Dětí ubývá. Přidá se víc peněz na umělé oplodnění? Nejvíc by vydělal Babiš

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Platilo to roky a dobře se to pamatovalo. Na svět přicházelo kolem sta tisíc dětí ročně a zhruba stejně Čechů zemřelo.

Tato demografická konstanta ale v posledních letech přestává platit. Předloni spadla porodnost k číslu 90 tisíc a loňská statistika, která má vyjít v nejbližších dnech, bude podle všeho historicky nejhorší. A to nejen od vzniku Česka, ale až od roku 1806, kdy se začala sbírat spolehlivá data.

S jedním receptem, jak propad aspoň přibrzdit, se hlásí lékaři z klinik asistované reprodukce. Jejich čísla naopak rostou, protože přibývá párů, které mají s početím obtíže. Kdyby pro ně byla péče dostupnější, dětí by prý mohlo být víc – což zní logicky, až na jeden háček, ze kterého se může v současném Česku brzy vyklubat ojedinělý spor na pomezí politiky a lékařského byznysu.

Deset zdejších klinik, kde se umělé oplodnění praktikuje, totiž spadá do podnikatelského světa Andreje Babiše. V něm patří mezi nejrychleji rostoucí obory. Pokud Babiš zároveň potvrdí pozici favorita voleb a na podzim se vrátí do vlády, čeká ho v otázce veřejného financování klinik další schizofrenie mezi jeho podnikatelskými zájmy a správou státu.

S asistencí lékařů je dnes v Česku počato skoro pět procent dětí (viz box). Zatímco celkové počty porodů klesají, podíl asistované reprodukce roste, což je dáno souhrnem mnoha faktorů – zrychlená a náročná doba vede k oddalování těhotenství, v důsledku civilizačních chorob přibývá neplodných párů, poptávka se navíc potkává se širokou nabídkou reprodukčních center. V Česku jich je 48.

První „dítě ze zkumavky“ se v Česku narodilo v roce 1982, od roku 1997 je asistovaná reprodukce placená ze zdravotního pojištění. Od poslední úpravy v roce 2022 mají ženy do 40 let nárok na čtyři proplacené pokusy, úspěšnost zákroku se aktuálně pohybuje na úrovni kolem 35 procent.

Kliniky IVF fungují jako úspěšný privátní byznys. Dobrým příkladem je právě Babišův FutureLife, vytvořený před deseti lety skoupením dvou zavedených velkých zařízení Gennet v Praze a Reprofit v Brně. Dnes FutureLife podniká ve 12 zemích, vydělává přes miliardu korun ročně a po sečtení všech svých působišť přivádí na svět jedno dítě každou hodinu.

V Česku FutureLife kontroluje skoro 40 procent trhu a Babiš ho má zaparkovaný mimo Agrofert, jako hlavní pobočný byznys ve fondu Hartenberg, kde má dominantní vliv skrze své svěřenské fondy.

Dobré finanční výsledky klinik podle lékařů z IVF center zkreslují realitu, jak ji vidí pacienti. Pojišťovny totiž proplácejí jen základní úkony a léky dohromady za 73 tisíc korun, ke kterým pacienti obvykle připlácejí dalších 30 až 40 tisíc ze svého za čím dál dražší doprovodné služby.

Kliniky se nyní snaží lobbovat u státu, aby získaly víc z pojištění a zdražovat nemusely. Používají dva základní argumenty. Jednak že by si zasloužily víc za základní péči, kde úhrady poslední dobou výrazně zaostávají za inflací. A jednak že by bylo fér okruh hrazených úkonů rozšířit, protože jinak přibývá párů, které si umělé oplodnění nemohou dovolit.

„Už bijeme na poplach,“ říká k úhradám od pojišťoven Štěpán Machač, minoritní společník a zástupce lékařů v nejvyšším vedení FutureLife, působící zároveň v IVF sekci odborné lékařské společnosti sdružující české gynekology a porodníky. Je-li méně oborů, mohlo by se z ušetřených peněz podle něj hradit v rámci stejné společnosti něco jiného.

Českou praxi popisuje tak, že IVF má image bohatého oboru, a tak loni dostal jako jeden z mála při porcování celostátního balíku zdravotního pojištění jen dvouprocentní navýšení úhrad a letos už vůbec nic. Proto kliniky zdražují zbylé služby. Ty málokdo z pacientů oželí. Podle Machače vůbec nejde o zbytné vymoženosti, jako je třeba lepší pokoj, ale o doprovodné postupy, u kterých je doloženo, že zvedají šance na úspěšné početí. A tak je páry ve snaze udělat pro těhotenství maximum skoro vždy zaplatí.

„Někdo říká nadstandard, ale podle nás to žádný nadstandard není. Jde o evidence-based postupy, bez kterých se úspěšnost léčby prokazatelně snižuje,“ argumentuje Machač a jako příklad uvádí přímý vpich spermie do vajíčka, který spermiím podle lékařských záznamů prokazatelně zvedá šanci na úspěšné splnění své mise. Nebo mražení embryí pro případ, že se první embryo v těle matky neuchytí a zákrok bude třeba opakovat.

