Co zbyde z českého Green Dealu. Uvidí se na podzim

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Podle loňského šetření Eurobarometru je 77 procent Čechů toho názoru, že změna klimatu je závažný problém. Podobné věci ukázal předloňský průzkum agentury STEM. Lidé, kteří chtějí chránit přírodu a chtějí klimatické změny rychle řešit, jsou v jasné většině.

Vláda by tedy neměla mít důvod, aby se zelené politice vyhýbala. Praxe je však jak známo jiná. Ne každý věří, že předkládaná řešení zaberou, a nikdo nechce nést dodatečné náklady.

A tak se ze slovního spojení Green Deal stal v Česku toxický pojem, se kterým nikdo z politiků nechce nic mít. Ani do té míry, aby se postavil za to, co už dříve odsouhlasil.

Dobře je to vidět u tří důležitých klimaticko-energetických koncepcí, které vláda nakousla v červenci na svém posledním jednání před letní dovolenou. Texty dala ve strachu z opozice do šuplíku, kde zatím mají zůstat, jako by nikdy neexistovaly. Minimálně do krajských a senátních voleb, vypsaných na konec září a začátek října.

„Jsou teď jiné priority, jako například státní rozpočet a další debaty,“ uvedl k posunu jeden z předkladatelů ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) v neděli v České televizi. K projednání mělo původně dojít během prvního pololetí, teď se počítá s termínem „během podzimu“. Upřesnit to Hladík neumí, prý nebyl čas o tom v koalici mluvit.

Vzájemně provázaný triptych tvoří texty jménem Státní energetická koncepce, Politika ochrany klimatu a Národní klimaticko-energetický plán. V poslední verzi dokumenty měly dohromady přes 800 stránek a fungovaly jako zbytečně dlouhé, ale pořád nejlepší dostupné shrnutí zdejší strategie, jak omezit závislost na fosilních palivech a přispět k odvrácení klimatických poruch.

Zároveň však také fungovaly jako dobrý terč, co všechno má kvůli zelené politice zdražit. Proto teď dokumenty procházející úpravami, aby z nich nešlo tak okatě vyčíst to základní, co na nich vadí. Tedy že záchranu planety bude muset někdo zaplatit, byť na tyto výdaje Česko dostane velké příspěvky z Evropské unie a díky investicím může projít potřebnou modernizací.

Vládní politici se vehementně brání tomu, aby se dokumenty prezentovaly jako český Green Deal. Přitom jde o výstižnou zkratku. Zelená opatření jim dominují, nic jiného na nich není tak důležité a zajímavé. Národní klimaticko-energetický plán (NKEP) má navíc s Green Dealem přímou spojitost – vyrábějí ho všechny země EU, aby ostatním oznámily, co v zájmu dříve odkývaných unijních vizí samy udělají.

Především se zde řeší, jak přispět k často omílanému závazku ohledně snížení produkce skleníkových plynů, kvůli kterým se planeta přehřívá. Za celou Unii platí dohoda, že tyto emise mají klesnout o 55 procent, a to do roku 2030 z úrovně roku 1990. To je podstatou Green Dealu a Česko se k 55 procentům přihlásilo už za Babišovy vlády v roce 2020.

Od té doby všechny evropské státy tento cíl rozpracovávají do podoby konkrétních opatření, část z nich si mezi sebou závazně potvrdily během českého předsednictví v roce 2022. Trojice českých vládních dokumentů teď dělá hlavně to, že shrnuje, co se na tomto poli v Česku chystá.

Nejnovější verze NKEP, která se už objevila ve vládním systému pro nově chystanou legislativu, je o něco mírnější než ta červencová. A to ve dvou bodech: Snižování emisí už v Česku nemá jít tak rychle a jedno z důležitých opatření týkajících se emisních povolenek na fosilní paliva se rozkouskuje na víc etap.

Prognostické modely, se kterými autoři koncepcí pracovali, ukazují, že v Česku mohou emise klesnout o víc než 55 procent. O hodně, přesně o 37 procent, totiž už klesly, a to jako vedlejší produkt rozpadu centrálně plánované komunistické ekonomiky a útlumu neperspektivního těžkého průmyslu v 90. letech. Další pokles má nastat kvůli odklonu od uhlí.

Původní verze NKEP z července slibovala snížení o 59 procent, ale nakonec se má zůstat jen u 55 procent. Podle nevládních ekologických organizací, jako jsou Greenpeace nebo Hnutí Duha, jde o zbytečnou zbabělost, když výpočty slibovaly víc. Podle Hladíkovy mluvčí Veroniky Krejčí jde o to, neslibovat zbytečně moc a raději nakonec příjemně překvapit.

„Jde o technickou úpravu, materiál byl pouze upraven tak, aby odpovídal tomu, co požaduje EU. Modelové scénáře ale ukazují možnost vyššího snížení emisí a předpokládáme, že navržená sada opatření k tomu povede. Tedy že přesáhneme celounijní cíle. Je potřeba tyto dvě věci odlišit – minimální cíle a modelový výpočet, ke kterému chceme směřovat,“ přibližuje Krejčí.

Druhá korekce se týká formulací, jak Česko najede na rozšíření systému emisních povolenek. Od roku 2027 se mají platit i u čerpacích pump nebo ve fakturách za plyn, do poloviny letošního roku měly mít členské státy EU tuto povinnost v zákoně. Jak ale zjistily SZ Byznys minulý týden, vládní koalice chce nyní tuto legislativu překlopit jen částečně a zbytek odložit až na dobu po volbách. S tímto kouskováním počítají i aktualizované koncepce.

Nic se naopak nemá měnit na tom, jak vláda vysvětluje, proč se vlastně celý Green Deal provádí, proč se kvůli němu má něco zdražovat nebo proč se má Česko vzdát pálení uhlí. V navržených textech tyto argumenty najít lze, ale do veřejného obhajování se nikomu z vlády nechce – byť vše podstatné už bylo na evropské úrovni odkýváno.

Argumenty jsou v zásadě dvojí. Jednak že EU a Česko jako její součást musí pro odvrácení klimatických změn něco podniknout a zkusit strhnout na svou stranu i zbytek světa. Jinak lidstvo riskuje daleko větší škody, ať už kvůli rozmarům počasí, masové migraci, nebo další geopolitické destabilizaci. A jednak že náklady jsou vlastně investice, které dají zdejší ekonomice nový impulz, podobně jako třeba dostavba Dukovan, kterou nikdo veřejně nerozporuje.

NKEP, tedy Národní klimaticko-energetický plán, na rozdíl od dalších dvou dokumentů Česko nedělá jen pro sebe, ale slíbilo ho i ostatním státům v EU. A to do poloviny letošního roku. Skluz mají kvůli vnitřním politickým střetům i jiné země, třeba Rakousko. Evropská komise může pozdní dodání pokutovat nebo na oplátku brzdit přístup k nově zřizovaným fondům, které mají s prováděním Green Dealu pomoci.

Jenže parlamentní opozice proti Green Dealu tvrdě vystupuje, a tak Fialova pětibarevná vláda nyní zvažuje, jak dilema mezi plněním závazků a politickým lynčem vyřešit. Ve hře jsou aktuálně dvě možnosti. Buď dokumenty schválit v mírnější verzi, anebo je nechat u ledu, střet s Bruselem prodat zdejší euroskeptické veřejnosti jako statečnost a přehodit problém na další vládu.

Jasno má být – jak už bylo řečeno – během podzimu.