Zrušit Green Deal? Největší chyba, jakou EU může udělat, říká průmyslník Pudil

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Největší chyba, jaké by se dnes Evropa mohla dopustit, je obrat od Green Dealu. A to i přesto, že v podpoře dekarbonizace udělala administrativa EU řadu chyb, říká miliardář Petr Pudil.

Podílník finanční skupiny BPD Partners ve druhé části rozhovoru pro SZ Byznys upozorňuje, že vývoj zelených technologií ve světě pokračuje. Dál na ně sází Čína, která je v nich už dnes globálním lídrem. A nevzdávají se jich ani Spojené státy. „Pokud teď začneme od Green Dealu couvat, ujedou nám USA i Čína technologicky o takový parník, že to už nepůjde doplavat,“ varuje investor, který sází například na vývoj výkonných sodíko-iontových baterií.

Může se Evropa pomocí Green Dealu stát lídrem v přechodu od fosilních technologií k bezemisním?

Evropa nemá dostatek vlastních fosilních zdrojů. Případně ty zdroje má – jako u zemního plynu - velmi limitované. Proto musí hledat alternativy. Z tohoto pohledu je sázka na jádro a obnovitelné zdroje správná, protože v nich Evropa může být nezávislá na dovozu.

Podobnou změnou prochází i Čína, také nemá vlastní zdroje fosilních paliv, kromě uhlí. Proto se i ona snaží své energetické portfolio diverzifikovat. Z tohoto pohledu je pro mne odchod od tradičních paliv a přechod k obnovitelným zdrojům a k jádru logický. Není to ani tak otázka ochrany klimatu jako spíš národní a evropské bezpečnosti. To se ale bohužel v debatě o Green Dealu opomíjí.

Je debata o Green Dealu příliš zjednodušená?

Green Deal je nálepka, která pokrývá stovky různých projektů, desítky různých regulací. Musíme se bavit konkrétně, co která z nich přináší. Ale Evropa má jeden zásadní problém: ona se rozhodla kolektivně v rámci sedmadvacítky, že má společné klimatické cíle. Jenomže energetickou regulaci máme pořád na národních úrovních. Dokud se toto neharmonizuje, neřekneme si, jsme ochotni předat řízení energetiky do Bruselu s nějakým korektivem Evropského parlamentu a členských států, bude to dál překotný běh, kdy se chvíli čeká, aby se brzdilo, a brzdí se proto, aby se pak zase čekalo.

Dám příklad. Německo odešlo od jádra, což je přesně ukázka, jak se jeden stát nějak rozhodne bez ohledu na ostatní. Německo na to má právo, ale z evropského pohledu to nebylo nejlepší rozhodnutí a všichni to kritizují. Přitom stejní kritici současně říkají: „V žádném případě nesmíme předat energetické pravomoci Bruselu!“ Jenomže bez harmonizace postupů v oblasti klimatu a energetiky to bude vždycky brzda-plyn.

Ale různé státy mají rozdílné podmínky. Jak možné pro tak rozdílné státy je tvořit jednotnou energetickou strategii?

Je otázka, jak se na evropský projekt chcete dívat. Jestli jenom jako na exportní trh a víc vás nezajímá, nebo jestli Evropu vnímáte jako homogenní území, což je pak i součást vaší politické vize. Evropská unie je do určité míry politický projekt, do určitý míry jenom projekt velkých exportérů. Z balíčku těch možností není možné si vybírat jenom to, co nám chutná, je třeba se na něj dívat celkově.

Hodně se ale dá vyčíst ze zprávy Maria Draghiho o konkurenceschopnosti Evropy. On tam velmi tvrdě kritizuje její energetický trh. Podle něj je naprosto nevyhovující a nefunkční energetický trh jedním z důvodů, proč máme v Evropě drahé energie.

Jak by se trh měl změnit?

Jsem přesvědčen, že máme především velmi omezit liberalizaci trhu s plynem. Plyn by se měl nakupovat jednotně pro evropský celek. A pak by se měl distribuovat plynovody za náklad plus odpovídající marži pro provozovatele.

Takže bychom se měli vrátit do dob před liberalizací trhu s plynem a elektřinou, která odstartovala někdy před 20 lety?

V podstatě ano. A dále Mario Draghi říká: Pojďme při obchodování s elektřinou odtrhnout cenu elektřiny od ceny plynu. Cena plynu je manipulovaná obchodníky, kteří využívají slabiny našeho regulačního rámce.

Co tím chci říct? Drahé energie nemáme jen proto, že jsme odešli od Ruska jako spolehlivého dodavatele plynu. Nebo proto, že nám Rusové přestali dodávat. Ani proto, že jsme investovali do obnovitelných zdrojů, které nám v úvodní fázi zdražují účet. Je to také proto, že máme naprosto chybný model obchodování s elektřinou. A to bez evropského pohledu a bez určité centralizace půjde velmi obtížně vyřešit.

Jak spravit trh s elektřinou? Dnes se její ceny tvoří na burzách. Mělo by se to nahradit dlouhodobými smlouvami elektráren přímo s odběrateli?

