Evropa se chystá na plynovou nouzi. Odstřižení ruských dodávek bude bolet

Zastavení dodávek ruského zemního plynu do Evropy považovali odborníci ještě nedávno za nereálný scénář. Teď se z něj stal naopak velmi reálný strašák.

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret, podle kterého musí „nepřátelské státy“ už od pátku platit za ruský plyn v rublech. Pokud odběratelské země neposlechnou, budou podle Putina smlouvy o dodávkách plynu pozastaveny.

Francie i Německo ústy svých ministrů už odpověděly, že jde o nepřijatelné porušení smluv a vydírání. Oba evropské státy se připravují na zastavení dodávek.

Podobně se k Putinově nátlaku staví i Česko. „Ruský diktátor Vladimir Putin se rozhodl dále eskalovat ekonomickou válku s Evropou. My se od něj nemůžeme nechat vydírat, nemůžeme mu pomoci tímto způsobem obejít protiruské sankce a naopak musíme vyžadovat dodržování platných smluv,“ napsal na Twitter ministr průmyslu Jozef Síkela.

Ani Česká republika Putinově požadavku nevyhoví, ostatně k tomu sama nemá možnost.

„Nákupy surovin v rublech by bezpochyby posílily ruskou měnu, nicméně pro Českou republiku je klíčové, že plyn pro tuzemský trh zajišťují privátní obchodníci většinou na krátkodobých a spotových trzích v západní Evropě, kde není možné jednoznačně určit zemi původu nakoupeného plynu. Stát po privatizaci odvětví již žádného obchodníka nevlastní,“ vysvětluje mluvčí Ministerstva financí Tomáš Weiss. Kdysi jediný dovozce plynu do Česka, státní podnik Transgas, byl privatizován již před 20 lety.

„O problematice plateb za ruský plyn Česká republika aktivně jedná se zástupci Evropské komise, kde jsme podpořili koordinované řešení na úrovni EU,“ dodal Weiss.

Pokud Rusko opravdu plynové kohouty na apríla či v příštích dnech zavře, bude to mít velmi závažné dopady. „Z Ruské federace pochází více než 40 procent celkového dovozu plynu do Evropské unie, postižena bude téměř celá Unie,“ řekl Weiss.

Česká republika je kvůli své geografické poloze v obzvláště složité situaci. „Nemáme přístup k moři, což výrazně ztěžuje logistiku přepravy plynu do Česka, a současně jsme až na konci většiny evropských infrastrukturních soustav,“ dodává mluvčí. Z Ruska přitom pochází podle odhadů až 90 procent plynu spotřebovaného u nás.

Plyn se využívá především k vytápění. Z malých plynových kotlů je vytápěno 35 procent českých domácností, při započtení i velkých tepláren u nás plyn celkově zajišťuje něco přes pětinu výroby tepla.

O něco menší problém je plyn pro výrobu elektřiny. V zemi je zatím jen relativně málo kogeneračních jednotek, které z plynu vyrábějí elektřinu a teplo. A jen jediná velká paroplynová elektrárna, kterou provozuje skupina ČEZ v Počeradech.

Jak však pro SZ Byznys uvedl místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani, počeradskou „plynovku“ lze bez větších problémů nechat mimo provoz a elektřinu zajistit z jiných zdrojů.

Plyn se však nevyužívá jen v energetice. „Tam se ho spotřebuje jen 25 procent, dalších 26 procent připadá na zpracovatelský průmysl od výroby hnojiv až po pečení chleba, zbylých 49 procent si vezme maloodběr a domácnosti,“ řekl energetický expert Stanislav Mikeska pro Info.cz.

Velký problém bude nedostatek plynu znamenat pro zemědělství. Už loni, když začala cena plynu prudce stoupat, zastavovali někteří výrobci dusíkatých hnojiv výrobní linky. Konec ruského plynu by způsobil další pokles výroby, prudký růst cen hnojiv a následně i zemědělské produkce.

Přerušení dodávek nepochybně způsobí i další růst ceny plynu a dál bude tlačit na inflaci.

Jednotlivé evropské státy proto chystají krizové scénáře. „Pokud Rusko přestane do Evropy dodávat plyn, musí se udržet v chodu základní infrastruktura, aby měli občané dostatek energie a tepla. To, že v takovém případě nebude možné udržet v chodu všechno, je jasné,“ řekl ve čtvrtek na jednání sněmovního hospodářského výboru ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN).

Česko má určitý objem plynu v domácích zásobnících, z nichž většina patří soukromé společnosti RWE Gas Storage. Zásoby by teď, na konci topné sezony, vydržely při omezeném odběru zhruba na měsíc. Zahájit čerpání ze zásobníků lze do dvou hodin od vydaného rozhodnutí.

„Pokud se dodávky skutečně zastaví, začnou se spouštět regulační stupně podle vyhlášky z roku 2012,“ vysvětluje náměstek ministra průmyslu René Neděla. Regulačních stupňů je celkem deset, v prvních krocích by byly postiženy firmy, které jsou schopné plyn nahradit – například tak, že mohou spustit kotle na jiná paliva. Dále by přicházely na řadu firmy, které plyn používají k výrobě, například chemičky, a postupně další typy odběratelů. „Teprve poslední v řetězci regulačních stupňů je omezování dodávky pro domácnosti a kritickou infrastrukturu, jako jsou nemocnice,“ řekl Neděla. Riziko plynové nouze přichází naštěstí na konci topné sezony, kdy spotřeba plynu začíná klesat.

