Uhlí z Tykačových dolů chybět nebude, spotřeba rychle klesá, říká obchodník

Rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi.

Šéfové energetické skupiny Sev.en miliardáře Pavla Tykače připravují zavření uhelných lomů Vršany a ČSA i elektráren Počerady a Chvaletice už na jaře příštího roku. Podle Petra Pauknera, vlastníka skupiny Carbounion Bohemia a minoritního akcionáře Sokolovské uhelné, je Tykačovo uhlí na domácím trhu nahraditelné.

„Teoreticky by jen Severočeské doly skupiny ČEZ dokázaly nahradit nejen uhlí ze Sev.en, ale i z naší Sokolovské uhelné. Už proto, že spotřeba uhlí u nás klesá a dál bude postupně klesat,“ říká Paukner.

Útlum v Tykačově skupině Sev.en by podle Pauknera neměl zásadně ohrozit teplárenství, problém zato může nastat se zajištěním takzvaných systémových služeb. Tedy s nákupem elektřiny, s jejíž pomocí státní firma ČEPS vyrovnává výkyvy v přenosové soustavě a udržuje ji tak v chodu. I na tomto trhu ale dodávky z uhelných bloků postupně nahrazují jiné zdroje.

Tykače bude v útlumu zřejmě následovat Sokolovská uhelná, byť s určitým zpožděním. Největší šanci na udržení v chodu mají modernizované elektrárny skupiny ČEZ – Prunéřov, Tušimice a především Ledvice.

„Situace v uhelném průmyslu se zhoršuje kvůli urychlování Green Dealu,“ vysvětluje v rozhovoru v pořadu Agenda Paukner. Jde hlavně o cenu povolenek, které uhelnou energetiku zdražují.

„Green Deal zrychluje i proto, že se s povolenkami tvrdě spekuluje. Letos šly najednou jejich ceny dolů jenom proto, že se jich vydalo víc, protože Evropská unie potřebovala další peníze,“ podotkl. Paukner proto znovu čeká vzestup ceny.

„Povolenky ale už v podstatě znemožňují výrobu elektrické energie z uhlí a brzy znemožní i výrobu tepla,“ řekl.

Odchod Tykačových zdrojů z domácího trhu bude podle Pauknera snáze řešitelný v teplárenství než v elektroenergetice. Hlavně proto, že Tykačova skupina Sev.en pro teplárny dodává méně uhlí než oba další těžaři – ČEZ a Sokolovská uhelná. Ty jeho výpadek dokážou nahradit.

Náhrada ale může být spojena se zvýšením nákladů pro teplárny, což by se mohlo odrazit v ceně tepla: „Každý druh uhlí vyžaduje určitý typ spalování, takže by změna paliva mohla znamenat určité technologické úpravy v teplárnách,“ vysvětluje Paukner.

Spotřeba uhlí k výrobě tepla u nás už několik let klesá. „Vidím, jak z trhu mizí jednotliví odběratelé. Například jsme dodávali uhlí ze Severočeských dolů teplárně v Plané nad Lužnicí, letos tam už nedodáváme nic. Totéž bude teplárna v Kolíně. A dál: dnes zásobujeme bílinským uhlím Ško Energo, energetiku Škody Auto Mladá Boleslav. Ale tam už je schválený nový kotel na biomasu, takže tam dodávka uhlí skončí za dva, dva a půl roku,“ popisuje.

Většina uhlí z Tykačových dolů se spotřebuje v jeho elektrárnách Počerady a Chvaletice. Ty vyrobí zhruba tolik elektřiny, kolik činí čistý vývoz z Česka. Zdánlivě tak jejich výpadek není ani pro českou elektroenergetiku fatální. Paukner ale upozorňuje, že uhelné elektrárny slouží vedle základní dodávky také k takzvaným systémovým službám, tedy k vyrovnávání výkyvů v rozvodných sítích.

Elektřinu na stabilizaci soustavy objednává státní společnost ČEPS, nemusí ji nakupovat jen u uhelných zdrojů. Systémové služby mohou nabízet i plynové zdroje, vodní elektrárny, či dokonce velkokapacitní baterie, jaké se i u nás začínají stavět. „To, jaké zdroje se technologicky nejvíc hodí pro elektrizační soustavu a kolik jich je třeba, musí říct ČEPS,“ zdůrazňuje Paukner.

