Jak Slováci třídí petky, tak to u nás bude fungovat za pár let také

Slovensko spustilo svůj zálohový systém na vratné obaly od nápojů už 1. ledna 2022. Podívali jsme se na to, jak „zálohy“ po více než roce od startu u sousedů fungují. Česká republika zatím zákon připravuje a v příštích letech nejspíš i Češi budou nosit neporušené PET lahve a plechovky zpět do obchodů.

V tuzemsku ale ještě proběhne tvrdá diskuze o tom, koho se zálohový systém bude povinně týkat. Na Slovensku jsou zálohované všechny obaly až na pár výjimek, kvůli možné kontaminaci obalů od sirupů, mléka, olejů a octa. Zapojit se zde ale povinně musely prodejny s rozlohou nad 300 metrů čtverečních.

Momentálně je na Slovensku odběrných míst téměř 3100 a jejich počet rychle roste. Šedesát procent se jich zapojilo dobrovolně. Jsou to zejména menší obchody, z nichž část není vybavena automaty, schopnými počítat, evidovat a lisovat obaly. Nejmenší prodejny třídí ještě ručně. Jsou proto zvýhodněny vyšším manipulačním poplatkem, který obchodníkům vyplácejí výrobci prostřednictvím Správce zálohového systému – srdce celého cirkulárního mechanismu.

Jak celý systém funguje, ukazuje následující grafika. Z pohledu spotřebitele je to jednoduché. Při nákupu zálohovaného obalu, označeného písmenem „Z“ a unikátním EAN kódem, zaplatí zákazník o 15 eurocentů, tedy asi 3,50 Kč navíc, to je výše zálohy. Ze slovenské zkušenosti je taková suma dost vysoká na to, aby lidi motivovala k vracení plastových lahví a plechovek do obchodů, kde navýšení dostanou zpět. A část lidí navíc přiměla k tomu, aby si sběrem pohozených obalů finančně přilepšili.

„Máme verifikované na datech, že v některých lokalitách, kde bychom očekávali, že sběr bude nižší, je právě nejvyšší. Souvisí to s tím, že některé sociálně slabší skupiny obyvatel sbíraly volně pohozené flašky a vracely je,“ popsal Seznam Zprávám jeden z pozitivních efektů Martin Krajčovič, předseda Slovenské aliance moderního obchodu. Týká se to například sociálně vyloučených lokalit. Podobné zkušenosti mají třeba i národní parky.

Podle něj už si systém sedl, ale na začátku panoval chaos. „Dostali jsme extrémně málo času, jen jedenáct měsíců. Měnily se podmínky v průběhu zavádění. Dostali jsme nejdříve odklad na jeden rok, ten se potom stáhl,“ uvedl. Výrobci nestíhali dodávat láhvomaty a poplatky se řešily až po spuštění zálohového systému. Správce celého systému vznikl za tři měsíce. Po startu tak byli někteří zákazníci zmatení a nosili do obchodů i nezálohované lahve.

Většinu problémů však zákazník neviděl, protože se ho bezprostředně netýkaly. Zástupce slovenských obchodníků proto Čechům radí, aby si nechali na spuštění víc času, ideálně 1,5 až 2 roky.

A co se s obaly děje po vrácení? Obchodníci prázdné lahve posbírají, zapečetí a následně je Správce zálohového systému sveze do pěti meziskladů po celém Slovensku. Tam se materiál zhutní a putuje do jediného třídicího centra ve vesnici Kočovce na západě Slovenska. To je vybaveno moderní optickou linkou, schopnou roztřídit PET lahve podle barev.

Denně se do hlavního třídicího centra sveze 80 tun PET lahví a 30 tun plechovek. Provoz je tak vytížený, že už se plánuje přístavba nové haly s dodatečnou skladovou plochou, a dokonce se uvažuje o druhém třídicím centru na východě Slovenska.

Všechen materiál si pak odtud svážejí ke zpracování recyklační firmy, které z něj vyrobí rPET pro opětovné použití do lahví. Část tohoto materiálu mají výrobci zajištěnou na základě nakoupených opcí a část míří přes aukce na volný trh.

Zároveň jsou to především výrobci, kteří systém financují. Jednak formou poplatků za registraci produktů a také vyplácením manipulačního poplatku, kterým obchodníkům kompenzují zvýšené náklady na manipulaci, stavební úpravy prodejny, nebo náklady na energie. Letos správce poplatky zvýšil ze dvou centů až na dvojnásobek.

„Náklady spojené se sběrem jsou velmi vysoké. Ale ne každá malá prodejna, která prodává jednu lahev denně, by měla být součástí systému. Máme ve smlouvě, ale není to Písmo svaté, že prodejna by měla prodat minimálně sto obalů denně, abychom ji připojili,“ říká ředitel Správce zálohového systému Marián Áč. Celkem je na Slovensku šest tisíc odběrných míst a z toho přes 2,5 tisíce maloobchodních jednotek se zatím do systému nezapojilo.

„Nemůžeme poslat kamion do každé dědiny. Samozřejmě jsou oblasti, kde máme horší pokrytí a potřebujeme se tam dostat ke spotřebiteli. Tam pravidlo sto obalů nemusí platit,“ dodal Áč.

Ale ne všechny zálohované lahve se vrací do systému. Na to je podle správce ještě brzy. Momentálně je návratnost 71 procent a letos má za cíl přesáhnout 80 procent. U zálohování přitom platí jeden paradox: Čím je systém úspěšnější, tím je dražší. Proč? Financuje se totiž mimo jiné ze záloh, které si ale zákazníci nenechali vyplatit.

Perspektiva je tedy taková, že výrobci budou do budoucna z každé lahve platit více peněz. „Každé procento návratnosti navíc způsobuje výrazný propad ve výnosech. To, co bude chybět, doplatí výrobci formou poplatku,“ uvedl Áč. Výsledky hospodaření za loňský rok zatím nebyly zveřejněny.

„Pravdou je, že některé nákladové položky se při přípravě systému podcenily. Bylo to způsobeno také inflací mj. pohonných hmot, energií, možná i počty lidí na jednotlivých provozovnách,“ řekl. Celkově však zálohový systém podle něj funguje dobře.

Způsobem, jak výrobci mohou snížit své náklady, je přejít na čiré lahve, které jsou v poplatcích oproti těm barevným zvýhodněny.

Kromě toho, že zmizely volně pohozené obaly z přírody, má podle správce systém v praxi další výhodu – opětovné použití materiálu. Hliník je prý možné recyklovat v podstatě do nekonečna, PET má své technologické limity např. kvůli požadované viskozitě.