Uhelný magnát Tykač o energetice: Vidím katastrofu Evropy

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Letos na jaře oznámila skupina Sev.en, že zvažuje zavření svých uhelných elektráren Počerady a Chvaletice již na jaře příštího roku. Je ale už prakticky jisté, že Sev.en nechá zatím obě elektrárny v provozu.

Důvody jsou dva. Jednak se od jara poněkud zlepšil poměr cen elektřiny a povolenek, takže Tykačovým elektrárnám nehrozí výrazná ztráta už napřesrok. „Už máme téměř jasno. Teď nám tento byznys vychází blízko nuly. Pokud by nevycházel, není co řešit. Elektrárny by se musely zavřít a my pak po sobě musíme uklidit,“ říká Pavel Tykač v podcastu Agenda SZ Byznys.

Sev.en chce také s konečným rozhodnutím o osudu Počerad a Chvaletic počkat na to, jak se k útlumu uhlí a k možnostem veřejné podpory pro ztrátové fosilní elektrárny bude stavět příští vláda.

„Zavřít elektrárnu není jako zavřít hospodu na Žižkově. Když zavíráte kritickou infrastrukturu, je namístě zeptat se státu, jestli má jasno, zda ty elektrárny potřebuje, nebo ne,“ uvedl. Od současných politiků prý jednoznačnou odpověď nedostal.

Vládní politici tvrdí, že s rychlejším útlumem uhlí nebude problém. Elektřinu si můžeme dovézt a teplárenství se stihne včas přestavět na plyn či biomasu. To je celkem jednoznačný postoj, nemyslíte?

Nemyslím, že odpovídají takhle. Já jsem tu otázku bývalému ministrovi průmyslu položil několikrát a zkoušel jsem dostat odpovědi. Problém je, že (Jozef Síkela) nebyl průmyslník, vykličkoval a nikdy mi žádný postoj nesdělil.

Nechal ale zpracovat tzv. superkritický scénář pro případ, že by se u nás zavřely uhelné elektrárny už kolem roku 2027. Podle tohoto scénáře by s elektřinou nebyl problém. To nejsou jasné argumenty?

Já jsem ten superkritický scénář viděl. Problém je v jeho vstupních parametrech. Počítá s elektrárnami, které v tuto chvíli neexistují, ani na ně neexistují stavební povolení. Ten materiál vznikal na základě dotazníkového šetření mezi účastníky trhu, kteří tam mohou napsat v podstatě, co chtějí. Záleží, jestli věříte, že v Česku bude 11 300 MW ve fotovoltaice, že tu bude v roce 2035 stát malý modulární reaktor, že v Německu včas vznikne asi 15 nových plynových elektráren.

Nejsem tu, abych řekl, jestli to je reálné. To si musí rozhodnout politici. Můj osobní názor je, že to nebude bez problému. Ale já neformuluji postoj státu ke konci uhlí. Když mi stát řekne, že je to moje věc, nic jiného slyšet nepotřebuju. Jen jsem se od předchozího ministra žádné jasné odpovědi nedočkal. A teď je na Ministerstvu průmyslu a obchodu nový ministr, který má pár měsíců do voleb.

Jak rychlý podle vás bude útlum uhlí v České republice? Nemyslím jen u vás, ale i ve skupinách ČEZ a Sokolovská uhelná.

Není sporu o tom, že uhlí je mrtvé nebo na smrtelné posteli. Platí to pro Evropu, ne pro svět. Ve světě těžba uhlí každoročně stoupá, útlum uhlí je z velké části evropská záležitost.

Můžu o tom mluvit jen ze svého komerčního pohledu. Vrátím se k příkladu hospody na Žižkově: Myslím, že je normální byznys provozovat, pokud vydělává. Když začne prodělávat, tak buď to období překonám, protože věřím, že je to krátkodobé. Třeba že covid skončí a lidé se do hospod vrátí. Nebo si myslím, že už to nemá budoucnost. A v takovém případě je nesmysl, abych protahoval období ztráty.

