Úsporný tarif není definitivně připraven. Ďábel je v detailu, říká šéf PRE

Zatím se ceny pro klienty PRE, třetího největšího obchodníka s energiemi v zemi, zvýšily od začátku roku u elektřiny v průměru o 25 procent, u plynu o 30 procent. Srpnový cenový skok pro část klientů je v některých případech až stoprocentní. Nemusí to být ale konec. „Nepochybně existuje riziko, že budeme muset zdražit ještě v letošním roce,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys generální ředitel PRE Pavel Elis.

Kdy zdražování energií skončí?

Situace na trhu není dobrá. Když se podíváme na ceny na rok 2023, tak jsou ještě významně výš než ceny letošního roku. Takže existuje významné riziko, že budeme muset ceny ještě zvyšovat v průběhu letošního roku. Na druhou stranu situace je tak nejistá a trh tak volatilní, že nikdo nedokáže přesně předpovídat, co se v příštích šesti měsících stane.

O kolik přesně zdražila energie, kterou nakupujete na velkoobchodním trhu?

V první půli roku 2021 byly ceny elektřiny kolem 50 až 60 eur za megawatthodinu. V letošních cenách je to kolem 110 eur, na rok 2023 se v této chvíli ceny pohybují nad hranicí 200 eur.

V zákaznických fakturách se ale cenový dopad trochu zmírňuje tím, že jejich součástí jsou i platby za distribuci a další služby, které se nemění. Jak růst dopadá na spotřebitele?

U elektřiny dělá komoditní složka zhruba polovinu zákaznické ceny, což nárůsty přece jen trochu tlumí. U plynu ale komoditní složka tvoří až 80 procent ceny, tam je tedy citlivost na zdražování komodity vyšší. U plynu stoupla cena komodity pětinásobně, z 20 eur na 100 za megawatthodinu. Dopad na spotřebitele se částečně tlumí i tím, že obchodníci jsou částečně „zahedgeovaní“ z minula, mají zajištěné nákupy za starší ceny. Ale předpovídat další vývoj je velmi obtížné, záleží na tom, jestli plyn vůbec bude, jestli budou závazky ze starých kontraktů vůbec dodrženy. Předpovědi jsou tu ještě komplikovanější než u elektřiny.

Vláda se zatím bránila poskytovat spotřebitelům plošnou pomoc, aby nepumpovala do ekonomiky zbytečné peníze a nezvyšovala tak inflaci. Chystaný úsporný tarif ale nakonec takovou plošnou pomocí bude. Je podle vás plošná pomoc pro všechny spotřebitele bez ohledu na jejich příjmy nutná?

Myslím, že je to správné, čím plošnější pomoc, tím je podle mého názoru lepší. Takto extrémně vysoké ceny snad nebudou navždy. Je potřeba zákazníkům pomoci překonat velmi obtížné období, ať už jsou to domácnosti, nebo průmysloví odběratelé. Aby se nedostávali do platební neschopnosti a firmy byly schopny vyrábět. Tam je pomoc státu nezbytná.

Pomoc je zatím primárně cílena na domácnosti, je to správné? Nejsou drahé energie stejně velkým rizikem pro firmy?

Poměrně významná část firem je schopná náklady na dražší energie převést do cen pro své zákazníky. Vidíme to i z vývoje inflace, která je zčásti způsobena tím, že se vyšší ceny vstupů promítají do cen výrobků. Zákazníci to musí na konci akceptovat, protože lepší nabídka prostě neexistuje. Ale domácnosti to nemají kam přenášet. Tempo růstu jejich příjmů zaostává za tempem inflace. Tam je situace složitější a tam by opravdu měla být cílená podpora ze strany státu.

Pomůže úsporný tarif, který by měla vláda zavést na začátku příští topné sezony?

Do jisté míry ano, je to lepší než nic. Ale jeho mechanismus je zatím příliš nejasný, známý je zatím jen základní rámec, vedeme s ministerstvem průmyslu stále debatu o tom, jak ho dopracovat, aby to bylo proveditelné. Ďábel je v detailu. My obchodníci potřebujeme obsloužit v republice miliony zákazníků. Obchodníků je na trhu mnoho, všichni musí nastavit systémy tak, aby se sleva dostala k zákazníkům průběžně, aby to viděli na fakturaci. Je to složité a bude to vyžadovat spoustu diskusí a dopracování.

Podle dosavadních informací by se sleva měla pohybovat mezi 15 až 20 procenty na průměrnou spotřebu. Jak se to projeví v praxi?

