Investor Tykač cílí na Ameriku, Austrálii i Asii. Evropa ztrácí význam, říká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před dvěma týdny oznámila skupina Sev.en Global Investments miliardáře Pavla Tykače, že její australská firma SO4 pokročila v projektu, který ji může posunout na post globálního hráče na trhu draselných hnojiv. „Po několika letech úsilí a vývoje společnost úspěšně vyrobila úplně první vysoce kvalitní síran draselný ve svém závodě Lake Way,“ sdělila v tiskové zprávě.

Síran draselný, takzvaný potaš síry, je prémiové organické hnojivo. Před dvěma lety Tykač v Austrálii ovládl společnost Australian Salt Lake Potash, zaměřenou na jeho těžbu a zpracování. Pokud australská dcera dotáhne projekt do zdárného konce, může produkovat až 245 tisíc tun potaše ročně. To by z ní činilo největšího výrobce tohoto hnojiva v Austrálii a jihovýchodní Asii.

V Česku zpráva zapadla. Tykačovo jméno se u nás skloňuje většinou v souvislosti s jeho domácími doly a elektrárnami, případně v rámci spekulací o jeho zájmu na vydavatelství Mafra. Tykačovým firmám se daří a dvě z nich se umístily i v žebříčku SZ Byznys Česká elita, který srovnává nejhodnotnější společnosti v českých rukách. Sev.En Global Investments obsadila loni sedmé místo s hodnotou 48 miliard korun a Sev.En Česká energie 45. místo s hodnotou 7,1 miliardy korun.

Hlavní Tykačův byznys však dávno leží jinde: v Austrálii, v USA a Lichtenštejnsku.

Zakladatel skupiny Sev.en a čtvrtý nejbohatší Čech Tykač doma budí kontroverze. Nikdy se nezbavil nálepky bezohledného dravce, kterou si nese od svých začátků ve firmě Motoinvest před třiceti lety. Tehdy se s několika partnery pustil do velkorysé konsolidace akciových podílů z kuponové privatizace.

Cílem bylo shromáždit co největší balík akcií fondů a podniků, jež ovládaly tehdy státní banky. Postupně Motoinvest ovládl Agrobanku, několik menších finančních domů a řadu investičních společností. Když zaútočil na fondy České spořitelny a Komerční banky, přišla protiakce ze strany státu.

Proti Motoinvestu zasáhl kapitálový dohled, zastavily se mu penězovody, Agrobanka skončila v nucené správě a Motoinvest se nakonec zhroutil. Manažeři v čele s Tykačem čelili řadě obvinění, včetně podezření z vytunelování více než miliardového majetku z CS Fondů. Z mnohaletého šetření nakonec vyšli s čistým štítem a zbytky majetku ze své dobrodružné jízdy dál zhodnocovali ve spekulacích s cennými papíry, pohledávkami či realitami.

Tykačovou životní investicí se stal počátkem tisíciletí vstup do skupiny Czech Coal, která těžila uhlí na Mostecku. Plně ji ovládl v roce 2010 a časem k uhelným lomům ČSA a Vršany přidal elektrárny Počerady a Chvaletice a teplárny Kladno a Zlín. Dnes je v Česku druhým největším výrobcem elektřiny, kromě dalších aktiv drží významné podíly ve společnosti ČEZ a v bance Moneta.

Sázka na uhlí Tykačovi umožnila vybudovat silnou skupinu, stejně jako dalšímu miliardáři Danielu Křetínskému. Oba začali investovat do fosilních aktiv v době, kdy Evropa rozjížděla plán masivní dekarbonizce, později nazvaný Green Deal.

Fosilní podnikání se dostávalo do nemilosti, perspektiva uhlí a plynu se krátila, „uvědomělí“ investoři od nich začali dávat ruce pryč. Křetínský i Tykač ale pochopili, že bez uhlí a plynu se vyspělý Západ ještě dlouho neobejde, a nebáli se jít proti proudu. Byť si tím vysloužili nálepky „fosilních hyen“.

Křetínský tuto investiční strategii ve velkém rozjel dříve. Roku 2009 koupil první elektrárnu v Opatovicích a v tandemu s ČEZ německé doly Mibrag. Později pořizoval podíly v dalších dolech a elektrárnách v Německu či plynovody na Slovensku, z tohoto základu budoval nadnárodní impérium EPH.

