Vláda otevírá cestu švarcsystému. Odnesou to zaměstnanci, říká ekonom

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi nebo stáhnout do podcastové aplikace.

V Česku je rekordní počet lidí, kteří pracují na živnostenský list. Ke konci září jich bylo přes 1,2 milionu, meziročně o 32 tisíc více. Znamená to, že Češi stále častěji chtějí podnikat? Ne nutně.

Jen jsou tu ve srovnání s Německem nebo Dánskem mnohem výhodnější daňové podmínky právě pro OSVČ. Roli hrají paušální výdaje, paušální daň i další režimy, díky kterým živnostníci často odvádějí státu výrazně méně než zaměstnanci.

Právě v takovém prostředí chce vláda změnit pravidla, podle kterých se rozlišuje mezi podnikáním a závislou prací. Návrh, který je ve Sněmovně, počítá s volnějším posuzováním znaků závislé práce.

„Je to de facto legalizace švarcsystému,“ říká ekonom Filip Pertold. „Ekonomika dostane signál, že úřady budou mít výrazně nižší možnost to postihovat,“ odhaduje. Jinými slovy: firmy můžou získat větší prostor, aby práci, která dnes vypadá jako zaměstnání, organizovaly prostřednictvím lidí pracujících na IČO. To může být nevýhodné jak pro stát, tak pro dotyčné osoby.

Dnes zákon vymezuje závislou práci čtyřmi znaky: člověk pracuje v podřízeném postavení, jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů a osobně. Novela je rozepisuje podrobněji. Výslovně zmiňuje také organizaci a kontrolu práce, zadávání pokynů a určování pracovní doby. Zásadní změna je v tom, že nově by musely být splněny všechny podmínky současně, uvádí Pertold.

Pokud by jediná chyběla, nemusela by práce spadat pod zákonnou definici závislé práce. Podle odborů tak může člověk fakticky pracovat jako zaměstnanec, ale díky tomu, že mu firma například neurčuje pracovní dobu, se do definice nevejde.

Podle Pertolda je obtížné předvídat, jak přesně firmy na změnu zareagují. „Firmy začnou nějakým způsobem testovat nový terén a budou čekat, co soudy, co inspektorát práce, jakým způsobem to budou v nových podmínkách postihovat, nebo nebudou,“ odhaduje ekonom v Agendě SZ Byznys.

Výrazné riziko vidí zejména v oborech, kde je práce na IČO už dnes běžná. Typicky v IT nebo stavebnictví. V IT podle něj pracuje na živnostenský list až dvojnásobný podíl lidí než v evropském srovnání. Nová pravidla by mohla tento trend ještě posílit a postupně se rozšířit i do dalších odvětví. „Je to hra s ohněm,“ shrnuje Pertold.

Podle Pertolda existuje nezanedbatelná skupina pracovníků, kteří se do režimu OSVČ dostávají nedobrovolně. A takových by najednou mohlo být víc. Týká se to například mladých lidí na začátku kariéry, matek, cizinců nebo čerstvých absolventů. „Zkazky o tom, že mladí do toho vstupují jen proto, že chtějí volnost, nejsou v souladu s realitou,“ říká. Pokud firma nedá mladým řádnou pracovní smlouvu, ale pracují pro ni jako OSVČ, to totiž také znamená, že se může pracovníka mnohem rychleji zbavit.

Přesnou ztrátu pro státní rozpočet zatím nelze vyčíslit. Podle ekonoma bude záležet na tom, kolik zaměstnavatelů nová pravidla využije a kolik lidí převede na IČO. Pertold ale mluví o možném výpadku v řádu vysokých miliard korun. „Je zcela namístě si představovat, že z toho rozpočtu budou vypadávat vysoké miliardy,“ odhaduje.

Desítky miliard považuje za méně pravděpodobné. Pokud by se ovšem na živnostenský režim převedlo půl milionu lidí, jak zmiňují odbory, dopad by byl podle něj ještě výraznější.

Na změně mohou vydělat především firmy, které mají na trhu práce silnou vyjednávací pozici. Jejich zaměstnanci by naopak mohli ztratit ochranu, kterou jim dává standardní pracovní poměr. Nejde přitom jen o dovolenou nebo nemocenskou, ale také o výpovědní ochranu a budoucí důchod.

Jak velký je rozdíl v odvodech, ukazuje Pertold na příkladu člověka s roční cenou práce 1,2 milionu korun. U zaměstnance podle jeho výpočtu činí efektivní zdanění 42 procent, zatímco u OSVČ s šedesátiprocentním výdajovým paušálem 13 procent. Zatímco zaměstnanec s tímto příjmem odvede ročně 511 tisíc korun, „ičař“ jen 158 tisíc.

Osoby samostatně výdělečně činné nemají zaměstnanecké jistoty a nesou riziko podnikání. Podle ekonoma je ale nepoměr v odvodech až příliš velký. „V případě, kdy ta míra zdanění je dvou a půl nebo téměř trojnásobně vyšší než u zaměstnanců, tak to skutečně vytváří distorze. Lidé si vybírají způsoby práce, které nechtějí, nebo firmy si vybírají typ smlouvy, která pro ně není optimální,“ uvedl ekonom.

Nižší odvody OSVČ znamenají, že na financování veřejného systému v průměru doplácejí zaměstnanci, kteří svými odvody vlastně plný systém, řekl Pertold. Rozdíl se přitom nepromítá jen do důchodů, ale i do zdravotnictví. OSVČ sice budou mít kvůli nižším odvodům nižší penze, ne však úměrně tomu, kolik ušetřily na pojistném. Ve zdravotnictví navíc čerpají všichni stejnou péči, podotýká ekonom Filip Pertold.

Problém podle něj neřeší ani nedávné zvýšení minimálních odvodů OSVČ. Rozdílné zatížení zaměstnanců a živnostníků totiž dál motivuje firmy, aby si místo zaměstnanců najímaly OSVČ. „Nedává smysl, abychom danili stejné věci, v tomto případě službu, kterou si ta firma kupuje, úplně jinak,“ říká Pertold.

Ten zároveň upozorňuje, že řešením podle něj není jednoduché posílení kontrol, jak slibuje vláda. Aby měly kontroly dostatečný efekt, stát by podle něj potřeboval desítky tisíc dalších úředníků. To je zase v rozporu s politickými sliby o snižování byrokracie a počtu státních zaměstnanců.

Místo toho by se podle ekonoma měla změnit samotná pravidla pro zdanění práce. Začít by se mělo u omezení množství daňových režimů pro OSVČ, především paušální daně a výdajových paušálů. „Takhle benevolentní výdajové paušály nemají prakticky nikde v Evropě a nedává to moc smysl.“

Na celý rozhovor se můžete podívat v úvodním videu.