Z burzy energie se stal průšvih. Je třeba ji rozhýbat, říká Křetínského stratég

Energetickou krizi nemá na svědomí jen válka na Ukrajině. Podepsala se na ní i snaha o příliš rychlé plnění cílů v ochraně životního prostředí. „Evropa se musí zamyslet, zda rychlost snižování emisí je správná, jestli při ní neopomíjíme bezpečnost a kvalitu dodávek energií,“ říká Jiří Feist – energetický matador, který prošel vedením společností ČEZ i ČEPS a dnes má na starost strategii v představenstvu EP Power Europe, výrobní části Energetického a průmyslového holdingu Daniela Křetínského.

Může energetickou drahotu vyřešit celoevropská dohoda o zastropování cen plynu, který se používá k výrobě elektřiny? Tedy cesta, která se osvědčila Španělsku a Portugalsku?

Chci věřit, že to má šanci, pro Evropu je to klíčové. Řešení bychom primárně měli hledat v příčině a ta je právě na trhu s plynem, ne s elektřinou. Jde o to, oddělit cenu plynu a elektřiny. Kdyby se podařilo stanovit cenu plynu na evropském trhu v následujících týdnech, bylo by to obrovské vítězství Evropské unie.

Kolik času máme na řešení?

Jsme v situaci, kdy každý členský stát hledá vlastní opatření. Situace musí být řešena v týdnech. Pak přijde začátek příštího roku a zajištění energií na další období může být obtížné.

Na pátek je svolána mimořádná rada evropských ekonomických ministrů. Přinese posun?

Osobně od schůzky 9. září neočekávám, že všichni řeknou ano. Ale doufám, že všichni najdou shodu, že budou v řádu týdnů řešit nějaká opatření. To by bylo obrovské vítězství.

Je v zájmu Německa přidat se k českému návrhu na zastropování ceny plynu pro elektrárny?

Myslím, že je to v zájmu celé Evropy, včetně Německa. Ale bude klíčové, s čím Německo na to jednání přijde, protože Německo se ubírá dvěma směry. Jednak Němci věří, že se krizí „prošetří“, jdou cestou úspor plynu, který odebírali z Ruska. Chystají snížení teplot vytápění, omezení některých výrob a podobně. Kromě toho se snaží dostat do provozu uhelné elektrárny, které mají k dispozici. Jaderkám bohužel životnost pravděpodobně neprodlouží. Německá politika se musí odkrýt během několika dnů.

Jak velký problém pro Německo představuje drahý plyn pro plynové elektrárny?

Německo vyrábí z plynu zhruba 20 procent elektřiny. Teď už ale není relevantní, co se odehrává na trhu. To hlavní je zajistit likviditu trhu jako takového.

Trh je nelikvidní, to znamená, že na burze probíhá minimum obchodů. Je nutné burzu znovu rozhýbat?

Dnes je to tak, že třeba dva zobchodované megawatty na burze vytvoří cenu pro celý trh. Je to průšvih.

Obchoduje se málo kvůli vysokým cenám a obrovským zálohám, které musíte na burze skládat?

Samozřejmě. Burza je jen platforma pro zobchodování, má podmínky dané finančními nástroji. První platbu skládáte už při vstupu na burzu. Druhou platbou je takzvaný „margining“ (garance vypořádání budoucích obchodů, pozn. red.), jehož výši dorovnáváte podle ceny energie na burze. A došlo k paradoxní situaci. Výrobci jsou vnímání jako ti, kdo generuje z prodeje elektřiny obrovské prostředky, ale oni zároveň musí skládat obrovské prostředky právě na margining, na zajištění. Základ pro vstup na burzu je dnes řádově na 2,2 milionu eur. A k tomu musíte obchod zajistit na cenu, která aktuálně na burze je.

Pro představu, kolik má EP Power zmrazeno na burze v těchto garancích?

Za celou skupinu jde o miliardy eur.

Nehrozí, že budou energetické firmy a obchodníci ve velkém krachovat, což by mělo na spotřebitele velké dopady?

Samozřejmě. V Česku se diskutuje o tom, že by se to řešilo formou státní půjčky.

Takové, jakou už počátkem léta dostal ČEZ? Tomu stát slíbil na tři roky tři miliardy eur.

Ano, my věříme, že i ostatním subjektům na trhu bude zajištěn přístup k takové půjčce. Jednáme o tom, představovali jsme si, že by mělo jít o obdobný úvěr, jaký dostal ČEZ. Věřím, že se domluvíme v řádu dní.

Ale budeme se muset bavit i o nějakých intervenčních obchodech, které by stabilizovaly situaci na burze. Toto je z hlediska Evropy klíčový moment, pokud se ho nepodaří zajistit, je tu varianta zastavení burzy a přechod na jiný mechanismus obchodu.

Jak si ten jiný model představit? Státní výkupy elektřiny, státy stanovené ceny? A státní plánovací komise, jaké pamatujeme z dob socialismu?

