Češi mají šanci plynovou krizi přežít bez katastrofy. Když začnou šetřit

Rusko zřejmě neodstřihne Evropu od svého plynu úplně, bude však s jeho dodávkami dělat drahoty. Zůstane mu vydírací potenciál i příjmy z plynového exportu. Cenu plynu to požene nahoru a spotřebitelé budou muset energiemi mnohem víc šetřit.

Češi však mají velkou šanci se s plynovou krizí vyrovnat bez nenávratného poškození své ekonomiky. Katastrofické scénáře rozpadu českého průmyslu a prudkého růstu nezaměstnanosti nejsou pravděpodobné – domácnosti i firmy totiž mají potenciál k úsporám, které mohou největším škodám zabránit.

Vyplývá to z analýzy brněnské poradenské firmy EGÚ, která zpracovala možné scénáře vývoje dodávek ruského plynu.

Nejhorší scénář byl zatím odsunut. Ten počítal s tím, že Rusko po plánované odstávce plynovodu Nord Stream 1 neobnoví dodávky do Evropy. Plynovod se sice ve čtvrtek rozjel, už před jeho odstavením ale dodávka klesla na 40 procent dosavadního objemu. Pokles Rusko zdůvodnilo „vyšší mocí“, omezení se týká velkých německých dovozců Uniper a RWE. Právě tyto firmy jsou hlavními dovozci plynu, který končí u českých spotřebitelů.

Česko však omezení zatím nepocítilo, do země nadále proudí v jednotlivých dnech 60 až 90 procent obvyklých dodávek, v průměru 34 milionů kubíků denně. Jde o plyn z Norska, Nizozemska a Belgie, který částečně kryje nižší letní spotřebu, částečně jde do zásobníků jako rezerva na zimu.

„Zatímco české zásobníky se stále plní, německé se už vyprazdňují,“ podotýká řídící konzultant EGÚ Brno Michal Kocůrek. Není to však podle něj ani tak výraz německé solidarity či loajality, jako spíš výsledek obchodní politiky zúčastněných firem. A nemusí to přetrvat pro případ, že se ruské dodávky dál omezí nebo definitivně skončí.

Tuzemské zásobníky jsou každopádně naplněny už na 77 procent kapacity. Jak tento týden uvedl ministr průmyslu Jozef Síkela, plyn z nich by Česku vydržel do ledna. A pokud se podaří firmě ČEZ nakoupit zkapalněný plyn, který by mohl jít přes čerstvě nasmlouvaný terminál na LNG v Nizozemsku, přežila by země do března.

EGÚ je v propočtech méně optimistický. Pokud by nedošlo ke snížení spotřeby plynu a ruský dovoz by se zcela zastavil, dojdou rezervy ze zásobníků už 28. listopadu. Rozhodně tak bude třeba s plynem začít výrazně šetřit.

Při černém scénáři prakticky nulového ruského dovozu, který stále nelze vyloučit, by Česko podle EGÚ muselo uspořit až 61 procent své spotřeby. Konzultanti však nepředpokládají, že se situace tak vyhrotí.

Úplné zastavení dodávek je podle ředitele strategie EGÚ Michala Macenauera nepravděpodobné. „Současná situace Rusku maximálně vyhovuje, ceny plynu jsou na maximech, vytváří se tak tlak především na Německo,“ řekl.

Pro Putina je prostě nejlepší udržovat v Evropě nejistotu, vyvolávat pochyby o dovozu, podněcovat paniku a manipulovat tak cenou plynu. Kdyby dodávky zastavil úplně, přišel by o silnou zbraň, jeho vydírací potenciál by klesl k nule.

Mimochodem, Německo, největší evropská ekonomika s obrovským vlivem na evropskou politiku, je pod extrémním tlakem, protože je na ruském plynu závislejší než Česká republika či další státy.

Zatímco u nás se plyn na celkové spotřebě v energetice podílí jen 18 procenty, v Německu je to 26 procent. Česko těží z vyšší výroby z jádra a dále z toho, že při menším podílu obnovitelných zdrojů nepotřebujeme tolik plynových elektráren jako zálohu pro období, kdy nefouká vítr či nesvítí slunce.

Kvůli vysoké spotřebě plynu jsou Němci po letech své nákladné „Energiewende“ závislí na fosilních zdrojích ze 76 procent, zatímco Česko „jen“ z 68 procent.

Tak jako považuje EGÚ za nepravděpodobné úplné zastavení ruského dovozu, stejně nepravděpodobný je podle jeho analýzy návrat k běžnému zásobování podle dohodnutých kontraktů.

Důvod je stále stejný: pro Rusko válčící na Ukrajině je nejvýhodnější plyn dodávat, ale držet odběratele v nejistotě, což zvedá ceny. Snáz se tak daří oslabovat chuť na evropskou solidaritu s Ukrajinou. Rusku sice klesá objem exportovaného plynu, díky vysoké ceně však neklesá příjem z něj – právě naopak.

Zato v Evropě působí vysoké ceny plynu škody: tlačí na inflaci, zdražují elektřinu, zhoršují konkurenceschopnost průmyslu, vytvářejí společenské napětí. Podle EGÚ vydají jen české domácnosti a firmy v letech 2021 a 2022 za elektřinu a zemní plyn o 365 miliard korun víc.

