Hledá se recept, jak srazit ceny energií. Většina politiků věří živlům

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Koncem loňského roku ovládl energetické trhy optimismus. Cena silové elektřiny spadla na počátku předvánočního týdne k 90 eurům za megawatthodinu, byla už o 68 procent níž než o rok dřív. I další trend je příznivý, kontrakty na další roky postupně klesají. Pořád jsou ale víc než dvojnásobné proti cenám z počátku roku 2021.

Celkovou cenu elektřiny navíc zvedá růst regulovaných poplatků za používání sítí. Experti se shodují, že právě tyto platby budou i v příštích letech stoupat. Jednak kvůli investicím do infrastruktury, která se adaptuje na novou podobu decentralizované energetiky s velkým podílem obnovitelných zdrojů. A jednak proto, že zdražuje provoz celé elektrizační soustavy, protože elektřina nakupovaná na udržování stability a vyrovnávání výpadků je čím dál žádanější – a tudíž dražší.

Seznam Zprávy proto zjišťovaly, jak vidí další vývoj cen do budoucna politické strany, zastoupené v dnešní Poslanecké sněmovně. A jak chtějí politici bránit rizikovému růstu v příštích letech.

V anketě odpovídali garanti energetické politiky všech sedmi sněmovních partají.

Všechny koaliční strany i opoziční hnutí ANO vidí hlavní lék na energetickou drahotu v pokračování investic do nových elektráren. Především do těch nízkoemisních.

„Zaostáváme za ostatními státy EU ve výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, zejména v solárních a větrných elektrárnách, kde jsme byli za minulé vlády nejhorší z celé Evropské unie,“ zdůrazňuje ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (STAN).

Síkela, stejně jako jeho náměstek Petr Třešňák (Piráti), ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) či Michal Kučera (TOP 09) doporučují urychlit budování obnovitelných zdrojů, které podle nich zajistí levnou energii a měly by tak tlačit na pokles celkové zákaznické ceny. Síkela a Kučera navíc zdůrazňují investice do posilování a modernizace distribučních sítí, včetně budování akumulačních kapacit.

Naproti tomu Jan Skopeček (ODS) je k obnovitelným zdrojům rezervovaný. Podle něj mají být soláry a větrníky jen doplňkem energetického mixu. „Myšlenka, že na obnovitelných zdrojích postavíme základ energetiky na území České republiky v 21. století s předpokladem levné a stabilní elektřiny, je podle mého osobního soudu hazardem s budoucností naší země,“ prohlásil.

Podle exministra průmyslu Karla Havlíčka (ANO) má česká energetika dlouhodobě stát „na kombinaci jádra a obnovitelných zdrojů“.

Budování nových jaderných bloků ve svých odpovědích zmiňují i zástupci Pirátů, ODS a STAN. Jenomže i když na výstavbu nových jaderných elektráren dojde v půli 30. let, jak slibuje investorská firma ČEZ, neřeší to ceny elektřiny v příštích deseti letech.

Nejvíc si od zelené energetiky slibuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL), který ji považuje za hlavní zbraň proti zdražování. „Řešení vidím v rozvoji obnovitelných zdrojů, komunitní energetice a v energetických úsporách,“ říká.

Hladíkův resort spolu se Síkelovým Ministerstvem průmyslu a obchodu připravil návrh Národního klimaticko-energetického plánu, podle něhož se má výkon solárů a větrníků v Česku do roku 2030 zpětinásobit. Hladík propaguje hlavně malé obnovitelné zdroje – komunitní energetiku a agrivoltaiku (solární panely nad zemědělsky využívanou půdou). Nebo instalace fotovoltaických panelů na balkony bytových domů. „Solární i větrná energie jsou nejlevnější a věřím, že po odstranění administrativních bariér také nejdostupnější energií pro Česko,“ říká.

Profesionální energetici ale upozorňují, že systém stavěný na neřiditelných zelených „mikrozdrojích“ je náročný nejen investičně, ale hlavně provozně. Takže bude dlouhodobě zvedat zákaznické ceny, i když se malé solární či větrné elektrárny budou stavět za peníze z evropských dotací nebo z výnosů z prodeje emisních povolenek.

Druhým velkým tématem lidoveckého ministra Hladíka jsou energetické úspory v domech. Propaguje stavby pasivních domů, renovace starších budov a zateplování. A chce to vše také podporovat dotacemi. Pro větší tlak na energetické úspory je také ministr průmyslu Síkela (STAN) nebo Karel Havlíček (ANO).

Petr Hladík sice horuje pro rychlý růst obnovitelných zdrojů, vůbec ale neřeší otázku záloh k solárům a větrníkům, náklady na nutnou výstavbu a provoz sítí a celkové dopady do zákaznických cen. Dopadové studie ostatně vláda ani nemá.

Zálohování obnovitelných zdrojů se zato ve své odpovědi podrobně věnuje ministr Síkela (STAN). Počítá s budováním plynových elektráren a infrastruktury, později s vodíkovou energetikou. A také s posílením přenosové a distribuční sítě.

Podporu plynových zdrojů doporučuje i Karel Havlíček z ANO nebo náměstek ministra průmyslu Třešňák (Piráti), podle nějž je třeba motivovat investory i k budování energetických úložišť.

