Ceny elektřiny dostanou do problémů půlku domácností, varuje dodavatel

Když loni na podzim skončil s obchodováním největší nezávislý dodavatel energií Bohemia Energy, převzala pozici jedničky skupina Centropol byznysmena Aleše Grafa. Jen mezi loňským a letošním lednem jí přibylo přes 26 tisíc klientů.

„Z tohoto pohledu se nám daří. Situace je ale složitá. Banky vyžadují větší garance, operátor trhu zvyšuje finanční zajištění,“ vysvětluje marketingový šéf Centropolu Jiří Matoušek. Jeho firma se podle něj s krizí vypořádá, trh ale čekají další otřesy. Z dnešních 125 dodavatelů elektřiny a 77 dodavatelů zemního plynu podle Matouška krizi přežijí nejvýš dvě desítky nejsilnějších.

Desetitisíce klientů padlých firem budou muset za energie ze dne na den začít platit aktuální vysoké ceny. Na ostatní bude drahota doléhat postupně, většinu spotřebitelů dohoní na přelomu roku. „Počínaje lednem 2023 se situace výrazně zhorší ve všech domácnostech v Česku. Mám strach o český průmysl. Strach, že domácnosti na energie nebudou mít. Může se stát, že stát bude muset vyplácet cílenou podporu až polovině domácností a třetině firem,“ varuje Matoušek.

Proto podle něj vláda musí zvážit regulační zásah do volného trhu. Vedení Centropolu navrhuje zastropování velkoobchodních cen a zavedení povinnosti pro výrobce elektřiny, aby místo na burze prodávali přednostně domácím obchodníkům.

Jak se zvedá cena elektřiny, kterou pro klienty nakupujete?

Ještě na začátku září 2021 stála megawatthodina (MWh) elektřiny pro tento rok 90 eur bez daně. Na konci září už základní produkt stoupl na 130 eur a dnes nakupujeme pro příští rok v základním produktu už za 200 eur na MWh. K tomu se dokupují kvartální produkty. Poslední letošní i první kvartál příštího roku už stojí 250 eur. Od září vidíme 60procentní nárůst.

Jak se to odráží na fakturách pro zákazníky?

Koncová cena pro spotřebitele, domácnosti i firmy se blíží pro příští rok k 5 000 korun za MWh silové elektřiny bez daně. Samozřejmě máme před sebou ještě přes půl roku, všichni budeme ještě nakupovat na příští rok i na rok 2024. Cena produktů pro zákazníky vychází z postupných nákupů, takže záleží na tom, jak se trh bude vyvíjet.

Jak zatím stouply reálné zákaznické ceny?

Loni na jaře byla cena u elektřiny bez daně nějakých 1 600 Kč za MWh, v roce 2023 to bude pravděpodobně pět tisíc korun. K tomu je potřeba připočítat daň a platby za distribuci nebo na obnovitelé zdroje. Jen tento poplatek činí skoro 500 korun na MWh.

My jsme si nechali u nezávislé agentury udělat výzkum koncových cen na vzorku 500 zákazníků. U ceníků, které jsme upravovali na sklonku loňského roku, dosahují teď ceny zhruba 3 100 korun u elektřiny, u plynu 1 500 korun bez DPH za MWh. V roce 2023 ale faktura bude u elektřiny více než dvojnásobná, u plynu ještě víc. To znamená, že pokud zákazníci platili v roce 2021 třeba 40 tisíc korun za elektřinu, tak příští rok zaplatí 80 tisíc. Možná víc.

Analyzovali jste i dopady na průmysl?

Dívali jsme se jen na segmenty, kde elektřina tvoří 25 procent nákladů a víc. Je očividné, že budou segmenty, kterým se tady nevyplatí zůstat a budou odcházet z trhu. Já bych si tady teď textilní výrobu neotevřel, pekárnu bych si postavil raději v Polsku. A tím pádem bych tam taky platil daně.

Nestraší vás to?

Mrzí mě, že by na to vláda měla reagovat, a nejsem si jistý, že se tak děje. Všichni vidíme, za jaké ceny dodavatelé nakupují, jsou to veřejné informace. Energie tvoří významnou nákladovou položku pro řadu odvětví. Jen u potravin bude koncem roku růst cen o 25, ale možná i o 50 procent meziročně.

Pro vládu by teď mělo být prioritní dát dohromady data. Podívat se, jak bude vypadat rozložení disponibilního příjmu domácností. A na základě této analýzy by měla zvážit, jestli má pokračovat cílená podpora spotřebitelů a v jaké formě. Nebo jestli už není správný moment na to, bavit se o systémových opatřeních mířících přímo na cenu energií.

Na to, co se na trhu děje, je překvapivý klid, s jakým to veřejnost přijímá. Jaká část vašich klientů se už s růstem ceny reálně střetla?