Jak velká bude výše slevy na vaší faktuře, závisí na konkrétním tarifu. V závislosti na množství odebírané energie bude vypočítána procentní sleva tak, aby byla rovnoměrná a odpovídající. K tomu zřejmě dojde ještě na odpuštění poplatku na podporu obnovitelných zdrojů.

Jak může tato úspora vypadat?

V jedné spotřebované megawatthodině domácnosti platí na podporu obnovitelných zdrojů 495 korun. Cena každé spotřebované megawatthodiny elektřiny se pak po odpuštění poplatku a započtení slevy na tarif sníží přibližně o 600 korun včetně DPH. To znamená, že domácnosti, které elektřinou svítí, vaří a topí, by měly ušetřit přes 11 tisíc korun ročně. Pokud elektřinou i ohřívají vodu, měla by úspora činit přes 15 tisíc.

Je to dostatečné?

Problémy stále ještě nejsou u zákazníků typu bytové spotřeby, kteří mají odběr elektřiny do dvou megawatthodin ročně. Malým odběratelům sleva pomůže. Pokud se prosadí i odpuštění poplatků na obnovitelné zdroje, tomuto typu zákazníků by neměly hrozit větší problémy.

Výrazně horší je situace zákazníků, kteří mají velkou spotřebu. Takových máme tady v okolí Prahy asi 150 tisíc z celkového počtu našich 800 tisíc odběrných míst. Ale úsporný tarif by měl zákazníky motivovat, aby se snažili spotřebu snížit a šetřit.

Úsporný tarif se nemá poskytovat na rekreační objekty, chaty a chalupy. Ale spousta lidí, třeba penzistů, v takových nemovitostech celoročně bydlí. Jak zákazník pozná, zda se ho sleva týká?

My víme, kdo má víkendový distribuční tarif. Zákazník to pozná podle toho, že nemá tarif D01 nebo D02, tedy základní tarify pro nízký odběr. Ale je fakt, že mnoho klientů na víkendových chatách tento klasický bytový tarif má. Nepoužívají víkendový tarif, přestože nemovitost obývají jen o víkendech nebo jen část roku. To my jako obchodníci nejsme schopni rozlišit. Je to obtížně řešitelné, musíme stávající situaci akceptovat. Domácnosti, které mají standardní bytový tarif, slevu dostanou.

Nebylo by lepší, než vymýšlet složitou slevu, „zastropovat“ cenu energie pro český trh?

Otázka je, co „zastropovat“. Obvykle se totiž „zastropovávají“ ceny na straně výroby. Tak je to na Slovensku, v Maďarsku nebo v Polsku. Pokud bychom my nakupovali za regulovanou cenu 50 eur, tuto cenu samozřejmě přeneseme na své zákazníky. Také je otázka, jak by byly vypořádány staré kontrakty, které v řadě případů jsou stále platné, jaká cena by se regulovala a kdo a jak by hradil energetickým firmám případné ztráty.

Nelze obejít energetickou burzu, na které vzniká přirážka, daná německými náklady na výrobu elektřiny? Takže pak Češi platí vysoké „německé“ ceny, přestože se u nás elektřina vyrábí relativně levně?

To je trochu matení pojmů. Burza slouží jen k tvorbě transparentní ceny. Podle mého názoru to je hodnota, kterou stojí za to zachovat. Jinak se dostaneme do stavu, jaký jsme tu měli před 20 lety, kdy si někdo dohodl cenu za neznámých podmínek. To mohlo fungovat, když na trhu byl jeden, dva obchodníci, nebo když celý trh ovládala jediná firma ČEZ.

Ale pokud mají být na trhu stovky obchodníků, musí tu být cenotvorné místo, což je v této chvíli burza. Může být kdekoliv, v Lipsku, v Praze, na tom nezáleží. Je to jen místo, kde se potkává nabídka s poptávkou, přes burzu fyzicky žádná energie neteče.

Pomohlo by snížit cenu elektřiny zestátnění klíčových elektráren, jak to zmínil premiér Petr Fiala?

Krátkodobě to je nerealizovatelné. Může se jít cestou, jakou šlo Německo, kdy se firmy jako E.On dělily na výrobní a nevýrobní část, u kterých se pak mohou měnit akcionářské podíly. Stát pak může držet ve výrobní části i 100 procent. Jistě se dá udělat model, kdy stát bude vlastnit celou výrobní flotilu ČEZu. Ale není to možné za týden a obnáší to diskusi, která se povede nejméně rok.

