Zdravotnictví je bez spoluúčasti pacientů neudržitelné, míní šéf klinik

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Výdaje na zdravotnictví v České republice už dosahují k 500 miliardám korun. „Do nemocnic jde polovina těchto peněz, dalších zhruba 20 procent jde na léky a inovativní léčbu. Na prevenci je určeno sotva osm procent,“ říká v Agendě SZ Byznys ředitel soukromé zdravotnické skupiny EUC Michal Bednář.

Vystudovaný lékař s mnohaletou manažerskou zkušeností považuje prevenci v Česku za podceňovanou. Důslednější uplatnění preventivních programů a také lepší péče o chronické pacienty by podle něj české zdravotnictví zefektivnila.

Z těchto předpokladů vychází i strategie samotné skupiny EUC. „Naše vize je jednoduchá: Každý chce do EUC, nikdo nechce do nemocnice. Vynakládáme obrovské úsilí při použití moderních technologií na to, abychom byli schopni naše pacienty udržet co nejdéle ve stabilizovaném kompenzovaném stavu, aby nemuseli do nemocnice,“ shrnuje Michal Bednář.

Skupina EUC provozuje kliniky, lékárny, laboratoře, diagnostická centra a v čím dál větším rozsahu také zajišťuje domácí péči. Letos v létě koupila společnost Advantis Medical, která se na domácí péči specializuje. Necelý rok předtím převzala podobnou síť Včelka.

Dnes je tak EUC se svými 500 domácími sestrami největším poskytovatelem těchto služeb u nás. Podle Bednáře to do konceptu „Nikdo nechce do nemocnice“ dokonale zapadá.

„Snažíme se pacienty držet ve stavu, aby do nemocnic nemuseli. Domácí péče zároveň našim ambulantním specialistům prodlužuje ruce do terénu, do přirozeného prostředí pacientů,“ vysvětluje.

EUC zajišťuje domácí péči ve 13 krajích. I přes celostátní pokrytí a pozici republikového lídra má v segmentu jen desetinový podíl, nabídka těchto služeb je rozdrobená mezi velký počet malých poskytovatelů. Podle Bednáře ale EUC o dalších akvizicích v tomto oboru zatím neuvažuje, investiční prioritou je pro ni stavba dvou klinik pod značkou Canadian Medical.

Prémiové kliniky Canadian Medical tvoří v rámci EUC samostatný segment. Nabízejí zdravotní péči hrazenou ze zdravotního pojištění v rámci placených programů, jež zároveň garantují nadstandardní doplňkové služby. Například lékaře, kteří jsou klientovi k dispozici i mimo pracovní dobu běžných ambulancí, telefonické konzultace, krátké termíny na vyšetření a podobně.

„Klienti si připlácejí za organizaci péče, za time management, za to, aby nemuseli dlouho čekat. Mají k dispozici unikátní privátní mobilní aplikaci, ve které vidí svoji zdravotní dokumentaci, všechny recepty, mohou se tam objednávat na vyšetření, mají možnost chatovat se svým lékařem v režimu 24/7,“ popisuje šéf skupiny.

Podle Bednáře zájem o tyto nadstandardy roste, hlavně ze strany firem, které nabízejí placené zdravotní programy zaměstnancům jako benefity. Zhruba polovinu klientely Canadian Medical pak tvoří cizinci.

„Jdeme poptávce naproti, proto chystáme projekty dvou velkých nových prémiových klinik za víc než dvě miliardy korun,“ říká Bednář. První klinika se má otevřít v Brně do tří let, druhá v Praze se zhruba ročním odstupem.

Jednodušší komunikace mezi zdravotnickým personálem a pacienty, lepší organizace objednávání a zavádění digitálních služeb je u soukromých zdravotnických zařízení stále běžnější i mimo placené programy. Zato do veřejné nemocnice bývá někdy problém se i jen objednat po telefonu. „Soukromé zdravotnictví musí být efektivnější, jsme v tom pod větším tlakem,“ vysvětluje Bednář.

Digitalizaci a lepší propojení informačních systémů jednotlivých poskytovatelů péče je podle něj cestou, jak zlevnit a zefektivnit celý systém veřejného zdravotnictví.

„Digitalizace ve zdravotnictví je nutná. Velký problém je, že se dnes informace nesdílejí a české zdravotnictví se dá připodobnit ke švédskému stolu, kde si každý může vzít, co potřebuje. Výsledkem jsou statistiky, podle nichž máme v Evropě jeden z nejvyšších počtů návštěv u ambulantních specialistů. Nebo u pacientů 65+ je průměrný počet léků, které užívají, asi devět. Je to dané tím, že se informace mezi lékaři nesdílejí,“ říká Bednář.

