Úředníci berou podnikatele jako nepřítele, říká šéf velké české firmy

Podle Petra Kříže, šéfa akvizice a strategie v potravinářské firmě Vafo Pavla Boušky, je nejdůležitější, aby stát zajistil stejné podmínky pro české podnikatele, jako mají jinde v Evropě.

„Nepotřebujeme dotace, daňové škrty… Nám stačí, když budeme moci podnikat stejně jako Němec, Francouz či Španěl. Jinak se stane to, že firmy, jako jsme my, ztratí trhy,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Kříž.

Jak teď vypadá váš trh? Cítíte už nějakou recesi?

S výjimkou Německa, kde dochází k jistému zpomalení a nahrazování dražších produktů levnějšími, to naštěstí zatím příliš cítit není. My vyvážíme asi do 85 zemí. Problém s energiemi je velmi lokální, jakkoliv nám to tady ve střední Evropě nepřipadá. Problém mají němečtí výrobci, máme ho my a celý středoevropský pás napojený na Rusko. Když se bavíte s Britem či Španělem, je to pro ně problém asi tak z kategorie, jako pro nás byla válka ve Rwandě.

Poptávka po našem zboží naštěstí zatím problém není. Co se týče válkou postižených regionů, ukrajinský trh představoval asi tři procenta našeho obratu a ruský okolo sedmi procent. Ruský trh samozřejmě vypadl úplně už na podzim 2021 po oznámení Vrbětic (útoku ruských agentů na tamní muniční sklad, pozn. red.). Na ukrajinském jsme udrželi asi třetinu původního objemu.

Problémy vidím dva a my už jsme je cítili před rokem. Za prvé to byla cena komodit, v našem případě masa všeho druhu, kukuřice, rýže, pšenice apod., a pak cena plynu, protože plyn je pro naši výrobu naprosto klíčový. My jsme navíc byli zákazníkem Bohemia Energy, takže nás to zasáhlo už loni na podzim.

Jak drahý plyn řešíte?

Na začátku března jsme byli, řekl bych, v lehké panice, protože to několik týdnů vypadalo, že vstupy nebudou vůbec fyzicky dostupné, a to by pro nás znamenalo okamžitý konec. Když z regálů vypadnete, tak zboží Španělů či Francouzů v nich zůstane, ale vy můžete být na dlouhé roky pryč.

Náš majitel Pavel Bouška udělal to, že sebral celý management a odvezl nás na dva dny mimo Prahu do hotelu, kde jsme pracovali na scénářích, o kterých dneska už ani nechci zpětně přemýšlet.

Rozpracovali jsme různé možnosti, včetně toho, jak problémy komunikovat se zákazníky apod.

Protože jsme privátní firma a máme jednoho vlastníka, byli jsme schopni reagovat pružně. Reakce korporátu byla často taková, že válka na Ukrajině je vyšší moc, takže nic neuděláme a nic nikomu negarantujeme.

Kdežto my jsme se rozhodli všechny naše distributory oslovit. Připravili jsme velmi otevřenou prezentaci toho, co je dostupné, za kolik nakupujeme a za kolik jsme schopni vyrábět. Prostě jaká situace na trhu je. A řekli jsme: „Podívejte se, my uděláme maximum pro to, abychom ty komodity fyzicky sehnali a zboží vyrobili, abyste neměli prázdné regály. To je ta naše část, to vám garantujeme, ale nejsme schopní vám garantovat ceny, o těch se budeme muset průběžně bavit.“

Akceptovali vyšší ceny?

Všichni s výjimkou jednoho jediného distributora to okamžitě akceptovali a naši otevřenost ocenili. Ono je to vážně o dost lepší, než když některá naše konkurence přestala dodávat, jakkoliv na to podle smlouvy měla právo. Tehdy jsem obchodníkům říkal: „Připravte všechny na to, že v září budeme zdražovat znovu.“ Ale naštěstí jsem se spletl.

Zdražili jsme o 12 procent, ale vstupy nám v průměru v březnu zdražily o 36 procent, takže jsme přenesli pouze zhruba jednu třetinu vyšších nákladů na zákazníky. I toto jsme našim distributorům otevřeně říkali. Později jsem se dozvěděl, že konkurence zdražovala například i o 26 procent.

Díky této rychlosti jsme měli čas pracovat na strategických změnách. Na úsporách nebo na nahrazení kritického média, tedy zemního plynu, propan butanem. Během 12 měsíců jsme postavili fabriku na 20 tisíc tun krmiva ve Finsku, kterou jsme za chodu ještě upravovali na propan. Finsko má naštěstí blízko do Norska, takže plyn je tam dostupný a kapacitu jsme tam v případě potřeby schopni rychle zdvojnásobit.

