Zlevnili jsme v akcích. Jiné mléko už se téměř neprodává, říká šéf mlékáren

Francouzský mlékárenský kolos Lactalis Group vlastní v Česku dvě mlékárny: Ostravský Kunín, který si hýčká stejnojmennou značku, a svůj exportní přístav Mlékárnu Klatovy. Světový lídr plánuje v dalších deseti letech investovat v tuzemsku dvě miliardy korun do jejich rozvoje.

V klatovském závodě Lactalis zdvojnásobí export české mozzarelly do světa, a to především pod značkou Galbani. Po trendovém sýru, který se dnes vyváží především do Polska a Německa, je totiž velká poptávka.

„Momentálně spíš zájemce odmítáme, ale máme v plánu výrobu postupně zdvojnásobit ze současných zhruba 13 až 14 tisíc tun ročně,“ řekl v rozhovoru pro SZ Byznys Michal Brada, šéf české filiálky světové skupiny.

Tématem rozhovoru byly i ceny. Syrové mléko z farem od loňska zlevnilo o tři koruny, přesto zákazníci nemohou čekat zlevnění neakčních cen, které tvoří menší část prodejů.

„Snažíme se být víc aktivní v promoakcích a snižujeme akční ceny. Snažíme se zákazníkům vyjít vstříc, protože 60 až 80 procent mléčných výrobků kupují ve slevě. V tom přichází ulehčení pro zákazníky a snížení cen,“ vysvětlil.

Například trvanlivé krabicové mléko se v podstatě jinak než ve slevě neprodává. Jen jednu z deseti krabic si zákazníci koupí za běžnou cenu.

Máme za sebou dva roky inflace, jakou mnozí Češi nepamatují. Například výrobek Mléčná rýže z vaší Mlékárny Kunín stojí až 24,90 Kč. Kolik lidí za tyto ceny kupuje?

Jsou jich naštěstí velké stovky tisíc, ale samozřejmě inflace byla zásadní. My tomu tady interně říkáme „inflační tsunami“, protože tím byl zasažen opravdu celý sektor od syrového mléka přes obaly, energie a platy. Vstupy rostly zásadním způsobem.

Hodně diskutované bylo téma marží. Antimonopolní úřad nezjistil, že by se někdo obohacoval na potravinách. Nevidíte, že si obchodní řetězce za tu dobu zvýšily své marže, pokud se bavíme o běžných cenách před slevou?

Myslím, že marže v procentech zůstaly ve finální ceně zboží plus minus stejné. V tomhle směru máme všichni stejný zájem, a to je prodávat výrobky našim spotřebitelům. Cena někde už ale překročila takzvanou psychologickou hranici, například 19,90 Kč. Český zákazník byl vždycky hodně cenově senzitivní a navíc náročný, pokud jde o kvalitu. To se za dva roky nezměnilo.

Půjdou ještě ceny mléčných výrobků nahoru?

My už jsme letos nezdražili. Ceny jsme museli zvýšit už v minulém roce, ale ještě letos vidím ohromný nárůst cen elektřiny. Loni se to ještě všech nedotklo, protože většina velkých firem měla zafixované ceny a pociťují to až letos. V platbách za elektřinu u nás vidím oproti loňskému roku zásadní nárůst, na druhou stranu postupně začala klesat cena syrového mléka, která je ve finálním výrobku zásadní. Proto už neplánujeme zdražení.

Kolik letos platíte víc za elektřinu oproti minulému roku, kdy jste měli fix?

Za elektřinu v letošním roce zaplatíme přibližně o 250 milionů korun navíc.

V minulém roce byla cena syrového mléka významně vyšší. Mlékárny nakupovaly až za 13 korun, ale dnes je zhruba 9,50 Kč. Neměli byste tedy spíš zlevnit?

V srpnu mléko stálo v průměru 9,75 Kč. Ale když srovnáte průměr za letošních osm měsíců s minulým rokem, stále je cena vyšší přibližně o pět procent. Má však klesající tendenci a uvidíme, kam cena syrového mléka od zemědělců půjde do konce roku. Nepředpokládám, že by měla růst.

Cena mléka je v mlékárenství pro cenotvorbu zásadní, tvoří 60 až 80 procent ceny finálního výrobku podle typu. Ale jak jsem říkal, máme dražší energie a rostoucí platy. Snažíme se být víc aktivní v promocích a snižujeme akční ceny. Snažíme se zákazníkům vyjít vstříc, protože kupují 60 až 80 procent mléčných výrobků ve slevě. V tom přichází pro zákazníky ulehčení a snížení cen.

Jaké výrobky se už v podstatě nekupují za běžnou cenu?

Třeba krabicové trvanlivé UHT mléko se až z 90 procent prodává v akcích. Čím je výrobek víc komoditní (s menším podílem zpracování, pozn. red.), tím má větší podíl prodejů v akci. V rámci Evropy jsme extrém, v akcích jsme a vždycky jsme byli evropskou jedničkou.