„Než se vybuduje jádro a obnovitelné zdroje, je třeba udržet uhlí, co to půjde,“ míní Karel Havlíček z ANO. A popisuje svou představu: „Musíme hledat cestu, jak si poradit s vysokými cenami emisních povolenek. A to jak na úrovni Evropské unie (tedy prosazovat zvýšení množství povolenek na trhu nebo jiný systém obchodování apod.), tak na národní úrovni.“ Také Jan Skopeček z ODS doporučuje „nezbavovat se současných stabilních zdrojů“ (tj. uhelných elektráren), dokud za ně nebude náhrada v jiných stejně stabilních zdrojích.

Podle Jozefa Síkely vláda vytvoří podmínky pro odchod od uhlí v roce 2033, jak se zavazuje v programovém prohlášení. Jedinou reálnou cestou k tomu ovšem je mít za uhelné elektrárny a teplárny náhradu v podobě nových plynových zdrojů. K jejich stavbě se ale zatím investoři nemají, protože čekají na jednoznačné finanční pobídky.

Po jasné motivaci investorů volá hlavně Karel Havlíček. Jozef Síkela zdůrazňuje, že stát by měl kromě finanční motivace také uvolnit a zjednodušit pro tyto stavby povolovací stavební řízení, tedy upravit legislativu (což se už částečně děje).

Jediným z oslovených, kdo není pro výstavbu žádných nových elektráren, je energetický expert SPD Ivan Noveský. „Pro celou spotřebu ČR bohatě stačí jaderné a parní (uhelné) elektrárny a ještě se více než deset terawatthodin elektřiny každoročně vyváží,“ uvedl.

Faktem je, že Česko loni vyvezlo o 13,6 terawatthodiny víc elektřiny, než dovezlo. Podle predikcí státní společnosti ČEPS ale domácí spotřeba i přes podporu energetických úspor poroste, hlavně kvůli elektrifikaci dopravy a přibývání tepelných čerpadel. A tak se země má už za dva roky stát z čistého exportéra čistým importérem.

Noveský výslovně varuje před investicemi do sítí. „Jediná nová dotovaná megalomanská investice (cca dvě miliardy korun) do obří fotovoltaické elektrárny o výkonu 100 megawattů si vynutí investice do vedení, trafostanic a rozvoden za minimálně další dvě miliardy korun, které opět budou zvyšovat cenu distribuce. Podobných dotovaných a distribuci zatěžujících projektů se chystá mnoho dalších. Navíc všechny tyto nesmyslné investice budou stát další desítky až stovky miliard korun na systémových službách a investicích do datových center a dalších zařízení, jež zbytečně zvyšují cenu za distribuci. Rovněž mnohamiliardová výstavba nových linek do Německa, které budou fungování české energetiky spíše ohrožovat, povede k dalšímu tlaku na zvyšování regulovaných cen,“ soudí.

Energetický expert SPD není zcela proti obnovitelným zdrojům, připouští ale jen ty „skutečně ekologické“. Stát by podle něj měl dotovat rozvoj malých zdrojů, zejména komunálních a komunitních, rozhodně ne „stavby obřích větrných elektráren, které ničí krajinu a životní prostředí, zabíjejí ptáky a poškozují zdraví lidí“.

V tom je ovšem Noveský názorově v rozporu nejen s většinou kolegů z politiky, ale hlavně s řadou profesionálních energetiků. Ti zdůrazňují, že přílišná rychlá decentralizace a budování hlavně menších solárních střešních elektráren je neefektivní. Klade totiž větší nároky na sítě než stavby velkých solárních a větrných parků ve vhodných lokalitách.

Noveský vidí hlavního viníka energetické drahoty v Evropské komisi. „Kromě Green Dealu, zlodějny a snah Evropské komise o maximální ceny elektřiny neexistuje pro vysoké ceny jediný legální důvod,“ tvrdí. Vyzývá proto k okamžitému odchodu Česka z evropského systému obchodování s emisními povolenkami, v němž vidí „pouze nástroj spekulace, škodící nejen ekologii a ekonomice, ale i celé Evropě“. „Odchod je nezbytnou podmínkou přežití české energetiky a české ekonomiky,“ tvrdí.

Odchod z povolenkového systému je ale pro členy Evropské unie nereálný, takže by musel být spojen s „czexitem“, odchodem země z celé Unie. To kromě SPD nepřipouští žádná jiná z parlamentních stran. Byť třeba zástupci ANO nebo ODS mají k evropskému energetickému trhu rovněž výhrady.

Podle Karla Havlíčka je třeba víc prosazovat v EU české zájmy: „Znamená to být aktivní a v určitých momentech nekompromisní v rámci jednání na unijní úrovni. Nestahovat gatě před brodem. Z vlastní zkušenosti z covidové doby vím, že se dá vyjednat výrazně víc, než jak to na první pohled vypadá,“ prohlásil exministr průmyslu za ANO.

Jenže právě za minulé vlády, v níž Havlíček seděl, Česká republika odsouhlasila závazky zakotvené v evropské Zelené dohodě, tzv. Green Dealu. Tedy závazky na rychlý odchod od fosilních paliv, razantní snižování emisí a ozeleňování energetiky, průmyslu či teplárenství, k čemuž mají právě emisní povolenky kromě další regulace tlačit.

Vládní politická většina každopádně v energetice plně spoléhá na společný evropský trh. „Jsme jeho součástí a věřím, že to tak zůstane. Doposud jsme z něho téměř dvě dekády těžili, společný trh tlačil ceny včetně energií dolů. Můžeme z něj benefitovat i v budoucnu,“ věří Petr Třešňák, náměstek ministra průmyslu a energetický expert Pirátů.