Zpomalit Green Deal? Legitimní úvaha, říká šéf ČEZ

Českou energetiku čekají biliónové investice a podle šéfa ČEZ nepůjde takový manévr zvládnout bez většího angažmá státu. To se týká jádra, útlumu uhlí, přechodu některých elektráren na plyn a možná i rychlosti dekarbonizace. „Aby nás to nezabilo cestou k dobrému cíli,“ říká k plánovanému tempu změn Beneš.

V jednom z prvních rozhovorů, když jste do vedení ČEZ nastupoval, jste vyjmenoval své desatero, jak efektivně řídit firmu. První bod zněl „drž se své vize“. Tehdy tou vizí mělo být zeštíhlení a zefektivnění ČEZ, co je to dnes?

Čistá energie zítřka, to jsme řekli už před dvěma lety.

Pořád to platí?

Ano. Jako finální cíl máme uhlíkovou neutralitu pro ČEZ do roku 2040 a k tomu další milníky a nástroje. Útlum uhlí na 12,5 procenta celkové výroby v roce 2030 a rozvoj obnovitelných zdrojů, abychom měli do roku 2030 ve fotovoltaice šest tisíc megawattů.

Vedle toho se chceme věnovat výstavbě paroplynových elektráren, které budou do budoucna připraveny na spalování vodíku. A věnujeme se jaderným projektům. Pro to všechno je strašně důležitá Státní energetická koncepce. Je potřeba udělat celou řadu kroků už teď, abychom byli energeticky soběstační za pět, v roce 2030 i za dvacet let.

Už přes rok se čeká na rozhodnutí, co vláda s ČEZ vlastně udělá. Počítáte pořád s tím, že nastane avizovaná transformace a posílení role státu? Anebo z těchto plánů nakonec sejde, jako když se podobné věci diskutovaly za Babišovy vlády?

Jsou dvě základní věci, které můžou ovlivňovat strukturu ČEZ v budoucnu. Jednak velký program výstavby jaderných zdrojů, který by ČEZ měl nějak reflektovat. A za druhé to, že z hlediska financování firmy, jako je ČEZ, bude dlouhodobě nepřijatelné držet uhelná aktiva. Tyhle dvě věci se budou muset ve struktuře ČEZu nějak reflektovat. Jak, to si netroufám v tuto chvíli odhadovat.

Co byste preferoval vy? Považujete za dobrý nápad, aby ČEZ plně ovládl stát?

Nejde o to, jestli to je dobrý nápad. Jde o to, že obě věci, o kterých jsem mluvil, bude nutné řešit. Pokud by se měly stavět čtyři jaderné bloky, jak k tomu směřuje energetická koncepce, tak formát vymyšlený na výstavbu prvního bloku v Dukovanech není replikovatelný čtyřikrát. Pokud by stát chtěl stavět čtyři bloky, bude to muset nějak reflektovat i z hlediska investorského nastavení, aby bylo možné výstavbu čtyř bloků ufinancovat. Ale to je debata, která ještě neskončila. Pro mě jsou to předčasné otázky.

Ve hře ale není jen výstavba velkých jaderných bloků, ČEZ plánuje výstavbu až 10 malých modulárních reaktorů. Kromě toho se chystáte stavět plynovky, které by měly být schopné spalovat vodík, a zavázali jste se postavit obnovitelné zdroje odpovídající kapacitou třem dnešním Temelínům. Budete muset investovat do své distribuční sítě. O jakých investicích na příštích třeba deset let mluvíme?

Budou to řádově nižší jednotky tisíců miliard korun v české energetice. Všechny ty náklady se promítnou v ceně elektřiny. Nakonec to všechno zaplatí ti, kteří spotřebovávají elektřinu. Teď jde o to, jestli ta cena elektřiny bude přijatelná, konkurenceschopná proti našim sousedům, okolním zemím.

Vedle tlaku na dekarbonizaci se po vpádu Ruska na Ukrajinu řeší také energetická bezpečnost a soběstačnost. Fandíte myšlence, že bychom v Česku měli s dekarbonizací přibrzdit, víc se spolehnout na domácí zdroje a prodloužit spalování uhlí?

To je legitimní úvaha, jak rychle směřovat k zelené tranzici – a jestli ji nezpomalit.

Co si myslíte vy? Když mluvíte o „čisté energii zítřka“, je to opravdu vaše vize, vaše osobní přesvědčení?

My v ČEZ své cíle držíme a myslím si, že jsme pořád na správné trajektorii.

Ale zároveň na otázku, jestli dekarbonizaci nezpomalit a neprodloužit životnost uhlí, říkáte, že to je legitimní úvaha.

Ano, ale ne moje. Zamyslet se můžeme nad čímkoliv. Obzvlášť v kontextu toho, jak rychle roste cena emisních povolenek. Reálný problém je, že tu není jiný dočasný substitut za obnovitelné zdroje než uhlí. A když se nic nestane, bude výroba z uhlí za dva roky ve ztrátě.

Z uhlí pořád pokrýváme přes 40 procent spotřeby elektřiny. Jak ho nahradit?

Myslím, že je potřeba, aby do roku 2030 v České republice vzniklo něco mezi dvěma až třemi tisíci megawattů plynových elektráren a obdobné množství plynových tepláren. To se bavíme o třech, čtyřech velkých plynovkách, kromě toho mají vzniknout další obnovitelné zdroje. Bylo by dobře, aby to byla kombinace fotovoltaiky a větru, protože ty se v průběhu roku dobře doplňují. Takže by bylo dobře, aby vzniklo nějakých 15 000 megawattů ve fotovoltaikách a 3000 MW ve větru a několik tisíc MW v akumulaci. Také je důležité posílit linky, které propojí českou přenosovou soustavu především s Německem.