Běžná cena je v podstatě pro zákazníka irelevantní?

Může to tak vypadat.

Ale je to tak v pořádku? Nemyslíte, že obchodníci z vyšších běžných cen dotují slevy a ten, kdo je nevyhledává, je znevýhodněn?

Nejsem ten pravý na tuhle odpověď, nevidím do cenotvorby a účetnictví řetězců.

Bývalý ředitel Globusu Hans Jörg Bauer už před třemi lety varoval, že by se měl podíl slev snížit, ale to se nepodařilo. Naopak jich od té doby výrazně přibylo.

Řekl bych, že je to přání všech distributorů, protože je to nezdravé, ale je tady hodně velká konkurence výrobců i distributorů. Karty na trhu ještě nejsou úplně rozdané. Když se podíváte na vyspělé trhy, typicky třeba Francii, máte tam pět velkých hráčů. Tečka. V České republice je hodně řetězců, je tady konkurence. Opačná je situace ve Švýcarsku, kde máte jen dva hráče Coop a Migros, ale u nás je subjektů hrozně moc.

Na čem tedy zákazníci šetří?

Určitě na základních výrobcích typu mléko, smetana, na ingrediencích k vaření. Loni jsme pocítili odliv zákazníků do privátních značek u krabicového mléka. Měli jsme pokles v dezertech s vyšší cenovou hladinou, jako je mléčná rýže, kde se cena přehoupla přes 20 korun a někteří zákazníci je nahradili jiným typem výrobku. Na číslech z první poloviny letošního roku už ale vidíme, že se začínají vracet, takže trend byl snad dočasný. U smetany jsme zůstali na svých číslech. Na druhé straně u věcí pro potěšení si zákazník dopřeje víc, platí to také o zdravé výživě.

Privátní značky vám rostly v objemu nebo jste je rozšířili na jiné typy výrobků?

Vždycky jsme byli výrobci privátních značek. Spíš došlo k zásadnímu nárůstu objemů. Tyto značky jsou pro nás zajímavé díky velkému objemu, který vyrábíme, a můžeme snižovat fixní náklady.

Měli jste velmi dobrý loňský rok, kdy vám narostl zisk. Co za tím je?

Pokud jde o procentuální růst, měli jsme přibližně stejné výsledky jako rok předtím. Asi narážíte na výsledky Lactalis CZ, kde byl vysoký zisk díky mimořádné dividendě, kterou zaplatily Mlékárny Kunín a Mlékárny Klatovy, ale v konsolidovaných výsledcích je zisk po zdanění 115 milionů Kč, což je o 12,7 procenta meziročně víc. Procento zisku z obratu po zdanění je shodné jako rok předtím, tedy kolem dvou procent. Navýšení je dáno i tím, že jsme celosvětově koupili značku Leerdammer a v roce 2022 se poprvé započítala do konsolidovaného výsledku. Třináct milionů korun z navýšení bylo dáno kurzovými rozdíly.

Píše se, jak se všichni obohatili, ale my máme čistý štít. Měli jsme stejné výsledky a opravdu jsme situace nijak nevyužili. Dokonce jsme nemohli promítnout veškeré zdražení vstupních materiálů do cen, protože by musely být ještě minimálně o pět procent vyšší.

Dividenda zůstává v České republice?

Ano, Lactalis CZ je matka Mlékárny Klatovy a Mlékárny Kunín a je to jen účetní operace mezi těmito třemi entitami.

Míří nějaké dividendy do zahraničí?

Na trhu v České republice jsme od roku 2004 a celou dobu jsme investovali miliardy korun do obou českých mlékáren. Teprve loni jsme poslali první dividendu do Francie, která byla symbolicky v řádu 0,01 % obratu. Opravdu zanedbatelná částka. Naší filosofií je, že se veškeré vydělané peníze snažíme vložit do našeho byznysu. Rozšiřujeme, modernizujeme, jdeme cestou automatizace, zelených energií, kde máme velké plány.

Část firem teď omezuje investice, což ve vašem segmentu může souviset s pozastavením dotačního programu pro potravináře.

Investiční dotace z tohoto programu jsme samozřejmě také pobírali, ale nikdy jsme na nich nestavěli investice. Víme, kam chceme jít, co chceme dělat, a pokud můžeme splnit požadavky a požádat o dotaci, uděláme to. Chápeme, že stát potřebuje šetřit a není to signál k tomu, že bychom měli přestat investovat. To by nám ujel vlak oproti konkurenci. Hodně exportujeme a je pro nás důležité držet krok s ostatními výrobci v Evropě.

Jak tlak na úspory vnímáte? Protože kromě zrušené „třináctky“, jediného programu pro potravinářské firmy, se ještě snížil strop u investičních projektů z 200 na 30 milionů korun?