Ale u uhelné energetiky vstupuje do hry politik, kterého se musím zeptat, jestli je to komerční rozhodnutí čistě na mně, nebo politické rozhodnutí. Chceš ztrátové elektrárny provozovat ty jako stát? Jaká je vůle státu, jaký je tvůj postoj?

Česko běží závod s časem. Potřebujeme nové plynové elektrárny a kogenerace. Teplárenství má na náhradní paliva přecházet do začátku 30. let. Ale pokud budou dřív zavírat elektrárny, bude klesat těžba uhlí a doly nemusí do konce dekády přežít. Je ta situace zvládnutelná?

To kdybych věděl, byl bych mnohem bohatší, než jsem. Ale teplárny jsou pro nás v Sev.en menší problém, řádově víc řešíme elektřinu. Formuluju podobné otázky jako vy. Ale za sebe můžu mluvit jenom jako soukromý vlastník: Jsem připraven uhlí provozovat, pokud na tom nebudu evidentně prodělávat. A potřebuji se zeptat vlády, jak to vnímá ona v okamžiku, kdy už to nedává komerční smysl.

Upřímně, naše strategie teď je počkat na novou vládu a na to, jestli od ní odpovědi dostaneme. Když dostaneme stejně vyhýbavé odpovědi jako od předchozího pana ministra průmyslu, tak se podle toho zařídíme. Jestli vláda řekne, že to chce jinak, tak se o tom s ní budeme bavit. Na nás je, abychom po sobě uklidili a zachovali se slušně k zaměstnancům, k našim nemovitostem a jejich okolí.

Tvrdíte, že je vám tempo útlumu lhostejné. Zároveň se o vás říká, jak silně lobbujete za to, aby byly přijaty dotační mechanismy, které by ztrátové uhelné elektrárny udržely ve hře. Lobbujete?

Nelobbujeme. Nebo aspoň o tom nevím. Obecně myslím, že stát by nějaký takový zákon pro případ krize mít měl. Ale je to na něm.

Jste jedním z potenciálních investorů do nových paroplynových elektráren, které by měly částečně nahradit uhlí. Chystáte se třeba v Počeradech, kde je pro to vhodné místo, stavět paroplyn?

Nechystáme, v tuto chvíli se ani neblížíme myšlence, že se v Počeradech bude stavět nějaká plynovka. My se dnes cítíme spíš jako zahraniční společnost, 95 nebo 99 procent volných peněz investujeme v zahraničí – tam, kde to dává smysl.

K tomu, aby se tady postavil nový zdroj, bude potřeba veřejná podpora. K té bude potřeba notifikace z Bruselu, její získání bude trvat několik let. My řešíme investice tady a teď, toto je pro nás vzdálené. Díváme se na spousty příležitostí. Je mi ve skutečnosti jedno, jestli stavět novou elektrárnu v Počeradech, nebo na Filipínách. Budu se na to dívat čistě očima peněz a bezpečnosti investice.

Co vaše dvě teplárny Zlín a Kladno? Obě by měly být součástí teplárenské transformace, tedy přestavby na plyn, biomasu nebo spalování odpadu do roku 2030. Co v nich plánujete?

My se teď díváme na výsledky první aukce na podporu přeměny teplárenství na plyn. Sami jsme se do ní nepřihlásili. Ještě budou další kola, takže vyhodnocujeme, jestli pro nás dává smysl se v budoucnu přihlásit, nebo jestli to budeme řešit jinak. Zatím jsme zcela na počátku.

Průběh zmíněné aukce kdosi napadl u antimonopolního úřadu, jeho šetření může investice do teplárenství zdržet nebo zkomplikovat. Povídá se, že za tím podnětem jste vy, protože by vám jako těžaři vyhovovalo, kdyby se transformace teplárenství zdržela. Je to pravda?

To mě trochu uráží. Nám je to srdečně fuk. Myslím, že do žádných tepláren z těch 37, které se účastnily aukce, uhlí nedodáváme. Možná něco málo do Otrokovic. Ale už jsem řekl, že uhlí je mrtvé. Takže něčím ho nahradit musíme.

