Vláda chystá energetickou koncepci. Hledá, jak se obejít bez uhlí

Ještě letos chce vláda připravit návrh nové Státní energetické koncepce. Ta poslední je z roku 2015 a v mnoha ohledech zastarala. Nový strategický plán do roku 2040 má Česku zajistit dostatek energie za dostupné ceny i plnění evropských závazků na snižování emisí. Právě v těchto dnech se kabinet chystá schválit zadání pro aktualizovanou koncepci.

Zásadní otázkou bude postoj k domácímu hnědému uhlí. Má se ho Česko v příští dekádě zcela vzdát a nahrazovat i nedávno modernizované uhelné elektrárny novými dotovanými zdroji na dovážený plyn? Je domácí těžba ve 30. letech vůbec reálná? A nakolik je bezpečné plně se v energetice spolehnout na dovážená paliva a materiály?

„Máme dvě možnosti. Nedělat nic, tak jako naši předchůdci, nebo dělat maximum pro to, abychom vytvořili podmínky pro co nejdřívější odchod od uhlí,“ říká náměstek ministra průmyslu Petr Třešňák (Piráti), který má přípravu nové koncepce na starosti.

Jaká má být naše energetická strategie do roku 2040, co jsou hlavní cíle?

Vrcholové cíle nejsou nové: zajištění bezpečnosti dodávek, dále konkurenceschopnost a sociální přijatelnost a zatřetí udržitelnost a environmentální rozvoj. Východiska jsou rozšířená o závazky, ke kterým jsme se přidali na úrovni Evropské unie. Ať už je to legislativní balíček Fit for 55, nebo aktuálně řešený REPower EU, který reaguje na ruskou agresi na Ukrajině. Energetická koncepce má být ale maximálně nadčasová.

Evropský balíček Fit for 55 není definitivně schválen. Jak se dá zapracovat do energetické strategie, když jeho konečné znění pořád neznáme?

Státní energetická koncepce má úzkou provázanost s Politikou ochrany klimatu a Vnitrostátním plánem ČR v oblasti energetiky a klimatu. Chceme východiska těchto dokumentů formulovat podobně, aby se nerozcházela a vláda vzala na vědomí jejich zadání vždycky současně. Ona se bude jejich příprava někdy malinko rozcházet termínově, ale počítáme s tím, že během příštího roku bude možné dát tyto dokumenty do souladu.

Nedávná zpráva ČEPS o zdrojové přiměřenosti upozornila na rizika spojená s rychlým ozeleňováním energetiky. Scénáře, které počítají s koncem uhlí už do roku 2033, ukazují riskantní růst závislosti na dovozu elektřiny, vysoké náklady a malý rozdíl v produkci emisí od scénářů s pomalejší dekarbonizací. Co z toho plyne pro energetickou strategii?

Hodnocení zdrojové přiměřenosti ČEPS je jedním ze základních vstupů. Letošní zpráva obecně nepřináší něco, co by energetický sektor dosud nevěděl nebo s tím nepracoval. Samozřejmě zpřesňuje predikce přeshraničních bilancí založené na datech od dalších evropských provozovatelů přenosových soustav. Skutečně novým údajem je pak predikce budoucí možné „nevýroby“ i její „cena“.

Výhledy ČEPS možná vypadají v některých scénářích ne úplně optimisticky po roce 2030 a ještě víc v roce 2040. Nám jako ministerstvu ta zpráva hlavně říká, jak nastavit podnikatelské prostředí a stimuly pro výstavbu jednotlivých zdrojů, snížení administrativních bariér a podobně.

V Česku se loni spontánně rozjela ve velkém výstavba obnovitelných zdrojů. Potřebujeme ale, aby je doplňovaly i takzvané „tvrdé“ zdroje, schopné spolehlivě vyrábět nezávisle na počasí. S jakými stimuly pro jejich investory počítáte?

Nejzásadnější stimul je legislativní prostředí a urychlení stavebních povolovacích procesů. To mnoho investorů i dalších subjektů vnímá jako zásadnější otázku než jakékoliv finanční pobídky. Ty jsou samozřejmě druhá věc, ale my i s nimi počítáme.

Výstavba spolehlivých elektráren není reálná bez takzvaných kapacitních mechanismů – systému, kdy stát platí investorům za to, že vybudují záložní zdroje a budou je držet v pohotovosti jako rezervu. Počítáte s nimi?

Kapacitní platby řešíme. Mezi ČEPS a Ministerstvem průmyslu a obchodu již od loňska funguje pracovní skupina, která se zabývá notifikací podpory těchto zdrojů.

Vláda v novém programovém prohlášení zopakovala, že bude vytvářet podmínky pro to, aby Česko mohlo odejít od uhlí do roku 2033. Podle zmíněné zprávy ČEPS to je však rizikový a nákladný scénář. Jak se s tímto varováním vypořádá vládní strategie?