Pokud by skutečně k omezení dodávek došlo, čeká podle Neděly omezování spotřeby a přídělový systém celou Evropu. Na přídělový systém se tak chystají i další státy.

Německo – a podobně také Rakousko – spustilo první fázi třífázového plánu, který má za úkol připravit zemi na výpadek dodávky. První dva kroky zahrnují doporučení občanům a firmám, zatím bez státní intervence. Třetí fáze nastává v momentě, kdy je na trhu mimořádně vysoká poptávka nebo zásadní narušení dodávek plynu.

V takovém případě se zavazuje německá vláda intervenovat skrze Bundesnetzagentur, místního regulátora sítě, který bude mít za úkol zajistit „životně důležitou poptávku po plynu se zvláštním ohledem na chráněné zákazníky a zároveň minimalizaci následných škod,“ jak uvedlo Ministerstvo hospodářství. V praxi to znamená, že plyn bude putovat v první řadě do domácností a kriticky důležitých institucí, jako jsou nemocnice, zatímco průmysl bude od plynu odříznut.

Podle náměstka Neděly je třeba plynovou krizi řešit „celoevropsky“.

Po vyřešení akutní nouze a zavedení regulace musí Evropa hledat cesty k trvalejší náhradě ruských dodávek. USA už nabídly poslat Evropě v letošním roce 15 miliard kubíků plynu v podobě zkapalněného LNG, což je asi desetina ruského importu. V příštích letech slibují objem zvednout na 50 miliard kubíků ročně, což by nahradilo třetinu loňských dodávek ruského plynu.

Další náhradu Evropa hledá v Kataru, Alžírsku, Norsku a dalších lokalitách.

Plynu je sice ve světě dostatek, problémem ale je, že Evropa nemá dostatečné kapacity ani v plynovodech vedoucích z náhradních ložisek, ani v terminálech na příjem zkapalněného plynu.

„Na roční úrovni má Unie s Velkou Británii kapacitu terminálů dosahující 215 miliard kubíků, využívá jich při tom sotva polovinu. Hlavní podíl těchto terminálů se nachází na Iberském poloostrově, odkud vede pouze relativně málokapacitní plynovod do Francie. Pokud se díváme na vytížení LNG terminálů mimo země Iberského poloostrova a Británie, pak v tomto roce sledujeme jejich průměrné vytížení na úrovni 80 procent. Při takto vysokém vytížení by pouze pro zmíněné země mohlo být dalších 50 miliard kubíků na hranici únosnosti. A nové terminály v Německu nevzniknou dříve než v roce 2024, spíše 2025,“ vysvětluje řídící konzultant poradenské firmy EGÚ Brno Michal Kocůrek.

„Panuje realistická obava, že logistické problémy a kapacitní omezení evropských přepravních tras by znemožnily dopravit dodávky LNG do všech členských států Unie,“ potvrzuje i Tomáš Weiss z Ministerstva financí.

Hlavním úkolem je tak dobudování těchto cest a vyjednání společných kontraktů, které zabrání tomu, aby bohatší evropské státy přeplácely ty chudší. I tak bude řešení plynového oříšku pro Evropany včetně Čechů velmi drahé.

„Konkrétní dopady na veřejné rozpočty lze v tuto chvíli s ohledem na mnoho neznámých velmi těžko predikovat,“ prohlásil Weiss. Dopady ale budou vysoké nejen na státní kasy, ale i na peněženky spotřebitelů, protože cena plynu při omezení ruského dovozu bude dál prudce stoupat a potáhne nahoru i cenu elektřiny. Stát bude muset řešit stále vážnější sociální rizika. A také to, jak pomoci průmyslu, aby drahé energie zcela nepodvázaly jeho konkurenceschopnost vůči Asii i Americe.

Podle Kocůrka z EGÚ však není dobré dál tonout v nejistotě ohledně dalšího vývoje. „Měli bychom již dnes vidět vyčíslení případných ztrát u obou variant. Ať už u rychlého odpojení se od ruského plynu bez adekvátní náhrady, tak u setrvání v dočasném stavu a postupném ukončování odběru v průběhu následujících pěti let. Pokud stát ještě nemá tyto varianty spočítány, my v EGÚ Brno mu velmi rádi s tímto nelehkým úkolem pomůžeme,“ prohlásil.

I přes všechna rizika se lidé z oboru začínají přiklánět k tomu, že bude třeba se k odstřižení ruských dodávek postavit čelem a přetrpět jejich bolestivé dopady. „Nemyslím, že je vhodné setrvávat dlouhodobě v toxickém vztahu. Celá Evropa, a ta střední zejména, je velmi negativně politicky i ekonomicky ovlivněna závislostí na klíčových energetických surovinách z Ruska,“ říká Kocůrek.

Návrh na platbu v rublech podle něj jen dokumentuje asymetrický vztah, v němž má Rusko navrch. I kdyby Kreml dodávky jednostranně nevypověděl, pokračující dohadování o platbách a dalších podmínkách dodávek podle něj jen prohloubí nejistotu na trhu a povede k dalšímu zdražování.

„Rusko dnes dokáže jakýmkoli gestem vyvolat neklid na trzích, a tím si zvyšovat příjem zahraniční měny. Pokud nebudeme mít rychle a jasně přichystaný plán na národní i evropské úrovni, jak se ruské závislosti zbavit, budeme pořád tahat za kratší konec provazu,“ říká Kocůrek z EGÚ.