Připadá mi to tu jako Silicon Valley, říká o Česku americký velvyslanec

Nový americký velvyslanec v Česku Bijan Sabet je především byznysmen. Spoluzakládal investiční skupinu Spark Capital, která investovala v rané fázi do řady firem, které později vyrostly do nesmírné velikosti – například Twitter.

Kromě politiky se tak zajímá i o český byznys. „U českých startupů vidím obrovské příležitosti. V mnoha ohledech mi to tu připadá jako v Silicon Valley, pokud jde o úroveň ambicí těchto různých projektů s velkou rozmanitostí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy Sabet.

Před pár lety jste byl členem správní rady Twitteru, pravděpodobně tak máte vhled do toho, jak fungují sociální sítě. Ty nám zasahují do osobního života a jejich algoritmy zasahují do naší svobody. Jak na to nahlížíte?

Byl jsem jeden z prvních investorů Twitteru a jeden z prvních externích členů správní rady společnosti. Byla to tehdy mnohem jednodušší doba. Psali jsme příspěvky o zmrzlině a o západech slunce. Bylo to jiné než dnes.

Věřím, že sociální sítě mohou přinést mnoho dobrého, zároveň ale také uznávám, že mají mnoho vrozených vad a přinášejí mnoho problémů. Mezi ně beze sporu patří dezinformace, a to i dezinformace koordinované, které pocházející od lidí s vlastními zájmy nebo jsou přímo sponzorované státem.

Tohle všechno nebylo součástí plánu, když sociální sítě vznikaly. Myslím, že mnoho algoritmů vznikalo s těmi nejlepší úmysly – aby člověk objevil obsah, který by pro něj byl relevantní. S algoritmy je ale manipulováno a vypořádat se s tím je hra na kočku a na myš. Můžete se setkat jak s nevinnými verzemi, ale i algoritmy s problematickou motivací.

S tím, jakou roli hraje ve spojení se sociálními sítěmi umělá inteligence, si myslím, že diskuse na toto téma bude akcelerovat, jelikož se hraje mnohem o víc. Sociální sítě jsou však tady a musíme si s nimi poradit.

Byl jste od počátku přesvědčen, že Twitter je dobrá investice?

Obchodně to byla skvělá investice (směje se). Ale osobně mě přesvědčilo hlavně to, že šlo o první produkt, u něhož jsem viděl, že kombinuje užitečné se zábavným. V raných dobách internetu byl například Google užitečný, ale nebyl zábavný. Na druhou stranu bylo na internetu hodně her, které byly primárně o zábavě, ale nebyly užitečné. Měl jsem pocit, že zakladatelé Twitteru tehdy vyvinuli jedinečnou kombinaci.

Ta jednoduchost mi přišla velmi přesvědčivá a s ní i další atributy, které jsme již zmiňovali: poskytování přímého přístupu k informačním zdrojům nebo přístup k videím zachycujícím dění jinde ve světě, který jsme dříve neměli.

S tím, co jsem právě popsal, jsou samozřejmě problémy, pokud dochází k poskytování zmanipulovaných nebo zavádějících informací. Úroveň přístupu k informacím, kdy můžete vidět protesty, které se dějí po celém světě a které by jinak někomu z nejrůznějších důvodů nebyly dostupné, je významná. Byla to ale ta původní jiskra, co mi přišlo tak přesvědčivé.

Poslední desetiletí bylo rájem pro rizikový kapitál a akciové trhy, protože úrokové sazby byly nízké. Nyní Fed začal svou politiku zpřísňovat. Co to podle vás bude znamenat pro startupovou scénu?

Globální finanční trhy byly ovlivněny nejrůznějšími věcmi, válkou, pandemií covidu-19, úrokovými sazbami, … Tato kombinace bohužel není ideální, a to je ještě slabé slovo.

Pokud jde o podnikatelskou aktivitu a inspiraci, podle mých zkušeností to s akciovým trhem nesouvisí. Než jsem se stal technologickým investorem a než jsem se stal podnikatelem, zaznamenal jsem příklady toho, že dobré nápady vznikají v každé části světa bez ohledu na ekonomické prostředí.

Existuje tolik společností, které vznikly uprostřed internetového krachu kolem roku 2000 a dnes jsou z nich kultovní firmy. Stejné je to i v případě krachu v roce 2008, protože například Twitter vznikl v roce 2007. Tito podnikatelé dnes něco budují, protože to chtějí vidět vznikat, a jestli se úroková sazba sníží, nebo zvýší v rámci boje s inflací, to na ně podle mě nemá vliv.

Měl jsem na mysli to, že tyto nápady je třeba financovat. A v minulém desetiletí bylo financování velmi levné a velmi dostupné, financovalo se mnoho různých nápadů, dobrých i špatných…

Ano, získat kapitál bude určitě o něco obtížnější, ale z obecnějšího pohledu možná množství kapitálu, který je k dispozici, stejně potřebovalo nějakou korekci.