Máme dvě možnosti. Nedělat nic, tak jako naši předchůdci, nebo dělat maximum pro to, abychom vytvořili podmínky pro co nejdřívější odchod od uhlí. Myslím, že prostor pro tu první možnost už neexistuje, už jsme zaspali dost a tato vláda to musí dohnat. Vidíme, jak nám ujel vlak v oblasti obnovitelných zdrojů nebo v oblasti energetické účinnosti a úspor. V tomto teď postupujeme rychle vpřed.

Dosavadní postup nebyl správný jak ve vztahu ke klimatické změně, tak ve vztahu k energetické bezpečnosti. Proto jsme si vybrali druhou možnost – vytvořit podmínky pro odchod od uhlí do konce roku 2033.

Návrh zadání pro novou koncepci, který jste připravili pro vládu, ale počítá s tím, že by si země měla zachovat soběstačnost v dodávkách elektřiny trvale na úrovni nejméně 90 procent spotřeby. Což je ovšem podle ČEPS už v roce 2030 nereálné. A skončíme-li s uhlím do roku 2033, bude dovozní závislost mnohem vyšší než navrhovaný limit. Vy nevěříte predikcím ČEPS?

V programovém prohlášení vlády je stanoven rok 2033 jako rok odchodu od uhlí, pokud pro to budou vytvořeny podmínky. Předpokládám, že na tom vláda nic měnit nebude, ale bude na věcné, technické i politické diskuzi, co jsou ty podmínky. Jestli budeme trvat na dekarbonizačním scénáři a slevíme z dovozní nezávislosti. Anebo jestli se některá z těch věcí bude upravovat.

Podle zprávy ČEPS by u nás sice po roce 2033 byl prostor pro další provoz uhelných zdrojů, ale když pominu environmentální rozměr, zůstává otázka, co by to znamenalo z pohledu samotných provozovatelů z hlediska jejich palivových nákladů a nákladů na emisní povolenky. Nedovedu si představit, že by nějaká vláda do budoucna přišla s finančním stimulem pro spalování uhlí, pokud by to bez něj ekonomicky nevycházelo.

Severočeské doly, patřící ČEZ, nicméně dostaly nedávno povolení k prodloužení těžby na dole Bílina do roku 2035. Jak se k prodloužení stavíte?

Bílina zásobuje uhlím vedlejší elektrárnu Ledvice, což je nejmodernější uhelný blok na území České republiky. Splňuje veškeré požadavky na nejlepší dostupné technologie. Z ryze technického pohledu dává smysl provozovat Ledvice i po roce 2033. Je otázka další politické a veřejné debaty, jestli má určitý vybraný uhelný zdroj i po roce 2033 pokračovat.

Ono ale nejde jen o elektrárnu, ale hlavně o těžbu. Pokud těžba klesne pod určitou kritickou hranici, bude provoz Ledvic z domácího uhlí bez nějaké formy státní podpory nereálný, ne?

Je otázka, pokud by v Česku jel jediný uhelný zdroj, jestli se pro něj vyplatí těžit.

Právě proto se ptám, zda je pro vládu přijatelná nějaká forma státní podpory pro situaci, že by bez ní uhelná energetika nebyla udržitelná.

To bych strašně předjímal a nemohu v tom mluvit za vládu. Otázka je, jaká nálada bude v Evropě za pět deset let, jaká bude nálada v české společnosti. Zatím je naším cílem vytvořil podmínky pro odchod od uhlí do roku 2033. Na tom se v tuto chvíli nic nemění.

Tento týden Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) zveřejnil zprávu, podle níž je nutné omezit vypouštění skleníkových plynů na polovinu do roku 2030 a zcela přestat vypouštět oxid uhličitý do atmosféry v 50. letech 21. století. To příliš nenahrává argumentům odpůrců dekarbonizačních cílů.

A když lehce odbočím od těch tvrdých zdrojů – v tuto chvíli nedovedeme přesně odhadnout, jak moc se rozjede výroba elektřiny z jiných zdrojů, především z obnovitelných. Loni se čtyřikrát zvýšil počet žádostí o připojení, plánovanovaný instalovaný výkon překročil 16 gigawattů a letos jen za první dva měsíce vidíme další obrovský nárůst zájmu o fotovoltaiku.

Unese takový boom obnovitelných zdrojů elektrizační soustava, nebude problém se sezonními přebytky elektřiny?

Pokud to distributoři schválili, tak to reálné je. Podle čísel, která máme od nich, je zamítnutých žádostí jen kolem pěti procent. Největší je boom u domácích fotovoltaik, tam bylo loni asi 50 tisíc žádostí o dotace z Nové zelené úsporám a žádostí o připojení asi dvakrát tolik. I vzhledem k tomu, jak se tento dotační titul koncipoval, se vyplatí instalovat si fotovoltaiku s baterií. Pak to není taková zátěž pro distribuční soustavu, jako kdyby se připojovaly všechny zdroje rovnou do sítě.

