Destrukce ekonomiky bude velká. Až skončí, začnou lidé vydělávat výrazně víc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Česká proexportně orientovaná ekonomika zažívá největší šok od velké kapitalistické transformace, tedy za posledních třicet let. V této analýze se pokusíme ukázat, že energokrize posune českou ekonomiku k výrazně lépe placeným pracovním místům.

Prosadí se sofistikovanější průmysl a Česko bude profitovat i ze své silné tradice technického školství. Důležitou roli v tomto procesu bude mít zahraniční kapitál a pochlapit se musí také vláda Petra Fialy, aby zachovala reputaci České republiky jako solidní, v zásadě nudné a předvídatelné země, což je pro investory zásadní.

Typem vysoce ziskové firmy založené na intelektuálním kapitálu je například Livesport, jehož první verzi spustili Martin Hájek s Jiřím Marešem v roce 2006. Od té doby se tato česká technologická firma propracovala mezi největší hráče v oboru. Na její webové stránky a do mobilní aplikace si pro sportovní výsledky chodí každý měsíc více než 100 milionů lidí z celého světa. Ziskovost tomu odpovídá. Firma při obratu 2,4 miliardy korun dokáže vytvořit zisk 1,2 miliardy po zdanění.

Do stejné skupiny patří i CDN77 Zdeňka Cendry, která „namísto fyzických balíků doručuje přes internet datové pakety, do každé vesnice po celé planetě“. Její hrubá provozní ziskovost loni dělala při obratu 2,2 miliardy korun zhruba miliardu korun.

Česko je ale hlavně průmyslová země. A zůstane jí i dál. Naštěstí i v průmyslu za posledních dvacet let vyrostla silná skupina středně velkých firem, o kterých prakticky není slyšet, ale jsou vysoce ziskové. „Přežijí ty firmy, které mají vysokou marži, takže dokážou absorbovat šok z vysokých cen energií a vyšší ceny za práci a současně nejsou výrazně zadluženy,“ říká matador restrukturalizací českých firem Václav Novák z poradenské společnosti M.L. Moran.

Je to třeba malá firma z moravských Boskovic Lanik, která vyrábí filtry na čištění kovu a koupila v září konkurenční firmu Metsch Refractories z americké Západní Virginie. Nebo hustopečská firma Signum, která se zabývá žárovým zinkováním a vyrábí ocelové konstrukce pro velké stavby na celém světě. Nebo chemička Fosfa Ivana Baťky. Přežijí kapitálově silné firmy, které mají vlastní know-how a vysokou marži. Klíčové také je, že dlouhodobě investují do svého rozvoje, mají R&D (výzkum a vývoj) centra.

Česko se v tom výrazně přiblíží Německu, kde je ekonomika výrazně založena na „mittelstandu“, firmách střední velikosti, které exportují do celého světa. Jak uvidíme dál, s jednou velkou výjimkou – budou vlastněny zahraničním kapitálem.

Ne všichni však budou mít takové štěstí, že budou prosperovat i po současné krizi. Velká vlna krachů se přelije přes dodavatele v autoprůmyslu. Ti mají obecně velmi nízké marže, často nemají vlastní produkt a pracují podle zadání automobilek.

Popisuje to zajímavá studie, kterou před třemi lety vypracoval hlavní ekonom Deloitte David Marek. Automotive sice jako celek vytváří v tuzemsku největší přidanou hodnotu – ostatně tvoří desetinu výkonu české ekonomiky. Ale profitabilita je žalostná, protože podíl přidané hodnoty oboru na konečném výrobku je v Česku jen 46 procent. „Je to jedna z nejnižších hodnot v mezinárodním srovnání. Například v sousedním Německu je to 76 procent,“ uvádí se ve studii Made in World – Analýza českého zahraničního obchodu a pozice v globálních hodnotových řetězcích. Největší zisk z výroby automobilu tedy shrábne někdo jiný, hlavně německé automobilky.

Firmy z oblasti automotive proto smetou vysoké ceny energií, vyšší úrokové sazby a zvyšující se náklady na pracovní sílu jako první. A problémy budou pokračovat, protože všechny tyto vyšší náklady tady s námi zůstanou delší dobu.

Trh se čistí už v současnosti. „Každý týden slyším, že nějaká středně velká nebo menší plastikářská firma končí, protože hotovostně není schopná situaci utáhnout. Je velká nabídka na prodej takových firem, ale pořád za příliš vysoké ceny. Zatím se objevují nabídky, že kupující má převzít dluh a ještě prodávajícímu dost zaplatit. Většina podnikatelů pořád počítá s tím, že se prosperita vrátí. Ale křivka je neúprosná,“ řekl pro SZ Byznys Rudolf Bochenek, majitel BR Group s hrubým provozním ziskem 300 milionů korun a obratem přes pět miliard. Do jeho skupiny patří jedenáct firem z oblasti výroby plastů, speciálního textilu či strojírenství a polovinu produkce dodává právě pro automotive.