Rizikový kapitál existuje od 70. let 20. století, ale když se podíváte jen zběžně na období, řekněme, od roku 1995 do současnosti, tak se postupně dostupnost kapitálu zvyšovala a snižovala. Ale teď jsme zcela určitě v bodě, který by podle mě mnozí považovali z hlediska dostupnosti soukromého kapitálu za neúměrný.

Dochází k určité korekci, ale kapitálu je stále výrazně větší množství než před pěti, deseti nebo patnácti lety. Nemyslím si, že dobré nápady budou mít problém získat zájem investorů.

V dubnu má vláda projednat dohodu o obranné spolupráci. Jak očekáváte, že bude v České republice probíhat její ratifikace? Na Slovensku ji provázela ostrá politická debata…

Obrannou spolupráci považujeme za další důležitý krok pro naši společnou bezpečnost. Jsem rád, že se jednání podařilo uzavřít. Jsme na dobré cestě k podpisu dohody. A dalším krokem je ratifikace českou vládou.

Zatím slyšíme velmi pozitivní ohlasy od poslanců, z médií. Jsem si jistý, že to ještě bude trvat a lidé se mohou dál na dohodu ptát. Ale cítím, že v České republice je silná podpora.

Očekáváte, že tento proces bude ovlivněn nějakou vcelku nepřátelskou dezinformační aktivitou?

Ze všech důvodů, o kterých jsme mluvili dříve, nechci tyto dezinformace podceňovat. Ale o dohodě o obranné spolupráci se na veřejnosti mluví už nějakou dobu a nezaznamenal jsem takovou míru reakce ze strany dezinformačních aktérů.

Určitě nějaké byly, možná budou další v budoucnu. Ale neviděl jsem nějakou vysokou úroveň reakce. Vypadá to, že dohoda má velmi dobrou podporu.

Před několika dny jste se setkal s novým prezidentem společnosti Westinghouse Patrickem Fragmanem. Pokročila jednání o dodávkách jaderných bloků pro ČEZ?

Výběrové řízení je zde jednou z našich nejvyšších priorit. Na tomto procesu velmi intenzivně pracují. Mimochodem, právě minulý týden Westinghouse oznámil, že dodá jaderné palivo pro Dukovany.

Jsme přesvědčeni, že má nejlepší technologie a nejlepší výsledky. Viděli jsme, že Rusko používá energii jako zbraň, všichni teď víme, že energetická bezpečnost rovná se národní bezpečnost a nelze je oddělit.

Česká vláda učiní rozhodnutí a myslím, že nakonec je třeba si uvědomit, že jde o víc než jen o obchodní dohodu. Jde o vysoce strategické partnerství, které může trvat 50 nebo 100 let.

Jsme přesvědčeni, že Westinghouse má nejlepší technologii, ale nakonec si Česká republika najde strategického partnera a my věříme, že USA jsou pro Českou republiku obrovským spojencem a skvělým partnerem.

Hovořil jste také s některými místními firmami rizikového kapitálu a startupy. Co jste se dozvěděl o místní scéně?

Trávil jsem čas se zdejšími venture kapitalisty, ale hlavně se zdejšími podnikateli. V poslední době jsem absolvoval několik sezení s podnikateli z Brna a Prahy. Na americkém velvyslanectví jsme pořádali soutěž zakladatelek ženských startupů.

U českých startupů vidím obrovské příležitosti. V mnoha ohledech mi to tu připadá jako v Silicon Valley, pokud jde o úroveň ambicí těchto různých projektů s velkou rozmanitostí.

Pozoruji tu vše od umělé inteligence přes klima až po podniková softwarová řešení. Je tu tolik důležitých snah a technické dovednosti jsou tady v České republice poměrně robustní. Na mé interakce s českými podnikateli je ještě brzy, ale jsem nesmírně optimistický.

Mluvil jste také o menších jaderných reaktorech, které jsou považovány za možné řešení výroby energie a bezpečnosti?

Westinghouse má řešení malých a středních reaktorů (SMR), na kterém pracuje. Jsem optimistou, že SMR mohou mít velký vliv na energetické potřeby Česka. Ale jsou tu i další americké společnosti, které navrhují řešení. Bude tu náš robustní soubor amerických možností, které je třeba zvážit.

Byla Česká republika zemí, kterou jste si dám vybral?

Jakmile jsem pochopil, že mě tu chce prezident Biden, byl jsem nadšený. Začal jsem číst všechno možné o česko-americké historii. Právě jsem dočetl knihu Madeleine Albrightové Pražská zima, která mi přišla jako velmi důležité dílo.

Je mi ctí, že tu mohu být jako zástupce prezidenta, a nemohu být šťastnější, není jiné místo, kde bych chtěl být.