Budete přesouvat výrobu do Finska, i přes dražší pracovní sílu?

Vyrábět začneme na začátku příštího roku. Takže uvidíme. Finové mě přesvědčují, že budeme vyrábět levněji než v Česku. Staví se tam ale obtížněji, jsou tam extrémní teplotní podmínky.

Do letošních výsledků se krize už promítne?

Z pohledu obratu letos rosteme zhruba o 15 procent. Co se týče zisku, budeme na tom podobně jako loni. Možná o 10 až 20 procent hůře, ale to vzhledem k situaci, kdy naše náklady na energie narostly o čtvrt miliardy, považuji za skvělý výsledek. Sníží se nám o několik procentních bodů marže, ale doháníme to nárůstem obratu.

Pro mě jsou klíčové dvě věci. Fyzická dostupnost surovin a rovné podmínky pro všechny v rámci Evropské unie. Co se týče plynu, mám pocit, že vláda vzhledem k situaci dělá, co může.

Kritizovat je snadné, ale já osobně nevím, co bych na jejich místě dělal lepšího. Možná bych přemlouval Poláky, aby začali těžit břidlicový plyn.

Druhá věc je ale zásadnější: rovné podmínky. Je rolí státu, aby dohlédl na to, že všichni mají stejné podmínky. Jinak se stane to, že firmy, jako jsme my, ztratí trhy. Neznamená to, že nutně zkrachují, ale zmenší se a budou poloviční. Budou platit nižší daně, budou zaměstnávat méně lidí.

Jedná se o velké množství výrobních firmem, jako jsme my, které vlastně nikdo ani moc nezná.

Musíme mít stejné podmínky jako Španěl či Němec, jinak na regálech po celé Evropě bude jejich zboží místo našeho.

Narážíte na státní podporu, kterou plánuje pro firmy například Německo?

Narážím jen na to, že někdy prostě už dnes nemáme stejné podmínky. Nepřetěžovat firmy administrativou, byrokracií. Dám vám příklad. Povolení celé továrny ve Finsku nám trvalo dva měsíce, a to jen proto, že po měsíci jsme si něco rozmysleli a náš projekt změnili. Úřad se nám ještě omlouval, že to trvalo tak dlouho.

Když jsme postavili budovu továrny, přišel za námi starosta a ptal se nás, jestli nechceme zavést k fabrice linku veřejné dopravy. Sám od sebe.

Tady se na vás úředník dívá a priori jako na nepřítele, kterého je třeba z obce vyhnat, nebo na viníka, který musí prokázat, že vinen není.

Ve Finsku mám skvělé zkušenosti nejen se státní zprávou, ale i s bankami. Vše vyřídíte e-mailem. Tady musí všechno někdo zkontrolovat, podepsat, orazítkovat.

Myslíte, že třeba současná krize, kdy jsou rozvráceny veřejné rozpočty, důchodová reforma neexistuje, pomůže přinutit stát a politiky, aby rychleji konali?

Nevím. Možná mladá generace, která není zvyklá na úřad ani chodit, natož se mu klanět, stát přinutí. Prostě tam nepůjde. Sčítací archy nevyplní a k volbám fyzicky nepůjde.

Z mého pohledu je opravdu zásadním okamžitým úkolem vlády, aby zajistila rovné podmínky pro tuzemské podnikatele oproti zahraničním. Ne dotace, ne daňové škrty, nám stačí, když budeme moci podnikat stejně jako Němec, Francouz či Španěl. Je to nakonec vidět na našich výsledcích, že se prosadit dokážeme.

Jak vás jako Čechy vnímají ve Finsku a ve světě?

Řekl bych, že „money talks“ (rčení, že peníze rozhodují, pozn. red.). Pokud máte určitou velikost a sílu, tak i když si o vás něco myslí, tak si to myslí jen po cestě do kuchyňky. Jsou země, kde se s nějakou nevolí vůči Čechům opravdu nesetkáte, například ve Skandinávii či Americe.

Třeba v Rakousku je to trochu složitější, ale tam toho tolik neděláme.

Jak je to teď s bankovním financováním po zvýšení úroků Českou národní bankou? Působí vám to problémy?

Jsme velmi konzervativní, takže naše zadlužení se pohybuje na úrovni jednonásobku EBITDA (hrubého provozního zisku, pozn. red.), takže vystačíme se seniorním bankovním dluhem. Většinu akvizic jsme dělali z vlastních peněz a následně jsme to v případě potřeby refinancovali.

Navíc je celý náš dluh v eurech a naše sazba se i v poslední době pohybovala pod jedním procentem ročně. Většina našich tržeb je totiž v eurech a částečně v dolarech.

