Čech vytváří v Emirátech platební karty, které konkurují Vise a Mastercard

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Minulý týden podepsala firma Al Etihad Payments, která spadá pod centrální banku Spojených arabských emirátů, dohodu s největšími světovými hráči o společném vydávání karet. Znamená to, že obyvatelé Emirátů budou moci stejnou kartou platit doma vlastní technologií a zároveň v zahraničí využívat terminály firem Discover, Mastercard, UnionPay a Visa.

Za vývojem a spuštěním vlastního platebního systému pro Emiráty stojí Čech Jan Pilbauer, který firmě Al Etihad Payments třetím rokem šéfuje. Má za sebou poměrně pestrou globální kariéru, která začala hned po studiích v České národní bance v roce 2004.

„Zhruba ve 21 letech, kdy mě do ČNB přijali, dělalo IT oddělení řadu projektů. Bankovní rada tehdy potřebovala poradit, do které investovat. Já jsem původní profesí ajťák, a když máte jednadvacet let, tak si myslíte, že víte úplně všechno nejlíp. Takže bylo jednoduché napsat posudky na bankovní radu, jestli je nějaký projekt dobrý, nebo ne,“ vypráví dnes jednačtyřicetiletý Pilbauer v rozhovoru se SZ Byznys.

Zhruba po roce mu nadřízený nabídl post ředitele odboru systémové podpory, a tak se v relativně mladém věku dostal k platebním systémům, které ho provázely celou kariéru v Kanadě, Jihoafrické republice a naposledy právě ve Spojených arabských emirátech.

Česká centrální banka tehdy už byla součástí evropského systému centrálních bank. „Tehdy jsme často jezdili do Frankfurtu, potkávali jsme se s dalšími centrálními bankami a já jsem vždycky měl jako myšlenku, že bych chtěl zkusit něco venku. Potkal jsem se tehdy ve Frankfurtu s šéfkou informatiky z kanadské centrální banky, která zrovna nastoupila a dávala dohromady svůj tým,“ říká Pilbauer.

„Kanada se mi líbila. Tak jsem za ní prostě přišel a zeptal se, jestli by pro mě neměla práci. Ona na to, co umíš? Já na to, že se naučím všechno. Tak pak mi poslala letenku, jel jsem se podívat do Kanady, kde se se mnou všichni pobavili a dali mi tam práci jako zástupce šéfa IT sekce,“ vypráví.

Jeho angažmá v Kanadě bylo koncipováno jako jednostranná výměna s Českou národní bankou na dva roky. Drzost se mladému ajťákovi vyplatila. Po nástupu se ale zapotil, protože byl o patnáct let mladší než jeho podřízení a navíc se musel doučovat profesionální angličtinu a polovina schůzek byla navíc ve francouzštině, kterou neovládal vůbec. V té době byl guvernérem Mark Carney, který poté šéfoval jako první cizinec „staré dámě“ v Anglii, tedy anglické centrální bance a nyní je premiérem Kanady.

V centrální bance Kanady Pilbauer potkal svou budoucí ženu Sabrinu, ale za dva roky se podle plánu vrátil zpátky do Česka, kde se v osmadvaceti letech v listopadu 2011 stal ředitelem Odboru peněžních a platebních systémů.

Dobře rozjetou kariéru však musel přerušit, protože manželce se nechtělo přestěhovat do Čech a zůstávala v Kanadě. Asi po roce se tedy rozhodl odejít z ČNB. „Bylo to poprvé, co jsem skončil v práci a neměl jsem nic jiného, a říkal jsem si, tak co bude teď?“ říká Pilbauer.

Nakonec se dozvěděl, že ředitele hledá Central Bank Counterfeit Deterrence Group spadající pod švýcarskou Banku pro mezinárodní platby, která koordinuje centrální banky po celém světě. Tato Skupina centrálních bank pro potírání padělků měla za úkol vymýšlet bezpečnostní prvky na bankovky pro skupinu 35 zemí. „Výhodou bylo, že jste si mohl vybrat kancelář v jakékoliv centrální bance, která byla součástí projektu,“ říká Pilbauer, který se přestěhoval do kanadské Ottawy a během dalších čtyř let cestoval po kancelářích od Japonska po západní pobřeží Spojených států.