Akutní problém to řešit nebude. Ale má-li být zachováno tržní prostředí, i státní firma by musela energii prodávat za ceny, které jsou na trhu obvyklé. Nebo se k tomu musí přijmout speciální právní mechanismy. Museli bychom přijmout zákon, že část vyráběné energie jde na trh mimo tržní mechanismy. Touto cestou se dá jít, ale je to na dlouhou dobu. A je otázka, jestli při turbulencích, které tu teď jsou, bude takové řešení za dva, za tři roky ještě dávat smysl.

Podle odhadů společnosti Centropol zaplatí domácnosti a firmy za elektřinu v příštím roce o 300 miliard víc než loni, u plynu jde o 173 miliard korun. Vláda zatím oznámila, že na kompenzace pro domácnosti vyčlení asi 66 miliard. Není to málo?

Neřeší to situaci, že bychom se dostali na ceny roku 2020. Ale je lepší něco než nic.

Jaký máte názor na zvažovanou sektorovou daň pro energetické firmy, která by přinesla další peníze na pomoc spotřebitelům?

Výroba v konvenčních elektrárnách je dnes velmi profitabilní a je samozřejmě otázka, do jaké míry je ten zisk oprávněný. Na druhou stranu při cenách, které jsme tu měli v posledních letech, se nevyplatilo stavět žádné konvenční elektrárny, aby investice nebyla ztrátová. Čili teď se částečně napravuje stav, jaký tu byl dříve. Vysoké ceny energií také vedou k vysokým příjmům pro stát z daní a odvodů energetických firem i z daní z prodávaných energií. Stát na té situaci nepochybně také do jisté míry profituje a teď se snaží část těchto mimořádných zisků vracet zákazníkům.

Jak se vývoj trhu promítá do hospodaření obchodníků?

Obchodníci na tom v této chvíli nevydělávají, mnoho jich má problém. Část jich zkrachovala a mnozí dál krachují. Profit je na straně výroby a státu. Pokud stát z toho dostatečné příjmy nemá, je samozřejmě možné stahovat od výrobců další část zisku mimořádnými daněmi.

Jak hospodaří vaše Pražská energetika?

PRE měla loni zisk na úrovni let 2020, 2019. EBITDA (zisk před započtením úroků, daní a odpisů, pozn. red.) byla na úrovni 4,5 miliardy korun, čistý zisk za loňský rok jsou 2 miliardy. V roce 2022 už je situace složitější. V prvních měsících roku jsme na dodávce energií zákazníkům prodělávali. Situace se mírně zlepšila ale stále není optimistická. Nemáme finanční problémy, ale je to složité.

Pražská plynárenská, další obchodník s energiemi kontrolovaný vlastnicky hlavním městem Prahou, požádala magistrát o několikamiliardovou podporu. Vy něco takového nepotřebujete?

Pražská plynárenská byla výrazně zadluženější než PRE, my jsme finančně stabilnější, takže nepotřebujeme po akcionářích, aby se za nás zadlužovali nebo nám nějak pomáhali. Naše výhoda ale také je, že prodáváme ročně 6 terawatthodin elektřiny a jen jednu terawatthodinu plynu. Pražská plynárenská to má obráceně, prodává více plynu než elektřiny. A situace s plynem je ještě komplikovanější než v elektřině, mají náklady na uskladnění plynu, na plnění zásobníků, takže jsou v horší situaci než my.

Kolik u nás přežije obchodníků s elektřinou a plynem?

Velmi málo. Otázka je, kolik jich jen činnost přeruší a kolik jich definitivně skončí. Myslím, že zůstane nakonec kolem pěti, šesti obchodníků a dlouhodobě to tak zůstane. Konkurence ale bude stále dostatečná na to, aby si zákazník mohl vybírat dodavatele. A bude mít větší jistotu, že jeho obchodník bude stabilní.

Kolik vašich klientů už dnes není schopno za energie platit?

Zatím je překvapivě platební morálka velmi dobrá, přitom 50 procent zákazníků se při vyúčtování zdražování už dotklo. Ale ceny průběžně stoupají, takže dopady na spotřebitele ještě budou.

Co mohou lidé dělat ke snížení své spotřeby?

Šetřit se dá úsporami. Mohu investovat do svého odběrného místa, pořizovat k vytápění tepelná čerpadla, snažit se inovovat spotřebiče – mít úspornější pračku, myčku atd. Vyžaduje to ovšem peníze. Pak jsou tu úspory, které nevyžadují žádný výdaj – prostě šetřit energiemi.