Zemědělci mají problém prodat obilí. Ukrajina za to ale nemůže

„České zemědělství zažívá jeden z nejhlubších poklesů za posledních několik let. Výsledek se nominálně blíží roku 2018, přičemž od té doby došlo kvůli inflaci k propadu hodnoty peněz o téměř 30 procent,“ odhadla Agrární komora. Zemědělci prodávají za nízké, předkrizové ceny, ale mají drahá paliva, krmiva či hnojiva.

Za jeden z důvodů nízkých cen rostlinné výroby organizace kromě ochlazení poptávky v Evropě označuje levné dovozy z Ukrajiny, které místo třetích zemí končí na českém či evropském trhu. Faktem je, že Ukrajina těží z bezcelního obchodu. Cla se odstranila na začátku války v roce 2022.

Zemědělci poměrně často své neúspěchy vztahují k Ukrajině. Někdy se z jejich tvrzení zdá, že válkou zmítaná země je ten hlavní problém. Jindy vinu vidí v údajně slepé politice Evropské unie.

„Zkrátili nám národní dotace z pěti na zhruba 2,5 miliardy korun, ale proti tomu, co se děje kvůli Ukrajině, je to nic,“ postěžoval si nedávno v rozhovoru pro SZ Byznys Jiří Milek, šéf koncernu Úsovsko, který s 15 tisíci hektary půdy v Česku patří k největším hráčům v oboru.

Milek, svého času krátce ministr zemědělství v první Babišově vládě, tvrdí, že se do Evropy dováží ohromné množství ukrajinského obilí, řepky, ale už i zpracovaného masa nebo cukru. V důsledku toho je podle něj problém s exportem obilí do terminálů v Německu, odkud zboží míří přes přístavy v Hamburku a Rostocku dál do Afriky či Asie.

„Vezměte si třeba železniční terminál v Heidenau u Drážďan (…) Před třemi měsíci jsem tam měl schůzku s prezidentem saské ‚Agrární komory‘. Přiznal, že si je vědom toho, že tam proudí ukrajinská pšenice, kterou vozí především Poláci kamiony. Hlídají si kvalitu, ale už ne původ. Problém je, že do terminálů už se Češi nedostanou, jsou tam Poláci,“ řekl v rozhovoru.

Je to však v rozporu s tím, co říkají ve jmenovaném terminálu v Heidenau, provozovaném společností HaBeMa.

„Konflikt na Ukrajině agroterminál Heidenau absolutně neovlivnil. Stále máme 85 procent z Česka jako v minulosti. Na našem konceptu se nic nemění. Češi byli a jsou vítáni,“ řekl vedoucí terminálu Martin Teplý pro SZ Byznys. Terminál se nachází 30 kilometrů od českých hranic a vznikl primárně pro potřeby exportu českých agrárních komodit.

Podle Teplého také nenese Ukrajina podíl na tom, že jsou ceny pšenice tak nízké. „Ukrajina za to nemůže a v pšenici už vůbec ne. Do Evropy jde velmi malý podíl pšenice, nic, co by mohlo trh ovlivnit,“ je přesvědčen.

Loni podle Eurostatu Evropa vyprodukovala 127 milionů tun pšenice a špaldy, roční průměr za posledních pět let je 125 milionů tun. Z dat Generálního ředitelství pro daně a celní unii (TAXUD) je vidět, že za posledních 12 měsíců do února 2023 se z Ukrajiny do zemí EU dovezlo 4,2 milionu tun pšenice, tedy ani ne čtyři procenta. Letos to může být víc, ale spíš o desetiny procenta.

Ota Gärtner, obchodní ředitel společnosti Top Ekos, která nakupuje od českých producentů (například od odbytových družstev) a prodává do terminálů v Německu, situaci popisuje trochu jinak: „V tuto chvíli se děje to, že nás ukrajinské zboží přeskočí, a tím pádem je méně místa pro evropské zboží, které by mělo jít do stejných exportních terminálů,“ líčí.

Dodává ale, že cenu, která je pro nákupčí hlavním kritériem, podle něj určuje v poslední době zejména Rusko. Kvůli embargu jeho zboží do Evropy nesmí, a tak nese velký podíl na tom, že se ceny letos bortí. Způsobuje to černomořský obchod a dodávky do třetích zemí, jako je Afrika nebo Blízký východ.

„Rusko nabízí nejnižší ceny, takže většina obchodníků kupuje ruské zboží. Rusko globálně vyhrává ve všech tendrech. Má obrovskou nadprodukci pšenice a kukuřice, které se chce zbavit,“ vysvětlil obchodník. Na stejné trhy ale plodiny exportuje také Evropa, která proto soutěží s nejnižší ruskou cenou. „Ceny pro Evropu určují a budou určovat ceny v Černém moři, které je nejlevnějším nákupním bodem,“ dodal trader.

Zatímco Ukrajina vyprodukuje přes 20 milionů tun pšenice, Ruská federace v letošním roce vyrobila okolo 90 milionů tun. Rusko navíc letos sklidilo téměř o pětinu více pšenice než loni. I z toho lze logicky usuzovat, že je větším cenotvůrcem než Ukrajina.

Hodně evropských zemědělců nebo překupníků letos kvůli nízké ceně nechce úrodu prodat. A ti, kteří jsou k tomu nuceni, na tom moc nevydělávají. V celé Evropě je hodně obilí na skladech a polští zemědělci kvůli tomu v minulých týdnech protestovali.