Tykač odstartoval svou zahraniční expanzi v energetice až v roce 2018. Do jejího čela postavil někdejšího obchodního šéfa skupiny ČEZ Alana Svobodu. Dobře ho znal z let, kdy vedl s ČEZ spory o dodávky uhlí ze svých dolů a právě Svoboda stál v obchodní válce proti němu.

Zahraniční expanze Pavla Tykače začala koupí polovičního podílu ve firmě Intergen, která vlastnila uhelné doly s elektrárnami v Austrálii a plynové elektrárny ve Velké Británii. Druhým spolumajitelem byla čínská China Huaneng Group. Česko-čínské spojenectví vydrželo jen tři roky, pak se Tykač s Číňany rozešel. Intergen mu ale otevřel dveře do zámoří a týmu Alana Svobody přinesl řadu cenných zkušeností.

V Austrálii se Tykačovi od té doby podařilo několik dalších záseků: předloni koupil důl a elektrárnu Delta Electricity v Novém Jižním Walesu a firmu na těžbu a zpracování potaše v Západní Austrálii. Loni pak získal pozemky a práva na těžbu uhlí ve státě Queensland. Ani o aktiva Intergenu nakonec nepřišel. V rámci vypořádání s Číňany australskou část rozdělili, britské elektrárny odkoupila česká skupina Creditas, od níž je letos Tykač získal zpět, tentokrát už jako 100procentní vlastník.

Dalším cílem Tykačovy expanze se staly Spojené státy, kde investuje hlavně do těžby koksovatelného uhlí. Jak Svoboda před časem líčil v rozhovoru pro Seznam Zprávy, i tato metalurgická surovina je v očích řady finančníků „špinavým“ aktivem, jež odmítají financovat a pojišťovat. O to levněji se pak daří uhelná aktiva pořizovat.

Dnes Tykač v USA drží prostřednictvím společnosti Golden Eagle Land Company pozemky a těžební práva na více než dvě miliardy tun uhelných zásob, vlastní také firmu Blackhawk Mining s roční produkcí uhlí kolem 9 milionů tun. Na americkém trhu je jedním z největších producentů koksovatelného uhlí a plánuje v tom dál růst.

Letos jeho akviziční skupina Sev.en Global Investments zřídila v New Yorku filiálku, kterou vede bývalý investiční bankéř a expert na energetiku Robert K. Simmons. „Kromě USA se díváme i na Kanadu. Vidíme příležitost v těžbě, v energetice, v ocelářství, v oblasti ropy a plynu, případně i v následné distribuci a zpracování,“ řekl Svoboda před měsícem v rozhovoru pro SZ Byznys.

Kromě Austrálie a Severní Ameriky vidí Tykač šance v jihovýchodní Asii. Koncem loňského roku koupil 51procenntí podíl ve vietnamské elektrárně Mong Duong. „Vietnam je velmi zajímavá země, rozvíjí se, roste tam HDP, lidé jsou velmi motivovaní. Vietnam přitahuje zahraniční kapitál, potřebuje infrastrukturu, elektřinu, suroviny. Je to alternativa k investicím v Číně. Pro nás je branou k širšímu regionu. Rozhlížíme se v Indii, v Číně, případně ve zbytku Asie,“ řekl Svoboda ve zmíněném rozhovoru.

Skupina Sev.en se zabývá také obchodem s elektřinou a dalšími komoditami. Tento byznys v Tykačově impériu letos zastřešila nová značka Powertica. Obchodní aktivity se tak zcela odstřihly od těžebního a energetického podnikání.

Podle výkonného šéfa Powertiky Michala Skalky byl hlavní důvod oddělení výrobní a obchodní části skupiny Sev.en ve stále rozdílnější strategii obou segmentů. Za vznikem samostatné Powertiky ale může být i další důvod: Banky a fondy řídící se zásadami ESG (environmentální, společenské a korporátní udržitelnosti) často odmítají financovat fosilní byznys. Na obchodní Powertiku tento stín nepadá, od Tykačova fosilního podnikání je bezpečně oddělena, a může tak snáz lákat kapitál z finančního trhu.