Dolar pak využíváme především k nákupu technologií, například i na změnu energetických zdrojů v továrně ve Finsku.

Za posledního půldruhého roku jsme v rámci celé skupiny proinvestovali zhruba 1,5 miliardy korun.

Kam půjde VAFO dál? Vyrábíte pro domácí mazlíčky, začnete třeba i s potravinami pro lidi?

Máme devět továren, z toho pět v Čechách, a zatím jsme především významně investovali do jejich rozšiřování. Před měsícem jsme koupili pozemek v Polsku, kde máme v plánu postavit další fabriku. Nově máme další továrnu ve Finsku, kde začíná v prosinci zkušební provoz. Mimochodem, domluva s místní samosprávou v Polsku v malé obci byla také v zásadě bezproblémová, zaměstnáváme tam skoro 200 lidí, takže o nás mají zájem.

Masivně zvyšujeme kapacity v Estonsku. V Česku máme místo ještě na jednu linku v Čičenicích, takže diskutujeme, co přesně tam postavíme. Musíte chápat, že v našem oboru každá linka vyjde klidně na 20 milionů eur (necelou půlmiliardu korun, pozn. red.).

Náš majitel Pavel Bouška miluje produkt, který vyrábíme. A celý ten tým lidí kolem něho, kteří jsou s ním od začátku, jakbysmet. Oni prostě strašně rádi něco vyrábějí a zároveň chtějí sami vyrábět všechno, co prodáváme. Takže jakmile se objeví nějaký nový produkt, například mrazem sušené maso nebo granule vyrobené pouze z čerstvého masa, tak jsme okamžitě museli stavět novou linku.

Spouštíme také novou značku, která bude stoprocentně CO2 neutrální a zároveň má nový stoprocentně recyklovatelný obal. Ale protože je to nový materiál, už se s tím ve Finsku dva měsíce trápí, aby baličku správně nastavili, protože materiál se chová mírně jinak, natahuje se a špatně se pak slepí. Jak říká Pavel Bouška, to je ten „pionýring“ (průkopnictví, pozn. red.). Kolegové výrobáci tohle milují.

Máte s Pavlem Bouškou společně i investice v malých startupech. Jak se to vyvíjí?

Je to vždy postavené kolem nějaké party lidí. Například v coworkingovém centru Opero na Starém Městě v Praze se drží hejno startupů, takže do nich občas něco zainvestujeme.

Pak máme cyklistickou nohu. Je to parta lidí z Radotína, kde jsme jim pomohli zafinancovat multifunkční obchod, který je dnes největší v Česku. Je to úspěšný projekt, půjčovna, prodejna, servis, restaurace. To ale není zase tak malé, roční obrat je okolo 350 milionů korun.

Vyrábíme i tyčinky v biokvalitě LifeFood. Firmu založila a vybudovala Tereza Havrlandová a nám se líbilo, že je to extrémně kvalitní produkt bez kompromisů, ale zároveň bez marketingového pozlátka. Produkt tak obsluhuje lidi, který vědí a rozumějí tomu, co jedí a proč. Když se v covidové době dostala do problémů, tak jsme se rozhodli pomoct.

Jste tedy optimista, co se týče vývoje české ekonomiky?

Jsem jednak životní optimista. A jednak jsem optimista, co se týče budoucnosti České republiky. Je to dobré místo k životu. Mně se líbí všude možně, ale Česko má pro mě ve srovnání s drtivou částí planety velkou kvalitu.

V Česku možná nejsme v ničem nejlepší, ale ten mix je prostě skvělý: od zdravotnictví přes čisté ovzduší, vzdělání, lidi až po ekonomiku. Byli jsme v první polovině 20. století jedna z nejrozvinutějších zemí planety. Pokud se zajímáte o vědecké obory, zjistíte překvapivou věc. Pokud se objevil v první polovině dvacátého století někde na světě nový objev nebo vynález, tak třeba už za rok to vědci nebo průmyslníci v Česku používali. Ten kontakt se špičkou byl opravdu těsný. Extrémně rychlá adaptace. Lidé byli schopni novinky rychle pochopit, implementovat a začít využívat. Pak jsme samozřejmě padesát let ztratili, ale velmi rychle jsme po revoluci navázali.

Působil jste dlouho v oblasti fúzí a akvizic pro poradenskou firmu E&Y. Vládne už dnes na trhu napětí?

Myslím, že napětí na trhu je velké, ale zatím není vidět. Všechny firmy, které jsou úvěrovány v korunách, musejí už dnes být pod strašným tlakem. Zvedání sazeb bylo velmi rychlé, k tomu přidejte drahé energie. Spousta firem to ale nedává najevo a banky to o nich ještě nevědí, protože dostávají čísla s mnohaměsíčním odstupem.