Tak moc ceny vajec ještě nevystřelily

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mimořádné zvýšení amerických cel oznámil Donald Trump druhého dubna při proslovu v Růžové zahradě. Ještě předtím ale zmínil něco jiného: „Jakmile jsme se do toho pustili, dostali jsme ceny vajec dolů o padesát procent. Ceny byly v nebeské výši, ale ministryně zemědělství Brooke Rollinsová odvedla fantastickou práci. Teď máme vajec spoustu a mnohem levnější.“ Pak teprve přešel ke clům.

Vlastně nešlo o žádné překvapení. Ceny vajec začaly růst loni poté, co předchozí vláda prezidenta Joea Bidena nechala kvůli ptačí chřipce vybít 170 milionů slepic, a logicky se vejce stala součástí volební kampaně.

Jejich cena ovšem rostla i po volbách, v únoru už přišlo podle Federálního statistického úřadu jedno vejce v přepočtu na 11 korun. To platilo ještě počátkem dubna, ovšem Trump se mohl odvolat na to, že se na polovinu snížily ceny velkoobchodu. V supermarketech se to podle expertů projeví v řádu týdnů.

Popularitě amerického prezidenta by jistě prospělo, kdyby šly maloobchodní ceny dolů ještě před Velikonocemi. Pro Spojené státy, stejně jako pro další země s křesťanskou tradicí, jsou vejce symbolem největšího svátku, zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Za těchto okolností by jako ohlušující detonace zapůsobila v USA podobná zpráva, kterou týden před Velikonocemi publikoval Český statistický úřad: „Meziměsíčně vzrostly spotřebitelské ceny v březnu o 0,1 %. Tento vývoj byl ovlivněn zejména vyššími cenami v oddíle potraviny, vyšší byly především ceny vajec o 15,7 procenta.“

Jinými slovy, před Velikonocemi nerostla cena žádné z komodit v Česku tolik jako právě vajec. V Německu nebo v Rakousku, tedy v zemích s vyšší cenovou úrovní, stojí nejlevnější vejce v přepočtu pět, respektive šest korun, Češi platí v balení po deseti kusech za jedno vejce z klecového chovu sedm korun. Spíše než symbolem zmrtvýchvstání nebo přicházejícího jara se tak vejce v Česku stalo symbolem stále hrozící inflace.

Americký prezident je populista a jak známo, hodně přehání. To, že se ve své kampani soustředil na vejce, má přesto rozumný základ. Nejde jen o to, že vejce je symbolem počínajícího života v evropské, indické i perské tradici, zároveň je potravinou, bez níž by si málokdo dokázal představit svůj běžný jídelníček.

Průměrný Čech spotřebuje téměř 15 kilogramů vajec ročně, což odpovídá čtyřem až pěti vajíčkům týdně. Tím se už nedodržuje doporučení odborných ústavů v Česku, Rakousku nebo Americe, podle nichž by se měl člověk omezit týdně na tři vejce, protože vaječný žloutek obsahuje nebezpečný cholesterol. Na druhé straně mají Češi co dohánět, aby konzumovali stejně vajec jako Číňané, Japonci nebo Mexičané s více než 20 kilogramy vajec ročně na hlavu.

Přes obvyklá varování získávají vejce na popularitě právě v časech posedlých zdravou výživou, protože mohou posloužit jako alternativa k masným pokrmům. „V poslední době zaznamenal konzum vajec viditelný vzestup,“ pochlubil se v týdeníku Profil mluvčí Sdružení drůbežářů Rakouska Michael Wurzer a dodal, že pravý boom zaznamenalo vejce v prostoru sociálních médií: „Vejce jako vhodnou potravinu objevili mladí lidé, kteří se zajímají o sport, nebo chtějí dodržovat dietu,“ vysvětluje Wurzer.

Obavy z cholesterolu se daří rozptýlit pomocí nových výzkumů, které říkají, že vaječný žloutek obsahuje také nenasycené mastné kyseliny, které naopak hladinu cholesterolu v krvi snižují. Podstatnější je, že vejce pod svou skořápkou skrývá vyváženou kombinaci živin. Ve sto gramech vejce se vedle 70 gramů vody najde 13 gramů bílkovin, 11 gramů tuku, celá řada důležitých minerálních látek a všechny vitaminy kromě vitaminu C.

Běžnou součástí života také nejsou pouze vejce, patří do něho i slepice, které s člověkem soutěží o primát nejpočetnějšího z velkých živočichů Česka. Například odhady psů a koček se v Česku drží u hranice dvou milionů, zato statistiky Ministerstva zemědělství uvádějí celkem osm a půl milionu nosnic, z toho tři a půl milionu chovají domácnosti, zbylých pět milionů se napočetlo v zemědělských chovech. V největších drůbežárnách může být přes půl milionu nosnic.

