budovat spodní nádrž. V březnu svůj společný seznam vydalo Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství s tím, že ale nejde o investice, do kterých se stát chce pustit, ale jen o tipy, kde by stavba mohla dávat smysl.

Na seznamu jsou dvě lokality u Orlíka, jedna na Slapech a další dvě u přehrad na jiných řekách – u Pastvin na Orlici a Slezské Harty na Moravici. Šestá by podle ministerských představ mohla stát v Libochovanech u Labe v Českém středohoří.

Podle mluvčí Ministerstva životního prostředí Veroniky Krejčí jde o předběžný indikativní seznam, pro který nejsou zatím zpracované přesné mapové podklady. Výjimkou je jen jeden z projektů u přehrady Orlík, u ní by mohla vzniknout horní nádrž na vrchu Pteč na levém břehu Vltavy ve výšce přes 600 metrů nad mořem.

Poslanec Král bere ministerský seznam jako inspiraci, ale zákonnou úpravu má vymyšlenou obecně. Tedy tak, aby šla využít pro kterýkoli jiný zdroj, pro který by se našel investor.

„Považuji tyto vodní zdroje za to nejčistější, co lze vymyslet. Bohužel jsme ale v situaci, kdy se nedají postavit,“ vysvětluje Král svůj záměr. Jeho hlavním obsahem je upustit u přečerpávacích elektráren od posuzování dopadů na životní prostředí neboli od úředního procesu známého pod zkratkou EIA. A poskytnout jim provozní podporu ze státních peněz.

U velkých záměrů je EIA důležitou pojistkou, aby v krajině nevznikaly zbytečně megalomanské výtvory. Případně aby se projektanti vyhnuli chráněným lokalitám a respektovali při umisťování záměru do krajiny základy ochrany přírody.

Přečerpávací elektrárny jsou typově přesně stavbou, která může mít s EIA zásadní potíže. Aby mělo smysl vodu přečerpávat, je potřeba vyhloubit v přírodě velkou vodní plochu. A to v co nejvyšší poloze, aby šlo na spouštění vody dolů vydělávat. V horách tedy jde o cizorodé prvky, které obnášejí velkou stavební akci.

Dobrým příkladem jsou Dlouhé stráně v Jeseníkách, největší domácí přečerpávací elektrárna, vyprojektovaná už za normalizace. Energetici si ji dodnes pochvalují jako mimořádně užitečné dílo, její význam v poslední době ještě vzrostl kvůli potřebě mít v síti protiváhu k nestálé výrobě ze slunce a větru.

Daní za existenci elektrárny ale byly roky extenzivních stavebních prací ve vzácné horské krajině a její nevratná proměna. Což Král bere jako menší zlo v porovnání s tím, co se bude dít, když nebude dost jiných čistých zdrojů. Doba podle poslance ukazuje, že akumulace bude hrát v energetice zásadní roli. A tak klasická ochrana lesů a hor prý musí stranou, v zájmu toho, aby se nemuselo stavět třeba tolik plynových elektráren.

Odbourání EIA poslanec bere jako politickou volbu, kdy jeden druh ochrany přírody (lesy a hory) ustoupí před jiným (dekarbonizace a ochrana klimatu). „Dostali jsme se do stavu, kdy jeden veřejný zájem kanibalizuje druhý. A toto je pokus dát těmto projektům řekněme něco jako nadřazený veřejný zájem,“ vysvětluje Král.

V chráněných územích by podle jeho návrhu měly mít zásahy do krajiny své meze, byť z navrženého textu není úplně zřejmé, kde by tyto meze byly. Příslušný paragraf říká pouze to, že v parcích a zónách Natura bude nutné „respektovat stanovené podmínky zastupitelstva dotčeného kraje a místních akčních skupin“.

Král svůj záměr už jednou – neúspěšně – prosazoval, a to koncem června, kdy hospodářský výbor probíral novelu energetického zákona označovanou zkratkou lex OZE 3. Jejím smyslem je dál podpořit fungování obnovitelných zdrojů. Zelená pro přečerpávací elektrárny do tohoto balíku podle Krále patří.

Výbor ale jeho návrh zamítl, mimo jiné proto, že se proti postavilo Ministerstvo průmyslu a obchodu coby garant lex OZE 3. To sice rozmanitost energetického mixu podporuje, Králův návrh ale odmítlo s tím, že je špatně napsaný. „Nejedná se o normativní text, ale popis funkce přečerpávacích elektráren,“ uvedlo ministerstvo, když jednotlivé zlepšovací návrhy poslanců k lex OZE 3 komentovalo.

Proti je nakonec i Ministerstvo životního prostředí, byť přečerpávacím elektrárnám jinak fandí. „V souladu s českou i evropskou legislativou není možné nedělat proces EIA a Natura 2000 u tak zásadních investic,“ argumentuje mluvčí úřadu Veronika Krejčí. Šest vytipovaných lokalit bylo podle ní vybráno tak, aby střet s ochranou přírody byl co nejmenší, to ale neznamená odbourat standardní posuzování.

Král chce s oběma ministerstvy ještě o konkrétním znění debatovat. A při projednávání lex OZE 3 před celou Sněmovnou zkusit štěstí znovu. Čas by měl mít až do září, protože projednávání zákona se protahuje kvůli sporům o to, jak se postavit k útlumu uhlí. „Chápu, že ty formulace možná nebyly dokonalé, budeme se snažit najít lepší,“ přibližuje svůj plán Král.

Do čtyř ze šesti vyhlédnutých lokalit pro přečerpávací elektrárny by podle představ ministrů mohl zainvestovat ČEZ, protože už má své zdroje na hrázích u blízkých přehradních nádrží. Do dalších dvou – v Libochovicích a Vinici – by se rády pustily státní podniky Povodí Labe a Povodí Vltavy.

ČEZ spravuje vedle Dlouhých strání ještě další dvě přečerpávací elektrárny, jednu v Dalešicích poblíž Dukovan a druhou ve Štěchovicích u Prahy. Čtvrtou buduje na Orlíku. Klasické turbíny pod hrází tu vyměňuje za takzvané reverzní, aby v případě nízkých cen a přebytků zeleného proudu šlo čerpat vodu zdola zpět do přehrady.

Do dalších projektů – ani do těch z ministerského šestibodového seznamu – se ale ČEZ nehrne. Zdůvodňuje to vysokými náklady, které se jen těžko zaplatí. Zvlášť při porovnání s jinými formami akumulace, jako jsou velká bateriová úložiště. Do těch ČEZ investoval ve velkém třeba ve Vítkovicích, peníze do nich vkládají i privátní investoři.

„Přečerpávací elektrárny mají zvyšující se úlohu při řízení výkyvů mezi výrobou a spotřebou elektřiny, ale investice do nich zatím nevykazují, že by byly návratné. Máme připraveny projekty. Ale kromě Orlíka, kde nejde o novou stavbu, ale jen o výměnu turbíny, nejsou zatím návratné,“ uvádí mluvčí ČEZ Ladislav Kříž.