Článek
Turecko má nejvyšší inflaci v Evropě. Ta květnová dosáhla 73,5 procenta. Přestože země je na dvouciferné hodnoty údajně zvyklá, poslední dobou se podle ekonomického diplomata v Ankaře dostala i na jejich poměry vysoko.
„Hlavně mladší generace tohle nepamatuje. Snižuje to kupní sílu v kombinaci s vývojem kurzu turecké liry, zejména zahraniční produkty velice zdražují,“ říká Pavel Daněk v rozhovoru pro SZ Byznys.
Jedna věc jsou oficiální čísla turecké centrální banky a pak neoficiální data. Ta říkají, že už dosáhli trojciferné inflace a vrchol se dá očekávat na konci léta.
„Můžeme to vidět i na spotřebě domácností, která je tahounem turecké ekonomiky. Dá se očekávat, že dopady se ještě zhorší,“ předpokládá.
Problémem podle něj je skutečnost, že míra inflace ve skutečnosti možná už dávno dosáhla trojciferné hodnoty. „Jedna věc jsou oficiální čísla turecké centrální banky a pak neoficiální data. Ta říkají, že už jsme dosáhli trojciferné inflace a vrchol se dá očekávat na konci léta, kdy se má blížit sto procentům,“ uvádí pro SZ Byznys a odkazuje se na skupinu nezávislých ekonomů ENAG. Ta odhadovala, že už za březen dosáhla inflace v zemi 142 procent.
Podle oficiálních dat, tedy odhadů turecké centrální banky, se na konci roku bude pohybovat kolem 45 procent. A je velmi pravděpodobné, že na konci léta bude i oficiálně trojciferná a dosáhne úrovně kolem sta procent.
Zásadní je zdražení potravin a energií. Jak to zvládají domácnosti?
Co se týče potravin, tak se s tím vláda snaží bojovat. Snížila DPH na nulu, případně na jedno procento. Turecko má výhodu, že je dost soběstačné, je to šestý, sedmý největší producent potravin na světě. Takže i když ceny stoupají, tato ekonomika je schopná se zásobit a díky tomu se to dá i s pomocí různých dotačních programů zvládat. Už teď je ale vidět spousta podniků a restaurací, které mají problémy s nákupem zejména masa, nejsou schopny nakupovat do zásoby a projevuje se to taky na tureckém apetitu chodit do restaurací.
Krachují turecké firmy?
Krachují, ale je tu další zajímavá věc. Tím, jak je země zvyklá na inflaci a turbulentní vývoj ekonomiky, tak podnikavost Turků patří statisticky mezi vůbec největší v rámci OECD. Je zajímavé, že pokud si uděláte průzkum mezi tamními podnikateli a zeptáte se jich, zda by podnikali znovu a jestli jsou ochotni do toho jít znovu v případě, že zkrachují, tak vám víc než 80 procent z nich odpoví, že ano.
Tohle je zajímavý faktor. Ta ochota a připravenost znovu začít je v Turecku někde úplně jinde, než jsme zvyklí.
Co stavební firmy? U nás si stěžují, že při stávající inflaci není možné plánovat ani říct, za kolik nakonec budou byt nebo dům prodávat. Co teprve při údajně trojciferné inflaci?
To je samozřejmě problém. Turecko je na druhou stranu ve stavebnictví velmi silné. Po Číně má největší počet kontraktorů, staví po celé Africe a jeho přístup k základním surovinám jako k cementu nebo písku je relativně snazší než u českých stavebních firem.
A co české firmy, které tam podnikají?
Ty naráží na ještě větší problémy, protože pro zahraniční subjekt je to na trhu složitější. Velká výzva je hlavně změna plánování změn výdajů.
Cítíte odliv českých zájemců tam podnikat, investovat nebo být subdodavatelem? Couvají z projektů, o které se v zemi ucházeli?
Dá se říct, že v určité míře ano. Tento trend sledujeme už od třetího a čtvrtého čtvrtletí loňského roku, kdy se Turecko potýkalo s velkou krizí měnového kurzu. To způsobilo pokles poptávky a negativně zapůsobilo na vnímání Turecka ze strany českých firem. Nicméně pokud se podíváme na vzájemný obchod mezi oběma zeměmi, tak ten za poslední rok stoupl. Hlavně díky tureckému exportu, který výrazně narostl.
Nicméně pokud se podíváme na český export do Turecka, tak ten klesl. Zhruba o tři až čtyři procenta. Nejvíc exportujeme v automobilovém průmyslu, například vozy Škoda zažívají velké úspěchy na tamním trhu. Jsou v první desítce nejprodávanějších značek a svůj podíl na trhu stále zvyšují. Velice silní jsme i ve strojírenství.
V rámci boje s inflací prezident Erdogan razí snižování úrokových sazeb, dost neortodoxní cestu, kterou mnozí experti odmítají. I ti turečtí?
Samozřejmě i na turecké scéně se vedou polemiky o této politice. Je zde mnoho expertů, kteří s tím nesouhlasí. Jedná se mimo jiné o bývalé vedení centrální banky, která je v současné chvíli plně vedená tureckou administrativou a o její nezávislosti panují pochyby. Erdogan argumentuje tím, že inflace je dovezená, že rostou ceny na globální úrovni a on vizi, že vysoké úrokové sazby znamenají vysokou inflaci, razí dlouhodobě. Není to nic nového. Že to opakuje i v současné situaci, není tedy nic překvapivého.