Je důležité, aby se ceny srovnaly s Německem, kde bude v nejbližších letech stavba obnovitelných zdrojů významným trendem. Větrné elektrárny v Severním moři i masivní výstavba větrných elektráren na pevnině a fotovoltaik budou průměrnou cenu elektřiny v Německu tlačit dolů a bylo by dobré, abychom ty soustavy měli propojené, jinak u nás budeme mít výrazně dražší elektřinu než v Německu. Toto se musí dít do roku 2030.

Ale když říkáte, že se vám za dva tři roky přestane vyplácet výroba elektřiny z uhlí, nemáme už na všechna tahle opatření čas…

Stát bude muset udělat řadu velmi rychlých rozhodnutí, jak zjednodušit povolovací řízení, aby se plynové elektrárny daly postavit rychle. Standardně trvá získat všechna povolení a postavit plynovou elektrárnu řádově sedm let. Když se nestane nic, tak za sedm let touhle dobou budeme mít v České republice díru v bilanci řádově devět až deset terawatthodin. Neboli budeme mít o devět až 10 terawatthodin větší spotřebu, než kolik se bude vyrábět.

Dokud nebudeme mít za uhlí náhradu, můžete nechat v chodu uhelné elektrárny, i když budou prodělávat? Za to by vás asi minoritní akcionáři nepochválili.

Nepochválili, to je slabé slovo.

Dá se to řešit zestátněním uhelných elektráren, tedy že by jejich provoz dotoval stát?

I stát by ale musel příslušnou podporu notifikovat u Evropské komise. Ale my jsme si dali závazek, že uhlí podporovat nebudeme a navíc to ani není jednoduše prosaditelné v rámci Evropské unie. Představa, že se budou v EU notifikovat kapacitní platby na uhlí, je iluzorní až naivní. Obtížně si dovedu představit kapacitní platby na plynové elektrárny, které považuje Evropa za přechodnou technologii. Ale podpora na uhelky? To bychom museli být opravdu v nouzi, aby vůbec byl Brusel ochoten se o tom bavit.

Pokud nevyrobíme dost vlastní elektřiny, budeme ji muset dovážet. Co by to udělalo s cenami pro spotřebitele?

Nemyslím si, že by cena stoupla dramaticky, protože okolo nás také není situace, že by byl jeden hráč, který určuje cenu elektřiny. Díky tomu, že se v Německu ve velkém staví obnovitelné zdroje, bude tam elektřina v průměru levnější než v Čechách.

A když se propojky sítí dostatečně posílí, tak se ceny srovnají. To je jedna věc. Druhá věc ale je, že ve chvílích, kdy jsou spotřební špičky, by se musela elektřina dovážet. Když tady obecně elektřina nebude, tak nám cena o něco stoupne, na základě nabídky a poptávky.

Proč vlastně plynové elektrárny nezačaly vznikat dřív, na co jako výrobce čekáte?

Nečekáme, my se tomu věnujeme, připravujeme už projekt v Mělníce.

A kdy bude hotový?

Menší blok o výkonu zhruba 250 MW do roku 2028, větší blok o výkonu až 800 MW do roku 2030.

Pokud ale říkáte, že kolem roku 2026 bude uhlí ekonomicky neudržitelné, pak jste ve skluzu několik let. Proč?

Je tu celá řada věcí, které jsou stále nejasné. Evropská unie se dlouho rozhodovala, jestli bude chtít plyn a za jakých podmínek. Je třeba se tedy vypořádat s tím, jakou budou mít plynovky technologii a zda budou přestavitelné na vodík. Tyto technologie se teprve tvoří a vývoj je hodně překotný. Další úzké místo je v tom, že elektrárny je potřeba napojit na dostatečně tlustou plynovou trubku, a to je úkol pro Net4Gas. Kdyby se nové plynovky měly časově potkat s koncem nedotované uhelné energetiky, muselo by se k výstavbě přistoupit úplně jiným způsobem, stylem krizového řízení.

Všechny tyto změny přinesou spoustu nových nákladů a politických střetů. Co vás napadá, když vidíte na billboardech hesla jako „Zastavme šílený Green Deal EU“ ?

Že to bude v nadcházejících letech velké téma politiky, v příštích volbách rozhodně. Ve svých cílech je Green Deal správný, protože pokud chceme jako svět čelit globálnímu oteplování a všem důsledkům pro civilizaci, je na místě snižovat emise.

Druhá věc je, jestli by to mělo smysl, kdyby se o to tak jako Evropa nesnažily také jiné kontinenty. Vidíme, že v USA „jede“ Inflation Reduction Act, který přitahuje spoustu zelených investic, a to i evropských firem. Málo se třeba ví, že větrné elektrárny i fotovoltaika rostou v Číně rychleji než v EU a USA dohromady.

Myslím, že je správné se ptát, jestli ta zvolená rychlost dekarbonizace není přehnaná. Aby nás to nezabilo na cestě k dobrému cíli. Můj názor je, že jak se nastavily některé nástroje, především cena emisní povolenky – tak to na začátku nebylo úplně domyšlené a způsobilo to zbytečně překotný vývoj. Ale s tím nic neuděláme.