Všichni se semkli a šli s platy na půlku, popisuje šéfka záchranu fabriky

Zkušenosti s podnikáním neměla osmadvacetiletá Nikol Doležalová žádné. K převzetí Emitexu se loni dostala vlastně náhodou. Protože se jako dvojnásobná matka v produktech pro děti dobře orientovala, oslovil ji rodinný přítel s nabídkou v krachující výrobně textilií do kočárků pomáhat. Její role v Emitexu měla být ale brzy výrazně větší, než si vůbec dokázala představit.

„Já měla mít minoritní podíl, majitelem měl být on. Týden před podepsáním smluv bohužel tragicky zemřel při autonehodě. Jenže já si už mezitím tu značku zamilovala. Bylo by mi líto, kdyby tato česká ruční výroba zanikla,“ líčí Doležalová v rozhovoru pro SZ Byznys.

Možná z naivity, jak přiznává v rozhovoru pro SZ Byznys, necouvla. A výrobnu v Ostravě i s jejími 18 zaměstnanci převzala „na své triko“ a s tím i každoroční ztrátu kolem dvou milionů korun. Firma byla na odpis. „Když jsem firmu přebírala, odvody a DPH nebyly dva měsíce zaplacené, firma měla statisícové dluhy u dodavatelů, kteří už dál nechtěli spolupracovat.“

„Bývalý majitel zaspal nástup onlinu,“ říká nová šéfka Emitexu. Fabričce na fusaky neprospěla ani pandemie, až skončila v insolvenci. Ve firmě nebyla žádná hotovost, přitom výroba chrlila produkty, které ale nikdo nechtěl, sklady se plnily. Firma ztrácela dříve známé jméno, do reklamy nikdy neivestovala ani korunu. Ale hlavně – v podniku chyběla „cash“.

Ke 32. narozeninám společnosti proto Doležalová rozjela velkou kampaň „Zachraňte Emitex“. „Jednalo se o 32procentní slevu na celý e-shop.  Za deset dní jsme do firmy dostali nějakou hotovost, vyprodali jsme tři čtvrtiny skladů,“ líčí majitelka. Z osmi objednávek za den se díky kampani přes noc stalo až 250 a přitekly první peníze.

Na marketing novopečená šéfka ušetřila skrze nejrůznější drobné změny. „Začala jsem zjišťovat, za co všechno platíme. Dám příklad: Měli jsme 19 kontejnerů měsíčně na odpad materiálu. Přitom většinu odpadu materiálu dáváme na charitu. Nechala jsem jen dva a po čtyřech měsících jsem zjistila, že těch 17 nikomu nechybí,“ říká Doležalová.

Zkraje na tom byla firma tak špatně, že Nikol Doležalová musela předstoupit před švadleny a požádat je, aby si snížily úvazek, a tím i výplatu: „Celý tým se semkl a všichni šli na poloviční úvazek, aby aspoň na měsíc firmě ulehčili. Celý tým ví, že firmu zachraňujeme, nesetkávám se s tím, že by na mě někdo tlačil, že se musí zvedat mzda. Když se firmě ale daří, vždycky lidé dostanou peníze navíc,“ říká.

Nová majitelka otočila chod firmy naruby. Protože zjistila, že se po celou dobu existence Emitexu výrobky prodávaly se ztrátou, nechala přepracovat byznys plán a překalkulovat ceny výrobků. Rozjela nový e-shop. Kromě tradiční zimní kolekce představila výrobky na léto. Z obrovské ztráty se firma postupně dostala zhruba na nulu, zbývá doplatit přibližně deset milionů dluhů.

Aktuálně má Emitex měsíční obrat 1,3 milionu. Aby mohl fungovat a splácet, potřebuje ročně kolem 16 milionů. „Do budoucna za dva až tři roky bychom potřebovali 25 až 30 milionů, ale je to pro nás strop. Tam jsme ještě schopni zachovat tu manufakturu a ruční výrobu, jinak bychom už museli automatizovat,“ plánuje Doležalová.