EGÚ upozorňuje, že i když Evropa sníží spotřebu ruského plynu, ať už úsporami nebo náhradními dodávkami od jiných dovozců, bude se tomu Rusko plynule přizpůsobovat a bude dál tlačit na cenu. „Rusko nedovolí snížení eskalace napětí, naopak se je bude vždy snažit zvyšovat,“ tvrdí Macenauer.

Ze všech těchto důvodů EGÚ předpokládá, že Nord Stream zcela nevyschne, ale s 80procentní pravděpodobností dodávky dál klesnou pod dosavadních 40 procent kapacity plynovodu.

S 66procentní pravděpodobností čeká EGÚ snížení ruského dovozu pod 25 procent kapacity, s 33procentní pravděpodobností predikuje pokles dodávek pod 10 procent kapacity plynovodu.

Se snížením dodávek z Ruska tak počítají dva „realistické“ scénáře EGÚ.

„Počítáme v nich také s dovozem plynu z Nizozemska, kde budou zprovozněny dva plovoucí regazifikační LNG terminály. ČEZ zde má rezervovanou kapacitu na přibližně tři miliardy metrů krychlových ročního odběru,“ říká Kocůrek. Zatím sice ještě není znám dodavatel, který by rezervovanou kapacitu využil, EGÚ však předpokládá, že se ČEZ do 1. října podaří dovoz zajistit, byť bude náběh dodávek postupný.

I s výrazně sníženým ruským dovozem má tak Česká republika podle EGÚ šanci se se situací vyrovnat bez nevratných ekonomických škod. Pokud bude zachována evropská solidarita, pokud ČEZ dokáže nakoupit LNG přes nizozemský terminál - a pokud se Čechům podaří omezit spotřebu změnou jejich chování a přístupem k energiím.

Podle EGÚ při realistických scénářích klesajících ruských dodávek postačí ušetřit nejvýše 30 procent české plynové spotřeby, nebude-li mimořádně tvrdá nebo dlouhá zima. „Nemusí to znamenat výraznou ztrátu komfortu, na který jsme zvyklí. Platí ale: čím méně plynu spotřebujeme, tím menší škody vzniknou,“ zdůrazňuje Macenauer.

S tím souhlasí i René Neděla, náměstek ministra průmyslu a obchodu pro energetiku. „Pokud bude zachována evropská solidarita, na čemž stále pracujeme, a pokud se zaměříme na úspory, jsme schopni přečkat zimu bez výrazného omezování komfortu,“ říká.

Jak úspory dosáhnout? V Česku se nejvíce plynu spotřebuje na vytápění a ohřev teplé užitkové vody. Největším „žroutem“ plynu u nás je výrobní sféra, i tam se ale na vytápění a ohřev vody spotřebuje 40 procent dodaného plynu. Právě v budovách je tudíž pro úspory největší potenciál.

Evropská komise ve středu navrhla sadu opatření, která mají členským zemím zajistit dostatek plynu pro domácnosti a klíčové provozy. Doporučuje omezit spotřebu plynu v nadcházející topné sezoně o 15 procent.

Na úspory se chystá i Česko. Podle náměstka MPO Neděly se připravují nová pravidla pro vytápění včetně nových hygienických norem. „České standardy pro vytápění interiérů jsou vyšší než v Evropě, je tu velký prostor pro šetření,“ říká. Standardní teplota, kterou má majitel domu či zaměstnavatel zajistit v obývaných místnostech, by se nově měla snížit na 18 stupňů, v neobývaných na 15 stupňů.

Ministerstvo průmyslu připravuje manuály pro úřady, obce, podniky i domácnosti, v nichž bude radit, jak úspor dosáhnout. Lidé by si měli zvykat nevytápět zbytečně místnosti, ve kterých právě nejsou. Využívat termostatické ventily, ale i měnit své zvyky a nepřetápět na v Česku často obvyklých 25 stupňů.

„Některé firmy už se samy připravují na snížení teploty ve výrobních halách, hodlají to zaměstnancům kompenzovat penězi nebo dalšími pracovními podmínkami,“ říká Macenauer.

Počítá se také s vyšším využitím uhlí. V parlamentu nyní prochází schvalovacím procesem novela energetického zákona, která přechodně uvolní provozní limity pro uhelné teplárny, které se tak mohou do výroby tepla více zapojit. Při nedostatku plynu se předpokládá přerušení výroby elektřiny v paroplynových elektrárnách Počerady a Vřesová, země jejich energii dokáže nahradit uhlím a jádrem.

Velkou část řešení však budou mít v rukou občané. „Je to nepopulární, ale s výzvou k úsporám bychom se měli obrátit primárně na domácnosti. Ty mají v tomto směru velký potenciál a mohou zabránit, aby nedostatek plynu poškodil výrobní sféru. To by pak stejně na domácnosti dopadlo – kdyby začaly podniky krachovat, zvedala by se nezaměstnanost,“ varuje Michal Macenauer.

Šetřit se podle něj do značné míry dá bez velké ztráty komfortu, na nějž jsme zvyklí. „Úspory neznamenají, že musíme zmrznout. Často stačí jen trochu změnit své zvyky,“ zdůrazňuje.

Doplnili jsme o aktuální situaci ohledně zprovoznění plynovodu Nord Stream.