Bída českého průmyslu. „Úplně se vyčerpal,“ říká manažer

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

I když teď průmysl hlásí dobré zprávy – stabilizující se ceny energií a mírně klesající ceny materiálů –, podle Tomáše Koláře rozhodně není všem „překvapením“ konec. Ukazuje se totiž, že je potřeba strukturu českého průmyslu totálně změnit.

„Viděli jsme několik ataků, které v poslední době český průmysl zažil, a to je něco, co by nás mělo vést k zamyšlení, na jakých základech vlastně stojí,“ říká Kolář s tím, že model, který byl nastaven před třiceti lety, se vyčerpal. Průmysl, který pouze dodává komponenty, totiž nemůže přenést vyšší cenu na zákazníka a je totálně závislý na dodavatelských vztazích.

„My toho zákazníka jako průmysl majoritně nemáme. Majoritně se u nás vyrábějí komponenty do výrobků, které se finalizují někde jinde, a teď nás to dohnalo. Vstupy se totiž zvýšily strašně rychle, ale kontrakty v subdodavatelských řetězcích jsou dlouhodobé.

„Přerod ze socialistického hospodářství na tržní ekonomiku byl před třiceti lety obrovskou změnou a myslím si, že to byl určitý krok, který jsme zvládli úspěšně. Otázkou ale je, jestli tyto rychlé změny, které od roku 2020 probíhají, tedy covid, inflace nebo válka a ztráta trhů, nejsou další akcelerátor pro nové, potřebné změny,“ říká Kolář.

Teď je podle něj klíčové mít vlastní produkt. „Umíme skvěle, moderně a velmi efektivně vyrábět. Je to ale už ten vyčerpaný model, protože další krok je vyvíjet produkty pod vlastní značkou. To ale nestačí, myslím si, že potenciál pro růst je právě v tom, mít vlastní produkt a prodávat ho pod vlastní značkou. Kdo tímto směrem nepůjde, bude mít nižší marže a vyšší závislost,“ říká Kolář s tím, že takových firem v Česku je velice málo.

„Kolik si vybavíte značek, které mají vlastní produkt a jsou úspěšné ve světě? Budete mít problém jich vyjmenovat deset,“ dodává.

Dalším důležitým bodem je pak udržitelnost, kterou Tomáš Kolář vidí jako obrovskou příležitost.

„Máme automotive založený na fosilních palivech, který zásadních změn nedoznal několik dekád. Najednou tu vzniká úplně nový trh, ve kterém lze znovu soutěžit, a Evropská unie svými rozhodnutími tento nástup akceleruje.“

I když se o transformaci české ekonomiky a průmyslu mluví dlouho, dosud podle něj nebyla pro tyto změny motivace.

„Do covidu struktura průmyslu fungovala dobře a stačila. Stačilo to na to, aby byla minimální nezaměstnanost, aby mzdy zaměstnanců rostly neproporcionálně. Teď jsme si ale uvědomili ta rizika,“ říká Kolář s tím, že bez potřebných změn si další růst mezd, zaměstnanost ani výrobu neudržíme.

Jednou z překážek pro firmy na cestě k této změně – a nejenom při ní – však bude fakt, že Česko stále zachovává korunu.

„Upřímně řečeno, vůbec nechápu, proč euro dávno nemáme. Jestli tím řešíme, že lidé mají dva týdny v létě levnější dovolenou v Chorvatsku a trochu levnějšího lyžování v Rakousku jeden týden v zimě, tak to mi připadá jako naprosto absurdní důvod. Žádný jiný benefit v tom nevidím,“ říká Tomáš Kolář s tím, že ekonomice to škodí.

„My jsme exportní ekonomika a pohyblivost koruny vůči euru je pro nás zvlášť v této době úplně nepředvídatelná. Když se podíváte, jaké byly předpovědi bank před půl rokem, tak vidíte, že koruna je úplně jinde. Zajišťování vlastně také nefunguje a my jako firmy máme jedinou možnost – úvěrovat v eurech a obchodovat mezi sebou v eurech,“ říká s tím, že i když je například Linet česká firma a naprostou většinu lidí zaměstnává v Česku, kde platí daně a mzdy, vše ostatní přehodila do eura.

„Nemáme jediný úvěr v koruně. Jediné, co řešíme, jsou výplaty českých zaměstnanců, daně a účetnictví, které musíme mít také v korunách. Tam pak vznikají ty problémy,“ říká s tím, že kdyby Česko přijalo euro už před několika lety, tuzemský průmysl by si ušetřil hromadu problémů.

„Brzdí nás to už teď. Každá přeměna je obrovské riziko. Často je to i otázka štěstí a každé riziko, co máte, snižuje šanci, že se to povede,“ dodává Kolář.