Neplatí jen u nás, že pokud je zákazník u dodavatele dlouho, má výrazně nižší ceny než ten, který dodavatele musí změnit – třeba proto, že ten jeho původní ukončil činnost. Pro nové zákazníky je cena skoro dvojnásobná. To ale mluvím o ceně silové elektřiny, růst celkové položky na faktuře je zhruba poloviční.

Protože ke zvýšení cen docházelo na konci roku 2021, nové ceny se zatím netýkají celého roku, za který klientům posíláme fakturu. Roli hrají také fixované ceny, které končí postupně. Proto nás nepřekvapuje, že nám zatím nerostou pohledávky. Ale už vidíme, že se zvyšuje počet zákazníků, kteří žádají o podklady pro to, aby si mohli zažádat na úřadě práce o příspěvek na bydlení.

Kolik lidí o tyto podklady žádá?

Máme celkově 290 tisíc odběrných míst, domácností je z toho asi 260 tisíc. Počet žadatelů o podklady na sociální podporu nám stoupl zhruba ze stovky měsíčně v loňském roce na nějakých sto padesát na začátku roku. Očekáváme ale další růst. Počínaje lednem 2023 se situace výrazně zhorší ve všech domácnostech v Česku. Zákazníci budou platit za období celých 12 měsíců, kdy už ceny byly zvýšené. A dál porostou konečné ceny, protože se do nich budou promítat současné nákupy za oněch 200 až 250 eur za MWh elektřiny.

Nehrozí krachy dalších dodavatelských firem?

Dnes operátor trhu registruje 125 dodavatelů elektřiny a 77 dodavatelů plynu. Tipuji, že z nich zůstane tak 15 až 20, většina jich nezvládne nakupovat za takto vysoké ceny.

Dá se s tím nepříznivým trendem něco dělat?

Může to pokračovat, jako dosud – i když je mi to osobně hodně líto. My dodavatelé můžeme dál neustále upravovat ceny směrem nahoru. Zákazníci, kteří si nebudou moci dovolit platit aktuální cenu, budou dostávat pomoc od státu, který bude mimo jiné vybírat větší sumy na DPH z energií a paliv. Vlastně bychom to tím mohli uzavřít a říct, že všechno je vyřešeno. Jenomže právě to bychom my dodavatelé neměli dopustit.

Mám strach o český průmysl. Strach, že domácnosti na energie opravdu nebudou mít. Pak ale na pomoc spotřebitelům přestane mít i stát. Může se stát, že bude vyplácet cílenou podporu třeba polovině domácností a třetině firem. A to už podle našeho názoru nedává smysl. Myslím, že před tím musíme varovat. My dodavatelé ta čísla vidíme. A mne mrzí, že od dalších dodavatelů neslyším žádný silný názor, žádnou snahu něco udělat s příčinou těch vysokých cen.

Co je tou příčinou?

Fungování jednotné energetické burzy v Lipsku. Burza už netvoří cenu podle toho, jak se bude vyvíjet ekonomika. Netvoří ji podle standardních fundamentů, na které jsme byli zvyklí. Že když třeba v Austrálii postihnou záplavy dva ze čtyř největších dolů, cena jde nahoru.

Dnes ale elektřina zdražuje, i když jí je dost, i když je dost výrobních zdrojů. Dokonce i emisní povolenka, která loni odstartovala zdražování, hraje teď menší roli. Dnes cenu zvedá nejvíc strach, jak to bude vypadat na Ukrajině za dva, tři nebo pět měsíců.

Takže hlavní roli hraje panika?

Dá se říct, že se teď sečetly a znásobily všechny problémy, které jsme nasbírali v Evropě během ne úplně šťastně řízeného přechodu k zelené energetice, ke Green Dealu. Spojily se s válkou na Ukrajině a to vše dnes odráží burza.

Zhoršila se ale i další část našeho byznysu, bilaterální kontrakty. To byla pro dodavatele další možnost, jednak nakupovali na burze, jednak v rámci kontraktů s výrobci elektřiny. Smlouvy byly standardizované, s pravidly a jištěním, jež obě strany akceptovaly, za cenu, kterou definuje lipská burza. Jenomže s tím, jak ceny rostou, klesá ochota prodávat. Bilaterální kontrakty přestávají fungovat.

Co se dá v současné situaci dělat? Odejít z volného evropského trhu, kam dnes prodává v Česku vyrobenou elektřinu třeba ČEZ, aby ji pak jeho dceřiná firma nakupovala zpátky za vyšší „německé“ ceny?

Potřebujeme odstranění neefektivity volného trhu.

Myslíte státní regulaci, například zastropování cen?

Když řeknu „regulace“, budí to vlnu nevole. Ale fakticky to je to, co potřebujeme udělat. Musíme zajistit, by se nás netýkaly vlivy, které rozkolísávají cenu na evropské burze. Stát by měl řídit velkoobchodní cenu elektřiny. Tím spíš, že se jí u nás vyrobí více, než spotřebují české domácnosti a průmysl, že jsme jejím vývozcem. A kromě toho jsme pro energetiku také tranzitní země, důležitý dopravní uzel.