Šéf terminálu v Drážďanech říká, že se obecně v Německu snížila poptávka po zboží včetně obilovin, ať už míří k německým zákazníkům, nebo na export. „Zájem letos klesl celkově, tedy nejen o české, ale i o západoevropské nebo středoevropské obiloviny. Bavíme se také o nižším zájmu mlýnů, producentů krmných směsí a etanolu,“ popsal ředitel firmy, která provozuje také další terminál v Drentwede. „V žádném případě to ale neznamená, že by se na trhy dostávalo víc ukrajinského zboží. Kdyby tento konflikt nebyl, bylo by ho na trhu ještě víc.“

Naráží tím na fakt, že Ukrajina ve válečném stavu přišla o mnohá pole, která neosela plodinami, sklízí tedy méně než před válkou. Například sklizeň pšenice v příštím roce by mohla být podle agentury Argus Media nejnižší za posledních 12 let.

Podle něj se navíc podíl zboží z Ukrajiny snižuje: „Už ani Ukrajincům to cenově absolutně nevychází, protože platíme v Evropě velmi nízké ceny. Nové kontrakty z Ukrajiny se de facto nedělají, přepravy se vracejí na Černé moře, kde to vychází lépe a je to logisticky jednodušší.“

Nárůst dovozů z Ukrajiny, který nastal po zrušení cel a kvót v červnu 2022, je nicméně tématem v celé Evropě a také na půdě Evropského parlamentu. Nespokojenost vyjádřili někteří europoslanci a také evropské zemědělské nebo potravinářské cechy. Podle německého europoslance Norberta Linse, který je členem Křesťanskodemokratické unie CDU, vývoz ukrajinského drůbežího masa vzrostl ve srovnání s předválečnou dobou asi o 150 procent a vajec o více než 100 procent. Nárůst importu vajec však ovlivnila i ptačí chřipka.

„Nevidíme žádný velmi významný nepříznivý vývoj na zemědělském trhu EU,“ řekl před třemi týdny na slyšení v Evropském parlamentu Pierre Bascou, náměstek Generálního ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova DG AGRI. Připustil však, že exekutiva identifikovala „určitou zranitelnost a riziko“ v oblasti drůbeže, vajec a cukru.

Mezi červencem a říjnem 2022 stoupl dovoz cukru z Ukrajiny na 390 tisíc tun z 25 tisíc tun ve stejném období předchozího roku. Dovoz roste také do Česka, upozornil Českomoravský cukrovarnický spolek. Od roku 2012 do roku 2021 se do Česka z Ukrajiny dovezlo 328 tun cukru za 5,4 milionu korun, od října 2022 do března 2023 celkem 12,1 tisíce tun za 243 milionů korun. Česko je přitom čistým exportérem – vyrobí přes 600 tisíc tun cukru ročně, spotřebuje kolem 350 tisíc.

Dovozy do Česka tedy představují zlomek tuzemské výroby. Ukrajinský cukr může směřovat spíš do průmyslu, jako je výroba nápojů. Cukrovarníky však víc znervózňují rostoucí dovozy do Evropy, kde si desítky let hýčkají svá exportní teritoria. Průměrný podíl dovozů cukru z Ukrajiny do EU se na celkových dovozech zvýšil z 1,63 procenta (průměr let 2010 do září 2022) na 45 procent.

Jako ostřejší konkurenci Ukrajinu vnímají také čeští drůbežáři. „Do Česka se dováží přibližně tisíc tun prsních řízků měsíčně z Ukrajiny a Slovenska. To je množství odpovídající našim dvěma fabrikám,“ říká David Bednář, ředitel Drůbežářského závodu Klatovy, druhého největšího zpracovatele drůbeže v zemi a místopředseda Sdružení drůbežářských podniků.

„Problém je, že třetí země nemusí splňovat parametry Evropské unie ve výkrmu, welfare a nikdo neví, kdo maso kontroluje. České řetězce to nakupují hlavně kvůli ceně,“ rozčiluje se Bednář.

Kuřecí maso z Ukrajiny se dováží mimo jiné přes firmu EU Poultry, kterou v roce 2015 založil na Slovensku ukrajinský podnikatel Dmytro Borodavka. Ten ročně zpracuje a zabalí 40 tisíc tun drůbežího masa nakoupeného ve východoevropských zemích včetně Slovenska, Polska, Rumunska či Ukrajiny. Tři čtvrtiny míří na export, mimo jiné i do českých řetězců Tesco, Lidl a Makro. Na Slovensku chce otevřít druhý závod za 30 milionů eur (v přepočtu za 750 milionů korun) a má ambice stát se do deseti let jedničkou v prodeji kulinářských polotovarů z drůbeže. Dost smělé plány na to, aby spoustě zavedených zpracovatelů masa vadil.

Borodavka v rozhovoru pro slovenský deník Pravda odmítl, že by nabízel maso druhé kategorie a nesplňoval požadavky EU. „Dám ruku do ohně za kvalitu naší produkce. Když jsme začali spolupracovat s řetězcem Metro a Makro, zpočátku nás velmi silně kontrolovali. Veterináři odebrali za měsíc 150 vzorků. Ještě žádnou firmu tak silně nekontrolovali,“ uvedl.