„Peníze jsou prostě úžasná věc. Když se mluví o bankovkách, tak je to v každé zemi národní hrdost, něco, co je hrozně důležité a lidi jsou na své bankovky pyšní,“ říká.

Po čtyřech letech cestování ho však rodina přiměla změnit pozici. Přesedlal do Kanadské platební asociace, která pro kanadské banky provozuje systém zúčtování a vypořádání plateb. Platby v Kanadě byly zastaralé a asociace to dostala za úkol změnit a elektronizovat platby. „Když jsem se do Kanady v roce 2008 poprvé přestěhoval, tak jsem si pronajal byt, ale nemohl jsem platit nájem převodem na účet. Číslo účtu je senzitivní informace, protože mají hodně debetních systémů, takže na číslo účtu si někdo od vás může stahovat peníze. Musel jsem mu tedy vypsat šek,“ říká Pilbauer.

Postupně se stal expertem na mezinárodní platební systémy a zúčtování plateb, které začínaly modernizovat i další státy. Jeho příští štace i s rodinou tak mířila do Jihoafrické republiky, kde jako generální ředitel společnosti BankservAfrica od roku 2020 pracoval pro 25 afrických států. Jihoafrickou republiku si zamiloval a podařilo se mu tam postavit platební systém Payshap, aby mohli platit prostřednictvím telefonu i lidé bez bankovního účtu.

Jihoafričtí imigranti ze Zimbabwe, Malawi a dalších afrických států do té doby museli platit za transfer peněz domů třeba 20 dolarů. Prostřednictvím Payshap ale dnes platí řádově menší poplatky. „V prosinci 2023 jsme měli tři miliony plateb za prosinec a loni v prosinci 2024 už to bylo 30 milionů, takže přes milion plateb za den,“ říká Pilbauer.

Po covidu a válce na Ukrajině, kdy západní státy uvalily sankce na Rusko, začaly z bezpečnostních důvodů o vlastním platebním systému přemýšlet i další země. Od návratu do Kanady tak Pilbauera odradila nabídka, která se nedala odmítnout. Zamířil do Abú Dhabí.

„V Emirátech chtěli implementovat podobný instantní platební systém, jako jsme udělali v Jihoafrické republice. Ale tím neskončili, takže jsme začali vyvíjet i platební kartu, která dnes už funguje a jmenuje se Jaywan. Je to alternativa ke kartám Visa a Mastercard,“ říká Pilbauer.

Je však relativně jednoduché zavést platební systém ve vlastní zemi, kde lze „nařídit“ obchodníkům, aby si do terminálů nahráli nový software a nové platební karty přijímaly. Těžší je to však v zahraničí, když v platebním světě existují v zásadě jen dvě všeobjímající platformy Visa a Mastercard. V Evropě sice existuje ještě SWIFT, ale není vhodný pro běžné malé platby.

„Problém je v tom, že lidé v dnešní době neplatí jenom na terminálu, ale chtějí platit i online a v zahraničí. Většina platebních bran je mezinárodních i pro domácí použití, takže vám nezbývá nic jiného, než se s Visa a Mastercard domluvit,“ říká Pilbauer.

Domluvit se ale tvůrci nové technologie musí i s giganty jako Google, Samsung či Apple, přičemž všichni si logicky chrání svůj trh a tedy své zisky. Dalším rébusem je zavedení kreditních karet, na které jsou navázány bankovní úvěry, nebo systém benefitů u obchodníků či například vstup do salónků na letišti. Výhoda je ale v tom, že vlastní systém plateb si začíná vyrábět čím dál víc zemí, kromě států Perského zálivu například Egypt či Turecko. S nimi lze systém recipročně sdílet. Vlastní systém do budoucna plánuje i Evropská unie.

S Visou a Mastercard se situace řeší tak, že na kartě jsou nahrány oba systémy a v zahraničí karta automaticky „přepne“ na systém Visa nebo Mastercard.

V době globální nejistoty, kdy si státy vytváří bezpečnostní pojistky i v podobě platebních systémů pod vlastní kontrolou, se Jan Pilbauer o práci nebojí. Navíc, když po světě není zase tolik lidí, kteří je umí vybudovat.