To doufám ne. Opatření by hlavně měla být dočasná, zhruba ve dvouletém výhledu. Došlo by na administrativní přerozdělování s administrativním nastavením ceny. Musíme při tom respektovat, že většina výrobců i obchodníků má na příští rok už uzavřené pozice za dohodnuté ceny. V září je většina produkce na příští rok zobchodována. Takže by se muselo přejít na administrativní řízení, se současným respektováním již uzavřených kontraktů.

Jak se ale dají dělat zásahy do trhu, když je energie na nejbližší měsíce vlastně rozprodaná?

V první řadě je třeba zklidnit trh a definovat si společný nástroj. Tím může být zmiňované oddělení trhů elektřiny a plynu. Viděli jsme, že jakmile se o tom začalo hovořit, trhy během několika dnů spadly o desítky procent. Je důležité mít připravené nástroje, je otázka, jestli je pak bude skutečně nutné použít.

Instrumentů je několik a neexistuje nástroj, který by byl v konečném důsledku optimální. Co nám ale chybí: udělat diskusi klíčových hráčů se státním aparátem a vybírat ten správný nástroj. Komunikace s ministerstvem průmyslu v tomto ohledu není taková, jak bych si představoval.

Vaše hlavní výrobní základna je v Německu a Itálii. Pojďme se zaměřit na Německo, jehož energetika určuje ceny pro české spotřebitele. Němci v minulých letech rozjeli dekarbonizační plán, v jehož rámci se zavíraly uhelné a jaderné elektrárny – včetně vašich. Vy teď jeden z loni zavřených zdrojů – černouhelnou elektrárnu Mehrum – znovu otvíráte. Jak se teď staví Němci k uhlí?

Bylo by zajímavé vidět, jaký mentální přerod se odehrává u některých politiků. Elektrárnu Mehrum teď oživujeme. Když něco několik let utlumujete, nelze to hned rozjet, závisí to na zajištění paliva. Musíme zajistit uhlí, dovážíme ho z různých destinací. Mehrum pojede pravděpodobně přes zimu, uvidíme, jak dál. Němci teď ale upravují legislativu hlavně pro hnědouhelné elektrárny.

Těch máte v Německu několik. Měníte útlumové plány u elektráren a dolů?

Je to složité. Zásoby uhlí v Německu jsou obrovské, ale než se dostanete k uhlí, musíte odstranit obrovský objem skrývky – zeminy, kterou musíte někam ukládat. To stojí velké peníze, takže aby se na to pokryly náklady, musíte mít jistotu, že těžbu budete moci několik let provozovat. Dále jde o dostupnost kvalifikovaných lidí, kteří z odvětví určeného k útlumu odcházeli. Přejít na plnou třísměnnou těžbu není jednoduché a nejde to ze dne na den.

Ale Německo počítá s tím, že některé hnědouhelné elektrárny budou znovu oživeny, připravuje se na to legislativa, řeší se problém nákladů na těžbu a podobně. Jak dlouho se budou tyto zdroje provozovat, záleží na tom, jak se podaří zajistit v Evropě plyn.

My máme každopádně připraveny silné investiční programy pro všechny lokality, kde máme v Německu uhelné elektrárny. Jsme připraveni tam realizovat projekty v řádu asi 2,5 miliardy eur, hlavně v oblasti obnovitelných zdrojů. Vedle zklidňování burzy je pro Evropu důležité vybudovat hlavně na severu infrastrukturu pro import plynu, hlavně zkapalňovací terminály na LNG, které nahradí výpadek plynu z východu.

Pouštíte se sami do investic do plynárenské infrastruktury? V Evropě máte několik plynových elektráren, sami plyn potřebujete…

Provozujeme plynovody především na Slovensku, podíleli jsme se i na nedávno dokončeném plynovodu z Polska na Slovensko, který Slovensku výrazně pomohl. A provozujeme zásobníky s plynem. Na této oblasti se budeme podílet, zajímavé by pro nás mohly být investice do LNG terminálu v Německu. Zvažujeme to.

Jak rozumět tomu, že Němci usilují o rychlou dekarbonizaci energetiky, přitom ale trvají na zavírání bezemisních jaderných elektráren a prodlužují životnost uhelných elektráren a chystají nové kapacity na dovoz fosilního plynu?

Když naplánujete konec jaderné energetiky na konec letošního roku, musíte mít pro případné prodloužení splněny tři podmínky: Zajištěné palivo, bezpečnostní podmínky – do těch se musí průběžně investovat – a personál.

Takže Němci své poslední reaktory letos musí zavřít čistě z praktických, technických důvodů, protože se to tak dlouhodobě plánovalo, a oni teď nemají zajištěné vámi zmiňované podmínky? Nehraje v tom spíš roli politika?

Já si osobně myslím, že prodloužení životnosti jaderek by bylo z technických důvodů obtížné. Asi by šlo prodloužit minimálně přes zimu provoz elektrárny Isar, u ostatních to neumím posoudit. A politika není můj obor.