Řízením ceny máte na mysli stanovení cenového stropu?

Vypadalo by to tak, že dodavatelé budou kupovat elektřinu buď na základě bilaterálního kontraktu za cenu, která bude mít svůj strop, anebo na burze. Je potřeba zajistit, aby výrobci měli dostatečný zisk na to, aby mohli investovat.

Jak by se cenový strop stanovil, kde ho vidíte dnes?

Když jsme si dělali kalkulaci, došli jsme k částce zhruba 110 až 120 eur za MWh. Kdybychom v Česku neregulovali velkoobchodní cenu, ale jen odstranili neefektivity trhu v podobě cenových výkyvů, právě tam by teď velkoobchodní cena elektřiny mohla být.

ČEZ měl v polovině minulého roku prodáno 75 procent elektřiny pro tento rok za cenu 55 eur. Jsem přesvědčen, že pokud vytvoříme mechanismus na odstranění neefektivit, které generuje lipská burza, tak se pravděpodobně dostaneme k maximální ceně 120 eur za MWh, za kterou my dodavatelé od výrobců nakoupíme elektřinu. Ne za 200 eur, za něž se teď příští rok prodává.

Těžko ale můžete stanovit horní cenovou hranici na burze. Podstatou burzy přece je vyvažování nabídky a poptávky.

Burza nechť funguje, jak funguje. Ale v rámci bilaterálních kontraktů pojďme stanovit několik důležitých pravidel. První, že výrobce je povinen prodat dodavateli elektřinu za splnění standardních podmínek, pokud má dodavatel zajištění a v pořádku platební bilanci s výrobcem.

To znamená, že by třeba ČEZ musel přednostně prodávat elektřinu na základně dvoustranných kontraktů se zastropovanou cenou a nesměl by jít se svou produkcí rovnou na burzu?

Ano. Tím bych začal. Pojďme zajistit, aby dodavatelé – a tím pádem domácnosti a firmy – nemuseli za elektřinu platit ceny, které generuje lipská burza odrážející veškerou evropskou nervozitu. Pojďme nastavit povinnost výrobců vůči dodavatelům. Pokud dodavatel splní podmínky, je výrobce povinen mu elektřinu prodat.

Pokud burza skutečně nefunguje správně, jak se nám to jeví, pojďme její neefektivity odstranit. Navrhujeme odstranit je řízením velkoobchodní ceny, za kterou dodavatelé budou nakupovat. Mám tím na mysli zastropování ceny při zachování proměnných parametrů, jakými jsou třeba náklady na emisní povolenky.

Má k těmto krokům pravomoc samo Česko?

Řízení velkoobchodní ceny můžeme dělat hned, nic nám v tom nebrání. Evropská komise povolila několik nástrojů, řízení a zastropování velkoobchodní ceny mezi ně patří. Tak jako každý jiný stát v Evropě se můžeme s cenami energií vypořádat. Navíc to není žádná novinka. V Evropě existuje mnoho zemí, kde je zavedena různá forma řízení cen.

Můžete uvést příklady?

Ceny řídí například Francie nebo Slovensko. Polsko šlo na ceny energií přes daň z přidané hodnoty. Němci zase pomohli všem daňovým poplatníkům jednorázovým příspěvkem 300 eur, počítáno před zdaněním. Rozhodně to bylo víc než odpuštění DPH v Česku. Dále například dostávají domácnosti odstupňované příspěvky podle počtu svých členů.

Česko stojí uprostřed toho všeho a říká: my chceme pomáhat jen cíleně. Asi by to bylo v pořádku pro první období několika měsíců po nástupu vlády, aby se v problematice mohla zorientovat. Ale už je čas, aby zorientovaná byla. Už bychom se měli bavit o tom, jak zajistit, že firmy budou vyrábět, platit daně, nebudou odcházet z českého trhu. A měli bychom mít představu, kdy je u domácností bod zvratu, kdy tam začnou velké problémy.

Vy to tušíte?

My jsme si udělali interní výpočet, samozřejmě bude nepřesný, čerpáme z veřejně dostupných údajů. Ale ten říká, že při ceně zhruba 5 200 Kč za MWh elektřiny (bez daně) může mít příští rok problém až polovina domácností. To už je velké číslo.

Česko má k dispozici řadu nástrojů. Počínaje různou formou podpory domácností a firem. Můžeme sestavit klíč, který dává smysl pro naši strukturu ekonomiky, můžeme jít cestou snížení daní, plošných nebo cílených příspěvků. Můžeme vybrat průmyslové segmenty, které považujeme za kritickou infrastrukturu, a zaplatit jim třeba polovinu ceny energií. Například pekárnám nebo mlékárnám.

Každopádně si myslím, že by bylo lépe začít tím, že se podíváme na to, co vysoké ceny způsobilo, a zkusit s tím něco udělat.