Můj problém je, že mám takové ty zastaralé názory: Než vyhodíte žehličku nebo pračku, měla byste si koupit novou. Mám pocit, že nejdřív bychom měli mít postavené náhrady, pak teprve něco zavírat. Tím se vracím spíš k elektrárenství, ale pro teplárny to platí stejně. Já bych uhlí nevypínal, dokud bych za něj neměl náhradu. Ale mě si nikdo nezvolil a pevně doufám, že nikdy nezvolí. Takže to rozhodovat nebudu, ať rozhodují politici.

Počítáte vůbec ještě s většími investičními aktivitami v Česku? Společnost Sev.en před časem oznámila program na investice do obnovitelných zdrojů, do solárních parků, do elektrolyzérů. Nebyl to jenom greenwashing?

My se nebráníme ničemu. Na každý projekt se díváme jako na individuální záležitost, vyhodnocujeme velikost, výnos, rizika, návratnost. Když se do našich parametrů investice vejde, tak se zúčastníme soutěže. Ale ve skutečnosti nás nebude pálit, jestli ji vyhrajeme, nebo nevyhrajeme. Naše oddělení fúzí a akvizic se dívá třeba na 60 projektů po celém světě. Nemůžu vyloučit, že je něco z toho v Česku, ale považuju to za nepravděpodobné.

Jaké má české či evropské investiční prostředí výhody a nevýhody oproti Austrálii a Americe, kde máte největší aktiva?

Každý trh je jiný. Obecně nevylučujeme investici v Evropě. Ale pohybujeme se v energetice a velká většina světa kromě Evropy se na energetiku dívá méně ideologicky a více pragmaticky. Příležitostí v energetice mimo Evropu vidíme dramaticky víc. Nejsme vyhranění, že bychom investovali jen do uhlí, do fotovoltaik nebo větrníků. Nás zajímá každá investice sama o sobě a podle toho se na ni díváme, nemáme žádná omezení.

Energetika se hodně mění. Nejen v Evropské unii investoři sázejí na nové zelené technologie, byť některé jsou ještě ve vývoji. Věříte jako energetik s dvacetiletou zkušeností, že transformace a dekarbonizace oboru budou dotaženy do konce?

Trend k obnovitelným zdrojům je logický. Problém Evropy je, že se z nich stalo náboženství, ideologie, o které se nesmí diskutovat. Z těch velkolepých plánů, které Evropa má, se něco uskuteční, něco ne, něco se podle mě ani technicky stát nemůže. A myslím, že to narazí na peníze mnohem víc, než si všichni myslí. Jestli chceme udržet sociální blahobyt, podporovat Ukrajinu, budovat silnou armádu a investovat do boje s klimatickou změnou, tak mi to nějak nevychází s vyrovnanými rozpočty. Netuším, jak to skončí, ale není na mně, abych se k tomu vymezoval.

Jste jako investor ochoten vsadit kapitál na zelené technologie a dekarbonizaci?

Jako investor v energetice vidím katastrofu Evropy, kde se vypíná jeden řiditelný zdroj za druhým, ale staví se jen neřiditelné zdroje. Vidím vratkost sítě, vidím, jak se v jednotlivých hodinách dne dramaticky, v řádu stovek procent, liší ceny v Česku a v Německu, v Česku a v Maďarsku, v Česku a na Balkáně. Upřímně řečeno si neumím představit, jak bude soustava fungovat bez našich 2000 MW. Ale jak říkám, není to na mně. Jestli vláda chce uvěřit tomu, že elektřiny bude dost, můžu si o tom myslet svoje, ale nemám v tom žádnou rozhodovací pozici.

Pokračování rozhovoru s Pavlem Tykačem vám nabídneme zítra. Dozvíte se v něm mimo jiné, jak vnímá riziko klimatické změny, proč se stal sponzorem Institutu Václava Klause a jestli má stále zájem o podnikání v médiích.