Dalším lékem pro veřejné zdravotnictví podle něj může být i důraz na systematičtější prevenci: „Začíná to u prevence primární, což je například očkování,“ říká.

Bednář připomíná, že má Česko v evropském srovnání například jednu z nejnižších proočkovaností na chřipku. „Přitom my z EUC víme, že když se tomu věnujeme a máme důvěru pacientů, máme násobně vyšší proočkování, než je republikový průměr,“ uvedl.

EUC motivuje klienty také k sekundární prevenci, jejímž cílem je zachycení nemoci v počátečním stadiu. Příkladem jsou mamografická vyšetření nebo kolonoskopie. „I v tomto máme v Česku smutná čísla. Na kolorektární karcinom se vyšetří jen 40 procent pacientů, kteří na vyšetření mají nárok,“ připomíná Bednář. Léčba pokročilého karcinomu, který by se dal včas zachytit v raném stadiu, pak stojí miliony korun a ne vždy je úspěšná.

Do třetice má EUC vlastní program takzvané terciální prevence. Ta se týká lidí, kteří už nějakou chorobou trpí, ale vhodná péče je může držet delší dobu ve stabilizovaném stavu, kdy nepotřebují nákladnou léčbu nebo zákroky. Typicky může jít například o diabetiky.

„Říkáme tomu Disease Management Program a je to taková naše libůstka,“ říká Bednář. Program stojí na monitoringu klinických dat klientů.

„Náš informační systém dokáže podle různých kritérií zachycovat chronické pacienty. Automaticky jim předdefinuje individuální léčebný plán, lékař jej pak potvrdí. Pacient dostane něco jako jízdní řád: ví, co má všechno absolvovat, jakých má dosahovat cílových hodnot, co má sledovat. Zjistili jsme, že samotná návštěva u lékaře dvakrát nebo čtyřikrát do roka nestačí. Při ní nebývá čas na potřebnou edukaci a pacient je ve své nemoci trochu ztracen,“ říká Bednář.

EUC nyní vyvíjí pokročilejší verzi své mobilní aplikace zvané mojeEUC. „Na jaře vydáme updatovanou aplikaci, kde bude zakomponován i modul Disease Managementu. Pacient tak kdykoliv uvidí všechno o své nemoci, bude kontinuálně edukován, motivován, aby si zapisoval své naměřené hodnoty a podobně. Bude moci komunikovat s lékařem i oboustranně, všechno se to pak propisuje do jeho zdravotní dokumentace,“ vysvětluje.

Bednář oceňuje, že význam prevence dnes chápou i zdravotní pojišťovny a snaží se ji „aspoň trošku“ podporovat či bonifikovat.

„Bohužel se to neodráží v úhradové vyhlášce, vždycky to vyjde až v její příloze. A každá pojišťovna to má jinak, což systém nedělá zrovna jednoduchý. Ale je dobře, že to začíná fungovat a pojišťovny chtějí jít touto cestou. Mají jen nevýhodu, že neznají klinická data svých pojištěnců, takže platí a nevědí přesně, jaký to nese výsledek. Ale myslím, že až digitalizace pokročí, pojišťovny budou mít možnost vidět klinická data pacientů a budou umět peníze alokovat přesněji,“ dodává.

Přes všechny možnosti, které digitalizace pro zefektivnění veřejného zdravotnictví přináší, je ale Michal Bednář přesvědčen, že dosavadní systém zdánlivě bezplatné zdravotní péče je dlouhodobě neudržitelný.

Pokrok v medicíně přináší nové možnosti léčby a záchranu životů, která by dřív byla nemyslitelná, ale je to stále nákladnější. Druhým problémem je demografický vývoj a stárnutí populace.

„Čísla ukazují, že na ten půlbilion korun ročně, který jde do zdravotnictví, se dnes skládá 30 procent ekonomicky činného obyvatelstva. Ale za 10 nebo 15 let už bude muset 20 procent populace pokrýt 80 procent nákladů. Z tohoto hlediska je systém jasně neudržitelný, něco se musí stát,“ říká Bednář. Nevyhnutelné je podle něj zavedení pacientské spoluúčasti.

„I symbolická spoluúčast by systém začala regulovat tak, aby se přestal nadužívat. Jen se obávám, že každý ministr, který by s něčím takovým přišel, už pak dlouho ministrem nebude,“ uzavírá šéf skupiny EUC.