Bouře ve sklenici vody. Výborný komentuje strach z jihoamerické konkurence

Článek si můžete poslechnout také v audioverzi.

„Za sebe říkám, že z hlediska zemědělství to nepovažuji za užitečné a šťastné,“ řekl ministr a šéf lidovců redakci SZ Byznys k obchodní dohodě mezi EU a čtyřmi státy Jižní Ameriky – Brazílií, Argentinou, Paraguayí a Uruguayí.

Ta je jedním z výbušných témat. Zatímco zejména pro české strojírenské firmy je výhodná, zemědělci v některých zemích EU se uzavření dohody s blokem Mercosur brání. Stávkami hrozí francouzští zemědělci, kritičtí jsou také italští farmáři. Varují především před importy levného hovězího masa, drůbeže a cukru.

Spekuluje se o tom, že v příštích týdnech by mohla být dohoda uzavřena, Výborný si však myslí, že k tomu nedojde. „Jsem přesvědčen, že není teď na úrovni Evropy politická vůle dohodu podepsat, zejména kvůli odmítavému postoji Francie a dalších zemí,“ uvedl.

Na konferenci k připravované strategii rozvoje českého zemědělství do roku 2030, pořádané Zemědělským svazem ČR, dohodu zároveň označil za „bouři ve sklenici vody“ a věří, že i kdyby byla stvrzena, tak by neměla na české zemědělství extrémní přímý vliv, ale spíš vliv nepřímý skrze dopad na státy západní Evropy.

Návrh dohody obsahuje pojistky v podobě kvót a dalších mechanismů, které by měly zabránit negativním dopadům na Evropskou unii. Za hrozbu pakt nepovažuje ani Ústav zemědělské ekonomiky a informací, který zpracovává pro Ministerstvo zemědělství ekonomické analýzy.

Proti dohodě vystupují zástupci zemědělského svazu a také někteří čeští politici. „Smlouva není dobrá. S dovozy máme špatné zkušenosti. Naši zemědělci musí plnit celou řadu opatření, která jim zvyšují nákladovost. Našimi konkurenty by byly obrovské farmy, které v žádném případě neplní tyto podmínky,“ namítá poslankyně ANO a členka sněmovního Zemědělského výboru Margita Balaštíková.

Průměrná velikost farmy v Argentině je dle údajů Zemědělského svazu přes 500 hektarů, tedy téměř pětkrát vyšší než v České republice, která má největší farmy v Evropské unii.

„Nepřijde mi vůbec akceptovatelné, aby se do Evropy vozilo jakékoliv zboží, ve kterém jsme soběstační. Určitá část z dovozu je v pořádku, ale jen na komodity, které skutečně nemáme,“ nesouhlasí s obchodním paktem ani Petr Štěpánek, senátor a člen zemědělského podvýboru za STAN. Premiér Petr Fiala dříve dohodu uvítal.

Právě soběstačnost je tématem, které budí u zemědělců velké vášně. Na dovozech je Česko méně či více závislé ve vejcích, bramborách, drůbežím mase, konzumních jablkách, vepřovém mase, víně a v čerstvé zelenině.

Zemědělský svaz i Agrární komora ČR, tedy nejsilnější oborové organizace, se odvolávají na to, že výbor vlády pro evropské záležitosti v roce 2007 doporučil udržet strategickou soběstačnost základních komodit na úrovni 85 procent. To kromě vajec nesplňují všechny zmíněné komodity. Chystaná strategie 2030+, kterou chce ministerstvo představit v lednu, nicméně se stanovením konkrétních podílů soběstačnosti v potravinách nepočítá.

„Konkrétní míra soběstačnosti ve strategii obsažena není, ale upravujeme indikátory, jak chceme zvýšit například chov vepřového a drůbeže. Ale míra soběstačnosti je navázaná i na počet obyvatel apod.,“ sdělil Marek Výborný SZ Byznys.

Na konferenci uvedl, že stoprocentní soběstačnost je nereálný cíl. Zároveň hájil vládní kroky, které podle něj vedly k zastavení propadu u živočišné výroby.

Největší zemědělské organizace tvrdí opak, a sice že živočišná výroba klesá. Podle nich vládní politika demotivovala farmáře v mnoha směrech, ať už jde o nastavení dotací s nejvyšší sazbou redistribuce v EU, přísnější požadavky na zemědělce (například povinnost přestavět klecové chovy) v oblasti welfare a ochrany životního prostředí (rozdělení půdních bloků na 30 hektarů) nebo například kvůli navýšení daně z nemovitosti.

Výborný připustil, že dotace část středně velkých podniků poškodily, odmítl to však do roku 2027 řešit zásadní změnou dotační politiky, která by změnila pravidla redistribuce dotací.

„Bavili jsme se o tom, že bychom posunuli platbu na první hektary ze 150 na 400 až 450 hektarů. To by znamenalo, že malým produkčním zemědělcům ubereme částku výrazně přes 1000 Kč na hektar. Museli bychom degresivně stropovat platby u největších podnikatelů a u středních dáme v lepším případě 200 korun na hektar. Proto jsme na to nepřistoupili. Myslím, že by nás oprávněně kritizovali, že je taková změna k ničemu,“ vysvětlil.

Za dostatečné považuje, že do zemědělského rozpočtu půjdou v příštím roce dvě miliardy Kč navíc v rámci národních dotací. Podpoří se tím sektory náročné na lidskou práci, tedy především živočišná výroba.