Že máme krizi? Ne, ta pravá je nyní v Asii a teprve přijde, říká šéf Linetu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

I když kvůli konfliktu v Íránu zdražil benzin a podle expertů vyroste inflace, podle šéfa Linetu Tomáše Koláře je Evropa stále spíše v „závětří“ a okamžité dopady zatím rozhodně nepociťuje. „Ano, máme dražší benzin a naftu, což je určitě nepříjemnost, ale jinak nic nevidíme. Když hovořím s kolegy z Asie, tam je situace úplně jiná. Tam ti lidé opravdu podléhají panice,“ vysvětluje Kolář.

Česko a Evropa mají totiž podle něj velkou výhodu v tom, že po předchozích krizích mají dnes vybudovanou poměrně silnou infrastrukturu a připravené zásobníky. A oproti asijským státům pak ještě jednu velkou výhodu: „Jsme více psychicky odolní, my jsme těch vlivů zažili tolik, že už k tomu přistupujeme s chladnější hlavou. Je to prostě další dopad na ekonomiku a průmysl, ale rozhodně není první,“ říká Tomáš Kolář.

V Asii totiž poslední tři roky vypadaly zcela jinak než v Evropě a dopady války na Ukrajině a energetické krize rozhodně nebyly tak ostré ani rychlé. „Jenže dnes mají opravdu nedostatek plynu, pohonných hmot a nafty. Vznikají tam nejrůznější úsporná opatření, roste panika a jejich obrázek je úplně jiný než ten náš,“ dodává Kolář s tím, že někde se dokonce zastavuje výroba.

Asijští partneři společnosti Linet dnes zastavují zakázky, neberou nové objednávky a nezačínají nové projekty. „Říkají: nevíme, co bude, jestli nám to někdo zaplatí, nevíme, jakým způsobem se bude situace vyvíjet. Ta urgentnost z jejich pohledu je úplně jiná, myslím, že tohle si v Evropě zatím veřejně úplně nepřipouštíme,“ dodává šéf Linetu Kolář.

Linet je předním světovým výrobcem a dodavatelem špičkových nemocničních a pečovatelských lůžek. Vyrábí postele pro intenzivní i běžnou péči, porodní lůžka, matrace a zdravotnický nábytek a exportuje do více než 100 zemí světa.

A právě dopady na Asii teď český průmysl začíná bedlivě sledovat. „Když vidíme, že velké země jako například Filipíny nebo silné ekonomiky jako Thajsko omezují spotřebu a omezují počet pracovních dní, doufáme, že to bude krátkodobé a ekonomika se s tím vyrovná. Pokud by měl ale takový stav trvat měsíce, vracíme se do vlivů, které jsme znali z covidu, kdy jsme povypínali hospodářství a vznikla obrovská díra,“ varuje Kolář. Podle něj země, které nemají vybudované rezervy, už teď hospodářství vlastně vypínají.

„Ty věci jsou potom jako domino. Myslím si, že je tedy riziko, že se dopady u nás projeví řádově za šest nebo devět měsíců, protože v tom celém řetězci jsou nějaká zpoždění a nějaké rezervy. Ale jsou to určité konsekvence, které buď nevidíme, nebo nechceme vidět. Musíme si uvědomit, že v covidu ty lockdowny také netrvaly věčnost. Byly to jen týdny, v nejpostiženějších oblastech jednotky měsíců, a dopady známe. Tohle je určitě vykřičník, který musíme vidět,“ varuje Kolář.

I v Evropě se už ale začínají projevovat první nárůsty cen. „Například železo nakupujeme ve slotech, které jsou minimálně kvartál i tři kvartály dopředu. Dopad problémů se díky tomu posouvá, ale nákupy v krátkém termínu aktuálně zdražily zhruba o 15 procent,“ varuje Kolář. „Musíme si přitom uvědomit, že inflace má vždy dvě složky. Jedna je nákladová, druhá je ta oportunistická situace (situace, kdy politici záměrně využívají hospodářskou politiku k vyvolání krátkodobého ekonomického růstu a snížení nezaměstnanosti, což zvedá inflaci, pozn. red.) a určitě zde dochází i k oportunistické inflaci,“ dodává.

Připomíná také, že největším výrobcem hliníku je Bahrajn, který leží v Perském zálivu, a pokud se nepodaří situaci uklidnit, dodávky komodity budou zásadně postiženy.

Jak se v následujících měsících budou vyvíjet ceny dodávek a jak se propíší do cen zboží, ale zatím nikdo nedokáže odhadnout. Už teď ale lodní doprava zdražila na dvoj- až trojnásobek a stejně tak i pojištění.

„Zase ale máme zkušenost, kterou si jenom můžeme zopakovat. Tehdy, v těch úplně nejhorších chvílích, stály kontejnery z Asie do Evropy desetinásobek. Bylo to vyvoláno čistě tím, že se celý koloběh kontejnerů přerušil a lodě byly najednou na jiných místech, než kde byla poptávka. To v rychlém čase nešlo přeskládat. Když to vezmu v číslech, tak zatímco do USA se standardně vozilo za 3 tisíce dolarů, najednou to bylo i 16 tisíc dolarů,“ popisuje Kolář nedávnou zkušenost a kolaps námořní dopravy, který se teď může zopakovat.

Upozorňuje navíc na specifikum lodní dopravy, které se opět začíná projevovat ve velkém. Platí v ní totiž několik set let starý zákon, dle kterého - i když je přeprava zaplacena a pojištěna - má dopravce za určitých podmínek právo vyložit kontejner kdekoliv jinde. „Jinými slovy, máme dnes kontejnery na lodích, které mají dorazit do Kuvajtu či Iráku, ale v momentě, kdy se dopravce rozhodne, že tu cestu nemůže vykonat, protože by tím poškodil svůj byznys, protože ta loď tam buď nemůže doplout, nebo by ji potřeboval jinde, vyloží to v prvním přístavu, kde mu to vezmou, a odjede pryč,“ popisuje Kolář.

To se stalo i Linetu. „Máte kontejner v přístavu, kde jsou ale takových kontejnerů řádově desítky tisíc, musíte platit za jeho skladování a není možnost, jak ho dostat pryč. Jsou sice možné transporty po souši, ale zrovna na Středním východě jsou vzdálenosti extrémní. Máme kontejnery na lodích, o kterých nevíme, kdy, kam a jestli dorazí. Takto to dnes ale mají všichni, kteří vyrazili na cestu v období, kdy se sázelo na to, že konflikt nebude tak významný, nebo se o něm nevědělo.“

Kolář varuje, že geopolitická proměna světa, v níž vedle válek hrají roli i cla, dnes vede i ke změně myšlení firem. „Vlastně jediné, co si z toho odnášíme, je absolutní flexibilita a předefinování některých strategií. Když to vztáhnu k naší firmě, pokud bychom se před dvěma lety bavili o Evropě, řeknu sice, že je to kontinent, kde musíme udržet své pozice, ale že vzhledem ke stavu národních rozpočtů bych na Evropu nesázel. Z dnešního pohledu i vlastně toto stojí za přehodnocení a Evropa i díky svému fundamentu je pořád velmi stabilní ekonomikou, která má predikovatelný vývoj,“ dodává.