Ani jeden z těchto zákroků pojišťovny nehradí. Podle Machače to v praxi vede k tomu, že chudší páry zkusí třeba jen jeden cyklus a pak z ekonomických důvodů léčbu s nákladnými doplatky vzdají.

Ač se k této teorii nikdo nechce pod vlastním jménem hlásit, poskytovatelé IVF si střídmou příspěvkovou politiku státu často vysvětlují právě tím, že v oboru je dominantní Babiš. A že současná politická reprezentace nevidí důvod do této sféry přispívat, zvlášť když se klinikám daří a jiné obory naopak strádají.

Podle mluvčího Ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba ale k žádné „diskriminaci“ nedochází. A tak podle něj nedává smysl ani to, že by si někdo na obor zasedl kvůli tomu, že v něm má zájmy politický oponent.

Výdaje jsou podle Jakoba věcí pojišťoven, které musí obecně fungovat úsporně (celý systém zdravotnictví je poslední roky v deficitu a žije z historických rezerv). Zároveň Všeobecná zdravotní pojišťovna pro IVF zahájila pilotní bonusový program pro poskytovatele, kteří vykážou požadovanou úspěšnost. Což Machač uznává jako vstřícný krok, ale v malém rozsahu a jen u jedné pojišťovny.

„Ministerstvo zdravotnictví zároveň nemá podněty o nedostupnosti této péče,“ říká ke stížnostem poskytovatelů Jakob. Úřad má pro takové stížnosti webový formulář, přes který ale na tuto konkrétní problematiku nikdo z pacientů žádný podnět nevznesl.

Machač naopak argumentuje tím, co vidí kolem sebe v praxi. Anebo Polskem, kde stát začal IVF podporovat loni po nástupu liberální vlády. A po půl roce má za sto milionů eur, vynaložených pojišťovnami, 9476 asistovaných těhotenství.

Polská čísla jsou zkreslená tím, že rostou de facto z nuly. I v Česku, kde má IVF dlouhou tradici, je podle Machače co dohánět. Jako příklad navrhuje přispívat na zamražení vajíček mladším ženám, aby mohly otěhotnět později. Anebo odbourat zákaz, kdy kliniky dnes vůbec nesmějí pomáhat samotným ženám bez partnera, a to i tehdy, když ženy za takovou službu chtěly zaplatit.

„V rámci zlepšení demografické situace se asi brzy otevře otázka možnosti – a později snad i úhrady ze zdravotního pojištění – ženám, které jsou singl. Velká většina demokratických zemí to umožňuje a jako odborná společnost bychom rádi tuto otázku veřejně otevřeli,“ přibližuje Machač.

„Díky IVF se v ČR rodí kolem pěti procent dětí, což není málo. Určitě dává smysl se tomuto fenoménu dál věnovat, i s ohledem na fakt, že se předpokládá rostoucí počet párů potřebujících k otěhotnění IVF,“ říká ke sporu o peníze Aleš Rod z NERV a z Centra ekonomických a tržních analýz, kde se věnuje mimo jiné financím ve zdravotnictví.

Argumentovat větší porodností ale považuje spíš za přehnané vzhledem k relativně nízkým číslům, kdy IVF je relevantní téma nanejvýš pro deset procent párů a velká část z nich ho už využívá. Dostupnost IVF Rod vidí z hlediska propopulační politiky spíš jako „doplňkový efekt“, kvůli kterému není nutné se ohánět celospolečenským prospěchem, ale spíš tím, že jde o osudy individuálních rodin a že by nikdo neměl být z přístupu k léčbě ekonomicky vyřazen.

Brzdy porodnosti vidí – vedle prostého faktu aktuálně slabších ročníků potenciálních matek – ekonomové spíš jinde. „Dostupnost bydlení, finanční stabilita a její výhled ve svazku rodičů včetně stability zaměstnání, flexibilita pracovních úvazků či jakási cost-benefit analýza beroucí v potaz ekonomické náklady na výchovu dětí,“ vypočítává Rod s tím, že u dětí nejde jen o přímé finanční náklady, které rostou, ale také o dostupnost školek a lékařů nebo o „náklady související se změnou kulturních a společenských norem“.

A jak své dilema na pomezí politiky a byznysu vyřeší Babiš, bude-li na porcování peněz ve zdravotnictví příště dohlížet jeho vláda? Posílení porodnosti obecně už dlouho vyzdvihuje jako jeden ze svých velkých cílů, v případě IVF došlo za jeho poslední vlády k posunu nároku na úhradu ze zdravotního pojištění ze 39 na 40 let. Bude v tom pokračovat podle not ze svých klinik?

„Pokud se bavíme rozpočtově o pěti procentech dětí, tak to rozpočtově nebude žádná velká položka. Takže pokud to pomůže, tak já říkám, proč ne,“ říká k námětům lékařů stínový ministr práce za ANO a velký propagátor rodiny a otcovství Aleš Juchelka. „Na druhou stranu ale pokud se jedná o pět procent rodin, tak nevím, jestli nás to vytrhne,“ dodává.

Tématu se budou Seznam Zprávy věnovat i v dalších dnech.