Byznysu s vejci dominují čtyři velké firmy. Podle studie antimonopolního úřadu (ÚOHS) z roku 2023 má klíčovou roli konglomerát v čele s firmou Proagro Nymburk podnikatele Miloše Kroce s podílem na trhu 35-45 procent. Po desetině trhu dokážou pokrýt dceřiné firmy koncernů Rabbit a Agrofert, ovšem ÚOHS nezmiňuje bavorskou firmu Česká drůbež pokrývající vaječnou produkci 15-20 procenty. Právě závislost na velkovýrobcích může být důvodem, proč dodávky nejsou stabilní a ceny pak nečekaně rostou.

„Dlouhodobě platilo, že vejce od zdejších zemědělců jsou jedny z nejlevnějších v EU,“ uvedl zemědělský analytik Petr Havel. To se však změnilo na přelomu let 2022-2023 a znovu koncem minulého roku, kdy ceny tuzemských producentů vyrostly o polovinu a po menším lednovém poklesu přidaly dalších deset procent. Tím dohnaly velkoobchodní ceny v Rakousku a Německu.

Důvod, proč jsme sousedy z německy mluvících zemí předehnali cenami v supermarketech, lze hledat ve struktuře trhu s potravinami. Například rakouský trh je stabilní díky tomu, že balicí střediska provozovaná zemědělci uzavírají se supermarkety roční smlouvy, které předem stanoví kvalitu dodávaných vajec a jejich ceny. V Česku se však může v průběhu roku odehrát leccos.

„Vejce zdražila z důvodu nedostatku nosnic v Evropě a světě kvůli utracení nakažených hejn ptačí chřipkou,“ upozorňuje předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Gabriela Dlouhá, že hlavní příčinou tuzemského zdražení byl výpadek v Americe.

Česko není soběstačné, 17 procent vajec dováží a cenu pak určuje evropský trh. Kromě toho po Novém roce začaly růst ceny krmiv, ke všemu je „situace v Česku umocněna přestavbami technologií na bezklecové systémy,“ dodává předsedkyně Dlouhá.

„Dražší krmiva, ptačí chřipka, přechod z klecových chovů – to jsou věci, co se dějí kontinuálně,“ potvrzuje analytik Havel a přidává temnou prognózu, že „zdražování bude, jde jen o to, aby bylo únosné“. Tím připomíná skutečnost, že Česko nejen patří mezi pět zemí EU, kde se v uplynulé pětiletce nejvíc zdražovalo, z pohledu spotřebitelů bylo navíc nejhorší v tom, jak rychle se ceny pohybovaly nahoru a dolů.

Likvidace klecových chovů, na kterou si část drůbežářů stěžuje, by právě mohla ke stabilitě cen přispět, míní ekologická aktivistka Romana Šedivá. Pod autorským jménem Romi Gray vydala knihu „Jmenuji se Orel“, v níž popisuje příběh slepice, kterou si pořídila v klecovém velkochovu. Jako „vynesená“ byla určena k likvidaci, byla bez peří a skoro neviděla, přesto se dokázala v normálním prostředí zotavit a autorka ji ještě několik let chovala na zahradě.

Kniha se stala důležitým argumentem, proč parlament koncem roku 2020 schválil zákon zakazující klecové chovy, ve kterých musí slepice strávit třináct měsíců svého života na ploše velikosti sešitu A4. „Musela jsem něco udělat, abych mohla přestat myslet na to, co se ve velkochovech děje,“ vysvětluje spisovatelka, která dnes propaguje ochranu slepic ve školách.

Chovat slepice v klecích je zakázáno od počátku roku 2027, přitom supermarkety se zavázaly, že „klecová vejce“ přestanou prodávat už v příštím roce. Drůbežáři si ani tolik nestěžují na to, že klece budou zrušeny, spíše se obávají, že od roku 2027 budou do Česka proudit levná klecová vejce ze zemí, které klece dosud nezakázaly, například z Polska, Lotyšska nebo Ukrajiny. Supermarkety je možná opravdu odmítnou, jako surovina potravinářského průmyslu však nahradí zdejší produkci.

Zrušení klecových chovů má pomoci hlavně slepicím, může však zlepšit poměry na celém trhu. „Člověk nemusí být Einstein, aby viděl, že producentům vajec jde jenom o zisk,“ upozorňuje autorka.

Dodávky z gigantických klecových výroben se stávají komoditou, s níž lze obchodovat stejně dobrodružně jako s energií nebo akciemi. Jejich cena v důsledku skáče. Pokud se drůbežáři začnou kromě zisku starat i o to, jak slepicím vylepšit jejich osud, dají po rakouském, německém či dánském vzoru přednost dlouhodobým smlouvám. Tím zaručí stabilitu nejen financování svých provozů, ale také cenám vajec.