Výpadek může ochromit plynové otesánky a způsobit recesi, varuje ekonomka

„Pokud se nám podaří i při vysokých cenách doplňovat zásobníky, tak jsme schopni pokrýt třetinu spotřeby. A ta připadá na domácnosti. Takže domácnosti mohou být opravdu v uvozovkách v klidu, protože plyn dostanou. Bude vždycky jenom otázka, za kolik, za jakou cenu,“ říká v Ženském byznysu Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisenbank, členka její dozorčí rady a Národní ekonomické rady vlády.

Podle ní by měl být plyn i pro klíčové, strategické sektory, například zdravotnictví. Zásadní problém mají ale zbylí odběratelé, ti by se museli uskromnit.

Horská a její tým v Raiffeisenbank vycházejí z analýzy, pro kterou využily modely, použité německými ekonomickými instituty a francouzským vládním institutem. Ty provedly podobnou studii.

„Výpadek dodávek plynu by opravdu krutě zasáhl energeticky náročnou výrobu. To znamená hutě, ocelárny, teplárny. To je známé. Ale to, co myslím, že se celkem podceňuje a nemluví se o tom, a myslím, že by mělo, je dopad na výrobu stavebních materiálů. Protože se ukazuje, že energeticky nejnáročnější suroviny jsou právě stavební materiály,“ varuje Horská.

„Nejdražší, my tomu říkáme plynový otesánek, je cement. Takže pokud dojde k výpadku dodávky plynu, tak možná více než teplo nám bude chybět cement. Existuje velmi výrazné riziko, že by se výpadky výroby materiálů velmi záhy projevily ve stavebnictví. A to je něco, co by mohlo zasáhnout náš trh ještě více, než zažíváme v současnosti,“ pokračuje ve varování a dodává:

„Takže nejen, že by se projekty oddalovaly, ale možná bychom byli nuceni některé projekty a výstavbu infrastruktury, jako silnic a dálnic, zastavit. A to je významná část ekonomiky. Takže to není jenom, jak se často zmiňuje, o sklárnách, pekárnách či výrobě papíru, ale mě samotnou překvapilo, že na prvním místě energeticky nejnáročnějších výrobků jsou právě ty ve stavebnictví,“ říká Horská.

To jsou tedy scénáře jednorázového dopadu?

Ano, a děkuji za tuto připomínku, protože je velmi důležitá. My totiž v těch modelech nejsme schopni odhadnout dlouhodobý dopad případných výpadků dodávek plynu na ekonomiku. Vláda podniká určité kroky, které mají zajistit alternativní zdroje dodávek plynu, což je určitě velmi důležité. Musíme se připravit na nejhorší, pak nás to nepřekvapí. Je důležité si uvědomit, že jednorázové výpadky by způsobily recesi ČR. Takovou, která by byla hlubší než ta v době globální finanční krize. Ale my neumíme těmi modely prognózovat, co by se dělo dál, co by se dělo s ekonomikou, s její strukturou. Můžeme se jen například domnívat, že energeticky náročné sektory by musely přestat vyrábět. Museli bychom ty výrobky dovážet. Otázka ale je, za jakou cenu. Levněji asi těžko. Dále by docházelo ke změně struktury i energetického mixu v ČR. Museli bychom akceptovat nabídky alternativních zdrojů za jakékoliv ceny. Všechno by se prodražovalo, a to je scénář, který plně odpovídá definici stagflace.

Viděli bychom nárůsty ve službách, ty jsou poskytovány v nějakých budovách, které by se musely vytápět za vyšší ceny energií. Ale viděli bychom i vyšší inflaci a propad ekonomiky. Pravděpodobně se zpožděním by mohlo dojít i k nárůstu nezaměstnanosti, což bychom určitě nechtěli. A to zatím naštěstí není základní scénář. Ano, my počítáme se zpomalením ekonomiky, ukazují to nejen různé předstihové ukazatele. Ale možná jste zaznamenali, že došlo k poklesu cen oceli na trhu. Dochází k poklesu cen energií na delší horizont 2 až 5 let. Dochází k tomu, že světová ekonomika nebo světový finanční trh se začíná obávat globálního zpomalení, recese. Ten studený vítr vane hlavně z Číny a odtud rychle dofouká do Německa. A jak se říká, my jsme ‚další německá spolková země‘. Takže pokud ochladí Německo, ochladí i česká ekonomika. Budeme rádi, bude-li vůbec růst.

Systémový dopad prognózovat úplně nelze, ale ukazuje to na provázanost ekonomiky a jednotlivých sektorů?

