Češi a razítka. Tuzemská byrokracie je pro jiné státy odstrašující

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Tisíce neproduktivních hodin a zhruba 72 miliard korun ročně. To jsou podle Hospodářské komory zbytečně vynaložené náklady firem na administrativu. Ty by podle ní mohly být investovány lépe – do rozvoje podnikání, zaměstnanců či ke zvyšování přidané hodnoty a tím i růstu HDP.

Přínosy snížení byrokratické zátěže by ale mohly být ještě vyšší – stát by nejen ušetřil, ale i vydělal. „Pokud bychom počítali i pozitivní dopady snížení byrokracie, jako je třeba větší ochota podnikat nebo uvolnění pracovní síly z úřadů pro nějakou produktivní práci, tak bychom se podle našich odhadů dostali zhruba na plus 25 miliard korun pro českou ekonomiku každý rok,“ vysvětluje pro SZ Byznys viceprezident komory Tomáš Prouza. „Tento přínos bychom měli při zrušení pouhé jedné čtvrtiny zbytečné byrokracie. Když to tedy zjednoduším – bez masivního škrtání zbytečného papírování žádný restart Česka nebude.“

Komora si pro svoje tvrzení udělala srovnání se zahraničím, konkrétně se zaměřila na prodej potravin a restaurace. „Obchody jsou velmi typizovaný druh podnikání – v supermarketu potřebujete stejný počet lidí se stejným popisem práce ve Španělsku, Německu i Česku,“ popisuje metodiku Prouza.

Výsledek pak pro Česko nedopadl pozitivně. „V ČR musí mít obchody o 17 % vyšší kapacitu personálních oddělení právě kvůli množství papírování, různých výkazů a hlášení než v Německu,“ přibližuje výsledky viceprezident. „A podobně můžete srovnat třeba masivní přebujelost různých kontrolních orgánů, které spolu nekoordinují, kdy a kam chodí a co kontrolují.“

„V Česku tak provozovatele restaurace čeká každý rok o 45 % víc kontrol než v sousedním Rakousku. A v Česku budou mnohem častěji kontrolovat spíše ty velké a poctivé podniky, než aby kontroloři šli po pochybných provozovatelích.“

Nejde o jediná čísla, kterými Hospodářská komora argumentuje. Podle ní stát v současnosti ukládá živnostníkům a firmám jen na základě vybraných, podnikateli nejčastěji používaných 34 zákonů, přes 2147 povinností, s nimiž je často spojena nadměrná administrativa. K tomu všemu ale roste i počet unijních předpisů.

Zástupci komory, která zastupuje podnikatele v Česku, to uvedli v polovině června na celorepublikovém sněmu. V rámci něj také představili takzvaný antibyrokratický zákon. Ten by podle návrhu měl státu udělit povinnost od roku 2025 „přezkoumávat a odstraňovat neodůvodněnou regulatorní a nepřiměřenou byrokratickou zátěž a podnikatelům umožnil se do tohoto přezkumu zapojit“.

„Administrativní zátěž podnikatelů neustále roste, velkým problémem přitom je, že stát dopady přibývající regulace zpětně nevyhodnocuje,“ uvedl při představení prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček. „Proto chceme, aby ústřední správní orgány státní správy, které podle kompetenčního zákona odpovídají za příslušnou oblast z hlediska tvorby právních předpisů, měly nově povinnost dopady regulatorních a administrativních opatření přezkoumávat.“

Komora na přebujelou byrokracii v zemi upozorňuje dlouhodobě. Není to ani rok, co Prouza v rozhovoru pro Radiožurnál uvedl, že zjednodušení byrokracie investic a povolovacích prostředků je jeden ze tří kroků potřebných pro to, aby se Česko přesunulo k produkci s vyšší přidanou hodnotou.

„Velmi často se nám stává, že když nadnárodní firmy přemýšlí, do které z evropských zemí, kde působí, chtějí investovat, Česko prohrává,“ vysvětloval Prouza. „Jeden investor to komentoval tak, že než dostanou v Česku stavební povolení, v Polsku už mají postaveno a fungují.“

V minulém týdnu pak viceprezident ve svém hodnocení přitvrdil. „Dostanete se do situace, kdy máte sedmileté fondové období, protáhnete D3 nebo zafinancujete severní pražský okruh a vy za sedm let ani nepovolíte tu stavbu,“ narazil opět na problematiku stavebního řízení v podcastu Offline Štěpána Křečka. „Na začátku si tedy řeknete, že chcete peníze na infrastrukturu, a po pěti letech zjistíte, že nemáte stavební povolení, tak abyste ty peníze zbytečně nevyhodil, tak postavíte rozhledny v údolí nebo cyklostezky.“

„Dneska větší problém, než jsou úředníci, jsou soudy. Když se soudíte, tak do rozsudku se to táhne tři až sedm let, tehdy jsme chtěli zavést lhůty a v ten moment se nám soudci vysmáli a říkali, že si vždycky najdou způsob, jak to přerušit, jak to odložit,“ pokračuje Prouza.