„Uhelné zdroje budou postupně nahrazeny obnovitelnými nebo plynovými zdroji. Ale to neznamená, že si můžeme říct, že nám je to jedno, a myslet si naivně, že když nám energie nebude stačit, dovezeme si ji ze zahraničí. To je hloupost,“ dodává.

Uhelné elektrárny budou s postupující dekarbonizací na trhu systémových služeb nahrazovány nově budovanými zdroji na plyn. Česko bude do konce této dekády podle odhadů potřebovat minimálně tři nové velké plynovky, podobné té, kterou postavil před několika lety ČEZ vedle Tykačova uhelného zdroje v Počeradech. Případně může výpadek uhlí nahradit větší počet bloků s menším výkonem.

Středně velký plynový zdroj o kapacitě desítek megawattů plánuje podle Pauknerových slov stavět i Sokolovská uhelná. Zatím se ale do projektu nepouští, stejně jako plynové investice odkládají další hráči. A to i přesto, že se konec uhlí blíží stále rychleji.

Podle Pauknera je potíž v tom, že Evropská unie počítá s fosilním plynem v energetice jen do půli 30. let, pak by ho měl nahrazovat nízkoemisní vodík či biometan.

„Pokud je plyn jen přechodové řešení, těžko zajistíte u nových plynových zdrojů návratnost investice,“ upozorňuje byznysmen. „Musíme být pragmatičtí. ČEPS musí říct, co kvůli technologickému vyrovnávání soustavy potřebujeme. Zda je nutné udržet v nějakém čase uhelné zdroje, kolik a kde. Jinak bude dál pokračovat sestupný trend uhlí jak v teplárenství, tak ve výrobě elektřiny pro systémové služby. Je to věc strategická a bezpečnostní,“ říká majitel Carbounionu.

Elektřinu pro systémové služby je možné i dovážet, Paukner ale považuje spoléhání na dovoz za rizikové. Pamatuje období, kdy dovoz nebyl ani technicky možný třeba kvůli poškození sítí. Jak tedy podle Petra Pauknera energetickou bezpečnost Česku zajistit?

„Zhruba na dobu pěti až sedmi let by se u nás měl nastavit mechanismus, který by umožnil těžařům dotěžit rozfárané lokality. Pokud mají už provedenou skrývku, nejsou na těžbu tak vysoké náklady.“ V nových investicích má mít plyn prioritu. „Ale postavit novou plynovou elektrárnu trvá tři čtyři roky. Měli bychom tu mít přechodné období s jistotou vlastních (uhelných) zdrojů,“ říká.

Spolumajitel Sokolovské uhelné tak stejně jako Pavel Tykač doufá, že vláda vytvoří systém finančních záruk či kompenzací, které umožní uhelným elektrárnám přežít do doby, než se ČEPS obejde bez jejich dodávky systémových služeb.

„Myslím si, že takový mechanismus by nenarazil ani v Bruselu u Evropské komise. Slyšel jsem, že pokud jde o mechanismus pro systémové služby, pro přenosovou soustavu, nemusí se ani u Evropské komise notifikovat,“ říká Paukner v rozhovoru.

Místo tvrdého nárazu do zdi – náhlého živelného uhelného útlumu – by podle něj měla vláda zajistit Česku spíš „měkké přistání“. „Měli bychom si zajistit nástroje, které fungují jako kapacitní platby (odměny provozovatelům zdrojů za to, že je drží v pohotovosti a spouštějí podle potřeby správců rozvodných sítí – pozn. red.),“ doporučuje Paukner.

Typy a počet záložních zdrojů podporovaných státem by měl určit ČEPS podle přesných propočtů. „Mechanismus by měl být připravený na omezenou dobu s tím, že potřeba systémových služeb z uhlí bude klesat tak, jak budou nastupovat nové plynové zdroje,“ upřesňuje.

Současná vláda v programovém prohlášení uvádí, že by v Česku měla uhelná energetika skončit do roku 2033. Uhelná komise, která zasedala za předchozí vlády, doporučovala konec uhlí v roce 2038. Podle Petra Pauknera ale nemá stanovení podobných cílů žádný smysl.

„Je těžké od stolu odhadnout, kdy by uhlí mělo skončit, protože do toho vstupuje mnoho okolností, které ten proces ovlivňují, ale vy je nedokážete předem odhadnout. Nedokážou to ani politici, ani majitelé elektráren,“ uzavírá Paukner.