Podle Otto Daňka z Asociace exportérů už propouští především energeticky náročné provozy, které nezvládají vyšponované ceny energií, hlavně sklárny, hutě či pekárny, ale i stavební firmy. V příštím roce předpokládá propouštění zaměstnanců 57 procent firem.

Výrazné ořezávání nákladů ale často nebude stačit, takže firmy zkrachují. Jejich majitelé za tyto firmy dostanou jen velmi málo a často vůbec nic. Dojde k obrovskému transferu majetku od vlastníků, kteří nedokázali firmy nasměrovat k vyšší ziskovosti, k těm novým.

V tomto vyčištění trhu je však zároveň velká příležitost. Zkrachované levné firmy si koupí silnější hráči z Česka, ale protože je v tuzemsku kapitálu málo, hlavně ti ze zahraničí. Výrobu však budou modernizovat a posunou ji na novou kvalitativní úroveň, ať už robotizací, nebo marketingovou podporou konečného výrobku, který začnou prodávat na nových trzích.

Tato kreativní destrukce může být pro českou ekonomiku obrovským impulzem. Firmy se při vysokých cenách energií už přirozeně nebudou soustředit na neperspektivní výrobu, ale jen tu sofistikovanější, která bude profitabilní. Podle aktuálního průzkumu Sdružení pro zahraniční investice takto přemýšlí drtivá většina zahraničních firem v Česku, přičemž investovat chtějí už právě do modernizace technologií a vlastního produktu.

Vyšší zisky pak znamenají i vyšší mzdy pro zaměstnance, zejména ty, kdo něco umí. Západní firmy přitom dlouhodobě opakují, že technická úroveň českých zaměstnanců je na vysoké úrovni a je jedním z faktorů, proč v tuzemsku chtějí operovat.

V současnosti mají konstrukční centra v Česku například automobilky Mercedes či Porsche a spousta dalších firem například z Japonska či Německa jako výrobce myček Miele. V budoucnu uvidíme i další, protože nejen manuální, ale i intelektuální práce je v Česku vůči Západu pořád výrazně levnější. Pádným důvodem pro investice v Česku je i zkracování dodavatelských řetězců – nikdo už nevěří Číně a tamnímu komunistickému režimu.

Zahraniční kapitál přichází do Česka kontinuálně. Aktuálním příkladem je velká investice do rozšíření provozu společnosti Daikin, která bude v Brně v následujících letech investovat zhruba miliardu a čtvrt do výroby tepelných čerpadel.

Toho, že by se kvůli drahým energiím výroba v Česku nevyplatila, se Daikin nebojí. „V České republice máme obrovskou tradici. Nevychází to určitě dráž, jsou to věci, které jsou velmi dobře zkalkulované,“ uvedl pro SZ Byznys Vladimír Steiner, ředitel Daikin ČR. V závodě najde práci dalších 500 lidí. Cena pracovní síly, pozemků, stavebních prací i energií je pořád nižší než v západních zemích.

Co se týče automotive, zajímá se v Česku o stavbu gigafactory na výrobu baterií nejen německý Volkswagen, ale jak uvedl předseda vlády Petr Fiala, také korejští investoři. „Jednáme o dvou projektech: jeden, který by měl být v korejské režii, a druhý v režii Volkswagenu. Probíhají jednání na obou těch projektech,“ řekl premiér.

Právě úloha vlády je přitom do budoucna klíčová. Pro zahraniční investory jen důležité vědět, že země bude stabilní i do budoucna. Politici tak musí přesvědčit okolní svět, že Česko nesměřuje na neudržitelnou trajektorii neudržitelného státního dluhu. Musí přesvědčit investory, že si dokáže poradit s přechodnými masivními výkyvy cen energií nebo třeba vyřešit důchodovou reformu, aby za deset let nehrozil kolaps. Jedině tak v Česku budou své zisky i reinvestovat s vidinou stabilních příjmů do budoucna.

Politici však ještě v rámci předsednictví musí tlačit na celoevropské řešení energetické krize. Když totiž včas nepřijde – tedy do začátku příštího roku, kdy většina firem už nemá zafixované ceny energií – začnou jej vytvářet jednotlivé státy samy. Kdyby například Německo zavedlo avizovanou podporu 200 miliard eur pro své podniky, bylo by to pro český průmysl zničující.

Mírná naděje je v tom, že pod tlakem lze i z politiků často vymačkat to nejlepší.