Článek
„Sázím brambory po meziplodinách a jsou o sto procent lepší než brambory, kde meziplodina nebyla. Na první pohled to vidí i laik,“ vypráví farmář Petr Sýs ze Statku Novotinky v obci Načeradec na Benešovsku.
Jeho recept? Takzvané regenerativní zemědělství. Tento holistický přístup k hospodaření věří, že si příroda a půda s řadou problémů poradí samy, pokud se jim vrátí přirozené prostředí, které narušil člověk.
„Dogmata, která se učí na školách, nemusejí být pravdivá a podle mě ani často nejsou. V regenerativním zemědělství některé věci dobře fungují. Například u přímého setí (neorá se, pozn. red.) do meziplodin je eroze nulová,“ říká Petr Sýs, vzděláním agronom. „Dnes se tím zabývají vysoké školy v USA, je to obrovské téma, ale tady to většina lidí včetně akademické sféry odmítá,“ dodal.
Dnes se tím zabývají vysoké školy v USA, je to obrovské téma, ale tady to většina lidí včetně akademické sféry odmítá.
Například v americkém státě Nebraska většina farem nad tisíc akrů (405 hektarů) už před pěti lety podle amerického ministerstva zemědělství (USDA) buď neorala vůbec, nebo minimálně, případně při pěstování využívala krycí plodiny, které vyživují půdu a zmírňují riziko erozí.
Základních principů regenerativního hospodaření, které se v posledních letech začíná objevovat i na českých polích, je však víc. Komplexní přístup se neobejde bez zapojení hospodářských zvířat a častého střídání pastvy. Pokud totiž, laicky řečeno, dobytek na pastvě všechno spase, oslabují tím rostliny, které přerušují spolupráci s půdním mikrobiomem.
Principy regenerativního zemědělství
- minimalizace mechanického a chemického narušování půdy
- nepřetržité pokrytí povrchu půdy
- co největší rozmanitost rostlin, živočichů, hmyzu a půdní bioty
- udržování živých kořenů v půdě co nejdelší dobu
- využívání pastvy hospodářských zvířat
Podle regenerativních zemědělců jsou ideální jednodenní výběhy, které simulují přirozený pohyb stád býložravců v přírodě, kde se neustále přesouvají z místa na místo.
Zapojení zvířat je klíčové. „Zvířata jsou nedílnou součástí koloběhu živin. Trávící soustava skotu je přibližně z poloviny osídlena těmi samými bakteriemi, které lze nalézt v půdě,“ uvádí společnost Carboneg, která obchoduje s uhlíkovými kredity.
Farmářům, kteří se do dobrovolného systému s kredity zapojí, vyplácí firma 250 korun za tunu uloženého uhlíku v hektaru půdy. Cílem Carbonegu je do roku 2030 uložit ze vzduchu do půdy jednu miliardu tun CO2. Nakoupené uhlíkové kredity dál prodává velkým korporacím, jako jsou konzultační firmy či telekomunikační firmy, které od ledna 2024 budou muset vykazovat své „zelené“ aktivity v rámci EGS reportingu.
Setí do posklizňových zbytků chrání půdu před vysycháním.
Řada korporací si stanovila cíle dosažení uhlíkové neutrality a samy na to nestačí. Tímto způsobem tak podporují jiné subjekty, které přispívají k ochraně klimatu. Tedy i zemědělce.
Prodej uhlíkových kreditů může být v budoucnu zajímavý byznys. Zabývá se jím i nováček na českém trhu, estonský startup eAgronom, do jehož expanze před pár dny investoval pět milionů eur (119 milionů Kč) akcelerátor Soulmates Ventures, aby pomohl s transformací zemědělství na udržitelné. Do třetice letos do Česka vstoupila dánská technologická společnost Agreena, která už kredity obchoduje v 16 evropských zemích.
Carboneg měří ukládání uhlíku laboratorně, ostatní firmy farmáře kontrolují pomocí satelitů. Celý systém funguje na rozdíl od emisních povolenek dobrovolně, ale velmi silný impuls přichází od bank.
„Pokud firmy neučiní žádné kroky k tomu, aby byly zelenější, bude pro ně v budoucnu těžší získat úvěr. Banky zatím nezpřísňují podmínky pro čerpání úvěrů, ale podporují své velké klienty v tom, aby nastavovali udržitelnější strategie,“ popsala mluvčí Carboneg Jitka Volková. „Myslíme, že byznys s uhlíkovými kredity bude narůstat a bez nich nebude možné dosáhnout uhlíkové neutrality,“ dodala.