Stoprocentně, a proto je velmi těžké říkat, že to postihne pouze výrobu energie, vytápění. My jako ekonomové jsme odpovědní za to, abychom pootvírali okénka do ekonomiky. My musíme upozornit, že provázanost energetického sektoru do zbytku ekonomiky je velmi silná. Nejsme schopni přesně vypočítat, jak a které sektory by prudce oslabily. Co bychom byli schopni včetně produkce nahradit z dovozu. Někde máte sklárny na plyn, jinde na elektřinu. Některé sklárny by neměly být takový problém, jiné ano. V jednom odvětví mohou být rozdíly a vždy by záleželo na tom, jak se jednotlivé firmy připravily a jestli se vůbec mohly připravit. Protože někdy technologii prostě nezměníte.

Jak dlouho by se z toho, co popisujete, Česko dostávalo?

To by mě taky zajímalo, protože my ty strukturální změny neumíme prognózovat. Byla by to nejspíš synchronizovaná společná krize nebo společné zpomalení ekonomik celé eurozóny, ta je obecně závislá na dovozu plynu. Docházelo by k poklesu celé Evropy a my bychom byli bohužel taženi Evropou dolů. Pak by záleželo, jak rychle by se nejen Německo, ale i Čína oživily z této recese a my bychom mohli nastartovat růst. Co proti tomu můžeme udělat? Je tu taky odpovědnost vlády. Vláda musí připravit Česko na nejhorší scénáře, na výpadky plynu, které by měly opravdu hluboké dopady, a hledat alternativní zdroje. Diverzifikovat energetické zdroje v Česku, to je zásadní úkol pro vládu v této době.

Jakou cestou byste šla vy?

Hodně se mluví o možnosti napojení ČR na různé plynovody a ropovody ze severu, přes Polsko. Diskuse o využití norského plynu, ale také z jihu, z Itálie. Naštěstí jednání probíhají. Jsou určité posuny.

To je ale na dlouhý běh…

Je to na jeden a půl až 2 roky. Krátkodobější je možnost firem reagovat na nebezpečí výpadku dodávek tak, že budou také diverzifikovat zdroje. To nemůžeme jen na celonárodní úrovni, musíme začít u sebe. I doma.

Jak hodnotíte oznámenou pomoc vlády, tedy 66 miliard korun domácnostem a ohroženým firmám?

Je to velký balík a je důležité, že ho máme. Samozřejmě k tomu mám pár detailů.

Jako například?

Jde například o ten úsporný tarif, protože je potřeba, abychom opravdu pomoc cílili. V této zemi, kde máme vysokou inflaci a relativně vysoké schodky státních rozpočtů, tak každou ne miliardu, ale i tisícikorunu, kterou vydáváme ze státního rozpočtu, vydáváme na dluh. Každá miliarda nebo i koruna by se měla v budoucnosti vrátit, abychom nezadlužovali další generace.

To znamená hodně adresně?

Ano, hodně adresně. I ten úsporný balíček, i placení příspěvků na fotovoltaiku či obnovitelné zdroje by mělo být opravdu cílené. Zacílit opravdu pomoc domácnostem, které si finančně nemohou dovolit například teď investovat do fotovoltaiky, do alternativních zdrojů nebo jsou závislé na centrálním vytápění. Takže změnit nic moc nemohou a omezit spotřebu také už moc nemohou. A zároveň ty domácnosti, které mají prostředky a mohou si dovolit investovat do diverzifikace zdrojů, tak je motivovat tím, že jim neuhradíme celou spotřebu. Když budou vědět, že snížit spotřebu se jim vyplatí, protože budou mít nižší náklady, tak budou mít motivaci.

Bojíte se v příštím půl roce nebo roce o české firmy?

Slovo „bojím“ asi není správné, ale spíš upozorňujeme firmy na nebezpečí, aby se připravily na případné výpadky dodávek nebo další skokový nárůst cen energií a snažíme se je spíš motivovat k tomu, aby se zamyslely nad možnostmi, jak se mohou samy připravit na podobný šok. Jak a do čeho investovat. Mnoho firem i po covidu-19 má dost vlastních prostředků a může investovat z vlastních zdrojů, ale obává se budoucnosti. Máme tady v této situaci přehřátý trh práce, tlaky na růst mezd rostou, takže firmy často nevědí, jestli si mohou dovolit vůbec investovat, pokud tlak zaměstnanců na mzdy bude vysoký a ony budou muset na úkor zisku a investic platit vyšší mzdy. Takže chápu jejich nejistotu, někdy i rozhořčení. Některé mezinárodní instituce odhadují, že zhruba 20 % firem může přejít z pozitivního zisku do ztráty. Pokud bude krize krátkodobá nebo přechodná, tak neznamená konec firmy. Tady říkám, nemalujme čerta na zeď. Myslím si, že když se dobře připravíme, tak jsme schopni nějaký ten přechodný šok přežít.