Druhé kolo boje o Mafru: Láká Tykače i další známá jména českého byznysu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Začátkem září oznámila skupina Kaprain pražského investora Karla Pražáka, že od Agrofertu kupuje vydavatelství Mafra, firmu Londa (provozuje rádio Impuls) a chemičku Synthesia. Pokud transakce projde u antimonopolního úřadu, půjde o zásadní pohyb na českém mediálním trhu.

Mafra je sice ve ztrátě, má ale obrovský zásah. Její tištěné tituly čte podle výzkumu čtenosti Media projekt skoro pět milionů lidí a weby navštíví měsíčně přes sedm milionů uživatelů. Celý balík aktiv i s chemičkou přijde Pražáka podle zdrojů z mediálního trhu na zhruba 12 miliard korun. Mafra s Londou v tom mohly činit až polovinu.

Ani když Pražák Mafru a Londu po souhlasu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) převezme, nebude příběh u konce. Majitel Kaprainu neskrývá, že nemusí být konečný vlastník. Celý balík aktiv od Agrofertu kupoval hlavně kvůli Synthesii, má v plánu budovat velké chemické impérium a mediální byznys k tomu přibral, protože jinak neměl šanci se k Synthesii dostat.

„Ve hře jsou všechny varianty, Mafru si můžeme nechat a dál ji rozvíjet, nebo ji prodat jako celek, anebo jen její část. Zájemců na trhu je celá řada,“ řekl bezprostředně po oznámení koupě pro Hospodářské noviny. Minulý týden Pražák pro SZ Byznys potvrdil, že jeho slova pořád platí.

Mafra je už několik let ztrátová. Její vlastník však drží pořád silný nástroj na ovlivňování veřejného mínění.

Za favorizovaného kandidáta na konečné převzetí Mafry je považován uhlobaron Pavel Tykač. Z možných zájemců jako jediný na jaře potvrdil zájem o Mafru v rozhovoru pro Radiožurnál. Teď se k situaci odmítl vyjádřit a na otázky odpovídá přes svého mluvčího Jana Chudomela.

„Žádná jednání (o Mafře) nevedeme,“ řekl Chudomel pro SZ Byznys. Zároveň ale připouští, že majitel energetické skupiny Sev.en o médiích stále uvažuje, byť „jde zatím opravdu jen o úvahy“.

„Motivem těchto úvah je zejména naplňování společenské odpovědnosti. Zaznamenáváme, jak dochází k pokusům zpochybňovat význam hodnot jako vláda práva, svoboda slova či tržní ekonomika. My tyto hodnoty považujeme za zásadní, a proto chceme podpořit rozvoj svobodné a nezávislé žurnalistiky, kterou považujeme za jeden z pilířů demokracie. Chceme také pomoci k renesanci konzervativních postojů, které jsou dnes ve veřejném prostoru v jisté defenzivě,“ prohlásil Chudomel.

Dnes devětapadesátiletý Tykač prošel před časem viditelnou proměnou. Léta se držel v ústraní, to se ale změnilo na konci minulé dekády. Začal poskytovat rozhovory, vystupuje na konferencích. Na podzim 2021 založil vlastní web paveltykac.com a stejnojmenný spolek. Publikuje tu většinou své mediální výstupy, v nichž se vyjadřuje k politice, energetice či vývoji společnosti.

Tykač také podporuje různé diskusní a názorové platformy. Podle webu paveltykac.com mezi ně patří například internetové Konzervativní noviny (byť se na jejich vlastních stránkách píše, že nejsou podporovány nikým z velkých hráčů byznysu).

Někdy jeho aktivity budí poprask na sociálních sítích. Třeba letos na jaře, když sponzoroval účast proslulého Čechokanaďana profesora Václava Smila na ekonomickém fóru v Kostelci nad Orlicí. Smil zkoumá a ve svých knihách popisuje vývoj technologií a společnosti a nabourává narativ, podle něhož planetu před katastrofální klimatickou změnou zachrání jen rychlý odchod od fosilních paliv, tažený Evropou a Amerikou. „V představování podobně inspirativních osobností v Čechách bychom rádi pokračovali,“ říká Chudomel.

