Článek
V úvodní videoreportáži se můžete podívat na Zlatý míč, který Diego Maradona dostal jako cenu pro nejlepšího hráče fotbalového mistrovství světa v roce 1986 v Mexiku. Trofej se mohla ve čtvrtek 6. června dostat v dražbě do rukou nového majitele. Nabízel ji aukční dům Aguttes ve Francii.
Informace a záběry si můžete poslechnout i prohlédnout v úvodní videoreportáži.
„Jde o trofej, která symbolizuje nejlepší dobu jeho kariéry – ta nejlepší léta a čas, kdy byl nejsilnější. Není to jenom o dvou legendárních gólech proti Anglii, ale o celém šampionátu, za který dostal tento Zlatý míč,“ uvádí v úvodní videoreportáži se záběry nejvyššího ocenění François Thierry, sportovní odborník v Aguttes.
Slavný čtvrtfinálový zápas proti Anglii, kde Maradona dal jeden gól svou legendární „boží rukou“ a druhý po šedesátimetrovém sólu přes šest protihráčů, odehrál na stejném mistrovství v roce 1986 v Mexiku, za které dostal Zlatý míč. Dres a míč z tohoto utkání se předloni vydražily za 7,1 milionu a dva miliony liber, což je v přepočtu více než čtvrt miliardy korun. Francouzská aukční síň Aguttes tak pro Zlatý míč z tohoto období očekávala mnohem více.
„Už tu byly nějaké položky za dva a sedm milionů, které jsou ve spojitosti s Maradonou hodně důležité, ale není to to samé. Triko, dres, to není trofej a trofej není ani míč. Takže uvidíme,“ doplňuje ve videu Maximilien Aguttes, partner aukční síně a ředitel rozvoje.
Jak to je s vlastnictvím
K tomuto Zlatému míči se navíc váže několik tajemství. Poté, co si Maradona trofej převzal v roce 1986 na ceremoniálu v Paříži, zmizela. Teorií je několik. Podle některých ji ztratil při hraní pokeru. Jiné uvádí, že ji prodal kvůli dluhům a další zase říkají, že ji uložil v sejfu v neapolské bance, kterou v roce 1989 vykradli. Ztracená ale byla 30 let.
Maradonův Zlatý míč se objevil až v roce 2016 ve Francii, kde se dražil jako položka ze soukromé sbírky. Současný anonymní majitel jej údajně koupil, aniž věděl, o jaký předmět se ve skutečnosti jednalo. To prý zjistil až později na internetu.
„Koupil ten míč v roce 2016. Byla to prostě várka předmětů a on nevěděl, co v ní je. Byla to sbírka trofejí. O několik roků později v ní objevil jednu, o které si myslel, že by to mohl být Maradonův Zlatý míč. Mluvil s dost lidmi a snažil se je přimět, aby mu uvěřili. Nebyl ale moc úspěšný. Dokonce se jej snažil prodat na internetu a také bez úspěchů – na eBay,“ dodává v reportáži Maximilien Aguttes.
Žalují dcery, které ‚Boží ruka‘ sám žaloval
Právě Maradonova rodina ale zastává teorii, že trofej někdo dříve ukradl, a současný majitel proto nemá nárok ji prodat. Konkrétně to říkají dcery Giannina a Dalma, které samotný fotbalista ještě v roce 2017 chtěl obžalovat, že mu ukradly skoro dva miliony dolarů. O tři roky později ale v 60 letech zemřel na infarkt. A tyto dcery teď chtěly žalobou přerušit aukci a zabavit trofej kvůli vlastní teorii o krádeži.
„Můžeme se probírat teoriemi, ale také víme, že ve dvou životopisech, které Diego Maradona napsal, se k tomuto míči vůbec nevyhradil,“ vysvětluje Thierry ve videu SZ Byznys.
„V určitém bodě jsme si řekli – dobře, musíme se zeptat sami sebe, jestli tu je nějaký jasný důkaz vyvracející, že náš prodejce je skutečným majitelem této položky. A nic nemůže dokázat, že není. Takže jsme se rozhodli ten míč dražit,“ říká Aguttes.
Své už řekla i policie
Ještě v závěru května se francouzský soud rozhodl žalobu dědiček zamítnout. Ty se proti verdiktu nicméně odvolaly. A přestože aukční síň Aguttes stejně jako současný majitel uvádí, že o žádné krádeži Zlatého míče z neapolské banky nevědí a nejsou pro to důkazy, rozhodli se dražbu zatím odložit na neurčito, aby měl prodávající, ale také kupující ty nejlepší podmínky i atmosféru pro případný obchod. A také si zachovali důvěryhodnost.
„Z naší strany jsme udělali všechno, co se dalo, ohledně původu toho míče. Když se k nám dostal, vyžádali jsme si spolupráci od francouzské a italské policie, napsali jsme prohlášení, požádali jsme také Interpol a Artlos. Co víme, je prostě to, že ten míč zmizel. A co se týče dědiců Maradony, nemůžeme už nic dál komentovat, jelikož jsme všechny nezbytné kontroly provedli,“ uzavírá reportáž v úvodu článku Thierry.