Jaký dopad bude mít zavření posledních německých jaderek na energetický trh v našem regionu? Nezhorší to dostupnost elektřiny, což by znamenalo další tlak na cenu?

Ono se říká, že energetická krize je způsobena válkou na Ukrajině, ale trochu jsme zapomněli, že loni na podzim se ceny hnaly nahoru proto, že nefoukalo na severu Německa a nenapršelo v Norsku. Teď v létě bylo sucho a v řekách byl nedostatek vody na chlazení německých elektráren. K tomu Francouzi zanedbali údržbu svých reaktorů a pak se k tomu přidalo zmiňované sucho. Není proto správné svalovat vinu za současnou situaci jen na válku na Ukrajině a nedostatkový plyn.

Snaha o naplňování environmentálních cílů se sečetla s počasím a dalšími vlivy. Evropa se musí zamyslet, zda rychlost snižování emisí je správná, jestli při ní neopomíjíme bezpečnost a kvalitu dodávek.

Jste v EPH deset let, byl jste u řady zahraničních akvizic. Víte, zda Daniel Křetínský při skupování levných, odepisovaných fosilních elektráren po Evropě předvídal, že ještě přijdou ke slovu a nejsou tak neperspektivní, jak se zdálo? Nebo hrál hru, která mu náhodou vyšla?

My nehrajeme hry, které náhodou vyjdou. Byla tu jasná představa, že se ta zařízení budou ještě nějakou dobu provozovat. Myslím, že strategie EPH byla správná. Počítali jsme s tím, že v Evropě budou potřebné zdroje základního zatížení. To se dnes fatálně potvrzuje. Jednou z chyb, které Evropa udělala, bylo, že se počítalo s hodně megawatty instalovaných kapacit a už méně s megawatthodinami vyrobenými z těchto zdrojů. Teď nám začínají chybět megawatthodiny, přestože máme hodně nainstalovaných megawattů, ale doba jejich využití během roku je často limitovaná. Větrná elektrárna na moři má roční využití kolem 4 tisíc hodin, ale klasická elektrárna až 8 tisíc hodin. Sluneční elektrárna v našem regionu jede 10 až 15 procent časového fondu, což není moc.

Definitivně by nás od fosilní energetiky a emisí měly vysvobodit technologie. Na jaké technologie spoléhá EPH? Věříte například, že místo fosilních zdrojů začnou v dohledné době vyrábět elektřinu či teplo malé modulární jaderné reaktory?

Věřím, že je to budoucnost, jsme připraveni do nich investovat a jsme v kontaktu s jejich výrobci. Ale musí se splnit ještě řada podmínek. Myslím, že jejich komerční nasazení není otázka tohoto desetiletí.

Co vodíková energetika, je otázkou tohoto desetiletí?

Hodně se o ní hovoří, i my pracujeme na několika menších vodíkových projektech v Německu a na Slovensku, kde si to chceme vyzkoušet. Ale také je to technologie provozně náročná, neposkytuje ten objem energie, který bychom očekávali. Německo na vodík hodně sází, chce stavět především na severu elektrolyzéry, ale využití a účinnost této technologie jsou zatím poměrně nízké a ekonomicky je to náročné. Ale věřím, že ve vodíku budoucnost je.

Přijde vodík ke slovu do deseti let?

Jedna věc je vodík v plynových turbínách. Většina nových turbín je schopna spoluspalovat vodík s plynem, na trhu už jsou technologie schopné spalovat čistý vodík. To je první odbyt. Druhý odbyt bude představovat automobilový průmysl, tam se ale musí vyřešit ještě řada věcí včetně skladování a transportu vodíku. Tam to bude trvat o něco déle.

Třetím typem technologie, která by nám měla zajistit čistou energii, jsou obnovitelné zdroje. Je reálné, že když jich bude dostatek a budou dokonale propojeny rozvodné sítě, budou si vodní, větrné a solární elektrárny, doplněné nějakými úložišti, vzájemně vyrovnávat výpadky v provozu, takže nám víceméně postačí?

To by bylo třeba hodně instalovaného výkonu a muselo by dojít k absolutnímu propojení trhů. To chce také čas. A nechceme z Evropy udělat měděnou desku. Znamenalo by to optimalizaci po celé Evropě, aby elektrárny nabíhaly a odpadávaly podle toho, jak se posouvá slunce od východu na západ. Ale pořád k tomu budete potřebovat záložní zdroje, které budou vyrovnávat odchylky. A k tomu zatím jiná technologie než plyn a uhlí není.

Jak dlouho čekáte, že EPH bude v Evropě vyrábět elektřinu z plynu a uhlí?

My bychom chtěli být nefosilní do roku 2050. Uhlíkovou stopu už jsme snížili v minulých letech o 60 procent. K těmto plánům samozřejmě přistupují také zájmy států v oblasti energetické bezpečnosti. Myslím, že bez fosilních paliv se dřív než kolem roku 2050 neobejdeme.