„My jsme daleko větší Rakousko-Uhersko, než jsou Rakušané. Velká část byrokracie je domácí. Základ je evropský, ale my si to strašně komplikujeme. Vždycky, když se chce škrtat v byrokracii, tak se ozve ten, kterého se to týká, s tím, ať se škrtá jinde. To nás potom hrozně brzdí, všechny služby jsou dražší, odkládáte věci, nemodernizujete, nestavíte.“

Toho, jak moc papírování Česko potřebuje, si tak všímají už i za oceánem. Server US News ve svém srovnání zemí sleduje právě byrokracii. Z 87 států seřazených americkým deníkem podle náročnosti byrokracie skončilo tuzemsko na 11. místě. Všechny unijní státy jsou na tom lépe.

Podle Prouzy nemusí být odhad serveru mylný. „Stát má vůči podnikatelům obrovskou nedůvěru a zároveň není schopen rychle a efektivně postihovat i zcela jednoznačné věci,“ vypočítává. „Vzpomeňte si třeba, jak dlouho trvalo odsouzení významného politika, kterého chytili s krabicí vína plnou peněz,“ připomíná kauzu Davida Ratha.

„A tak místo důvěry a rychlých a tvrdých postihů těch, kteří tu důvěru zneužijí, se v Česku stát schovává za razítka, ověřené podpisy a nové a nové povinnosti na papíře. Ono se totiž snadněji buzeruje za to, že jste špatně vyplnil kolonku na straně 15 než skutečně postihovat ty, kteří dělají něco špatného,“ dodává viceprezident.

Mezinárodní srovnání vychází z odpovědí více než 17 tisíců respondentů a sleduje například počet lidí zaměstnaných ve veřejném sektoru nebo jestli přispívají postupy odměňování a zaměstnávání ve veřejném sektoru k vyšší produktivitě veřejného sektoru, lepšímu poskytování služeb a lepšímu řízení.

A i když je napříč skupinami shoda, že byrokracie je v Česku problém, Prouza situaci růžově nevidí. „Před dvěma lety bych byl větší optimista. Tehdy jsme na Hospodářské komoře představili 441 návrhů na snížení byrokracie, byly to konkrétní návrhy, konkrétní textace úpravy legislativy,“ říká důvod menších očekávání. „Čekali jsme, že se toho chytí třeba ministr pro legislativu, který při nástupu hodně mluvil o vyčištění právního řádu. Za návrhy nám poděkoval a strčil je do šuplíku.“

„Aspoň některé si osvojili na Ministerstvu průmyslu a obchodu v jejich antibyrokratických balíčcích, doufali jsme ale ve víc,“ pokračuje. „Alespoň jsme se poučili, že musíme být tvrdší a odvážnější, jinak nám ekonomicky bude dál ujíždět vlak a porosteme mnohem pomaleji než zbytek Evropy.“

„Problémy jsou, že děláte něco navíc, stojí to spoustu času a je to k ničemu,“ popisuje překážky v systému pro SZ Byznys ministr pro legislativu Michal Šalomoun. „To může platit v různých oblastech života a vlastně si to jako společnost děláme sami. Přestože si na byrokracii stěžujeme, tak ona může některým významným hráčům i vyhovovat,“ popisuje ministr.

„Jsem přesvědčen o tom, že mnohé povinnosti se do právních předpisů dostaly jako úlitby různým hráčům, aby umožnily přijetí regulací se širokým konsenzem. Stát už neplní roli jenom takzvaného nočního hlídače, ale jde podstatně dál a zasahuje do nejrůznějších oblastí,“ začíná argumentaci.

„V nich jsou pak nejrůznější aktéři ze státní správy, ze samospráv a dalších hráčů, kteří se v těchto oblastech pohybují a mají neustálou tendenci zvyšovat svůj vliv, integrovat do dalších oblastí, nebo alespoň manifestovat svoji vlastní existenci a nepostradatelnost. Tyhle pohyby jsou potom ještě doplňovány určitou tendencí za nic nenést odpovědnost, ale do všeho mluvit.“

Šalomoun ale také rovnou přidává i ukázky toho, že situaci řeší, například právě systémem antibyrokratických balíčků. Tři již byly chváleny, čtvrtý se chystá. „Tady se jde malými krůčky a trpělivým přesvědčováním jednotlivých ministerstev, že plnění nějakých povinností opravdu není nezbytné,“ říká ministr.

Návrh Hospodářské komory si pak dokáže představit na úrovni vládních návrhů zákonů. „Problém ale není to, že by neexistovala nějaká procedura hodnocení dopadů, ale že je to vykonáváno pouze formálně a nekvalitně,“ vysvětluje.

„Hned jak jsem nastoupil, tak jsem začal budovat Vládní analytický útvar (VAÚ), který by začal pomáhat resortům tyto kvalitní analýzy dělat,“ popisuje Šalomoun práci 15členného týmu. Na vládní úrovni se podle ministra povedlo také zavést možnost zpětně hodnotit, jestli se cíle, které předkladatel sliboval, naplnily. „Pokud se povede toto, tak by zmiňovaný zákon nebyl vůbec potřeba.“