Tykač dále podporuje soukromou vysokou školu CEVRO Institut, podle Chudomela s dlouhodobým cílem „vybudovat respektovanou konzervativně orientovanou univerzitu, která nabízí nejkvalitnější možné vzdělání“. Jde prý o Tykačův klíčový neobchodní projekt. „Věříme, že bude produkovat budoucí elitu národa,“ říká mluvčí.

Kvůli Tykačově veřejné aktivitě se po Praze šíří spekulace, že se uhlobaron chystá založit politickou stranu. „Vylučuji jakékoliv politické ambice. Nikdy neměl a nemá zájem vstoupit do politiky,“ prohlašuje o něm však důrazně Chudomel.

Přerod z tajuplného finančníka ve veřejně angažovanou osobu vysvětluje Tykač na svém webu životní zralostí. „S věkem rostou zkušenosti, s majetkem odpovědnost. Záleží mi na tom, jak bude Česká republika vypadat za pět nebo deset let,“ píše.

Příčina jeho přerodu ale může být i jinde. Boj proti globálnímu oteplování, evropská klimatická politika a snaha dostat z trhu co nejrychleji fosilní zdroje omezují jeho byznys. Jeho české doly mají zásoby uhlí do 40. let, evropská regulace je ale brzy učiní bezcennými.

Zatím mu doba přeje. Poslední dva roky královsky vydělával na růstu cen uhlí a elektřiny. Společnost Sev.en Commodities, na kterou konsoliduje výsledky tuzemských společností, předloni vykázala více než dvoumiliardový zisk, čtyřnásobek proti roku 2020. Loňský výsledek zatím není zveřejněn, zisky energetických firem ale za krize rostly.

Podle Tykačova vyjádření pro Český rozhlas loni celé jeho energetické impérium s hlavními aktivy v Austrálii a USA vytvořilo provozní zisk EBITDA kolem 2,5 miliardy eur, tedy asi 60 miliard korun, šestkrát víc než o rok dřív. I díky tomu se posunul v žebříčku domácích miliardářů časopisu Forbes ze sedmé na čtvrtou příčku.

Jenomže jízda končí. Emisní povolenky, které musí uhelné teplárny a elektrárny nakupovat, po zásazích Bruselu v posledních letech zdražují. Na trhu roste podíl nárazově vyráběné, zato levné obnovitelné energie. Pokud se budou ceny vyvíjet tak, jak signalizují tzv. futures (dnes uzavírané obchody s vypořádáním v příštích letech), přestane se vyplácet provoz Tykačových elektráren Chvaletice a Počerady už kolem roku 2026.

Pokud je stát nepodpoří nějakou formou subvencí, například dlouhodobými kontrakty se zaručenou cenou, platbami za udržování záložní kapacity a podobně, budou se nevýdělečné elektrárny zavírat. Ubývající fosilní kapacita, kterou zatím nedokážou plně vykrýt nárazově vyrábějící soláry a větrníky, nové technologie či změna spotřebitelského chování, může ve střední Evropě vést k energetickému deficitu a růstu cen. I to je zpráva, kterou se Tykač snaží sdělit světu.

„Všude, kam jsme přišli, jsme říkali, že politika, kterou Evropská unie vede, se jednou promění v malér, protože vypínání řiditelných zdrojů je příliš rychlé. Ale v evropském budovatelském nadšení to vlastně nikdo nechtěl slyšet,“ řekl Tykač v rozhovoru pro Forbes. „Mám strach z toho, co vše to nakonec přinese,“ dodal.

Rychlá dekarbonizace a zrychlený konec uhlí jsou nepochybně v rozporu s Tykačovým soukromým zájmem. Není to ale jen jeho osobní problém. Před hrozbou nedostatečné kapacity pro výrobu elektřiny dnes varují i manažeři ČEZ, energetičtí konzultanti nebo správce přenosové soustavy ČEPS. 