Zájem o transformaci svých statků na regenerativní podle ní mezi českými farmáři roste. Startup spolupracuje s 50 podniky a samostatnými farmáři, kteří se starají dohromady o zhruba 15 tisíc hektarů půdy. Průměrně spravují 600 hektarů půdy. Motivace mají různé a patří mezi ně mimo jiné obrovské zdražení vstupů, především průmyslových hnojiv a pohonných hmot.
Orat, či neorat?
Regenerativní principy hospodaření přejímají i některé velké podniky. Společnost JTZE, která je po Agrofertu druhým největším správcem zemědělské půdy, nasazuje precizní technologie, meziplodiny a bezorebné metody zpracování půdy, jako je no-till (půda se nerozbíjí, seje se přímo do strniště), min-till (orba se omezuje) nebo strip-till (zpracovávají se jen řádky, kde plodina roste).
Orba je jedním z témat, o která se vedou spory mezi konvenčními zemědělci a těmi, kteří zavádějí regenerativní principy. Kdo neorá, bývá někdy očerňován, že si ulehčuje práci a preferuje maximální ekonomický zisk na úkor ochrany krajiny.
„Je velká diskuze, zda orat, nebo ne. Je fáma, že naši předkové orali jako my do hloubky 30 centimetrů. Bez traktoru to není možné,“ říká Iain Dykes z JTZE.
Neřízené přejezdy techniky mohou utužit celé pole.
„Příliš mnoho kultivace ničí strukturu půdy, snižuje populaci mikroorganismů a uvolňuje organický uhlík. Dobrá, promyšlená kultivace začleňuje do půdy organický materiál, kyslík a zlepšuje půdní strukturu,“ dodává.
„Člověk začal mechanickým obděláváním vnášet do půdy nadměrné množství kyslíku. Tím zvýšil její mineralizaci. Prospívá to sice rostlinám, ale dochází k úniku živin ze systému. Obděláváním půdy vlastně likvidujeme humus,“ doplňuje agronom Petr Sýs.
„Regenerativci“ jsou v ideovém střetu s tím, co se po desetiletí etablovalo jako norma. „V zemi Přemysla Oráče rozbíjíme dogma, že je nutné orat. Říkáme: neorat, ale to nestačí,“ poukázala Volková na pět principů regenerativního zemědělství.
Někteří zemědělci prodali část těžké techniky, jako jsou pluhy a traktory, protože zjistili, že jich nepotřebují tolik. Jiní pořizují modernější techniku a technologie, které tolik nezatěžují půdu. Problémy spojené s utužováním půdy řeší farmy JTZE přechodem na pásovou techniku a stroje vybavené technologiemi s GPS, které zajistí, aby všechny stroje vždy jezdily ve stejných kolejích. Musí kvůli tomu mít rozpětí devíti metrů.
Stroje jezdí kvůli minimalizaci utužení půdy ve stejných kolejích.
„Hodně také věříme meziplodinám. Jsou účinnou metodou ochrany proti erozi půdy,“ říká Iain Dykes. Cílem je, aby půda nebyla holá. Meziplodiny, jako jsou hořčice, svazenka, čirok a mnoho dalších, se sejí v srpnu hned po sklizni, v půdě zanechávají organické zbytky a vyživují půdu. Navíc snižují množství plevele, který je kvůli ústupu mechanizace v regenerativním zemědělství větším problémem.
„Pokud je půda po sklizni od poloviny srpna do konce října holá, přijdete o 25 procent slunečního záření, které neproměníte v humus,“ říká Petr Sýs, který třetím rokem seje ozimou pšenici bez zpracování půdy do meziplodiny. „Jednoznačně to funguje a je to levnější.“
Na druhou stranu přístup, kdy se na půdu sahá v menší míře nebo vůbec, neznamená, že se nehnojí průmyslovými hnojivy a nestříká chemií. Používá se však v menší míře. Hlava statku Novotinky mluví o úspoře na minerálních hnojivech ve výši 25 procent.
Část jeho kolegů regenerativní zemědělství odmítá. „Já si myslím, že se některé principy prosadí ve velkém,“ věří Sýs. Bude to však podle něj trvat dlouho. Norfolský osevní postup, který způsobil revoluci, se v Rakousku-Uhersku masově zaváděl 200 let.