Jaká bude strategie rozvoje distribuční a přenosové infrastruktury, kterou vlastní stát?

Energetická koncepce se bude týkat i tohoto bodu. Nejde jen o investice do vedení a trafostanic, ale především do chytrých měřidel. Na rozvoj distribučních soustav je v Národním plánu obnovy vyčleněno 6,4 miliardy korun, k tomu tři miliardy na podporu nasazení chytrých průběhových měřidel. To je teď první impulz, jak to rozhýbat.

Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů má být i podle doporučení ČEPS doprovázen co největší akumulační kapacitou, abychom se nedostali do problému s vysokými přebytky energie a nemusely se zelené elektrárny odpojovat od sítě. Řeší to energetická politika?

Stát má pro budování těchto kapacit vytvářet prostředí a mantinely. U mikrozdrojů domácností a firem se baterie většinou již staví, protože se vyplatí. Akumulaci stejně jako otázky spotřebitelské flexibility a agregace těchto služeb se chystáme řešit v další novele energetického zákona ještě letos.

Další důležitý pilíř české energetické koncepce je rozvoj jádra. Předchozí koncepce počítala s tím, že by jádro mělo mít na výrobě podíl 46 až 58 procent. Do roku 2035 se měly postavit dva nové reaktory, po roce 2035 jeden další. To už nesplníme. Jaká jsou dnešní východiska státní jaderné strategie?

Jen bych připomněl, že ČEPS ve svých modelech zatím počítá jen s jedním novým jaderným blokem, nepracuje s případnými dalšími velkými bloky ani modulárními reaktory, takže právě tady vzniká velký prostor pro rozhodování.

ČEPS má své modely zpracované k roku 2040. Myslíte, že jsme schopni do té doby spustit více nových jaderných zdrojů?

Předpokládám, že ČEZ první nový dukovanský blok rozjede do roku 2036, jak s tím počítá platný harmonogram. Věřím, že do konce 30. let můžeme mít nové velké bloky dva, pokud se tak rozhodneme. Nyní se blíží závěr prvního kola hodnocení nabídek podaných do tendru, v zadání je možnost opcí až na další tři bloky. Bude na společném rozhodnutí vlády a ČEZ, jestli budeme tyto opce chtít aplikovat a v jakém rozsahu.

Samozřejmě s tím souvisí i to, jak se podaří nastartovat segment malých modulárních reaktorů. První by mohl být spuštěn v Temelíně do poloviny třicátých let. Výkonová škála modulárních reaktorů je hodně široká, od jednotek až do stovky megawattů. V lokalitách, které pro modulární reaktory zvažuje ČEZ, bychom se bavili o reaktorech velikostí srovnatelných se 400megawattovými reaktory dnešních Dukovan.

Kolik je u nás lokalit vhodných pro malé reaktory, kolik jich můžeme ve 30. letech postavit?

Právě nyní na ministerstvu dokončujeme Strategii využitelnosti malých reaktorů v ČR, která bude součástí přípravy Státní energetické koncepce. Bude obsahovat i předběžné zhodnocení možných lokalit využitelných ke stavbě malých reaktorů. Chceme se také podívat, jak je nastavená jaderná legislativa a povolovací procesy z pohledu stavebního práva. A zabýváme se i zajištěním personálních kapacit včetně vzdělávání.

Mezi cíli, které navrhujete pro novou Státní energetickou koncepci, je i limit pro podíl výdajů domácností na energie. Platby za energie nemají překročit deset procent celkových výdajů domácností. Je to reálné?

Tento cíl vycházel z původní Státní energetické koncepce z roku 2015. Do návrhu jsme ho dali jako ambiciózní cíl, ke kterému bychom se chtěli dostat. Myslím, že je to reálné, ale je pravda, že po zkušenosti z posledního roku víme, že v sektoru energetiky ještě může docházet k velkým zvratům, které na ceny budou mít dopad.

Na dopady na domácnosti je třeba se dívat komplexněji než jen přes samotnou cenu energií. Na jejich podporu je tu k dispozici řada nástrojů. Kromě různých forem podpor, se kterými přišla v uplynulém roce vláda, bude k dispozici i evropský sociální klimaticko-energetický fond, další podpory v rámci Nové zelené úsporám a podobně.

Chceme domácnosti maximálně podporovat v tom, aby si mohly elektřinu vyrábět samy. Zároveň jim chceme co nejvíc pomoci se snižováním výdajů za energie prostřednictvím zateplování a dalších úsporných opatření.

Když zakalkulujeme všechny formy podpory, můžeme se celkem reálně dostat k dodržení limitu výdajů domácností na energie do deseti procent. Těžko můžeme předjímat vývoj tržní ceny energií, ale musíme udělat všechno pro to, abychom se tomuto cíli přiblížili. Uznávám, že dnes nám může připadat velmi ambiciózní.