Nejsou za Tykačovou snahou vstupovat do veřejného prostoru jen jeho obchodní zájmy? Chudomel to odmítá: „Jeho důvody i motivaci jsem již popsal, navíc se obávám, že by to asi ani nefungovalo,“ řekl.

Podle dobře informovaných zdrojů má Tykač s Pražákem předběžnou dohodu, že budou o převzetí Mafry jednat. V žádném případě ale nebude sám. A to i přesto, že vydavatelství je vzhledem k vysoké ceně, za niž jej Pražák získal, skutečně jen pro silné hráče.

Kdo se o Mafru a rádio po Agrofertu zajímá? Mluví se především o Danielu Křetínském, dvojce na žebříčku domácích multimiliardářů a vládci skupiny Czech Media Invest, jež nakupuje média v Evropě i u nás. V Česku jí patří například deníky Blesk, E15 či Sport, rádia Frekvence 1 a Evropa 2 a řada časopisů a webů.

„Nás Mafra nezajímá, stojíme úplně mimo. Už proto, že by naše spojení s Mafrou nejspíš neprošlo u antimonopolního úřadu,“ říká zdroj blízký Křetínského holdingu. Křetínský by spojením s Mafrou ovládl kolem tří čtvrtin českého tiskového trhu.

Dále zdroje z mediálních a investorských kruhů zmiňují Jiřího Šmejce, šéfa skupiny PPF, která by mohla Mafru připojit ke své TV Nova. PPF podle těchto zdrojů o vstupu do Mafry uvažovala už před dvěma lety, kdy se o odchodu Agrofertu začalo mluvit, pak její vedení od záměru ustoupilo. Pohled se však může v čase měnit.

Dalším zájemcem je údajně Karel Komárek, česká miliardářská trojka, vlastník Sazky a největší evropské loterijní skupiny Allwyn. A konečně ocelářský magnát a majitel zdravotnického impéria Agel Tomáš Chrenek.

Úplně stranou nemusí stát ani skupina Penta, která v Česku vydává regionální Deník a na Slovensku je se svým News and Media Holdingem největším hráčem na mediálním trhu. Pro Pentu by mohla být zajímavá filiálka Mafra Slovakia, vydávající Hospodárske noviny a další tituly. Pokud by byla samostatně na prodej.

Také Pražákův pohled na mediální byznys se po převzetí Mafry změnil. „Mafra nebyla jeho prvořadý zájem, šlo mu hlavně o Synthesii. Ale začíná se na to dívat jinou optikou,“ říká zdroj z jeho bezprostředního okolí.

Majiteli Kaprainu prý dochází, že držet v ruce firmu, o kterou stojí ti největší z „velkých kluků“ českého trhu, je užitečná věc. A navíc v Mafře, kterou táhnou do ztráty hlavně tištěné deníky, jsou i perspektivní části, které se mu mohou hodit.

Vyloučit ovšem nelze ani variantu, že Pražák, který nákup firem od Agrofertu financoval kombinací vlastních zdrojů a bankovního financování, přibere finančního partnera. Ten nemusí být ve vlastnické struktuře vidět, ale pomohl by Kaprainu nést náklady a spolupracovat na restrukturalizaci a provozu mediálního impéria. Tak by se k Mafře mohl dostat třeba i Křetínský.

Oficiálně zástupci potenciálních investorů zájem o Mafru nepotvrzují: „Skupina KKCG žádnou nabídku na Mafru nepodala,“ říká Komárkova mluvčí Dana Dvořáková. „Spekulace z trhu nekomentujeme,“ říká Křetínského mluvčí Daniel Častvaj, stejně jako Leoš Rousek z PPF.

Což však neznamená, že oficiální nabídky nepřijdou, jakmile na to nazraje po verdiktu antimonopolního úřadu vhodný čas.