Už pár let nejsem velkým investorem v energetice, ale pořád mě to téma zajímá. Budu ale zase citovat z Draghiho reportu. Za prvé, zapomeňme, že svět nám bude prodávat plyn levně jenom proto, že jsme sympatičtí Evropané. Trh bude využívat všech našich slabostí, protože jsme bohatí. Tomu se vyhneme nejlépe tím, když budeme nakupovat plyn společně. To by redesignovalo dnešní podobu trhu.

Druhý poznatek: Draghi zmiňuje možnost uzavírání kontraktů na elektřinu přímo mezi spotřebitelem a výrobcem mimo burzu. To by stabilizovalo ceny a přineslo spotřebitelům a také investorům do zdrojů větší stabilitu, jakou vidíme třeba ve Spojených státech. Tam jsou sice regulační rámce odlišné stát od státu, ale akcentovaný je zájem na predikovatelnost cen energií.

Takže i u elektřiny doporučujete návrat před liberalizační éru. Souhlasíte s názory, že energie se pro volný trh prostě nehodí?

Netroufnu si říct, jestli bych volil úplný odchod od trhu, nebo jen změnu určitých pravidel. Ale změna je nutná. Volatilita (kolísání) energetických trhů obrovsky podkopává ekonomiku. Špatně se v takové ekonomice investuje. A nic nenasvědčuje, že bez reformy trhu to bude lepší. Protože čím víc obnovitelných zdrojů postavíme, tím větší bude v daném regulačním rámci volatilita. Jádro ani obnovitelné zdroje prostě dobře neladí se systémem obchodování, který momentálně máme.

Kdysi jste v Česku vyráběli solární panely, ale stejně jako další evropští hráči jste skončili, trh převálcovala Čína. Nedalo se tomu předejít?

Myslím, že z těchto chyb Evropy se poučily Spojené státy. Americká varianta Green Dealu, jejich Inflation Reduction Act, v podstatě říká: Chceme dekarbonizovat a podporovat čisté technologie, ale jen ty americké. Nebo ty, které se skládají z dodavatelského řetězce ve spřátelených zemích. Naproti tomu v Evropě jsme k tomu přistoupili zpočátku s určitou naivitou, že tyto technologie můžeme nakupovat kdekoliv. Čína si ale systematicky cíleně vybírá sektory, do kterých posílá státní podporu, aby získala významný podíl na světovém trhu. Tak to se přesně stalo.

Dá se to zvrátit?

Teď už se k tomu vracet je zbytečné, protože Čína mezitím taky proměnila svou ekonomiku. Původně stála na kopírování a levné výrobě, dnes umí inovovat možná nejlépe na světě. Jejich schopnost rychle inovovat není dána jen tím, že čínským firmám fandí režim a mají přístup k penězům. Důvody budou zásadnější. Mají velmi kvalifikovanou mladou pracovní sílu, která vystudovala na západních univerzitách, mají spoustu inženýrů, kteří mají touhu uspět.

I proto bych nesázel na to, že když zavedete nějaká cla, vyřešíte problém s konkurencí. Musíte hlavně zásadně přidat v inovacích na svém území. A tam Evropa zaspala.

Kde vidíte prostor pro inovace v energetice? Vaše Draslovka se pouští do segmentu sodíko-iontových baterií.

Ukládání energie je svatý grál energetiky. Kdo dokáže energii efektivně na delší dobu ukládat, může úplně změnit celé paradigma fungování energetiky.

Má takový potenciál sodíko-iontová baterie?

Bezpochyby má řadu výhod. Mnohem rychleji se nabíjí, vybíjí, není hořlavá, ale především k ní nepotřebujete ani lithium, ani nikl, ani kobalt. Sodíku máme v Evropě i v Americe dost. Hodí se právě do bateriových úložišť nebo pro zálohovací řešení pro datacentra. Určitě to je jedna z alternativních technologií, která může změnit bitvu s Čínou o technologickou dominanci energetické tranzice.

Část českých průmyslníků i politiků volá po tom, aby Evropa skončila s Green Dealem, nebo energetickou tranzici alespoň zásadně zpomalila. Co na to říkáte?

Evropa do Green Dealu už strašně moc investovala. Podle mne to nejhorší, co teď může udělat, je dupnout na brzdu. Samozřejmě se udělala spousta věcí špatně, zejména těch administrativních, ale svět se posunul a dnes o dominanci v tomto sektoru usilují všechny velké ekonomiky.

Opravdu všechny? Americká snaha o dosažení uhlíkové neutrality podle Trumpa končí. Jak vidíte osud dekarbonizace v USA?

Předně, Amerika je federace, ale taky 50 jednotlivých států, které mají své individuální cíle. Většina z nich pokračuje v dekarbonizaci, alespoň v tom, na čem se dohodli demokraté a republikáni za Bidenova působení. Chtějí přejít k zelené ekonomice, ale bez Číňanů. Pokud technologie a investice budou tyto předpoklady splňovat, bude v nich Amerika pokračovat. Pokud to pro ni bude dobrý byznys, určitě to i administrativa Donalda Trumpa podpoří. Pokud by ale kvůli dekarbonizaci odcházely úspory Američanů do Číny, protože se odtud budou kupovat drahé produkty, tak určitě ne.

Já si prostě myslím, že nejhorší věc, jakou bychom teď v Evropě mohli udělat, je začít od Green Dealu couvat, protože jsme se v něčem trochu spálili. V tu chvíli nám totiž Čína i Amerika ujedou o takový parník, že už to nepůjde doplavat.