Nadnárodní holding Powertica sídlí v Lichtenštejnsku a doma v Česku má odštěpný závod. Český obchod hraje v celé skupině okrajovou roli. Jak říká výkonný šéf Powertiky Michal Skalka, zobchoduje česká dcera ročně jednotky terawatthodin (TWh) elektřiny, zatímco mateřská Powertica 70 až 90 TWh. Pro srovnání – roční výroba z Tykačových českých elektráren dosahovala v dobách největšího boomu necelých 12 TWh za rok a spotřeba elektřiny v celé České republice se pohybuje kolem 60 TWh.

Tykač začal budovat zahraniční impérium s jinou strukturou než Křetínský. Zatímco majitel EPH se od počátečních investic do energetiky a průmyslu pustil i do řady dalších segmentů, takže dnes vkládá kapitál do médií, technologických, logistických či obchodních firem, Tykač se energetiky a průmyslu drží. Zatímco jádro Křetínského byznysu je v Evropě, Tykač starému kontinentu nevěří.

„Svět za hranicemi Evropy je velký, mnohonázorový a prochází překotným vývojem. Zatímco my se plácáme po ramenou, jací jsme pašáci, ve skutečnosti jsme stále bezvýznamnější a ekonomicky, politicky, vědecky i hospodářsky stagnující. Přitom si namlouváme, že jsme středem světa a že ten se bude točit podle našich názorů a představ,“ napsal Pavel Tykač letos v květnu na svém blogu https://paveltykac.com/evropa-od-strachu-ke-smichu/. A pokračuje:

„Eurocentrismus již dávno není prizmatem mocných a vlivných, kteří rozhodovali o světě, když od stolů svých evropských pracoven rýsovali na mapě Afriky hranice států a jichž se ostatní báli. Dnes jde mnohem víc o sektářské vidění, ze kterého mají ostatní akorát legraci.“ Tykač píše, že Evropu opouští průmysl kvůli zkostnatělému trhu práce a vysokým cenám energií. A upozorňuje, že žebříčkům nejlepších světových univerzit dominují školy z USA a Velké Británie, pronikají do něj asijské školy, ale nejoceňovanější škola z Evropské unie, Technická univerzita v Mnichově, je až ve třetí desítce.

„Při pohledu z výšky vidíme Evropu jako malý poloostrov na těle asijského kontinentu a takový je i její současný význam v kontextu světové politiky a ekonomiky. Pro zbytek světa jsme zůstali relevantní pouze jako bohatý odběratel jejich zboží či destinace pro pohodovou dovolenou,“ prohlašuje.

Tykačův energetický byznys v Česku každopádně nemá perspektivu. Není zatím jisté, zda zavře své elektrárny už napřesrok. Státní úředníci stále propočítávají, zda se bez nich česká energetika obejde, vyloučena není finanční podpora ztrátových zdrojů. Na Tykačově lomu ČSA už ale začal útlum a propouštění zaměstnanců.

Konec Počerad a Chvaletic je otázkou nejvýš několika let. Skupina Sev.en sice zvažuje náhradou za utlumované doly a elektrárny investice do plynových či obnovitelných zdrojů, bez provozní podpory se ale do nich stejně jako další investoři nechce pouštět.

„Co se týče nových investic, největším problémem celé Evropy je míra regulace a omezení trhu různými dotacemi a subvencemi. Proto u nás vítězí mimoevropské regiony,“ odpověděl Pavel Tykač před rokem pro Seznam Zprávy na otázku, jak vidí investiční potenciál českého trhu. „My jsme zlomili hůl nad Evropou už před pár lety,“ potvrdil v nedávném rozhovoru i Alan Svoboda.

Tykač je opatrný a do akvizic se nevrhá po hlavě. Začátkem léta vzdal už ohlášenou koupi další australské těžební společnosti Coronado Global Resources poté, co spadla cena uhlí na globálním trhu a původně očekávaná návratnost se ukázala jako nereálná. Svobodův tým ale analyzuje desítky dalších projektů. Mostecký uhlobaron tak bude nejspíš i dál majetek, vzešlý z někdejší sázky na českou energetiku, investovat daleko od domova.