Článek
Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů nejzajímavější názory z diskuze u rozhovoru se šéfkuchařem, restauratérem a podnikatelem v gastronomii Filipem Sajlerem, ve kterém se mezi dalšími tématy věnoval i odmítání platebních karet.
Pavel Stanislav: Průměrně inteligentní podnikatel odhalí, že hotově mohu zaplatit jen do výše toho, co mám v portmonce. Z toho lze dovodit, že použití karet může vést k nákupům, které bych jinak nerealizoval. Setkal jsem se s doporučením „dojděte si do bankomatu“. A proč bych to dělal, když ve vztahu obchodník–zákazník je hegemonem ten druhý? Tam, kde nepřijímají karty, nechodím a myslím, že nejsem sám.
Miroslav Macoun: Ono nejde o to, jestli je důvod nebrat katry. Ono stačí, že někdo je nebere, protože prostě nechce. A to říkám, přestože 90 % svých plateb dělám kartou. Daleko důležitější je osobní svoboda podnikatele, ale i moje a každého z nás. Pokud si někdo myslí, že je hotovost netransparentní, tak chová sympatie k totalitě.
Pavel Moravec: Ještě beru, že někde zaplatím stovku v hotovosti, ale proč bych měl u sebe nosit tisíce? Já třeba nosím jen „dokladovku“, kam nějaké bankovky dám, ale fakt tam nemůžu mít třeba 10 bankovek. Takže přesně, nepůjdu do takového podniku.
Drda Michal: Nebrat karty a platit hotově je naprosto normální a není třeba se tomu divit. Obchodník má svobodu volby, bude-li karty (a s tím spojené nemalé výdaje) akceptovat, a zákazník má svobodu volby, kde své peníze utratí.
Karel Ondroušek: Zavedení EET bylo v naprostém pořádku, ale má pravdu pan šéfkuchař, že restaurace, která odmítá platbu kartou, se sama střílí do nohou. Pokud mi restaurace, nebo jakýkoliv obchod, odmítne brát kartu, obracím se na podpatku a odcházím. Je pravdou, že na západ od našich hranic je běžné platit hotově, ale nesetkal jsem se s případem, že nedostanu účtenku, to je zažitá povinnost a mě přímo uráží otázka: „Chcete paragon?“ To má být samozřejmost a co s tou účtenkou budu dělat, je moje věc, ta je součástí platby. Konec, tečka.
Martin Šrubař: Co se zamyslet nad tím, že při platbě kartou čeká obchodník 2–3 dny, než platbu obdrží, a navíc za to musí bance odvést 1,5–3 procenta z platby, což fakt není málo. Ročně odvede poplatky za platbu kartou v desítkách tisíc. Na jedné straně je zákazník, který nemá starosti s penězi, na druhé straně obchodník, který je šizen na úkor prodeje. Aby to bylo spravedlivé, měly by tyto poplatky být rozděleny 50/50. Zákazník a obchodník. Pak by najednou plateb kartou asi rázem ubylo, že?
Leoš Kaňa: Když mi podnik řekne, že karty nebere, má smůlu. Hotovost de facto nenosím. Je to přežitek. Takže bych šel dál. Jestli tím zkouší krýt nějaké levárny, je mi fuk. To ať si každý řeší se svým vědomím a svědomím. Pokud je provozovatel takový nuzák, že potřebuje krást, ať si to užije. Řešit to má finančák, ne já.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Lukáš Mudroch: Zatím jsem se nesetkal s tím, že by v nějaké restauraci nebrali karty. Asi je to výběrem podniků. Kdybych na takový narazil, tak musím pryč, nenosím u sebe peníze a bankomat fakt řešit nebudu. V některých prodejnách mne zachránil QR kód.
Ivan Kucíř: Je rok 2023 a zdá se, že „digitálně“ a „bezkontaktně“ lze platit kdykoliv, všude, za všechno. Kartou, mobilem, hodinkami, nálepkou, trvá to zlomek vteřiny. Když ale kamarád chce půjčit stovku, nemůžu si s ním ťuknout mobilem a vytahujeme peněženku s hotovostí. Jak je to možné? Když totiž jedna strana platí bezhotovostně 100 Kč, druhá dostane 98 Kč. Asi by nikdo nechtěl půjčit kamarádovi 100 Kč a pak dostat zpět 96 Kč. Při nákupech nám to ale nevadí.
