Česko by za to mohlo žít sto let. Boj proti změně klimatu má stát biliony

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V letech 2021 a 2022 dosahoval objem financí ročně vynaložených na zmírnění změn klimatu kolem 1,25 bilionu dolarů – neboli zhruba jednoho procenta výkonu celosvětové ekonomiky, ukazuje studie Climate Policy Initiative (CPI) z loňského listopadu.

Přestože se investice do klimatických opatření v tomto období téměř zdvojnásobily, bude nutné je v dalších letech navýšit mnohem výrazněji, chce-li svět dosáhnout cílů stanovených na globálním klimatickém summitu v Paříži v roce 2015. Podle nich je třeba zejména zajistit, aby průměrná teplota na Zemi stoupla maximálně o 1,5 stupně Celsia.

Podle propočtů Climate Policy Initiative by měly globální klimatické výdaje stoupnout tak, aby do roku 2030 činily kolem devíti bilionů dolarů.

V následujících dvou dekádách do roku 2050 by pak měly dosahovat více než 10 bilionů dolarů ročně. Jinými slovy, v příštích několika letech by částka, kterou lidstvo ročně vynaloží na klimatická opatření, měla vyskočit více než pětinásobně.

Pro srovnání, globální výdaje na obranu činily v roce 2022 celkem 2,24 bilionu dolarů, z čehož více než 80 procent připadalo na 15 zemí s největším obranným rozpočtem.

Climate Policy Initiative zároveň odhaduje výši globálních ztrát, nejen v ekonomice, které by nastaly, pokud by lidstvo svůj přístup ke klimatu nezměnilo. Podle těchto výpočtů by tyto ztráty činily za období 2025 až 2100 celkem 2328 bilionů dolarů neboli více než dvacetinásobek loňského výkonu světové ekonomiky, který činil 104,5 bilionu dolarů.

CPI staví svůj odhad na propočtech dopadů na ekonomiku vyplývajících ze škod způsobených počasím a dalšími faktory, dále zahrnuje zvýšené výrobní náklady, pokles produktivity a náklady na zdravotní péči.

CPI přitom upozorňuje, že odhady jsou zřejmě výrazně podhodnocené, protože nezahrnují položky jako poškození přírody nebo ztráty plynoucí z konfliktů a nucené migrace, protože je dosud nelze rozumně vyčíslit.

Při takto enormních výdajích vyvstává otázka, jak je pokrýt. Jedním z možných zdrojů mohou být náklady na dotace pro sektor těžby a zpracování fosilních paliv.

Podle studie Mezinárodního měnového fondu (MMF) dosahovaly tyto dotace v roce 2022 celkem sedm bilionů dolarů, neboli zhruba sedmi procent výkonu globální ekonomiky.

Podle metodiky použité ve studii se pod pojmem dotace myslí náklady vynaložené na to, aby ceny fosilních paliv byly nižší, než kolik by reálně měly být po započtení reálných nákladů na dopravu a klimatické škody.

Přímé dotace v podobě uměle snížených nákladů na přepravu představovaly podle MMF pouze 18 procent z celkového objemu, zatímco téměř 60 procent z výše zmíněné částky jde na vrub toho, že se do nákladů na produkci nezapočítávají dopady v podobě změn klimatu nebo místního znečištění ovzduší.

Rozdíly mezi reálnými a obchodními cenami fosilních paliv jsou podle Mezinárodního měnového fondu „značné a velmi rozšířené“. Například 80 procent uhlí spotřebovaného globálně v roce 2022 se prodalo za méně než polovinu reálných nákladů na těžbu.

Pokud by se fosilní paliva prodávala za skutečné ceny zahrnující všechny spojené náklady, klesly by podle odhadů MMF v roce 2030 globální emise oxidu uhličitého oproti základnímu scénáři o 43 procent. Zároveň by to přineslo dodatečné příjmy v objemu kolem 3,6 procent globálního HDP.