Čínská výroba převažuje nad spotřebou, tu se ale Peking zdráhá posílit

Čínský prezident a šéf tamní komunistické strany Si Ťin-pching je v těchto dnech po pěti letech v Evropě, kam mimo jiné míří podstatná část čínského vývozu. Ačkoli má jeho cesta především politický obsah – navštíví například Srbsko a Maďarsko –, obchodní výměna patří nevyhnutelně mezi probíraná témata.

Nevyrovnanou bilancí čínského obchodu se zabývají také zástupci ostatních zemí, když navštíví Čínu, naposledy například ministr zahraničí Spojených států Anthony Blinken.

„Čína představuje jednu třetinu světové výroby, ale jednu desetinu světové poptávky, takže tady máme jasný nepoměr. Netýká se to jen nás, slýchám o tom po celém světě, zejména od našich evropských partnerů,“ řekl Blinken 26. dubna v Pekingu.

Vyjádřeno čísly, celosvětová spotřeba dosáhla v roce 2022 podle údajů Světové banky úrovně 72,5 bilionu dolarů. Z toho na Čínu připadalo 9,5 bilionu dolarů, zatímco ve Spojených státech to bylo 21,1 bilionu dolarů.

V poměru k objemu ekonomiky představovala čínská spotřeba 39 procent, zatímco ve Spojených státech to bylo 68 procent.

Aby si Čína zajistila stabilní a dlouhodobý růst, potřebuje podle řady ekonomů podpořit domácí spotřebu. K tomu by ovšem přispěly zejména další reformy ekonomiky a místního trhu, což je něco, čemu se vedení Komunistické strany v čele s prezidentem Si dosud snažilo vyhnout.

Ve hře jsou zřejmě dva hlavní faktory. Jednak by uvolnění hospodářských pravidel mohlo vést k tlaku směrem k politickým reformám, což si Komunistická strana naposledy vyzkoušela v roce 1989. Tehdejší společenské uvolňování vyústilo v masové protesty zejména studentů a mladší generace, které režim krvavě potlačil. Symbolem se stal masakr na pekingském náměstí Nebeského klidu. Od té doby se tímto směrem nikdo ve vedení Číny nevydal.

Druhým důvodem se jeví být snaha stranického vedení co možná nejvíce posílit hospodářskou soběstačnost země, která má být připravena na možnou konfrontaci zejména se Západem. Je proto třeba posilovat průmysl, pracovat na inovacích, a obecně spíše investovat než podporovat spotřebu.

Cílem Číny má být podle oficiálních vyjádření dosáhnout „nové kvality výrobních sil prostřednictvím inovací“.

„Čína by měla být připravena na válku. Konflikty v Evropě a nyní na Blízkém východě opakovaně prokázaly, jak je důležité udržovat robustní výrobní kapacity a rozsáhlé zásoby,“ uvedl pro Financial Times Liu Ži-kin z Renmin University.

Zahraniční analytici ovšem upozorňují, že čínská výroba dosahuje takových rozměrů, že ji prostě nelze pořád vyvážet, protože zahraniční trhy jsou již přesycené.

„Cestou, jak z toho ven, je v posledku spotřeba – nedává smysl to všechno vyrábět, když si to nikdo nekoupí,“ řekl Michael Pettis z pekingské pobočky Carnegieho nadace. Podobně situaci hodnotí také Sü Kao, hlavní ekonom Bank of China International.

„Smrštění poptávky není žádnou novinkou, přetrvává už od 90. let. Slabá domácí poptávka, umocněná vlažnou poptávkou vnější, způsobuje nedostatek celkové poptávky, což dusí hospodářský růst. V tomto smyslu čínskou ekonomiku dlouhodobě brzdí poptávka, nikoli nabídka,“ řekl Sü ve vystoupení na Pekingské univerzitě.

Podíl úspor na hrubém domácím produktu v současnosti v Číně přesahuje 40 procent, a představuje tak dvojnásobek světového průměru, upozornil také.