Samozřejmě nás to v určitém okamžiku bude stavět do nevýhody oproti konkurentům. Když se podívám na země, z nichž sem nejvíc proudí mléčné výrobky, tak jsou to Polsko a Německo. Je to vždy o tom, jak bude naše malá země schopna konkurovat těmto velkým ekonomikám. Také musíme být schopni dál vyvážet. Máme velice kvalitní výrobky, opravdu kvalitní mléko z farem.

Je byznys vaší skupiny propojen s Polskem?

Máme 270 výrobních závodů po celém světě, z toho tři v Polsku. S polskými kolegy obchodujeme, dovážíme do Česka sýry Camembert pod značkou Président a naopak do Polska z Klatov exportujeme Mozzarellu Galbani.

Jak úspěšní jste s mozzarellou?

Vyrábíme ji primárně pro Českou republiku, Slovensko a Polsko, v menším objemu pak také do Dánska, Chorvatska, Srbska, na celý Balkán, do Velké Británie a také do Švédska.

Co je vaší vlajkovou lodí v nabídce?

Je to značka Kunín. Smetany, termixy, všechny dezerty a potom samozřejmě nadnárodní značky Galbani mozzarella a sýry Président. A také sýry značky Leerdammer, které nově přibyly do rodiny.

Moc se neví, že část sýrů exportujete z Česka do Francie, která je sýrařskou velmocí. Jak složité bylo se tam dostat?

Vyráběli jsme ementály pro Francii. Dnes jsou kontrakty trochu menší, ale stále tam vozíme. Bylo těžké se tam dostat, museli jsme obhájit svou kvalitu, ale ve chvíli, kdy to náš partner i zákazníci akceptovali, trh fungoval. Jsou to obchody, kdy nejde o trvalé zalistování, jednou uspějete, podruhé ne. Ementál značky Président vyvážíme také do Velké Británie. Jsme pyšní na to, že značku exportujeme.

Dodáváte také mléčnou rýži do Skandinávie…

Ano, je to byznys starý dvacet let, kdy se tam tehdejšímu vedení podařilo prorazit. Dodnes jsme si udrželi místo ve Finsku, Švédsku a Dánsku. Naše mléčná rýže je tam ceněná, ať už jde o privátní značky nebo o menší lokální značku.

Jaké objemy sýrů jdou celkově na export?

Z Klatov je to šedesát procent produkce sýrů, ale v rámci celého Česka je to asi 30 procent.

Do čeho se chystáte investovat?

V Klatovech máme zahájen program Mozzarella 2033, je to desetiletý plán, kdy máme ambice zásadním způsobem zvětšit výrobu tohoto sýru, po kterém je na trhu poptávka. Momentálně spíš zájemce odmítáme, ale máme v plánu výrobu postupně zdvojnásobit ze současných zhruba 13 až 14 tisíc tun ročně. Primárně chceme budovat naši značku Galbani, ale počítáme i s privátními značkami.

V Mlékárně Kunín v Ostravě spíš budujeme zázemí, budeme tam stavět velký sklad, hodně budeme investovat do energií, CSR aktivit i automatizace, protože je v České republice opravdu těžké sehnat kvalifikované zaměstnance. Od roku 2007 jsme do obou mlékáren v Česku nainvestovali přibližně dvě miliardy korun a v tomto rytmu chceme pokračovat.

Kolik lidí vám chybí?

V každé továrně asi deset procent, dohromady okolo 70 až 80 pracovníků. Posledních sedm let je to náš boj. Zaměstnáváme celkem okolo 750 lidí v dělnických profesích. Chybí nám dělníci, strojníci, údržbáři. Mlékárenská škola také moc lidí nevypouští.

Obecně ale často zaznívá argument „tak Čechy pořádně zaplaťte a pracovat budou“.

Myslím, že platíme dobře, mzdy jsme v posledních letech navýšili nadprůměrně. Máme nevýhodu, že jsme v Klatovech, 20 kilometrů od hranic s Německem, kde je trh vysátý, lidé jezdí pracovat do zahraničí a nezaměstnanost v regionu je kolem jednoho procenta. To už je opravdu technická nezaměstnanost. Ostrava je zase industriální mekka, neustále se tam otvírají další sklady, další fabriky. Mlékařina je v tomto ohledu složitá, vyrábíme sedm dní v týdnu v třísměnném provozu, ale konkuruje nám automotive, který běží pět dní v týdnu na jednu směnu.

Jak velké riziko je to pro vaše plány na rozšíření závodu?

Částečně to vyvážíme automatizací a digitalizací. Jde o to, abychom zůstali atraktivní. Možná přistoupíme také k tomu, že si prostě řekneme, teď přichází okamžik, kdy je potřeba otevřít vlastní školu, abychom měli sýraře a mlékaře. To je ve fázi úvah, ale je možné, že se do této situace dostaneme, protože kvalifikovaná síla nebude.